Klenot pokory

Část I.

Příběh z dětství¹

Když jsem byl jako dítě v Pondicherry, měl jsem psa jménem Bhaga. Znamená to „tygr“. Chtěli jsme, aby byl u našich příbuzných ve městě. Nakonec jsme ho vzali na loď a dali k mému strýci z matčiny strany.

Bhaga byl velmi oddaný. Běhával několik mil, aby doručil zprávu. Běžel tři a půl míle k mé tetě a předal jí zprávu. Potom byl tak netrpělivý, aby se už vrátil z tetina domu zpátky. Dvakrát to tak udělal.

Bhaga byl velký, živý a velmi silný. Když jste něco upustili, když jste způsobili nějaký zvuk, potom jste skončili; štěkal pět minut. Když jsme se učili na zkoušky, nikdy jsme nestudovali potichu. Abychom přesvědčili fyzickou mysl, že se učíme, recitovali jsme nahlas. Když bylo něco v takové chvíli špatně, Bhaga štěkal. Takový byl Bhaga.

Měl jsem bílého zajíce. Měl jsem také mnoho, mnoho ptáků. Měl jsem luňáka a další ptáky. Potom jsme měli pár opic. Jedna opice se jmenovala Madhu. Měl jsem opice moc rád. Žily v malém kulatém domečku na vrcholu tyče, ze kterého visel řetěz. Opice trávily svůj život šplháním nahoru a dolů a vřeštěním. Potom ze svých těl odstraňovaly vši. Každou sekundu na své kůži něco objevily. My bychom nic neviděli, ale opice na sobě viděly všechno možné.

Opice také kousaly. Když se k vám rozběhla, museli jste si lehnout na zem a zatajit dech. Když jste vypadali jako mrtví, potom vás nikdy, nikdy nepokousaly. Toto jsem dělal mnohokrát, když mi bylo kolem šesti let. Malé děti ve věku jednoho či dvou let a staré lidi nikdy nekoušou, ale mladé chlapce a děvčata ano. Párkrát mě chytily. Měl jsem po nich na sobě nejméně deset nebo dvanáct památek. Chodíval jsem k opicím s takovou láskou a radostí, ale zapomínal jsem, že ten řetěz je tak dlouhý. Občas mne pokousaly, než jsem jim donesl jídlo. Měli jsme sluhu, kterému bylo čtrnáct nebo patnáct let. Neuplynul jediný den, aniž by nebyl pokousán některou z opic.

Jsou-li opice ochočené, dávají najevo svoji náklonnost. Moje matka nebyla pokousána ani jednou. Cítily laskavost mé matky. Moje sestra byla pokousána jednou nebo dvakrát. Kousnutí opice hodně bolí. Rána ihned hojně krvácí. Kolikrát jsem měl pokousané levé či pravé stehno nebo loket! Jejich zuby jsou malé, ale ostré. Můj bratr Mantu jim nikdy nedal banán ani nic jiného k snědku. Neměl rád opice, neměl rád psy, neměl rád kočky. Byl proti všem zvířecím druhům.

Opice dělají cosi, co opravdu stojí za to vidět. Vyšplhají na strom a z úplně nejvyšší větve skočí do rybníka. Potom plavou na druhou stranu.

Mám žáky, jejichž děti byly kdysi jejich zvířecími miláčky. Někdo měl v předchozí inkarnaci psího mazlíčka a nyní se tento mazlíček stal členem jeho rodiny. Dejme tomu, že jste měli psa; tento pes se nyní stal vaším bratrem. Ve vaší rodině si vzal svoji první lidskou inkarnaci. Podobně byly u nás služebné, které chtěly přijít do naší rodiny. Tolik nás těšily a jejich přáním bylo dostat se do naší rodiny. Jen si otevřete své třetí oko a uvidíte, jestli vám říkám pravdu!

Část II.: Světské, zábavné a osvěcující otázky a odpovědi

Jaký je duchovní význam kulturistiky?

Byl Bhíšma z Mahábháraty špatný, když bojoval proti Sri Krišnovi?

