Ale v případě duchovního Otce, božského Otce, je to jiné. Když udělá aspirant chybu a běží ke svému duchovnímu Otci, duchovní Otec bude dítě-aspiranta nepochybně chránit. Poté se ihned pokusí vstoupit do jeho srdce se Světlem. Lidský otec hubuje tajně, ale božský Otec nehubuje. Ví, že hubování je zbytečné. Pokouší se vidět, co je v aspirantovi špatného. Vidí, že je tam temnota a nevědomost, a říká: „Vstoupím-li teď do aspiranta se Světlem, Světlo temnotu vyžene. Světlo pak nevědomost osvítí a přemění ji na poznání a moudrost.“ Tato moudrost dává aspirantovi pocítit, že by měl zůstat pokojný, tichý a klidný, a ne se dostávat do konfliktů nebo někoho bít. Božský Otec toho dosahuje Světlem, vnitřním Švédem. Vlévá toto vnitřní Světlo do aspiranta. Lidský otec bude otevřeně ochraňovat a potom potají hubovat, protože lidský otec nemá ono čisté Světlo, božské Světlo, aby osvítil naši temnotu nebo z nás vyhnal špatné síly.
V obou případech bude pokušení poraženo: božský Otec jej porazí Světlem a lidský otec přísnou disciplínou. Ale to neznamená, že budeme dál dělat chyby a pak chodit ke svému Otci pro odpuštění, neboť jednoho dne budeme ronit hořké slzy, když uslyšíme někoho říkat, že nám náš Otec stranil.
God-Life: Is It a Far Cry?, strana 15-17↩
From:Sri Chinmoy,Khama karo „Odpusť mi, odpusť“, Sri Chinmoy Centrum, 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/kk