Někteří z vás jsou s námi mnoho, mnoho let — Bůh ví, od úplného počátku naší mise. Nejste však spokojeni se svým pokrokem. Vidíte, že je před vámi více překážek než dříve. Proč? Okamžitá odpověď je, že neaspirujete, jako jste aspirovali kdysi. Proč neaspirujete? Protože jste za ta léta udělali několik věcí špatně. Vědomě i nevědomě děláte chyby, a tak si vyváříte nové překážky-těžkostí, které musíte překonat.
Tyto překážky občas pochází od nepřátelských sil. Mnohokrát nepřátelské síly napadají hledající bez jakéhokoliv důvodu a snaží se zničit jejich aspiraci. Jste-li napadeni, můžete říci: „Jak je možné, že mě Bůh neochránil?“ Ale Bůh řekne: „Byl jsi celou dobu upřímný? Stál jsi celou dobu o Mou Ochranu?“ Bohužel, odpověď je ne.
Ale občas je důvod, proč neděláte pokrok, v tom, že vaše vlastní duše je s vámi nespokojena. Musíte si uvědomit, že uvnitř vás je někdo, kdo chce, abyste byli stále dokonalí, a tím někým je vaše duše. Některé duše jsou přísnější než jiné. Tyto duše chtějí, aby tělo, vitálno, mysl a srdce měly více dokonalosti, a tak když hledající dělají chyby, jejich vlastní duše je často trestají.
Vždycky říkám, že vaše nedokonalosti jsou mými nedokonalostmi, proto všude bojuji ve váš prospěch a zápasím s vaší duší. Jsem silnější než vaše duše a mnohokrát, mnohokrát jsem zasáhl, abych zmenšil a zmírnil trest. Naopak v mnoha případech jsem se odevzdal vašim duším, protože vaše zločiny byly velmi vážné.
Když děláte chyby, musíte být připraveni trpět nejen ve světě aspirace, kde je váš pokrok různými způsoby pozastavován, ale také na fyzické úrovni nemocemi, zraněními a dalšími problémy. Nemáte představu, jak často vás vaše duše trestají různými druhy nemocí, které trvají jen pár měsíců, nebo i mnoho let. Trestají vás nejen vaše duše, ale i duše ostatních žáků. Jestliže někdo co nejupřímněji, nejoddaněji a nejoduševněleji aspiruje a vy mu dáváte najevo svou citovou náklonnost nebo nějakým způsobem rušíte jeho či její aspiraci, pak se vám duše tohoto člověka může pomstít. Je to jako vstoupit na území někoho, kdo nechce, abyste tam vstupovali. Protože rušíte, duše tohoto člověka vás potrestá.
Nemohu říci, že lidé, jejichž aspirace je rušena, jsou mými nejlepšími žáky. Ani zdaleka. V mnoha případech mají také mnoho potíží. Ve skutečnosti nemusí být v duchovním světě výš než ti, kteří je ruší. Ale jejich duše nechtějí, aby sestoupili ještě níž než doposud. Chtějí, aby přinejmenším zůstali tam, kde jsou. A tak pokud ostatní narušují jejich současnou úroveň aspirace a oddanosti, duše se velmi rozzlobí.
Když úmyslně spácháte nějaký vnitřní duchovní zločin, můžete si myslet, že to nikdo neví. Ale ví to vaše duše a ví to duše toho druhého člověka. Dopustí-li se někdo krádeže, nemusí být hned potrestán. Bude soudní řízení, to a ono. Někdy dostane trest až za dva tři roky. Podobně ani vy nejste vždy trestáni za své vnitřní zločiny hned. Můžete si tak myslet, že ten zločin nebyl závažný, nebože jste dokonce neudělali nic špatného. Ale ne, trest jen čeká. V mnoha případech jsou lidé ve světě duší trestáni po čtyřech nebo pěti nebo šesti nebo deseti letech. Mezitím úplně zapomněli, že ve světě aspirace spáchali nějaký zločin. Ale trest nicméně přichází.
A tak se často s dušemi přu, a dokonce jim vyhrožuji, ale ony od vás chtějí dokonalost. Nechtějí být napadány špatnými silami ostatních žáků. Nemohu vám otevřeně říci, že duše tohoto člověka udělala toto a duše tamtoho člověka tamto, ale všeobecně vám říkám, jak často duše chlapců trestají dívky a duše dívek trestají chlapce. Pak vy, lidé, velmi trpíte ve světě aspirace nebo na fyzické úrovni. Netrpíte proto, že vás napadly nepřátelské síly, ale proto, že jste si dovolili těšit se ze špatných sil. Dokonce i teď je fyzické, vitálno a mysl mnoha žáků ovlivněno.
Na jedné straně vás napadají nepřátelské síly. Někteří z těch, kdo trpí, nejsou s emocionálním světem vůbec zapleteni. Ale mnozí z vás jsou také trestáni vlastními dušemi nebo dušemi těch, které jste rušili. Můžete být poblázněni tímto chlapcem nebo tamtou dívkou i jen na chvíli, pak to pomine. Po dvou nebo třech měsících tu osobu dokonce ani nemáte rádi. A zatímco rušíte duši toho člověka svými emocionálními myšlenkami, vaše duše to zaznamenávají a velmi je to znechucuje. Později vás tolika způsoby a tolik měsíců a let vytrvale trestají.
A tak, prosím, buďte velmi, velmi opatrní. Máte-li emocionální myšlenky a dovolíte, abyste se z nich těšili, uvidíte, co se stane po třech nebo šesti měsících nebo šesti letech. V tu chvíli budete trpět, i když povedete ten nejčistší život. V tu chvíli můžete říci: „Jsem na vrcholu své aspirace. Proč tak trpím ve fyzickém, ve vitálnu a v mysli?“ Úplně jste zapomněli, že jste kdysi vědomě a záměrně zaseli špatné semínko, a to nyní vyklíčilo a stalo se rostlinou a stromem.
Mnozí z vás tak nedělají ve svém duchovním životě žádný pokrok kvůli špatným silám, kterým jste vědomě či nevědomě dovolili, aby vás napadly. Během roku jste udělali mnoho, mnoho žalostných a ničivých chyb. Nemůžete spočítat ani vědomé chyby, které jste udělali, natož nevědomé. Nevědomé chyby jsou však stejně nebezpečné a ničivé jako vědomé, proto je berte velmi, velmi vážně. Dotknu-li se ohně nevědomě, trest je stejný, jako kdybych se ho dotkl vědomě.
Nemůžete se proto starat jen o to, aby vám byly odpuštěny vědomé chyby. Někteří zbyteční žáci budou proklínat Boha a budou říkat: „Ó Bože, proč jsi připustil, abych udělal tuto chybu? Proč jsi dovolil, abych byl ve svém životě potrestán?“ Tak je obviňován ubohý Bůh. Ale On vám řekne: „Proč jsi musel zůstat nevědomý?“ Jestliže jste přijali duchovní život, je vaší svatou povinností být stále vědomými. Jestliže se stanete vědomými a nedovolíte sami sobě dělat chyby, pak bude váš pokrok ve vnitřním i vnějším životě rychlejší než nejrychlejší.
