Když Nigamananda přišel, nejprve se uklonil svému Mistrovi a poté Šankaračaryovi. Všichni byli šokováni. Jak se mohl nejprve poklonit Satčidánandovi, když Šankaračarya seděl přímo vedle něj? Někteří mu řekli: „Jsi takový hlupák! Copak neumíš rozlišovat?“
Nigamananda odpověděl: „Umím. Říkám vám, že nikdo nemůže být lepší než váš vlastní Guru. Můj Guru pro mě je a navždy zůstane tím Nejvyšším. Proto jsem udělal správnou věc, když jsem se uklonil nejprve jemu.“
Jakmile to Šankaračarya uslyšel, zeširoka se na Nigamanandu usmál a řekl mu: „Máš pravdu, můj synu, máš pravdu.“ Pak se ho zeptal na několik duchovních otázek, na které Nigamananda dokonale odpověděl. Šankaračarya se poté zeptal Satčidánandy: „Co děláš? Proč tohoto svého žáka nepožádáš, aby měl své vlastní žáky a pomáhal osvítit lidstvo? Jasně vidím, že je na to připraven.“
Satčidánanda potom prohlásil před Šankaračaryou a všemi hledajícími, kteří byli nablízku: „Můj duchovní syn Nigamananda realizoval Boha. Od nynějška bude přijímat žáky a pomáhat jim osvítit jejich mysl a naplnit jejich srdce.“
Komentář: Mistr je na začátku cesty kormidelníkem, lodí a řekou. Na konci cesty se stává cílem samotným. Hledající začátečník vidí Mistra jako loď. Když překročí hranici mysli, vidí ho jako kormidelníka. Když si s Mistrem vytvoří neustálou jednotu, vidí ho jako řeku. A když se stane Mistrovým nanejvýš dokonalým nástrojem, vidí Mistra jako cíl samotný. Jakmile pro žáka udeří jeho hodina, také on musí hrát úlohu Mistra, neboť ve světě sebedávání a stávání se Bohem musí pokrok neustále pokračovat.From:Sri Chinmoy,Indie a její hostina zázraků: přijď a užívej si, část 7, (knižně nevydáno), 2015
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/imf_7