Jednoho dne ho do paláce přišel navštívit významný učenec. Nasir Uddin přepisoval Korán a učenec ho chvíli pozoroval. Po nějaké době král dopsal a začal rozmlouvat se svým hostem. „Vaše Veličenstvo,“ řekl mu učenec: „je mi líto, ale udělal jste chybu ve slově, které jste přepisoval.“
Nasir Uddin zakroužkoval slovo, které chtěl učenec opravit. Potom ho vymazal a napsal slovo, které navrhl učenec. Učenec byl velmi potěšený, že ho král poslechl. Když však později palác opustil, král slovo opět vymazal a nahradil ho tím, které napsal původně.
„Proč to děláte?“ zeptali se ho strážci. „Proč jste to slovo opravoval, když bylo původně správně?“
Král odpověděl: „Ačkoliv já jsem král, on je učenec a ví toho v této oblasti mnohem více než já. V tomto případě se bohužel zmýlil. Kdybych mu však řekl, že se mýlí, dotklo by se ho to. Abych ho neuvedl do rozpaků, napsal jsem tedy nesprávné slovo. Chybné slovo tam ale nechat nechci. Kdybych to udělal, potom by ten, kdo si knihu koupí, měl nesprávnou verzi.
Není dobré zraňovat lidi, dokonce i když máte pravdu. Pro mě není obtížné být pokorný, zvlášť pokud jde o knihy. Myslíte, že bych ho poslechl, kdyby mi radil, jak mám vládnout svému království? Řídit mé království je něco jiného. Je ale vždy dobré projevit úctu k vědomostem druhých v jejich vlastním oboru.“From:Sri Chinmoy,Zážitky osvícení na indické půdě, část 1, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ie_1