Když uděláte vážnou chybu, vědomou či nevědomou, ihned musíte plakat pro odpuštění. Jestliže Nejvyššího nepožádáte o odpuštění, pak budou nepřátelské a negativní síly zvětšovat a zvětšovat sílu vašeho zločinu, dokud se z něj nestane vnitřní rakovina a nezničí celý váš systém. Pak se vaše vlastní špatné kvality zhorší a zesílí a vezmou na sebe podobu nadutosti, falešné pýchy, bezcitnosti a nedbalosti. Se svou aspirací, svým životem modlitby, svou meditací, svým životem zasvěcení a svým životem jednoty s Boží Vůlí tak musíte žádat Boha, aby vám odpustil všechny vaše chyby, vědomé i nevědomé. Také Ho musíte požádat o osvícení vašich nevědomých chyb, abyste si jich byli vědomi a neopakovali je. Pak vás Bůh osvítí, aby vaše nevědomé chyby vystoupily do popředí, a vyřeknete: „To byla ta věc, kterou jsem ve svém životě nepovažoval za chybu či slabost.“ Díky tomuto osvícení dokážete porozumět svým nevědomým chybám a vyvarujete se jejich opakování.
Bohužel, mnoho žáků v odpuštění nevěří. Ale nebude-li vám za vaše chyby odpuštěno, nebudete mít čistotu ve svém srdci, těle, vitálnu, mysli a nebudete moci od Boha nic obdržet. Duše od Boha přijímá vždy, protože je vždy čistá. Srdce však není vždy čisté a tělo, vitálno a mysl jsou všichni temnou džunglí. A tak, pokud vám nejsou vaše chyby odpuštěny, nemůže být tělo, vitálno, mysl a srdce pročištěno. A není-li zde čistota, nemůže být v těchto částech těla ani vnímavost. Božské síly, pro které se modlíte, nemohou natrvalo vstoupit do vašeho života. Jedině, když vám Bůh odpustí vaše chyby a vy získáte čistotu v celém svém vědomí, budete moci zvýšit svou vnímavost a v hojné míře obdržet božské vlastnosti Boha.
Je-li vaše aspirace silná a intenzivní, Nejvyšší vás bude mít rád, vaše duše vás bude mít ráda a já vás budu mít rád. Jestliže neuděláte nikdy nic špatně, pak vám Bůh bude ukazovat jen sluncem zalitou cestu. Ale jinak musíte mít Světlo Odpuštění. A tak je nejlepší se každý den před tím, než jdete spát, modlit k Nejvyššímu, aby vám odpustil to, co jste udělali špatně. Toto není křesťanská filozofie, která říká, že jsme všichni hříšníci. Ne, já mluvím jen o vědomých a nevědomých chybách, které denně ve svém životě děláte. Musíte žádat Nejvyššího, aby vám tyto chyby odpustil. Zejména dnes je zvláštní den (Vánoce). Světlo dnes sestoupilo v bezmezné míře. Proto se modlete k nebeskému Světlu, modlete se k Nejvyššímu pro odpuštění a osvícení vašich nevědomých chyb.
Jak víte, napsal jsem mnoho písní o odpuštění. Ale jedna určitá píseň, Jiban Debata, má naprosto nejvyšší výšku, jako posvátné sanskrtské mantry. Dokážete-li tuto píseň zpívat z hloubi svého srdce, získáte nejen odpuštění, ale také skutečné očištění a skutečné osvícení. Osvícení a očištění patří k sobě, nedají se oddělit. Je-li zde očištění, přichází i osvícení. Přichází-li osvícení, musí zde být také očištění. Musíte tedy plakat současně pro očištění i osvícení.
Obzvláště, když zpíváte slova daki animesh (vzývám Tě bezesně) a jagater tran (ó, spáso Skutečnosti Světa), musíte své srdce zcela odevzdat. V tu chvíli musíte cítit, že nejste nic jiného než srdce, aspirující srdce. Ciťte, že jste po staletí aspirovali a teď, zatímco zpíváte tato slova, jste se stah srdcem. Prosím vás všechny, abyste zpívali tuto píseň co nej-, nej-, nejoduševněleji, aby vám Milovaný Nejvyšší odpustil a dal vám novou naději, novou inspiraci, novou aspiraci a nové zasvěcení.
Když zpíváte mé písně, spousta z vás dokonale udrží melodii. Ale pokud nezpíváte oduševněle, pak neobdržíte takřka nic. Dokonce i když je někdo výborný zpěvák, nezpívá-li oduševněle a oddaně, pak nepřichází jeho Božskost během zpěvu do popředí a on v tu chvíli není ani zdaleka blízko Bohu. Mnoho slavných hudebníků a zpěváků neznamená ve světě duchovnosti nic. Podle jejich úrovně, podle toho, jak oni rozumějí hudbě nebo jak ji uskutečňují, hrají dokonalou hudbu. Ale kde je v ní čistota, Božskost, nejzazší skutečnost?
Někteří indičtí pandité opakují mantry jako papoušci. Proto nejsou ani zdaleka, zdaleka blízko realizace Boha. Existují však někteří upřímní hledající, kteří vyslovují některá sanskrtská slova špatně, ale opakují a zpívají je velmi oduševněle. Tito hledající získávají od Boha Jeho nejvyšší Blaženost a Mír.
Jedině chcete-li dělat pokrok vědomě a cítíte-li neustálou potřebu pokroku, získáte ze svého duchovního života radost a skutečnou blaženost. Může-li dnes vzpěrač zvednout o pět liber více než včera, bude mít ohromnou radost. Můžete-li teď zazpívat nějakou píseň oduševněleji než předtím, budete mít ohromnou radost. Ale jsou zde někteří lhostejní žáci, kteří chtějí zůstat na lodi, ale nechtějí dělat pokrok. Cítí, že stačí na lodi být. Musí si však uvědomit, že radost budou mít jedině tehdy, když budou dělat pokrok, dokonce i když to bude jen malý pokrok.
Někteří výborní žáci cítí, že dosáhli své nejvyšší výše a že už v sebedávání a aspiraci nemohou jít dál. Jsou spokojení a říkají: „Udělal jsem tolik pro svého Gurua. Jak mohu jít ještě dál?“ Ale taková myšlenka je naprosto žalostná. Pracujete-li pro Boha dvacet čtyři hodin, Bůh vám každý den dá dvacet pět hodin. Nezáleží na tom, jak vysoko jste došli, vaše mysl musí být přesvědčena, že to není nejzazší cíl. Duchovní cesta nemá začátek ani konec. Realizoval jsem Boha a teď bojuji a bojuji za Boží projevení. Není tomu konce, protože Nejvyšší Sám neustále zvyšuje svou vlastní schopnost, zvětšuje svou vlastní Věčnost, Nekonečnost a Nesmrtelnost. Všechno se zvětšuje.