Bhíšma se cítil bídně, protože Pánduovci tolik trpěli, přestože měli Krišnu na své straně. Tajně prozradil Pánduovcům způsob, jak by ho mohli zabít. Jen se na to podívejte! Když proti někomu bojujete, řeknete mu, jak vás má zabít? Takový byl Bhíšma. Jeho srdce bylo stále s Pánduovci, ale morálně byl vázán ke Kuruovcům. V Indii se říká, že když si od někoho vezmete sůl, potom mu musíte být vděční a musíte stát na jeho straně. Kuruovci mu v jeho životě pomohli; hradili jeho výlohy a udělali pro něj mnoho věcí. To byl důvod, proč se postavil na jejich stranu, ale jeho srdce bylo stále u Pánduovců.

Zde je filozofie složitá. Opravdová duchovnost bude vždy pro Boha, pro Nejvyššího. Bez ohledu na to, kolik jste od světa dostali, bez ohledu na to, kolik jste přijali pomoci od nějakého jedince nebo skupiny lidí, když udeří Hodina, musíte vždy stát na Boží straně. Byl to Bůh, kdo vám stále pomáhal skrze tyto jedince v určité etapě vašeho života. Jestliže Bůh změní Svoji Vůli a chce, abyste Mu sloužili jiným způsobem, musíte tak učinit. Bhíšma měl tedy stát na straně Pánduovců, když viděl, že je Krišna na jejich straně.

Jsou mezi tvými žáky tací, kteří mají spojení duše s Bhíšmou? Lze to porovnat se spojením duší, které budeme mít s tebou ve svých dalších inkarnacích?

Kdo ze mne udělal „space cadeta“? (výraz „space cadet“ je nepřeložitelná slovní hříčka, označující zde člověka, jenž myslí stále na Boha a je díky tomu roztomile roztržitý) Učinil tak Bůh, nebo jsem ho ze sebe udělala sama?

Takže tuto hru začal Bůh, ty jsi v ní pokračovala a já jsem ji dokončil. Třiatřicet procent zásluhy patří Bohu, šestašedesát procent tvému ušlechtilému já a jedno procento patří mně. Takhle ses tedy stala dokonalým „space cadetem“ — božsky dokonalým, nanejvýš dokonalým, stoprocentním „space cadetem“.

Včera jsi to dokázala. Nastoupila jsi do auta bez svých knih. Pracuje tedy moje mysl, nebo pracuje jenom moje duše? Když jsi byla uvnitř auta, tvůj Mistr řekl: „Ona přišla bez svých knih.“ První věc, na kterou jsem se tě tedy zeptal, když jsi nastoupila do auta, byla: „Kde jsou tvé knihy?“ A tak jsi utíkala. Kdybychom odjeli, správce mohl odejít domů a jen Sám Bůh ví, kam by se ty knihy mohly podít.

Proč nám říkáš, abychom se nedotýkali papíru nohama?

Chlapci spolu občas žertem zápasí. Je v pořádku, když takto někdy žertují, nebo je to zcela špatné?

Když je to jen trochu, je to dobré. Je však velký rozdíl mezi vtipkováním a násilím. Někdy může nevinné vtipkování vést k ničivému násilí. Mnohokrát to začíná žertem. Potom je zraněno něčí ego a vznikne z toho vážný boj. Začne to v nevinnosti, ale v nevinnosti to už nezůstane. Dokážete-li setrvat v nevinné legraci, potom je to velmi dobré. Tehdy odejdou z těla všechny nebožské vitální kvality.

Nikdo není v tomto ohledu lepší než Ashrita. Ashrita je nejlepší. Když božský Ashrita vejde do naší kuchyně, spatří Caseyho a roztrhne mu tričko, co potom uděláte? Někdo dá Caseymu peníze, aby si koupil nové, takže se nic neděje. Když ale ve jménu tréninku zkouší svou sílu, zmáčkne Caseymu palec a zlomí mu ho, potom je to velmi špatné. Tričko se dá snadno nahradit, ale když je poškozen palec, jak jej můžete vyměnit?

Jak můžeme získat okamžitou, automatickou inspiraci? Mnohokrát jsem si všiml, že když medituješ na jednotlivé žáky a začneš se koncentrovat na mě, moje mysl se kdesi toulá. Jak mohu získat okamžitou inspiraci, abych mohl být vnímavý za každé situace?

