Zkoumání života a objevování sám sebe

Jak je důležitá vnější čistota?

Sri Chinmoy: Vnější čistota je mimořádně důležitá. Ačkoliv není tak důležitá, jako vnitřní čistota, vnější čistota může zvětšit vnitřní čistotu. Jestliže se osprchujete a oblečete si čisté šaty, jestliže bude vaše tělo v každém směru čisté, pak to podpoří vaši vnitřní čistotu. Opravdová vnitřní čistota znamená, že máte neustále na paměti svého Mistra, že máte neustále na paměti Nejvyššího, který je naším věčným Pilotem. Je to nekonečně obtížnější, než se osprchovat a udržovat tělo čisté. Ale budete-li udržovat ve svém vnějším životě čistotu, pak to určitě zvýší vaše vnitřní uvědomění Pravdy, Světla a Blaženosti, a významně vám to pomůže, abyste si stále připomínali věčného Pilota.

Jak můžete poznat, kde se nachází strach v bytosti — zda v srdci, v mysli nebo v těle?

Sri Chinmoy: Pokud meditujete denně, oddaně a oduševněle, pak budete mít pocit, že máte v sobě místnost. Řekněme, že tento pokoj má čtyři dveře: dveře těla, vitálna, mysli a psychické dveře. Časně ráno se podívejte za všechny tyto dveře. Pokud u některých dveří uvidíte velice ošklivého člověka, považujte jej za strach. Strach je velmi ošklivý. Je to velmi ošklivá bytost, která se stává viditelná, když oduševněle meditujete na fyzické, vitální, mentální nebo psychické dveře, a může si vzít subtilní lidskou podobu. Pokud však nevidíte u dveřích svého fyzického, vitálního, mentálního nebo u dveřích srdce žádnou ošklivou bytost, pak můžete vědět, že nemáte strach.

Je rozdíl mezi Svítivostí a Světlem?

Sri Chinmoy: Představte si Světlo jako tělo. Pak bude přirozeně potřebovat nějaké šaty, nějaké oblečení. Takže Svítivost je jedním z oděvů, které Světlo nosí. Pravda je také jedním z jeho oděvů, Blaženost je oděv, Mír je oděv a další božské vlastnosti jsou také oděvy, které Světlo nosí. Ale pokud Světlo nechce tyto oděvy nosit, není jako lidská bytost, která by pak byla nahá. Ne! Světlo je čistota Nekonečnosti, krása Věčnosti a život Nesmrtelnosti.

Jak se můžeme naučit být ke své duši každý okamžik upřímní?

Sri Chinmoy: Ke své duši můžeme být neustále upřímní, naučíme-li se cítit, že duše musí být v našem životě na prvním a nejdůležitějším místě. Musíme se naučit cítit, že projevení snu duše je to jediné, co potřebujeme. Sen duše je naším vzácným dechem a projevení tohoto snu je naším jediným cílem. Máme-li takové vnitřní uvědomění, dokážeme být v každém okamžiku upřímní k potřebám své duše a k její nesmrtelné Skutečnosti.

Zkoušíš nás někdy vnitřně?

Sri Chinmoy: Když jsem ve svém nejvyšším, v božském vědomí, v nejvyšším vědomí, netestuji vás, protože vím, že to, co máte v duchovním životě, vám dal Nejvyšší ve mně. Vaše duchovní schopnosti a neschopnosti jste všichni dostali od Nejvyššího ve mně. Ale když jsem v lidském vědomí, obyčejném vědomí, tehdy vás zkouším na fyzické úrovni, abych zjistil, zda se opravdu staráte o duchovní cestu, zda chcete následovat mou cestu oduševněle a oddaně, zda jste připraveni být celou dobu v mé lodi. Chci zjistit, zda jste upřímní a oddaní Nejvyššímu ve mně, zda se chcete stát v boji proti nevědomosti božskými bojovníky Nejvyššího ve mně. Zkouším vaši upřímnost, čistotu, lásku, oddanost a odevzdanost. Vždycky říkám, že náš duchovní pokrok nemá nikdy konec. Po celou dobu se zabýváme stále se překonávajícím světem Za. Ale je třeba vás čas od času zkoušet, a to dělám, když jsem v lidském, obyčejném vědomí. Musím říci, že je třeba být i v lidském vědomí. Dvacet čtyři hodin denně nezůstávám ve svém nejvyšším, nejvznešenějším vědomí. Je pravda, že mám volný přístup do třetího patra. Ale pokud zůstanu ve svém transcendentálním vědomí po celou dobu, pokud zůstanu stále ve třetím patře, jak budu moci mluvit s někým, kdo přijde a zaklepe na mé dveře? Musím sestoupit ze třetího patra, abych s ním mluvil v prvním patře, protože právě teď není připraven k pozvání do třetího patra.

Jak si někdo může rozvinout intuici?

Sri Chinmoy: Existuje řada způsobů, jak si rozvíjet intuici. Nejjednodušší způsob je zůstat v srdci, sjednotit se se srdcem, plakat a snažit se stát tím, co duše má a čím je. Musíte vstoupit do srdce a plakat pro duši, plakat po tom mít duši a stát se duší. Jestliže dokážete zůstat v srdci a cítit, že srdce je dítě, které neustále pláče po tom, aby se stalo tak dobrým, tak božským, tak dokonalým, jako je matka nebo otec, tato duše, automaticky si rozvíjíte sílu intuice. Toto je velmi snadný a zároveň nejefektivnější způsob. Je pro začátečníky i pro ty, kdo nechtějí procházet přísnou disciplínou kvůli tomu, aby si vyvinuli sílu intuice.