Tento rok (1987) můžete udělat ve světě aspirace nevídaný pokrok. Dokonce i když jste s námi už deset, dvanáct, patnáct let nebo Bůh ví, jak dlouho, v tomto roce můžete udělat nevídaný pokrok srovnatelný s pokrokem, který jste ve svém životě udělali doposud. Ve svém životě můžete mít neomezený úspěch i na poli projevení, jako kolektiv nebo jednotlivě.
Předtím, než rok začne, vidím vnitřně svým třetím okem, co se stane. Nemyslete si, že to, co říkám, se týká pouze mě. Já nepotřebuji nevídaný vnitřní pokrok aspirace a neomezený vnější úspěch manifestace. Nepotřebuji tyto věci, nepotřebuji nic. Jestliže se skutečně zúčastníte, jestliže se stanete nedílnou součástí mé mise a mé vize, pak to, co říkám, se rozhodně týká vás.
Mohu vám říci, abyste získali třináct tisíc lidí na koncert a abyste udělali toto a tamto. Ale pro čí pokrok? Kristus nepořádal koncerty ani nic jiného, ale jeho světlo se šířilo po celé délce a šířce světa. A stejně tak Krišna a Buddha a jiní duchovní Mistři. Ale když pořádáte koncerty a děláte další věci, abyste šířili světlo svého Gurua, máte zlatou příležitost vynést do popředí svou vlastní Božskost. Vy máte božské kvality a já je chci zvětšit v neomezené míře. Tím, že se stanete nedílnou součástí mého projevení, vynesete do popředí své vlastní kvality a astronomicky je zmnohonásobíte.
Nemusím už napsat ani jednu báseň nebo píseň nebo mít další promluvu. Nemusím už udělat nic, a přece se mé světlo bude šířit. Ale jestliže vás nebudu povzbuzovat, abyste manifestovali, budete horší, než jste. A tak si mé povzbuzení bere tuto podobu: mám bohatství a vy jej šiřte, šiřte, šiřte. Nebudete-li jej šířit vy, pak jej budou šířit jiní, až opustím tento svět. Jestliže to neděláte nebo nemůžete dělat, zatímco jsem na zemi, pak to udělají jiní. Ale já cítím, že vy to dělat můžete. Proto vás celou dobu povzbuzuji a inspiruji.
Jestliže milujete svůj pokrok a máte z něj radost, pak musíte dělat věci, které jsou pro pokrok nezbytné. Jednu věc, kterou říkám, abyste měli, je nadšení, nadšení, nadšení. Pokud jste na lodi, musíte každý den zvětšovat své nadšení, horlivost a odhodlání.
Kdykoliv přijde nápad a vy na něj nebudete reagovat, pak jste ztraceni. Řeknete si, že zítra budete mít vyšší a hlubší inspiraci a více nadšení, ale klamete jen sami sebe. A tak, jste-li inspirováni něco udělat, udělejte to hned. A nejste-li inspirováni, musíte si inspiraci a nadšení vytvořit.
Nadšení je vnímavost. Boží Soucit působí v lidských bytostech a skrze lidské bytosti v podobě nadšení. Někteří žáci jezdívali do Centra i celé hodiny. V tu chvíli neexistovala manželka, manžel, děti, přátelé. Celý jejich život byl jen být s jejich Guruem. Když se teď setkáváme jen pár bloků od jejich domu, celou dobu myslí na své děti, rodiče, přátele, příbuzné. A nejenže udržují styky se svými přáteli, ale vytvářejí si více přátel a více závazků. Nemají už čas na duchovní život. To se stává, když zmizí nadšení. Když máme nadšení, není nic, co nemůžeme udělat. Jsme pro Boha ochotni projít délku i šířku světa. Ale když zmizí nadšení, je dokonce i nejmenší úsilí příliš velké.
Nový rok začal s ohromnou nadějí, inspirací a aspirací. Pro vás nastal čas znovu získat nadšení, které jste měli, když jste přišli na cestu. A s novým nadšením a s novým odhodláním porazte své slabosti. Někteří lidé se vzdají, když dělají chyby, protože cítí, že se jim nikdy nepodaří uspět. Pro ně duchovní život skončil. Ale i když jste léta a léta nemohli v určité věci uspět, ciťte, že nejste odsouzeni ke zklamání. Jen proto, že jste během tolika let neuspěli a neporazili jste svou nejistotu nebo žárlivost nebo že jste nedosáhli jednoty s Boží Vůlí nebo cokoliv jiného, nemůžete říci, že neuspějete nikdy. Jen ciťte, že je to výzva, abyste porazili své slabosti. A jakmile je jednou přemůžete, uspějete znovu a znovu a znovu.
Řekněme, že tato místnost byla tolik let neosvětlena jen proto, že zde nebyla elektřina. Ale když byla do místnosti zavedena elektřina, světlo se objevilo okamžitě. Ve vašem případě máte skutečného duchovního Mistra, který je jako elektrikář. Jestliže mi dovolíte vstoupit do vaší neosvětlené místnosti a pracovat tam, jednoho dne ji budu moci v mžiku osvítit. Ale vy mi nedovolujete vstupovat do místnosti vašeho srdce. Vy mi nedovolujete vstupovat do vašich hloubek; vytrvale se bráníte!
Znovu a znovu vám říkám, abyste meditovali, meditovali, meditovali a modlili se pro Světlo Odpuštění. Je-li vaše aspirace a vnímavost dost silná, Boží Soucit jistě odstraní špatné síly, které vám způsobují tolik problémů, a zvětší světlo vaší duše, aby zabránilo těmto silám napadat vás a ničit vaši aspiraci a zasvěcení. Aspirace je vaším úkolem a Soucit a Odpuštění jsou úkolem Boha. Nezáleží na tom, kolik chyb uděláte, Bůh je horlivý, horlivý vám odpustit, dáte-li Mu šanci a máte-li nadšení a odhodlání dělat správné věci a neopakovat stejné chyby znovu a znovu, rok za rokem. Jakmile je vám jednou odpuštěno, budete mít ve svém srdci nejsladší pocit a uvnitř té sladkosti ucítíte skutečnou čistotu. Máte-li tuto ohromnou sladkost uvnitř svého srdce, pak budete vědět, že vám Bůh odpustil. S tímto sladkým pocitem budete mít ohromnou horlivost a odhodlání těšit Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem. Budete cítit, že patříte jen Jemu. A tak, jakmile ucítíte tuto sladkost a horlivost těšit Boha, budete vědět, že vám Bůh odpustil. A jakmile vám odpustí, uvidíte, kolik utrpení na fyzické, vitální a mentální úrovni zmizí.
Když děláte správná rozhodnutí a staráte se jen o to, abyste těšili Boha, svého Milovaného Nejvyššího, ucítíte, jakou z vás má Nejvyšší radost. Těšit Boha je to, co skutečně chcete. Právě proto, že je to věc, kterou skutečně chcete, Bůh nenaplňuje vaše pozemské tužby. Bůh je všemohoucí. Mžiknutím oka může vyplnit všechny vaše lidské tužby najednou. Ale jestliže to udělá, jste to vy, kdo se bude cítit mizerně. Pokaždé, když naplní váš život tužby, vzdálíte se od Něj o jeden krok. Takže pokud vás uposlechne a naplní váš život tužby, budete obviňovat Boha. Jste to vy, kdo to chtěl, vy však řeknete: „Ó Bože, jestliže jsi tak laskavý a soucitný, proč jsi vyhověl mým tužbám? Můj život aspirace je zničen.“ Proto vám chce Bůh dávat jen to, co vaše aspirující srdce upřímně chce a váš aspirující život vnitřně potřebuje.