Někteří lidé říkají: „Ó, mezi nejvyšší výškou a mým současným stavem je zející propast.“ Moje teorie však říká, že máme myslet vždy na to nejvyšší a největší. Můžeš myslet sám na sebe jako na drobnou kapku, ale když myslíš na oceán, ihned uvidíš, že oceán nemůže být od drobné kapky nikdy oddělen. Nejvyšší výška nemůže být nikdy oddělena od nejnižší, protože mezi nejnižším a nejvyšším není žádná překážka. Když myslíš na sebe jako na patu stromu a na mě jako na výšku, potom můžeš snadno vidět, že jsme jedním. Děje-li se něco špatného s patou, se základnou, strom se zlomí a jeho výška zmizí. Jestliže tedy myslíš na sebe a na mě tímto způsobem, budeš vědět, že stane-li se něco špatného s tebou, i moje výška mizí.

Z inspirace získáš aspiraci; z aspirace získáš realizaci. Když se na tebe dívám, ihned na mě mysli jako na realizaci. Realizace představuje záplavu světla. Nyní máš trochu světla, ale chceš vstoupit do nekonečné záře světla.

Když vidíš konečný cíl, ihned získáš jistou vnitřní radost a vnitřní chvění, a to tě bude inspirovat. Jestliže však myslíš na sebe, jako kdybys stál na startu maratonu, jehož cíl je daleko, potom jsi ztracen. Se svou aspirací jsi právě vyběhl a musíš uběhnout jednu míli, dvě míle, tři míle, čtyři míle; ó Bože! Pokud přemýšlíš takto, potom jsi skončil; nikdy svého cíle — realizaci — nedosáhneš. Ne, ty musíš myslet na první míli jako na první cíl, na druhou jako na druhý cíl atd. Když začínáš maraton, ber první míli jako svůj cíl a v ten okamžik si pomysli, že jsem tam také. Nebo když se ti i toto zdá příliš daleko, zkus cítit, že jsem s tebou na startu. Takto budeš schopen překonat vzdálenost mezi tvou aspirací a realizací. Na druhou stranu můžeš říci: „Je-li se mnou Guru na startu, jaký má potom smysl jít dál? Když ho získám tady na startu, potom ho nemusím vidět v cíli.“ To také není dobré. Nejlépe je cítit v sobě moji inspiraci a aspiraci. Nezapomeň však, že jsem tam v cíli, s cílem, a jako cíl pro tebe.

Jednoho dne jsem šla kolem OSN a spatřila malé dítě v kočárku. Byl mu rok nebo rok a půl. To dítě mělo v tváři takový prázdný výraz, ale jaksi jsem v tomto výrazu viděla velkou úzkost a zmatek, jako by byl svět velmi bolestné a zmatené místo. Tento zážitek mne velmi dojal a zabolel, a kdykoli na to pomyslím, stále mne to velmi dojímá. Jaké si mám z toho zážitku vzít ponaučení?

Měla jsem pocit, že to byl výraz vyjadřující nepochopení světa.

Měla jsem z toho pocit, že chci pomoci světu od utrpení, ale nevěděla jsem, jak to udělat.

Když medituješ, jsi velmi, velmi klidný. Tvoje fyzické se vůbec nehýbe, dokonce i když stojíš. Když chceš, můžeš být jako socha. Jak to děláš?

Třebaže fyzické zůstává v klidu, zároveň běží nejvyšší rychlostí. Mé tělo, mé fyzické, se stalo jedním s mým vnitřním já. Navenek můžete vidět ztišení, ale uvnitř tohoto ztišení je moje vnitřní vize, můj vnitřní rozměr. Vašim fyzickým očím se to bude jevit jako klid, ale kdybyste realizovali Boha, potom byste viděli, že tento klid není vůbec statický. Fyzické vnímá klid, ale vnitřní zření vidí v tomto klidu nejrychlejší pohyb mé vnitřní bytosti, která svým vnitřním rozměrem a svou vnitřní vizí pokrývá délku i šířku světa.

Když se tedy díváš fyzickým okem, vidíš ztišení, díváš-li se vnitřním okem, vidíš, že se vnitřní bytost pohybuje rychleji než nejrychleji. Pokud se díváš současně vnitřním i vnějším okem, uvidíš, že moje vnitřní bytost je statická i dynamická. Je statická i dynamická zároveň. Svýma fyzickýma očima vidíš statický aspekt a dynamický aspekt nevidíš, oba dva jsou však naprosto vzájemně závislé.

