Je mnoho hledajících, kteří si stěžují svému Mistrovi: „Než jsme přijali duchovní život, měli jsme jenom pár problémů. Teď, když jsme přijali duchovní život, se naše problémy rozmnožily.“ To ale není pravda. Musí si uvědomit, že stejné problémy už měli; pouze je nechtěli vědomě porazit. To je důvod, proč si jich nebyli vědomi. Nechcete-li něco porazit, potom hluboce spíte a také problém hluboce spí. Ale protože jste nyní vstoupili do duchovního života, vyzvali jste všechny své problémy. A protože jste vyzvali problémy, nepřátelské síly se postavily na jejich stranu a zkouší proti vám bojovat. Krmí problémy, tak aby mohly pokračovat v boji. Tyto síly však ví, že nebudou schopné vás porazit. Pouze budou zkoušet zdržovat, zdržovat. Musíte je tedy vyzvat.
Než jsi přijal duchovní život, myslel sis, že život nevědomosti, život potěšení je ten pravý. Podíval ses kolem a viděl jsi, že se všichni těší životu potěšení. Řekl jsi: „Co to se mnou je? Jsou-li mí přátelé, sousedi a všichni ve stejné lodi, potom nechci být výjimkou.“ Protože jsi však nyní přijal duchovní život, cítíš, že život, který vedou, není míněn pro tebe. Nyní jsi dostal vnitřní volání, vyšší volání. Nemůžeš být s nimi. Ano, byl jsi s nimi patnáct nebo dvacet let. Teď pro tebe přišel čas následovat cosi jiného, dělat cosi jiného. Jestliže nepřijmeš problémy jako takové, jak je potom porazíš? Pokusíš-li se problémům vyhnout, přijdou k tobě s větší silou. Přijdou velice prudce a napadnou tě. Nemůžeš se tedy před svými problémy skrýt. Musíš je porazit teď a tady. Budeš-li čekat a říkat: „Ne, zítra budu silnější a potom budu schopen své problémy porazit,“ potom ti říkám, že tento zítřek nepřijde. Každá sekunda je zlatou příležitostí, a jestliže tuto zlatou příležitost nevyužiješ, nevědomě posiluješ síly nevědomosti.
A teď k životu potěšení. Musíš vědět, co jsi získal nebo čeho jsi dosáhl v životě potěšení. Okamžitě řekneš: „Život potěšení mi dal jedinou věc, a tou je frustrace.“ Dokonce i když zůstaneš v obyčejném životě, v neaspirujícím životě, jsi-li upřímný, řekneš: „Všechno, co jsem získal od života potěšení, je frustrace.“ A co se potom stane? Vidíš, že není naděje z této frustrace uniknout, dokud a pokud nejsi naprosto zničen.
To, co nyní nazýváme frustrací, bude zítra zničením. Začali jsme naši cestu pokušením. V pokušení potom bylo potěšení. A uvnitř potěšení je zničení. Co zůstane po zničení? Nic. Cesta pokušení je tedy negativní způsob konání.
Existuje ovšem pozitivní způsob. Tímto pozitivním způsobem je aspirace. Co je to aspirace? Aspirace je vnitřní pláč, který nám dává pocítit, že jsme přišli z nekonečného Míru, Světla a Blaženosti a že stále ztělesňujeme nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, pouze musíme tyto kvality vynést do popředí. Nyní máme tyto kvality nevědomě. Nevědomě máme někoho, jenž je nazýván Bohem. Duchovní život však znamená naše vědomé uvědomění si Boha.
Máš v sobě poklad, ale ztratil jsi ho. Když něco ztratíš, hledáš to, ale nemusíš to hned najít. Požádáš tedy přítele, svého nejlepšího přítele, aby ti pomohl hledat: „Něco jsem ztratil; budeš to se mnou hledat?“ Přítel přijde, a protože je v hledání věcí zkušenější, najde to pro tebe. Kdo je tímto přítelem? Je to tvůj duchovní Mistr. Když najde tvůj poklad, nevezme ti jej. Neodváží se ti jej vzít, jenom proto, že ho nalezl místo tebe. Tak je tomu s duchovním Mistrem. Nalezne pro tebe tvůj vnitřní poklad a potom jeho úloha skončí. Tvou úlohou je pouze mu poděkovat. Nalezne to pro tebe a potom se to stane tvým pokladem. Ty mu jenom poděkuješ.
Život potěšení musí být nahrazen životem aspirace. V aspiraci je skutečný poklad, pochopení, že přicházíš z Nekonečna, že jsi v Nekonečnu a že jsi pro Nekonečnou Pravdu a Světlo.
Každá osoba má přítele a nepřítele. Pokud aspiruje, cítí, že touha je jeho nepřítelem a aspirace je jeho přítelem. Jestliže neaspiruje, jestliže vede život touhy, cítí, že touha je jeho přítelem a aspirace jeho nepřítelem. S touhou má důvěrný vztah, a i když jej nenaplňuje, je si její skutečnosti ve svém životě vědom, kdežto aspirace je pro něj cizincem. Cítí tedy, že touha je jeho přítelem. Nakonec však každý jednotlivec pochopí, že jeho jediným přítelem je aspirace. Přijde čas, kdy každý jednotlivec pocítí, že realizace existuje, že Bůh existuje. A až ten čas přijde, ponoří se do moře duchovnosti a bude považovat život aspirace za svůj vlastní, svůj zcela vlastní.From:Sri Chinmoy,Klenot pokory, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/jh