Můžete se zeptat, jak rozlišit život tužby nebo vychytralý lidský život od života aspirace. Je to velmi, velmi jednoduché. Život tužby je „moje“ cesta, život aspirace je Boží Cesta. „Moje“ cesta říká: „Ó Bože, teď mě potěšíš Ty a jednoho dne potěším já Tebe Tvým vlastním Způsobem. Nejdřív uspokoj Ty mě a pak, až budu spokojen, začnu těšit já Tebe.“ Toto je však velmi hloupý způsob, jak zkoušet těšit Boha! Protože v den, kdy vás Bůh potěší vaším vlastním způsobem, bude ta trocha aspirace, kterou máte, úplně zničena. A ty zlaté dny, kdy se chystáte těšit Boha Jeho vlastním Způsobem, nikdy nepřijdou! Říkám vám: nepřijdou, nepřijdou.
Život aspirace, který je Božím způsobem, říká: „Ó Bože, prosím, dej mi schopnost těšit Tě vždy Tvým vlastním Způsobem. A jakmile Tě začnu těšit Tvým vlastním Způsobem, nikdy, nikdy, nikdy mi nedovol, abych se Tě snažil těšit svým způsobem.“ Máte-li tedy skutečnou aspiraci, řeknete Nejvyššímu: „Dnes jsi mi dal schopnost těšit Tě Tvým vlastním Způsobem. Dej mi schopnost těšit Tě každou hodinu každého dne Tvým vlastním Způsobem.“
Bohužel, žáci těší Nejvyššího pět sekund nebo jednu hodinu a pak po zbytek dne nebo příštích deset dnů žádají a očekávají od Boha, že je potěší jejich vlastním způsobem. Jestliže těšíte Boha dvacet dnů a poté Jej požádáte, aby vás potěšil vaším vlastním způsobem na pět sekund, možná to udělá. Ale zatímco vás bude pět sekund těšit, ztratíte všechny božské věci, které jste dostali za to, že jste těšili Boha Jeho vlastním Způsobem. Dvacet dnů jste tak tvrdě pracovali, abyste něco dostali, a v pěti sekundách to všechno můžete ztratit! Potom budete muset začít svou cestu znovu od začátku. Získali jste nějaké peníze a pak jste je utratili, a tak jste se znovu stali žebráky. Každý den můžete zbohatnout a do večera opět zchudnout.
Bůh je pro ty, kteří jsou zcela upřímní a zcela ochotní stát se Jeho vybraným nástrojem. Jste-li zcela odhodláni stát se Jeho vybraným nástrojem, pak vás bude inspirovat, pomáhat vám a vést vás k tomu Nejvyššímu. Musíte se tedy rozhodnout, co skutečně chcete. Nejvyšší, Nejhlubší, Nejzazší a Absolutní nejsou pouhá slova. Jsou to skutečnosti, nepochybné skutečnosti, kterých můžete dosáhnout jedině tak, že těšíte Boha Jeho vlastním Způsobem. Je pravda, že vaše duše těší Boha dvacet čtyři hodin denně, protože jste stále na cestě. Ale nestačí, když jen vaše duše těší Boha. Ne! Vaše srdce, mysl, vitálno a tělo musí Boha těšit také.
Srdce většinu času Boha poslouchá, ale je mnoho, mnoho případů, kdy srdce Boží Vůli neposlouchá. Protože je vitálno blízko srdce, vstupuje do něj a odebírá mu jednotu. Pro mysl je dokonce ještě obtížnější než pro vitálno obdržet Boží Světlo, poněvadž ničemná mysl je nekonečně horší než vitálno. Vitálno je zpočátku často neklidné. Pak se unaví a odevzdá se srdci. Ale mysl vždycky cítí, že ví vše a má vše, co potřebuje a chce. Mysl cítí, že je pod její úroveň od srdce cokoliv přijmout. Takže neposlušnost začíná v mysli. Srdce naslouchá vnitřní Božskosti a odevzdává se Boží Vůli nekonečně více než mysl, vitálno a fyzické vědomí. Ale přesto srdce vždy neposlouchá Boha tak, jak Ho poslouchá duše.
Musíte však vědět, že ne všechny duše mají stejné schopnosti; některé duše jsou omezené. Vaše duše nemusí být tak vyvinutá nebo pokročilá jako duše někoho jiného. Ale těší-li podle svých schopností vaše duše Boha Jeho vlastním Způsobem, pak se díky vašemu nepodmíněnému odevzdání vaše duše postupně, postupně zdokonalí a bude moci těšit Boha pokročilejším způsobem. Je to asi takto: duše, které nejsou tak vyspělé nebo vyvinuté jako ostatní, jsou jako malé děti. Otec požádá dítě, aby mu přineslo sklenici vody, kdežto svého dospělého syna požádá, aby mu přinesl něco těžkého. Poslechnou-li ho oba s radostí a oddaně, bude s oběma stejně spokojen. Dítě má schopnost přinést mu jen sklenici vody, ale dělá to s radostí, oddaně a nepodmíněně, proto je otec s dítětem velmi spokojen. Ale jednoho dne se z dítěte stane dospělý. Tehdy ho otec požádá, aby mu přinesl něco těžkého, jako třeba psací stroj, a on ho přinese. Nepoužije-li však svou schopnost přinést sklenici vody s radostí, oddaně a nepodmíněně, bude kdy schopno udělat něco nekonečně obtížnějšího?
Říkám vám, že duše není mentální halucinace. Když duchovní Mistři a ostatní, kteří realizovali Boha, mluví o duši, je pro ně skutečnější než tělo, vitálno, mysl a srdce. Duše je probuzenou částí skutečnosti a je to ta část, která Boha vždy poslouchá. Proto v každém okamžiku svého života berte duši velmi, velmi vážně. Nemůžete vidět svou duši vlastníma očima, protože nejste trénovaní, ale já mohu, protože trénovaný jsem. Odborník umí udělat ve svém oboru spoustu věcí, které nikdo jiný neumí. Vědec vidí hodně věcí, které já nevidím, ale neříkám, že tyto věci neexistují. Existují. Vy tedy máte duši a můžete k ní mít volný přístup stejně jako já. Je to záležitost rozvoje, rozvoje, rozvoje.
Tento rok je rok nevídaného vnitřního pokroku aspirace a neomezeného vnějšího úspěchu manifestace. Zkuste opakovat tato slova: „Nevídaný vnitřní pokrok aspirace, nevídaný vnitřní pokrok aspirace, neomezený vnější úspěch manifestace, neomezený vnější úspěch manifestace,“ a ciťte jejich skutečnost, hloubku a sílu. Vnitřní svět vám bude pomáhat tolika způsoby, známými i neznámými. Nezáleží na tom, kolikrát jste v minulosti neuspěli, tento rok dostanete ohromnou vnitřní sílu. Na druhou stranu, nezáleží na tom, kolikrát jste v jakém oboru uspěli, tento rok budete schopni svůj pokrok nesmírně zvětšit. Dokonce i když jste měli léta a léta v něčem úspěch, pokrok, který můžete udělat, nemá konce. Protože tento rok je tak důležitý, máte schopnost zvětšit svou aspiraci a svou oddanost víc, než si dovedete představit.