Viděl jsem to jako dynamické, Guru, ale nemyslím si, že by byl na světě někdo, kdo by to dokázal jako ty.

Smím se k tomu na něco zeptat? Když sedíš ve svém křesle, jsi naprosto klidný a najednou se začne hýbat tvá noha...

Ty s ní vysloveně nekmitáš, jenom s ní jednou nebo dvakrát pohneš nahoru a dolů.

Kouř z ohně v mém obchodě pronikl do všeho, všechno teď páchne. Moje otázka tedy zní — pronikl také do duše obchodu?

Zůstane-li zápach několik dní, pak se v případě duše nic neděje. Duše má schopnost zůstat nedotčena a nevyrušena. Kdybys ale neuklízel celé měsíce, bude soucit duše brát zápach jako bytost, ne jako abstraktní věc. Duše jej bude brát jako skutečnou, konkrétní bytost, která je bezmocná. Potom dá duše najevo svůj soucit a pokusí se se zápachem sjednotit. V tu chvíli duše ztělesní zápach a bude to nějakou dobu trvat, než přijde čas, aby ses ho mohl zbavit. Zde však jasně vidím, že duše nebude dotčena, protože během několika dní zápach zmizí.

Občas vidím malý záblesk světla, světélko, které vzejde z tvého oka a cestuje všude kolem. Někdy cestuje podle určitého schématu a já je pozoruji, když medituji na tvůj obraz. Co to znamená?

Část III.: Otázky a odpovědi

Guru, jednou jsi řekl, že když přijdeš k Bohu o dvě minuty později, že ti ani neotevře dveře. Jsem z toho nešťastný.

Každý má svou zvláštní hodinu. Když pro tebe udeří hodina, je to tvůj čas. Pokud pro někoho jiného udeřila hodina před dvěma roky, potom to byl jeho čas. Vnitřně budeš vědět, kdy tvoje hodina udeří. Řekněme, že tě něco před patnácti lety velmi silně táhlo k duchovnímu životu; cítil jsi, že bys bez Boha nemohl na zemi zůstat ani po letmou sekundu. Pokud jsi měl tento druh aspirace a nešel jsi k žádnému duchovnímu Mistrovi, ani jsi nenastoupil žádnou cestu, znamená to, že jsi promrhal patnáct let. Bůh bude proto tebou rozmrzelý. Řekne: „Dal jsem ti zlatou příležitost, abys vystoupil z nevědomosti, ale ty jsi ji neocenil.“

V tvém případě ti však Bůh před patnácti lety takovou silnou aspiraci nedal, takže nebuď vůbec smutný. Nyní ti ale Bůh aspiraci dal. Nyní Bůh zaklepal na tvé dveře a přišel tvůj čas. Předtím jsi spal, ale teď si Bůh přeje, abys vstal. Řekneš-li: „Nevyrušuj mě, neobtěžuj mě, chci spát,“ potom tebou bude Bůh rozmrzelý. Ty však nespíš, takže by ses vůbec neměl cítit smutný. Zasvitl pro tebe čas a ty ses probudil. Jestliže ale přijde čas a ty ho promeškáš, jestliže ho odmítneš přijmout, potom děláš vážnou chybu.

Takže se neboj. Udělal jsi tu naprosto správnou věc. Když jsem někoho přijal, potom to byl pro něj ten správný čas. Nebuď deprimovaný nebo smutný. Máš nekonečnou Boží Lásku a Požehnání. Pokud tě On před dvěma nebo třemi lety nepožádal, abys něco udělal, potom to není tvoje chyba. V tuto chvíli nasloucháš přání Nejvyššího, takže děláš tu správnou věc. Vůbec nebuď deprimovaný nebo smutný. To se týká vás všech. Jen ten, kdo přišel pozdě, pocítí, že zmeškal loď.

Mohl bys povědět něco o tom, jak má nový žák zacházet s potěšeními a problémy každodenního života?

