Osvícení mraků života, část 2

Část I — Síla

Síla země a síla Nebes

```

Jediný pláč země

může snést dolů

Boží transcendentální Výšku.

Jediný úsměv Nebe

může osvítit

tisíciletý život nevědomosti země.

Jediný pláč země

může vyprázdnit

Nekonečnost Věčnosti.

Jediný úsměv Nebe

může rozšířit

Nesmrtelnost Božství.

```

Duchovní síla

V Upanišádách se praví: „Duše nemůže být získána slabochem.“ Potřebujeme sílu. Ale „síla“ je velmi klamné slovo. Ve skutečném světě moc korumpuje. Když má někdo moc, chce zničit ostatní; chce zůstat po celou dobu nadřazený. Dokonce i v okultním světě je moc často používána ke špatnému účelu. V nejvyšší oblasti okultismu se moc nezneužívá, ale v nižším okultismu, v černé magii atd. bývá moc naprosto zneužívána.

Skutečná duchovní síla je naše vědomé uvědomění si božství v nás, které nám říká, že jsme přišli od Boha. Duchovní síla není ničivá síla. Pokud nevyužijeme sílu, nikdy se neprobudíme z dřímoty tisíciletí. Dokud nepoužijeme svou vnitřní sílu, sílu duše, náš život zůstane v otroctví a temnotě.

Musíme si být vědomi skutečnosti, že jsme Boží nástroje. Potom uvidíme, jak v nás roste spontánní víra, a v ní roste síla naší duše. Když se spojíme se silou své duše a pokusíme se jít za tělo, nekonečná Síla shora vstoupí do síly duše, kterou již máme. Pouze tehdy můžeme skutečně vystoupit z nevědomosti.

Nejsme děti minulosti; jsme děti budoucnosti. Jsme děti Boha. Pocházíme od Něho a musíme Ho naplňovat. Bez využití síly duše nemůžeme nikdy, nikdy realizovat Boha. A pokud nemůžeme realizovat Boha, jak Ho můžeme projevit? Během naší meditace musíme vzývat sílu, abychom v sobě vytvořili nový život. Potom může být naše nevědomost zcela přeměněna na poznání a naše smrt na nesmrtelnost. Božská síla má pro každého hledajícího prvořadý význam. Tuto sílu nebudeme používat k ničení, ale v každém okamžiku k budování nového života, nového světa v nás a mimo nás.

Pokud se vydáme cestou odevzdání, potom je síla, kterou cítíme uvnitř, absolutně nekonečná. Když se malá kapka odevzdá oceánu, stane se oceánem samotným. Když si udržovala svou individualitu, byla to ta nejmenší kapka; ale když vstoupila do obrovského oceánu, stala se oceánem samotným. Když odevzdáme svou individuální vůli Vůli Nejvyššího, který je nekonečným ve všech ohledech, přirozeně se naše síla stane nekonečnou.

Duchovní síla je vůlí duše. Duchovní síla je nekonečně vyšší než okultní síla. Duchovní síla má vždy světlo moudrosti. Je nekonečná. Ten, kdo se stará o duchovní sílu, je v bezpečí jako dítě na klíně své matky. Okultní síla jedná rychle, ale může se chovat jako šílený slon. Pokud se někdo stará o okultní sílu, vstoupí na bojiště života, udeří a je nemilosrdně zasažen soupeřem. Člověk musí být velmi opatrný. Když použijeme okultní sílu, můžeme něco udělat rychle, ale není jisté, že to vydrží; zatímco pokud použijeme duchovní sílu, tato síla postupně promění tvář země. A čehokoliv duchovní síla dosáhne, to bude trvat věčně.

Někdy potřebujeme použít okultní sílu, pokud musíme něco udělat v případě nouze a nemáme čas. Ale očekávat cokoli trvalého od okultní síly je bláznovství. Zkusí-li někdo cestu odevzdání potom, co cvičil Kundaliní jógu, uvidí velký rozdíl. „Staň se Vůle Tvá!“ není jen Kristovo poselství; je to poselství všech duchovních Mistrů. „Staň se Vůle Tvá!“ je jóga odevzdání. Neexistuje žádný duchovní Mistr, který tuto realizaci nepřijal. Ale okultista, pokud není na nejvyšší úrovni, bude cítit, že jeho vlastní vůle by měla být vykonána jako první. To je rozdíl mezi okultistou a skutečným duchovním Mistrem.

Jóga je spojení, spojení s Bohem, s absolutní Pravdou. Jediným účelem duchovního Mistra je ztotožnit se s Absolutním. Duchovní síla, síla duše v nás, se stará o osvobození, dokonalost a naplnění. Duchovní síla má schopnost nám nabídnout něco věčného, trvalého a nesmrtelného.

Jaký je rozdíl mezi nejvyšší Silou a transcendentální Silou?

Sri Chinmoy: V duchovním světě má slovo „transcendentální“ nekonečně větší moc a větší význam než slovo „nejvyšší“. Slovo „nejvyšší“ používají obyčejní lidé tisícekrát ve všech oblastech života, zatímco slovo „transcendentální“ se používá v užším významu. Nejvyšší síla je vyšší než všechno ostatní. Transcendentální síla je ta, která přesahuje vše. Nad ní není nic. Když řekneme „transcendentální“, okamžitě získáme pocit stále přesahujícího prostoru Za, kde nekonečná Pravda neustále roste a znásobuje se. To, co je „nejvyšší“, zůstává statické, jako Himaláje; tam už nic neroste. Ale to, co je transcendentální, se v čase neustále pohybuje vpřed, dovnitř a nahoru. Proto má pojem „transcendentální“ nekonečně silnější význam než slovo „nejvyšší“. V duchovním světě se transcendentální neustále pohybuje, postupuje a překračuje svou vlastní nejvyšší výšku. Transcendentální Síla je Síla, která je již nekonečná a zároveň překračuje své vlastní nekonečno. Neustále se násobí. Je to jako slovo „Bůh“ a slovo „Nejvyšší“. „Bůh“ a „Nejvyšší“ jsou stejní, ale v jistém smyslu nejsou stejní. Ve chvíli, kdy řeknu „Nejvyšší“, cítím, že Nejvyšší je nekonečně vyšší než Bůh, ačkoli „Bůh“ je jiné jméno pro Nejvyššího. Musíme vědět, které slovo zasahuje samotnou hloubku našich srdcí. Pokud řeknete „Nejvyšší“, okamžitě to zasáhne samotnou hloubku mého srdce, ale pokud řeknete „Bůh“, tak mě to moc nezasáhne.

Část II — Slabost, zlost, sebeshovívavost

Boží slunce Soucitu

```

Když vidím svou skutečnou přítomnost v Bohu,

nenávidím se a chci se ukřižovat.

Jak slabé a křehké

jsou plameny mé aspirace!

Když v sobě vidím Boží Přítomnost,

miluji se a chci se oslavovat.

Jak silné a mocné

je Boží slunce Soucitu! ```

From:Sri Chinmoy,Osvícení mraků života, část 2, Agni Press, 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ilc_2