Říkám vám pozitivní stránku, ale je zde i negativní stránka. Vždycky říkám, že nůž může někoho zabít, ale také může nakrájet ovoce, abyste se o něj podělili s ostatními. Také božské Světlo, které je uvnitř nás ve velmi malé míře, má schopnost nám dát nejrychlejší pokrok. Avšak vidí-li Bůh, že některé z Jeho dětí této příležitosti plně nevyužívá, bude zklamaný a znechucený a toto Světlo odebere. Pak v duchovním životě úplně selžeme.
Tento rok dostáváte zlatou příležitost, tak doufám, že budete dělat ten nejrychlejší pokrok. Jste určitě, určitě vybráni Bohem, tak nemůžete spát jako spí nespočet jiných lidí. Nemůžete spát v nevědomosti! Božskost, síla, láska a božské světlo, které jste měli, máte stále. To je to, co vás drží na cestě. Musíte však tyto věci zvětšit a tento rok tak můžete snadno učinit. Řekl jsem tyto věci mnohokrát, mnohokrát. Ale pokaždé, když mluvím, vstupuje do vás síla navíc. A tak mě, drazí, berte vážně a tento rok to udělejte, udělejte, udělejte!
— 25. prosinec 1986
Vina del Mar, ChileAle existuje jiný způsob, jak se dívat na odpuštění. Bůh chce, abychom byli na určité výši a mohli tak získat Jeho Náklonnost, Lásku, Soucit a Požehnání. Právě teď však na takové úrovni nejsme. A tak nás Bůh žádá: „Trochu pozvedněte své vědomí a vystupte na tuto úroveň. Pak vám budu schopen dát svou Lásku, svůj Soucit a svá Požehnání.“ Naše lidská mysl to může nazývat odpuštění, ale Bůh nepřemýšlí o našich vnitřních a vnějších zločinech. Jen chce, abychom pozvedli své vědomí a zvětšili tak svou vnímavost a jednotu s Ním. Pak bude schopen dát nám více Soucitu, více Světla a více Lásky.
Když vás tedy požádám, abyste plakali pro odpuštění, žádám vás, abyste vystoupili na určitou úroveň, aby vám Nejvyšší ve mně mohl něco dát. Jste-li výborní žáci, budete smutní, když neuposlechnete svého Gurua a nevystoupíte na tuto úroveň. Co však děláte? V mnoha případech se jen rozhlížíte kolem sebe a vidíte, že někdo jiný už na této úrovni je. Zesmutníte a cítíte se bídně. Děláte tak dvě chyby. Nejdříve se nesnažíte přijít na místo, kde chci, abyste byli a potom žárlíte a cítíte se bídně, protože jste tam uviděli někoho jiného.
Chci-li vám něco dát, musíte přijít blíž a vzít si to. Jsem-li nad vámi, musíte vyjít aspoň do určité výšky, abychom si spolu mohli povídat. Řekněme, že musíte vystoupit na první příčku žebříku. Někdy vidím, že vy, lidé, ode mě, nebo řekněme od Nejvyššího ve mně, tolik, tolik získáte a pak na tu úroveň opravdu vystoupíte. V té chvíli jsem tím nejšťastnějším člověkem. Můžete říci: „Ó, Guru mi odpustil, jinak by ke mně nebyl tak laskavý a soucitný.“ Ale já ani nemyslím na to, co jste udělali. Jsem jen šťastný, že vaše vědomí je o trochu výše a já jsem schopen vám nabídnout více lásky, více náklonnosti, více požehnání.
Pak je zde otázka stupně — stupně vaší vnímavosti. Mohl bych vám dát deset dolarů, ale vy se spokojíte se dvěma. Jak potom chytře ospravedlňujete nedostatek vnímavosti! Řeknete světu: „Guru mi chtěl dát deset dolarů, ale já jsem si vzal pouze dva, protože mi to stačilo. Vystačím se dvěma dolary, tak nepotřebuji deset.“ Mluvím o penězích, ale s láskou, soucitem a požehnáním je to úplně stejné. Chci vám dát tolik, ale vyříkáte: „Ne, dostanu-li trochu soucitu, stačí mi to.“ Chci vám dát velmi mnoho, protože vím, že jedině tehdy vám zítra mohu dát ještě více. Ale vy si chcete vzít jen kapku. A vaše moudrá mysl vás tak chytrým způsobem přesvědčuje, že děláte dobrou věc. Vyjde-li však do popředí vaše srdce moudrosti, řeknete: „Pokud mi chtěl dát deset dolarů, proč bych měl být spokojen pouze se dvěma? Jestli ho chci potěšit jeho vlastním způsobem, musím si vzít celých deset dolarů.“ Proto jste-li skutečně upřímní a cítíte se mnou jednotu, budete smutní, jestliže nepřijmete všechno, co vám chci dát. Řeknete: „Chtěl mi toho dát tolik a já jsem si vzal tak málo. Důvod, proč jsem nepřijal vše, je, že má vnímavost je malá. Klamu sám sebe, když říkám, že mi to stačí.“ Nestačí vám to.
Tento druh dávání a braní se odehrává mezi Bohem a lidskými bytostmi v každém okamžiku. Bůh dává a my bereme. Lidská mysl řekne: „Bůh bude potěšen a šťasten, že mi nemusel dávat tolik.“ Ale Bůh potěšen nebude. Je-li ten, kdo dává, obyčejná lidská bytost, může říci: „Ó, jsem velmi rád, že jsem potkal takového hlupáka, který je spokojen se dvěma dolary. Jsem tak rád, že jsem mu nemusel dát deset dolarů.“ A ten hlupák, který dostane jen dva dolary, je také spokojen, protože může říkat světu: „Vystačím s tím.“ Ten, který dává, je zde darebák, a ten, který bere, hlupák.
Bůh je však smutný, když si nechceme vzít tolik, kolik nám chce dát, protože v tu chvíli neukazujeme vděčnost, která zvyšuje naši vnímavost. Bůh neumírá touhou po naší lidské vděčnosti. Když obyčejná lidská bytost něco někomu dává, ihned se dostaví pocit oddělenosti. Cítí, že právě proto, že dal takovou a takovou věc, musí být ten druhý vděčný. Ale Boží představa vděčnosti je úplně jiná. Je-li to otázka dávání a braní ve světě duší nebo mezi božskými částmi nás samých, pak ten, kdo dává, je stejně vděčný jako ten, kdo přijímá.