Je mnoho hledajících, kteří si stěžují svému Mistrovi: „Než jsme přijali duchovní život, měli jsme jenom pár problémů. Teď, když jsme přijali duchovní život, se naše problémy rozmnožily.“ To ale není pravda. Musí si uvědomit, že stejné problémy už měli; pouze je nechtěli vědomě porazit. To je důvod, proč si jich nebyli vědomi. Nechcete-li něco porazit, potom hluboce spíte a také problém hluboce spí. Ale protože jste nyní vstoupili do duchovního života, vyzvali jste všechny své problémy. A protože jste vyzvali problémy, nepřátelské síly se postavily na jejich stranu a zkouší proti vám bojovat. Krmí problémy, tak aby mohly pokračovat v boji. Tyto síly však ví, že nebudou schopné vás porazit. Pouze budou zkoušet zdržovat, zdržovat. Musíte je tedy vyzvat.

Než jsi přijal duchovní život, myslel sis, že život nevědomosti, život potěšení je ten pravý. Podíval ses kolem a viděl jsi, že se všichni těší životu potěšení. Řekl jsi: „Co to se mnou je? Jsou-li mí přátelé, sousedi a všichni ve stejné lodi, potom nechci být výjimkou.“ Protože jsi však nyní přijal duchovní život, cítíš, že život, který vedou, není míněn pro tebe. Nyní jsi dostal vnitřní volání, vyšší volání. Nemůžeš být s nimi. Ano, byl jsi s nimi patnáct nebo dvacet let. Teď pro tebe přišel čas následovat cosi jiného, dělat cosi jiného. Jestliže nepřijmeš problémy jako takové, jak je potom porazíš? Pokusíš-li se problémům vyhnout, přijdou k tobě s větší silou. Přijdou velice prudce a napadnou tě. Nemůžeš se tedy před svými problémy skrýt. Musíš je porazit teď a tady. Budeš-li čekat a říkat: „Ne, zítra budu silnější a potom budu schopen své problémy porazit,“ potom ti říkám, že tento zítřek nepřijde. Každá sekunda je zlatou příležitostí, a jestliže tuto zlatou příležitost nevyužiješ, nevědomě posiluješ síly nevědomosti.

A teď k životu potěšení. Musíš vědět, co jsi získal nebo čeho jsi dosáhl v životě potěšení. Okamžitě řekneš: „Život potěšení mi dal jedinou věc, a tou je frustrace.“ Dokonce i když zůstaneš v obyčejném životě, v neaspirujícím životě, jsi-li upřímný, řekneš: „Všechno, co jsem získal od života potěšení, je frustrace.“ A co se potom stane? Vidíš, že není naděje z této frustrace uniknout, dokud a pokud nejsi naprosto zničen.

To, co nyní nazýváme frustrací, bude zítra zničením. Začali jsme naši cestu pokušením. V pokušení potom bylo potěšení. A uvnitř potěšení je zničení. Co zůstane po zničení? Nic. Cesta pokušení je tedy negativní způsob konání.

Existuje ovšem pozitivní způsob. Tímto pozitivním způsobem je aspirace. Co je to aspirace? Aspirace je vnitřní pláč, který nám dává pocítit, že jsme přišli z nekonečného Míru, Světla a Blaženosti a že stále ztělesňujeme nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, pouze musíme tyto kvality vynést do popředí. Nyní máme tyto kvality nevědomě. Nevědomě máme někoho, jenž je nazýván Bohem. Duchovní život však znamená naše vědomé uvědomění si Boha.

Máš v sobě poklad, ale ztratil jsi ho. Když něco ztratíš, hledáš to, ale nemusíš to hned najít. Požádáš tedy přítele, svého nejlepšího přítele, aby ti pomohl hledat: „Něco jsem ztratil; budeš to se mnou hledat?“ Přítel přijde, a protože je v hledání věcí zkušenější, najde to pro tebe. Kdo je tímto přítelem? Je to tvůj duchovní Mistr. Když najde tvůj poklad, nevezme ti jej. Neodváží se ti jej vzít, jenom proto, že ho nalezl místo tebe. Tak je tomu s duchovním Mistrem. Nalezne pro tebe tvůj vnitřní poklad a potom jeho úloha skončí. Tvou úlohou je pouze mu poděkovat. Nalezne to pro tebe a potom se to stane tvým pokladem. Ty mu jenom poděkuješ.

