Král a meč

Jeden významný indický král se jednou vydal na projížďku člunem po řece Ganze. On i jeho doprovod uviděli, jak za nimi plave muž. Byl to duchovní mistr Troilanga Svámí. I stalo se, že usmívající se Troilanga Svámí asi po hodině doplaval do blízkosti člunu, a tak mu pomohli vylézt nahoru. Všichni lidé ho znali a chovali k němu nesmírnou úctu, lásku a obdiv. Král byl také rád, že ho vidí, protože si ho vážil i on.

Král měl za opaskem zastrčený meč. Troilanga Svámí si ho od něj vzal, zkoušel ho a hrál si s ním jako dítě. Pak ho znenadání hodil do Gangy. Král byl bez sebe zlostí. Meč dostal za své zásluhy a chrabrost, a byl rozzuřený, že přišel o tak drahocennou věc. Chtěl Troilangu Svámího potrestat, ale všichni protestovali: „To ne, je to světec; to nemůžete udělat. Bude to hrozné, když na něj vztáhnete ruku!“

„Pokud ho nejste ochotní potrestat vy,“ řekl král: „jakmile budeme na souši, najdu jiné, kteří mě rádi poslechnou a tohoto muže potrestají.“

Když byli na dosah břehu, ponořil Troilanga Svámí, který seděl ve člunu, ruce do vody. Z ničeho nic se v jeho rukou objevily dva zářící meče. Byly totožné a oba vypadaly přesně jako ten, který hodil do Gangy. Všichni byli překvapeni. „Ó králi,“ řekl Mistr: „vyber si ten, který ti patří.“

Král ale nevěděl, který doopravdy patří jemu. Troilanga Svámí nato řekl: „Ty hlupáku, copak nepoznáš, který ti patří? Nepoznáš svůj majetek?“ Potom zahodil ten, který nebyl jeho, a pravil: „V tomto světě s tebou nic nezůstane. Až zemřeš, všechno, co máš, zůstane zde. Tomu skutečnému v tobě říkám: ‚Nežij ve světě požitků. Zůstaň ve světě aspirace. Zůstaň ve světě Světla, Míru a Blaženosti. Jsi král, ale přesto jsi hlupák. Buď moudrý. Jen potom budeš mít v životě opravdové štěstí. Buď duchovně moudrý!‘“

Komentář: Pokud a dokud se nestaneme duchovně moudrými, nikdy nepoznáme, co je naším pravým vlastnictvím. Naším opravdovým vlastnictvím, naším věčným vlastnictvím, naším jediným vlastnictvím je naše láska k Bohu. Nic jiného nemůžeme zde na zemi ani tam v Nebi považovat za své zcela vlastní. Jen naše láska k Bohu — naše trvalá, oduševnělá a sebedávající láska k Bohu — může být naším věčným vlastnictvím. Toto vlastnictví zůstane provždy v bezpečí a my sami budeme také v bezpečí, jen když toto vlastnictví budeme považovat za své.

Jakmile jednou zjistíme, že máme lásku k Bohu v hojné, bezmezné a nekonečné míře, tehdy se Boží vlastnictví, kterým je celý Jeho vesmír, okamžitě stává také naším vlastnictvím. Naše láska k Bohu považuje Boha za svého a ve chvíli, kdy svou lásku nabídneme Bohu, celé Boží stvoření se okamžitě stane naším. Celé Jeho stvoření pochází z Jeho Vize a On a Jeho Vize jsou neoddělitelní. Když si na Boha činíme nárok svou láskou, potom si Boží Zájem a Boží stvoření okamžitě činí nárok na nás, protože výhradním vlastníkem je Bůh a nikdo jiný.

Zde na zemi se snažíme dělat si nárok na všechno, co můžeme vidět. A všechno, co je kolem, si také dělá nárok na nás. Nárok na ostatní si však dělat nemůžeme a oni si nemohou dělat nárok na nás, protože zjišťujeme, že jim něco schází, a oni zjišťují, že něco schází nám. Tím, co nám schází, je láska k Bohu. Ta je semínkem-možností, které nakonec vyroste do ovoce-nevyhnutelnosti.

From:Sri Chinmoy,Indie a její hostina zázraků: přijď a užívej si, část 1, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/imf_1