Zážitky osvícení na indické půdě, část 2

O štědrosti krále Firuzšáha

Jednou řekl král Firuzšáh svým rádcům, že chce chudým rozdat velkou sumu peněz. Rádce to vylekalo. Řekli si mezi sebou: „Možná opravdu neví, o kolik přichází, když takhle rozdává své bohatství!“

A tak nanosili všechny zlaťáky a drahokamy, které se toho dne měly rozdat, do jedné z komnat v paláci. Pak zavolali krále, aby se na to bohatství přišel podívat. Řekli mu: „Ó králi, vždy po nás chcete, abychom chudým rozdávali cenné věci. Jsme šťastní, že tentokrát jim dáte takovou velkou sumu peněz.“

V duchu si říkali, že až král uvidí všechno to bohatství v jediné místnosti, bude překvapený a poleká se, kolik toho vlastně chce rozdat. Mysleli si, že řekne: „To chci rozdat takové jmění? Ne, tolik jim dát nemůžu. Dejte jim jenom čtvrtinu nebo polovinu." Mysleli si, že se jim podaří krále přesvědčit, aby chudým tolik peněz nedával.

Jak se přepočítali! Místo toho král řekl: „Vy hlupáci, chci dát chudým alespoň čtyřikrát tolik. Čtyřnásobek mě uspokojí"

Miluji tě víc než svůj vlastní život

Studenti si nosili z domu jídlo, které pak snědli na oběd. Jednoho dne si Rameš uvědomil, že jeho přítel Gopal neměl už několik dní nic k jídlu. Vlastně si žádné jídlo ani do školy nedonesl.

Rameš tedy za svým přítelem zašel a zeptal se ho, proč nemá nic k jídlu. „Moje matka mi nemohla nic dát,“ odpověděl Gopal. „Řekla mi, že doma nic nemáme.“

„Nedělej si starosti,“ řekl mu Rameš. „Rozdělím se s tebou.“

„Ne, nemohu si vzít tvé jídlo,“ řekl Gopal.

„Jistěže můžeš,“ naléhal Rameš. „Mí rodiče mi dávají víc jídla, než potřebuji.“ Gopal nakonec souhlasil, a tak se oba chlapci po několik týdnů dělili o Ramešovo jídlo.

Jednoho dne Gopal přestal chodit do školy. Rameše to zneklidnilo. Zeptal se učitele, proč jeho přítel přestal přicházet, a ten mu řekl: „Gopal pochází z chudé rodiny. Jeho rodiče si nemohou dovolit platit školné.“

Rameš byl kvůli svému příteli smutný. Když bylo po vyučování, získal od učitele Gopalovu adresu a zašel k němu domů. Tam svého přítele žádal, aby se vrátil zpět do školy, že se zeptá svých rodičů, zda by vyučování platili. Gopalovi rodiče byli jeho laskavostí hluboce dojati a Gopal začal znovu chodit do školy. Gopalův otec byl starý muž. Za několik let zemřel. Když zemřel, rodina byla stižena naprostou chudobou a Rameš je podporoval svými vlastními penězi. Když Gopalova sestra vážně onemocněla, nemohla si rodina dovolit platit nemocniční účty. A Rameš jim znovu pomohl. Ve všech ohledech byl přítelem a ochráncem Gopalovy rodiny.

Rameš i Gopal dokončili střední školu a šli na univerzitu. Jednoho dne řekl Gopal Ramešovi: „Říct, že mé srdce je naplněno vděčností, je málo. Miluji tě víc, než miluji svůj vlastní život.“

„Můj příteli,“ odpověděl Rameš: „jestliže mě miluješ, je to pro mě víc než dost. Nemusíš mě milovat víc než svůj vlastní život.“

„Ale já tě opravdu miluji a chci to dokázat,“ odpověděl Gopal. Potom otevřel svůj kapesní nůž a řízl se do své paže. Začal krvácet. Potom položil pár kapek své krve na Ramešovy nohy.

Kdo je silnější?

Surdas byl ve studni uvězněn šest dnů. Během těchto šesti dnů znovu a znovu opakoval jméno Krišny, Avatára Pána Višnua. Nakonec se Pán Višnu objevil a vyzdvihl Surdase ze studny. Vrátil mu také zrak.

Surdas byl několik dní nesmírně šťastný. Potom začalo jeho štěstí mizet, protože viděl, že svět je plný ošklivosti a že se lidé hádají a navzájem spolu bojují. Nakonec řekl Pánu Višnuovi: „Už nechci vidět. Vezmi si prosím zpět můj zrak. Byl jsem spokojený, když jsem lidskou nevědomost neviděl tak jasně. Učiň mě slepým, abych mohl být znovu šťastný.“ Pán Višnu vyslyšel jeho modlitbu a Surdas znovu oslepl.

Surdas skládal oduševnělé písně. A protože měl mnoho dobrých přátel a příbuzných, vždy byl někdo ochotný zapsat slova a melodii. Jednoho dne, když dostal velkou inspiraci, zavolal některého ze svých zapisovatelů, ale nikdo nebyl po ruce. Z ničeho nic Surdas pocítil něčí přítomnost. „Kdo je tady?“ zeptal se. „Ozvěte se.“ Žádná odpověď. Protože si byl jistý něčí přítomností, natáhl ruku, ale ten, kdo tam byl, unikl jeho sevření.

„Já vím, můj Pane,“ řekl Surdas: „že jsi to Ty, kdo za mnou přišel. Máš sílu vyprostit se z mého sevření. Jsi fyzicky silnější než já. Ale uvidíme, zda budeš duchovně silnější než mé srdce. Uvidíme, zda můžeš, třeba jen na letmou vteřinu, zmizet z mého srdce. To je má výzva. Jsem si jist, že nebudeš schopen opustit mé srdce ani na letmou vteřinu.“