Když vám chci dát své požehnání a světlo, jsem tak vděčný, dokážete-li je přijmout, protože to ukazuje na vaši jednotu se mnou. A jsem vám skutečně vděčný a jsem na vás skutečně pyšný, když si vezmete vše, co vám chci dát. Naopak, když vidím, že si to neberete, jsem smutný. Tak vidíte, že vděčnost se objevuje na obou stranách. Já ukazuji svou vděčnost a jednotu s vámi tím, že vám dávám, co mám, a vy ukazujete svou vděčnost a jednotu se mnou tím, že si berete, co dávám. Je zde vzájemná vděčnost a vzájemná jednota. Je to tak sladké!
Každý den máme zlatou příležitost nabízet svou vděčnost našemu Pánu Milovanému Nejvyššímu ve všem, co děláme. Není jediná vteřina, kdy nemůžeme Bohu nabídnout vděčnost. Podívejte se na mě. Kvůli jednotě se svými žáky a s lidstvem fyzicky a mentálně tolik trpím. Ale dokonce i když trpím tak nesnesitelnou bolestí, říkám ve vnitřním světě Bohu: Jsem Ti tak vděčný, že dokážu tuto bolest snášet s radostí. Prožíváš ve mně a skrze mě zkušenost, můj Pane, a já jsem tak vděčný, že se proti Tobě nebouřím. Také jsem Ti vděčný, že mám žáky, kteří mě budou masírovat dvacet čtyři hodin denně, budu-li chtít. Nevyléčí mě, ale přinejmenším mi přinesou úlevu, a já jsem Ti za to vděčný.“ A dokonce i kdybych neměl žádné žáky a žil jako obyčejná lidská bytost, i tak bych mohl říci: „Ó Bože, nezáleží na tom, jak velká je má bolest, mohla by být nekonečně větší. Jsem Ti tak vděčný za to, že nejsem v nemocnici.“ Za dobré věci jsme Bohu přirozeně vděční. Ale i když máme špatné zkušenosti, jako například špatné myšlenky, můžeme projevit vděčnost. Existují dva způsoby. Jeden způsob je ihned srovnat to, co se děje, s okamžikem, kdy jsme měli zážitek ještě horší. Uvidíme, že špatné, nebožské, nečisté myšlenky, které máme dnes, nejsou ničím v porovnání s tím hrozným dnem, kdy jsme tolik trpěli. Pak můžeme říci: „Právě teď jsem špatný, ale jsem Bohu vděčný, protože mé vědomí je stále mnohem výše, než bylo ten hrozný den.“ Nebo se můžeme porovnat s tím, jací jsme byli před deseti lety. Pak řeknete: „Ó Bože, jsem Ti tak vděčný, že dnes nejsem tak špatný jako před deseti lety.“ Toto je nejlepší způsob — srovnat svůj vlastní život s tím, jaký býval.
Jiný způsob je porovnat se s obyčejnými lidmi, kteří jsou kolem nás. Můžeme se rozhlédnout a hned uvidíme neaspirující lidi, kteří jsou neskutečně horší, než jsme my. Pak můžeme říci: „Ó Bože, díky Tvému Soucitu jsem nekonečně lepší než tito lidé. Mohl jsem být tak špatný — jako ona nebo on — ale Ty jsi mi nedovolil, abych byl špatný. Jsi ke mně tak laskavý, tak soucitný.
A tak můžeme nabízet Bohu vděčnost nehledě na to, jaký druh vědomí máme. Máme-li dobré myšlenky, můžeme říci: „Ó Bože, jsem Ti vděčný, neboť nezáleží na tom, jak špatný jsem teď, před pár lety jsem byl nekonečně horší. Díky Tvému Soucitu jsem se stal přinejmenším lidskou bytostí.“
Také musíme vědět, že je-li naše vědomí nízké, můžeme silou vůle naše špatné myšlenky ihned zastavit. A máme-li dobré myšlenky, můžeme je silou vůle zesílit. Síla vůle může snadno zničit naše špatné myšlenky a špatné síly v nás. Silou vůle můžeme také zvětšit sílu svých dobrých myšlenek a zvětšit své dobré vlastnosti. Takže užíváme-li síly vůle správně, můžeme ve svém životě provádět jeden zázrak za druhým. A dokonce i když svou sílu vůle nerozvineme pomocí modlitby a meditace, můžeme tak učinit skrze upřímnou aspiraci a upřímný vnitřní pláč. A tak se modlete a meditujte a rozvíjejte svou aspiraci a vděčnost. Pak skutečně uvidíte ve svém životě rozdíl.
5. leden 1987
Valdivia, ChileKdyž dítě jde a uhodí jiné dítě, ví, že toto dítě přijde a oplatí mu to. Co tedy udělá? Půjde ihned ke svému otci. Otec je silnější a dítě ochrání. V tomto případě je Otcem Nejvyšší. Pokud se přátelíte s nevědomostí, chce vás pak pohltit. Jestliže poběžíte k Otci dříve, než vás nevědomost pohltí, Otec vám ukáže svůj největší Soucit a před nevědomostí vás zachrání. Vše záleží na tom, kolik Soucitu jste schopni od Nejvyššího přijmout.
Father’s Day: Father With His European Children, strana 15-16↩
Abych začal duchovní cestu, potřebuji Boha Odpuštění. Nejdříve musím vyprázdnit sám sebe od svého nebožského bytí. Všechny nebožské myšlenky a nebožské činy, které jsou uvnitř mě, všechno, co je uvnitř mě neaspirující a neinspirující, musím vyloučit. A proto potřebuji Boží Odpuštění. Nesčetněkrát jsem spáchal chyby velké jako Himaláje. Jestli mi Bůh neodpustí nebožské věci, které jsem za ta léta udělal, jak mohu kráčet po duchovní cestě, sluncem zalité cestě? Jedině když mi Bůh odpustí, mohu vstoupit do duchovního života celým srdcem. A tak na začátku potřebuji Boží Odpuštění.
God and the Cosmic Game, strana 13, What I Need From God, strana 11-12↩
To bude váš jediný akademický titul. V běžném životě mají lidé mnoho akademických titulů. Mají univerzitní titul, tamten titul a podobně. Ale duchovní hledající bude říkat, že má pouze jediný titul. Bude říkat buď: „Jsem Odpuštění svého Pána“ nebo „Jsem Soucit svého Pána“ nebo „Jsem Láska svého Pána.“ Jestliže se vás tedy někdo zeptá, jaké jsou vaše tituly, ihned řeknete: „Soucit mého Pána je mým jediným titulem“ nebo „Odpuštění mého Pána je mým jediným titulem.“ Není to falešná pokora, protože v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce cítíte, že vaším jediným titulem je Boží Soucit a Boží Odpuštění. To musí cítit všichni hledající.
