Indie a její hostina zázraků: přijď a užívej si, část 5

Toto je mé poslední varování

Devadas Maharadž vystoupil ze svého transu a nemilosrdně Ramdasovi vyhuboval. „Kdo tě žádal, abys opustil své rodiče a svou rodinu, je-li spánek v tvém životě tak důležitý?“ křičel. „Tohle je mé poslední varování. Jestli ještě jednou usneš, když máš meditovat, nezůstaneš mým žákem. Nezasloužíš si být mým žákem.“

Duchovnost znamená disciplínu. Disciplína znamená vědomý pokrok. Vědomý pokrok znamená překonání přirozenosti. Překonání přirozenosti člověka je uvědomění si vlastního nesmrtelného Já pro Boží Uspokojení Božím vlastním Způsobem.

Mistr je na prvním místě

Ramdas věřil svému Mistrovi a bez peněz odešel. Když došel do města, bylo docela pozdě a všude byla tma. Jen v jednom domě uviděl světlo, a tak šel a zaklepal na dveře. Když mu majitel otevřel, byl tak rád, že tam stojí sádhu. Řekl: „Celý den pomýšlím na to, že dám sádhuovi dvě rupie, a ty jsi teď přišel. Jsem ti tak vděčný. Prosím vezmi si tyto dvě rupie.“

Potom si Ramdas vzal peníze a koupil za ně arzén. Na zpáteční cestě do ášramu si pomyslel, že když ho má tolik, trochu si vezme a Mistr to nepozná.

Ramdas byl velmi šťastný, že arzén přinesl, a nabídl ho svému Mistrovi, Devadas Maharadž se na něj však smutně podíval. Ramdas řekl: „Šel jsem v tuto hodinu až do města a přinesl ti arzén. Jak je možné, že jsi smutný?“

Mistr odpověděl: „Jsem smutný, protože ve tvém životě jsi na prvním místě ty, a ne já. Měl jsi mi dát vše, já bych ti pak část dal. Vždy mysli nejprve na mě. Jen tehdy mě potěšíš a já ti dám nejen mnohem víc, než potřebuješ, ale také mnohem víc, než si zasloužíš.“

Komentář: Mistrova víra v žáka a žákova víra v Mistra jsou stejně důležité. Někdy ale Mistr žákovi neodhalí všechny aspekty stromu skutečnosti, protože by to mohlo zmást nezralou mysl hledajícího. Neřekne-li mu příběh o skutečném životě celý najednou, neznamená to, že je sobecký nebo není štědrý. Cítí však, že žák musí věci získávat po troškách, jako dítě, aby je všechny dokázal vstřebat.

Všechno je jinak, když žák musí jednat s Mistrem, protože bez ohledu na to, co žák má a čím je, Mistrovu osvícenou mysl nezmate. Mistr dává žákovi podle jeho omezené vnímavosti a snadno změřitelné schopnosti, zatímco když chce dát žák něco Mistrovi, může to udělat neomezeně, neboť Mistrova vnímavost a schopnosti jsou nesmírné. Na druhou stranu, pokud žák nedá Mistrovi celou svou existenci, Mistr není ten, kdo ztrácí – zdaleka ne. Žák ale oslabuje své schopnosti, snižuje svou vizi Mistra a vychází z jednoty skutečnosti s Mistrem. Jeho aspirující existenci nakonec ohrožuje drak neupřímnosti a hmyz nevděčnosti.

Hinduisticko-muslimský kompromis

Během několika minut uslyšeli zvon a zvuk mušle znovu, a tak spěchali zpět, jen aby viděli totéž, co předtím. Třesouce se strachem znovu odešli, aby během několika minut uslyšeli znovu zvon i mušli. Tentokrát se rozzlobili. Když se vrátili do místnosti, byl už Devadas ve své normální lidské podobě.

„Co mi můžete udělat?“ řekl. „Dvakrát jste na vlastní oči viděli, co dokážu. Než mě stihnete uvěznit, sám se rozložím.“

Když vojáci tuto věc nahlásili svému muslimskému starostovi, řekl jim: „To není rozumné, začínat si s člověkem, který má tak ­neobyčejnou ­duchovní sílu. Nejlepší bude poddat se mu a zeptat se ho, zda by nechtěl postavit chrám. Já ho zaplatím. Ať se v klidu modlí a medituje tam.“

Devadas byl nabídkou muslimského starosty nesmírně potěšen. Starosta mu vystavěl nádherný chrám a Devadas z hluboké vděčnosti přestal troubit na mušli a zvonit.

Komentář: Hinduisté a muslimové jsou jako dvě silné větve stromu skutečnosti, který je který je veškerou svobodou a jednotou. Každodenní život lidských bytostí je však tak složitý, že bez ohledu na to, co lidé dělají, jsme podráždění nebo nejistí.