Ty s ní vysloveně nekmitáš, jenom s ní jednou nebo dvakrát pohneš nahoru a dolů.

Sri Chinmoy: Jsme v nejvyšší výšce a sestupujeme. Šrí Rámakrišnovi nabízeli jeho žáci něco ke kouření, aby mohl sestoupit dolů a mohl se stát částí a součástí fyzického vědomí, vědomí země. Já dělám něco jiného, abych sestoupil dolů na úroveň svých dětí. Vystoupil jsem nahoru a když sestupuji, představuje moje noha pevnou zemi, hmotu, pozemský svět. Když se z mého nejvyššího chci stát jedním s pozemským vědomím, jsou nohy pevnou základnou. Na druhou stranu, nohy Mistra představují nekonečný soucit. Tento soucit můžeš přitáhnout, jako bys byl magnet. Dotknout se mých nohou rukama nebo hlavou jsem dovolil velmi málo žákům — mohu je spočítat na prstech. Nanejvýš silná magnetická přitažlivost mých nohou odstraní problémy této, a dokonce i minulých inkarnací. Když chci někomu požehnat tím, že snáším dolů soucit, mohu použít své ruce nebo oči. Nohy však mají vždy pro tento svět — pro žáky a hledající — nekonečný soucit. Proč to nedělám pro všechny? Protože si to všichni nezaslouží, protože to všichni nechtějí. Řeknou: „Ó, potřebujeme soucit,“ ale bojí se, že soucit není nic jiného než transformace. Nato řeknou: „My chceme transformaci,“ ale jakmile spatří ohromný dosah výsledku, jsou vyděšeni k smrti. Říkáme, že chceme být tak jasní, jako je slunce, ale když vidíme záři slunce, jsme vyděšeni k smrti. Žádáme Boha, aby nás učinil stejně mocnými a silnými, jako je slon. Když však spatříme slona, jsme vyděšeni k smrti. Žádáme Boha, aby nás učinil stejně silné, jako je lev, ale když stojíme před řvoucím lvem, jsme vyděšeni k smrti. Zde hledající také něco chtějí, ale když stojí před skutečností, jsou vyděšeni na smrt. To je důvod, proč nedovoluji více lidem, aby se dotýkali mých nohou. Mé nohy ztělesňují nezměrný, bezprostřední soucit. Oni tuto skutečnost nechtějí, děsí je.

From:Sri Chinmoy,Klenot pokory, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/jh