What I Need From God, strana 17-19↩
Kdykoliv uděláte něco špatného, Bůh vám odpustí, já vám odpustím, ale je někdo, kdo vám neodpustí, a to je vaše duše. Vaší duši bude trvat dlouho, než vám odpustí jakoukoliv chybu, kterou uděláte úmyslně. Duše neodpouští tak snadno, protože ví, že kvůli této určité chybě, této úmyslné chybě, se bude muset reinkarnovat na zem na mnoho dalších let. Tak dlouho duši trvá, než vás přiměje realizovat, odhalit a projevit, a toto jen zdrží váš pokrok. Pokaždé, když uděláte vědomou chybu, vaše duše ví, že je to jako vrátit se o sto kroků. Chcete dosáhnout svého cíle a je dáno místo, kde máte začít, ale pak ve skutečnosti začnete o sto metrů dále. A tak svou cestu přirozeně brzdíte, místo abyste ji urychlili. Duše je nejstarší bratr a slíbila Nejvyššímu Otci, že se bude starat o mladší členy. Duše je plně zodpovědná za váš život. Cítí se bídně v okamžiku, kdy vidí, že ji mladší členové neposlouchají, a ona za ně musí zodpovídat.5
Ale v případě duchovního Otce, božského Otce, je to jiné. Když udělá aspirant chybu a běží ke svému duchovnímu Otci, duchovní Otec bude dítě-aspiranta nepochybně chránit. Poté se ihned pokusí vstoupit do jeho srdce se Světlem. Lidský otec hubuje tajně, ale božský Otec nehubuje. Ví, že hubování je zbytečné. Pokouší se vidět, co je v aspirantovi špatného. Vidí, že je tam temnota a nevědomost, a říká: „Vstoupím-li teď do aspiranta se Světlem, Světlo temnotu vyžene. Světlo pak nevědomost osvítí a přemění ji na poznání a moudrost.“ Tato moudrost dává aspirantovi pocítit, že by měl zůstat pokojný, tichý a klidný, a ne se dostávat do konfliktů nebo někoho bít. Božský Otec toho dosahuje Světlem, vnitřním Švédem. Vlévá toto vnitřní Světlo do aspiranta. Lidský otec bude otevřeně ochraňovat a potom potají hubovat, protože lidský otec nemá ono čisté Světlo, božské Světlo, aby osvítil naši temnotu nebo z nás vyhnal špatné síly.
V obou případech bude pokušení poraženo: božský Otec jej porazí Světlem a lidský otec přísnou disciplínou. Ale to neznamená, že budeme dál dělat chyby a pak chodit ke svému Otci pro odpuštění, neboť jednoho dne budeme ronit hořké slzy, když uslyšíme někoho říkat, že nám náš Otec stranil.
God-Life: Is It a Far Cry?, strana 15-17↩
Sri Chinmoy Speaks 8, strana 52-54↩
Jestliže ostatní udělají něco špatného a my jim neodpustíme a chováme proti nim v mysli nebožské myšlenky neboje chceme potrestat, nikdy nenajdeme skutečné uspokojení. Abychom uspokojili sami sebe, svou skutečnost, musíme odpouštět také ostatním. Odpuštění je osvícení. Musíme cítit, že odpustíme-li ostatním, osvěcujeme sami sebe, své vlastní zvětšené, rozšířené Já. Co se stane, když neodpustíme? Pokládáme si na svá ramena těžké břímě. Jestliže jsem udělal něco špatného a nesnažím se odpustit sám sobě nebo osvítit sám sebe, budu chovat myšlen ku, že jsem udělal chybu. A pokaždé, když po myslím na svůj špatný čin, jen přidám ke svému těžkému nákladu viny. Podobně, pokud mi ostatní ukřivdili — čím víc na to myslím, tím těžší je mé břímě zloby a zášti. Musím běžet ke svému cíli. Jak poběžím, jestliže si na svá ramena naložím něco těžkého? Uvidím, že všichni ostatní běží velmi rychle, zatímco já sotva jdu.
Je důležité odpouštět ostatním a odpouštět i sami sobě. Musíme také vědět, kdo komu odpouští. Já jako jednotlivec nemám právo od pouštět ostatním ani odpouštět sám sobě. Je to Božské uvnitř mě, které mě inspiruje, abych pozvedl své vědomí ke Světlu, k vyššímu Světlu, k nejvyššímu Světlu. Čin odpuštění znamená pohyb k vyšší skutečnosti. A když dosáhneme nejvyšší Skutečnosti, sjednotíme se s všudypřítomnou Skutečností.
Všichni jsme nedílnou součástí žijícího organismu. Mám-li jen dvě ruce, nejsem úplný, potřebuji také dvě nohy. Potřebuji všechno, abych byl úplný, dokonalý a celý. A tak musím přijmout ostatní jako své vlastní. Nejdříve je přijmu, potom je přeměním. A koho přeměňuji, jestliže ne svou vlastní zvětšenou a rozšířenou skutečnost?
Flame-Waves 4, strana 43-44↩
Když Kristus viděl, jak jeho vlastní lidé mezi sebou neustále bojují, řekl, že jsou zde dobří lidé, kterým bychom měli odpustit, protože se upřímně snaží chovat správně. Když takový člověk udělá něco špatného a my mu odpustíme, už to nikdy neudělá, protože ví, že udělal něco špatného. Jestliže mu řekneme: „Dobrá, udělal jsi to. Podruhé už to nedělej“ bude zahanben a v rozpacích. Bude mu líto, že udělal něco špatného. A protože je to dobrý člověk, už to podruhé skutečně neudělá.
Ale jestliže má někdo povahu škorpióna nebo opice, můžeme mu dát libovolné množství příležitostí a on se stejně nezmění. Takže na takového člověka musíme být velmi přísní. Má-li někdo povahu jako škorpión a my mu dáme příležitost, jednoduše nás zničí.
SGSM-41, The Significance Of A Smile↩
Dvě naděje neustále zpívají
v mém chvějícím se srdci:jednoho dne začnu milovat
svého Pána Nejvyššího bezvýhradně;můj Pán Nejvyšší mi potají poví,
že mi navždy odpustil.```
FF-214↩
Odpusť, budeš šťastný.
Zapomeň, budeš spokojený.Odpusť a zapomeň,
budeš mít trvalý mír uvnitř i vně.```
FF-446↩
Domov mého srdce je místem
plným ticha míru.Před domem mého srdce
jsou dva veliké stromy:Strom Božího Soucitu
a Strom Božího Odpuštění.```
FF-465↩
Mýlit se je lidské.
Buď však opatrný,nepřežeň to.
Je-li odpouštět božské,
potom buď ujištěn,že to nikdy nemůžeš přehnat.
```FF-643↩
Modlím se a modlím k Bohu
pro Jeho Odpuštění.Bůh stále odpouští a odpouští
životu celé mé bytosti.Boží Srdce a má duše cítí,
že je to neobyčejně půvabnáa osvěcující hra.
```AP-96↩
Mezi tvým světlem spravedlnosti
a Božím Světlem Odpuštěnísi budu muset vybrat.
Jsem snad takový blázen,abych se dal na tvoji stranu?
Nejenže po Božím Světle Odpuštění toužím,ale rád bych do něj jednoho dne vrostl.
Vskutku, to je mým jediným cílem.```
AP-167↩
Ne úsměv mého Mistra,
ne požehnání mého Mistra,ne soucit mého Mistra,
ale odpuštění mého Mistraje mým životním dechem,
mým jediným životním dechem.```
AP-510↩
Ačkoliv ty sám
sis napsal svůj životní příběh,nyní toužíš po tom zapomenout pár kapitol.