Život potěšení musí být nahrazen životem aspirace. V aspiraci je skutečný poklad, pochopení, že přicházíš z Nekonečna, že jsi v Nekonečnu a že jsi pro Nekonečnou Pravdu a Světlo.

Proč si občas myslíme, že jsme v dobrém nebo špatném vědomí, a ty nám později řekneš, že jsme byli v jiném vědomí?

Jak můžeme překonat skleslost, která se dostaví, když se pokoušíme setrvat v mnoha činnostech a fyzicky se tím tempem vyčerpáme?

Jsme-li skleslí, musíme ihned pocítit, že do našeho systému vstoupil nepřítel. Všichni jsme Božími dětmi a nemáme nepřátele. Musíme ovšem vědět, že v této chvíli jsou věci, které nám stojí v cestě a které nás mohou učinit bezmocnými. Nejlépe je tedy brát je jako nepřátele; tímto způsobem budeme vždy bdělí. Jakmile tyto síly porazíme, už to v tu chvíli nebudou naši nepřátelé; nebudou mít žádnou sílu. Právě teď je však skleslost, frustrace a deprese mocnější než my a my je musíme brát jako své nepřátele. Když je porazíme, potom se stanou našimi.

Naše dobré kvality jsou velmi často zajaty nebožskými kvalitami. Ráno máme aspiraci vstát, ale potom přijde letargie a my nevstaneme do sedmi nebo osmi hodin. Špatné síly tedy zvítězily. Na druhou stranu, pokud dobré síly zvětší naši aspiraci vstát brzo ráno, pak přestože přijdou špatné síly a pokoušejí nás, abychom spali pár minut navíc, přesto vstaneme. Tehdy je letargie poražena.

Co bychom měli dělat, když si nařídíme budík a na meditaci nevstaneme?

Žádáš nás, abychom měli při meditaci otevřené oči a dívali se na tebe. Tolikrát však fyzický svět zmizí a já se musím snažit, abych jej přinesl zpátky a zaměřil se na něj.

Část IV.: Klenot pokory: rozhovor

NAC: Je to velká čest, setkat se s vámi; během let jsme o vás mnoho slyšeli. V čem všeobecně spočívá vaše práce?

NAC: Jakou podobu má vaše činnost v této službě?

NAC: Máte nějaký vztah k politikům v OSN?

NAC: Je tam mnoho aktivně hledajících politiků?

NAC: Z pohledu mnoha lidí je svět velmi kruté a negativní místo a jejich vědomí není schopno tuto negativitu absorbovat. Co k tomu můžete říci, nebo jakou práci můžeme dělat („my“ v širším smyslu toho slova), abychom v této situaci pomohli?

NAC: Když je někdo zapojen do způsobu života, který pro tohoto člověka není uspokojivý, a cítí první popud začít něco hledat (ptám se tak proto, protože velmi mnoho lidí, kteří budou číst toto interview, budou právě v takové situaci), má impuls něco dělat. Filozofie, ideály, a tak podobně dávají nějaký smysl, ale zde na Západě mají lidé sklon něco dělat a něco dokázat. Je něco praktického, přímého, co byste navrhoval dělat?

NAC: Mysl většiny z nás je tak zmatena a naše tělo je v takovém napětí, že nedokážeme naslouchat vnitřnímu já, anebo i když dokážeme, je tam tolik protichůdných hlasů, že nevíme, který je pravý. Jak se tím vším máme probojovat?

NAC: Jste optimistický ohledně budoucnosti lidstva?

NAC: Dívají se na vás lidé jako na Mistra a klaní se vám jako k Mistrovi?

NAC: Co máme dělat s postavami, které chodí kolem a říkají si „dokonalí Mistři?“ Jak s nimi máme mluvit?

NAC: Objevil jste se na Vancouverském letišti jako obyčejný obchodník středního věku v letním obleku. Proč to? Proč nejste oblečen ve vašem indickém oblečení?

NAC: Nevím, jestli je to možné, ale cítíte teď nějakou inspiraci složit píseň?

Sri Chinmoy zpívá nádhernou píseň v indickém stylu a dialektu. Potom řekne: Jsem vám mimořádně vděčný, že jste mi dal příležitost posloužit aspirujícímu lidstvu prostřednictvím vaší vlastní velice příkladné praxe a duchovní disciplíny.