Hleď, Boží Kouzelná Hůlka Odpuštěníje přichystána přímo nad tvojí hlavou.
```FF-2571↩
Ó Světlo Odpuštění Shůry,
teď, když jsi vstoupilodo mého plačícího a krvácejícího srdce,
nenechávej mě nikdy samotného a ztraceného.```
FF-2729↩
Oddáváš se nekonečnému mluvení,
abys vypadal moudře.Uvědomuješ si, co si způsobuješ,
když se oddáváš nekonečnému mluvení?Jen si nakládáš další a další problémy,
až jsi zcela zmaten a zcela ztracen.Přestaň mluvit, dokud nedokážeš mluvit
k Božímu Oku Soucitu,Nohám Odpuštění a Srdci Osvícení.
```FF-2850↩
Neodpustil jsi mi.
To znamená, že mě nemiluješ.Nemiloval jsi mne.
To znamená, že neznáš sám sebe```
FF-2864↩
Bůh je vždy úzkostlivý a dychtivý
mi odpustit,zajímám se však o Jeho Odpuštění?
Ne!Co od Něj chci?
Chci od Něj ne Jeho Odpuštění,ale potají chci
svoji vědomou sebeslávu.```
FF-3118↩
Žádám Boha o odpuštění
a Bůh mi odpustí.Potom si však uvědomím,
že to nebylo odpuštění,co jsem od Něj opravdu chtěl.
To, co jsem od Něj chtěl,nebylo nic než ocenění
mé oduševnělé modlitby.```
FF-3119↩
Jsem připraven
vyplakat studánku slz,dokud nebudu zcela zaplaven
Mořem Odpuštění svého Pána.```
FF-3217↩
Boží Oko Odpuštění
rozhodně zvítězínad veškerým tvým nesnesitelným utrpením.
Jen zbožně a oduševněle počkejna Bohem zvolenou Hodinu.
```FF-3360↩
Pokaždé, když od Tebe uteču
a vrátím se zpět,vidím Tvé Oči
více osvěcující než dříva cítím Tvé Srdce
více odpouštějící než dřív.```
FF-4001↩
Uč, co jsi učen
Uč to, co jsi učen bez ustání:píseň odpuštění
v nejbohatším Srdcitvého Milovaného Nejvyššího.
```FF-4016↩
Můj sladký Pane,
Tvé odpouštějící Srdce oduševněle,intenzivně a bezvýhradně miluji.
Můj Pane Nejvyšší,Tvé trestající Oko nepochybně,
zoufale a bezesně potřebuji.```
FF-4793↩
Jsou dvě místa k ukrytí našich nedokonalostí:
jedno jev Soucitném Oku našeho Pána
a druhé je podNohami Odpuštění našeho Pána.
```FF-6507↩
Neboj se.
Ten, kdo se bojí,nemůže zůstat blízko Božího Oka Soucitu
a Božích Nohou Odpuštění.```
FF-7005↩
Boží Oko Soucitu
a Boží Srdce Odpuštěnípracují i navzdory
lidské vrozené nevděčnosti.```
FF-7233↩
Bůh odpustil mému životu.
Proto se mé srdce cítí zavázánoodpustit světu kolem mne.
```FF-8247↩
Tak jako odpuštění může osvítit
lidský život,stejně tak láska může rozšířit
lidskou mysl.```
FF-8408↩
Nevidíš,
že jsi spokojený,ale ne oduševnělý,
když žádáš Boha o Jeho Světlo Odpuštění?V takovém případě
Bůh a Jeho Světlo Odpuštěnína dveře tvého srdce nikdy nezaklepou.
```FF-8881↩
Můj Pane,
protože si nejsem vždy vědom toho,co dělám,
právě teď možná nevím,co dělám.
Vím však,co právě teď děláš Ty.
Myslíš na měa odpouštíš mi.
```FF-9312↩
Když se rozhodnu
odpustit světu,mé slunce Božskosti okamžitě zesílí
svoji neomezenou sílu.Když se rozhodnu
žít život lásky jednoty,můj měsíc pokory okamžitě zesílí
své světlo krásy a výšku čistoty.```
FF-9667↩
Aby ses stal dokonalým nástrojem
svého Milovaného Nejvyššího,potřebuješ od Něj každý den jen dvě věci:
Během dne potřebuješ Jeho Soucit,aby na bitevním poli života
tvá zkoumavá mysl mohla uspěta tvé plačící srdce mohlo postoupit.
V noci potřebuješ Jeho Odpuštění,protože se nevědomě, ne-li vědomě,
přátelíš se spánkem nevědomosti.```
FF-9715↩
Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!Pil jsem jed pochybnosti
zhluboka a radostně.Teď chci svůj nápoj změnit.
Chci pít nektar vírynezměrně a spontánně.
Nedáš mi další šanci, můj Pane,nedáš?
```FF-9905↩
Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!Přátelil jsem se
s temnou nocí nevědomostivědomě a úmyslně.
Teď chci svého přítele změnit.Chci přijmout světlo moudrosti
za svého nového přítele, okamžitě a natrvalo.Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?```
FF-9906↩
Nemiloval jsem Tě
Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,odpusť mi!
—Nemiloval jsem Tě
bezesně a nepodmíněně.Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?```
FF-9907↩
Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!Nesloužil jsem ti
oduševněle a bezvýhradněv srdcích poutníků-hledajících,
jdoucích po Cestě Věčnosti.Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?```
FF-9908↩
Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!Nemluvil jsem o Tobě ke světu
důvěrně a přesvědčivě.Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?```
FF-9909↩
Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!Neprojevil jsem Tě zde na zemi
jasně a uspokojivě.Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?```
FF-9910↩
Boží Odpuštění mě najde
nehledě na to, kde jsem.Boží Soucit mě vezme tam,
kam mám jít.```
FF-849↩
Časné ráno jeho života
spatřilo Boží Nohy Odpuštění.Pozdní večer jeho života
spatří Boží Oko Soucitu.```
FF-1891↩
Dokážeš-li se duchovně vrátit,
rozhodně bude způsob,jak od Boha získat Světlo Odpuštění.
```AP-4911↩
Běda, nevěděl jsem,
že musím splatit tak velký dluhsvé nevědomé minulosti.
```AP-4929↩
Buď opatrný na minulost!
Minulost má sílu mocně ovládatnejen současnost,
ale také celou budoucnost.```
AP-5010↩
Tou nejobtížnější věcí na zemi
je pro lidskou bytost cítit,že to včerejší špatné činy,
jsou příčinou dnešního utrpení.```
AP-5050↩
Uvědomíš si kdy vůbec,
že všechny chyby v tvém životěbudou bezpochyby následovány
Božím Odpuštěním?```
AP-5978↩
Znovu a znovu
děláš stejnou chybua žádáš ostatní,
aby ti odpustili.Jakým právem ale
očekáváš a vyžaduješ jejich odpuštění,pokud stále děláš tutéž chybu?
```AP-6837↩
From:Sri Chinmoy,Khama karo „Odpusť mi, odpusť“, Sri Chinmoy Centrum, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/kk