Vysvětlete prosím božskou Spravedlnost

Sri Chinmoy: Božská Spravedlnost není nic jiného než božské Odpuštění. Lidská spravedlnost říká, že když někdo něco ukradl, musí být potrestán. Lidská spravedlnost nám říká, že je to správné, a z potrestání člověka získává nesmírné potěšení. Avšak když působí božská Spravedlnost, dokonce i když na sebe vezme vnější podobu, uvnitř této Spravedlnosti je nesmírný soucit. Zatímco vnitřní soudce říká světu, že ten a ten je viníkem, osvěcuje mysl toho člověka tak, aby znovu nevstoupil do nevědomosti. Když je nabídnuta božská Spravedlnost, je v ní vnitřní soucit a vnitřní osvícení. Pracují společně tak, aby hledající neupadal znovu a znovu do moře nevědomosti. Když pracuje lidská spravedlnost, viník necítí, že ho někdo naváděl. Cítí, že on byl zodpovědný po celou dobu. Božská Spravedlnost pomáhá viníkovi uvědomit si, že to není on, kdo spáchal špatný čin, ale něco jiného, co nazýváme nevědomostí, která působila v něm a prostřednictvím něj. Když působí božská Spravedlnost, člověk se cítí provinile, že dovolil špatným silám, aby do něj vstoupily a jednaly v něm a skrze něj. Cítí, že byl pošetilý, když dovolil někomu nebo něčemu jinému, aby pracoval v něm a skrze něj. Uvědomuje si, že by měl jednat jen podle své vlastní vnitřní vůle, podle božského vedení své duše.

Měl jsem zkušenost, že když se snažíme pomáhat druhým, někdy vzniká jakási bariéra v nás i v těch, kterým se snažíme pomoci. Můžete o tom něco říct?

Sri Chinmoy: Náš svět ještě není ideálním světem. Někdy nám svět nevědomě, ne-li vědomě, odebere některé božské kvality. Ne že bychom nechtěli sdílet své božské kvality; ale je to prostě tak, že svět je využívá a zneužívá. Takže jsou chvíle, kdy musíme být opatrní. Jsme velkorysí. Přišli jsme do světa, abychom aspirovali a současně osvítili svět. Musíme však vědět, kdo je toho hoden a kdo ne. Jen proto, že jsme všichni Boží děti, je pro nás velmi snadné cítit, že každý ve světě je toho hoden. Ale podívejme se na to takto: kdo je připraven a kdo není připraven? Mnohokrát jsme pozorovali, že někteří lidé nejsou připraveni. Když se snažíme probudit jejich vědomí, když se jim snažíme pomoci nebo posloužit jejich božskému, jejich vitálno okamžitě cítí velkou nelibost. A tato nelibost má podobu stěny mezi nimi a, řekněme, naší hledající myslí nebo bojujícím a zápasícím vitálnem. Naše hledající mysl našla v srdci určitou pravdu a chce tuto pravdu nabídnout ostatním. Naše vitálno usiluje, božsky usiluje, aby jim předalo světlo, které mu bylo svěřeno. Ale právě proto, že většina lidí je není připravena přijmout, máme pocit, že mezi naší realizací a naším sebedáváním existuje silná, pevná bariéra.

Když v sobě vidíme rozdělení, znamená to, že nejsme stále stoprocentně vědomě sjednoceni s naším Zdrojem. Jsme božského a pro božské; jsme Nejvyššího a pro Nejvyššího. Ale mnohokrát se stává, že i když jsme velmi upřímní a oddaní, když dáváme, očekáváme něco na oplátku: buď uznání nebo pokrok v těch, kterým jsme posloužili. Dokonce i když nepoznávají nebo neuznávají naše sebedávání, okamžitě očekáváme nějaký úspěch, nebo řekněme, nějaký postupný pokrok nebo růst v životě jejich vnitřní aspirace. Dáváme, dáváme, dáváme; ale pokud nepozorujeme, že svět přijímá, pak jsme občas zklamaní. Máme pocit, že si nás země nezaslouží. Možná se budeme ptát, jestli děláme správnou věc, jelikož tito lidé nedělají žádný pokrok. Můžeme dokonce pochybovat o své vlastní upřímnosti.

Ale tyto myšlenky jsou špatné. Děláme naprosto správnou věc, protože jsme inspirováni a pověřeni zevnitř. Země nakonec přijme naše světlo, ale právě teď země není připravená. Pokud nám Nejvyšší řekne, že někdo potřebuje spát, že bychom ho neměli budit, pak k tomuto člověku nepůjdeme. Pokud nám však Nejvyšší v nás řekne, že musíme sloužit Nejvyššímu v někom, i když spí, i když je neochotný a zdráhá se přijmout naše světlo, pak to učiníme také proto, že jsme Jeho nástroji. Každý den musíme myslet na sebe jako na pětileté nebo šestileté malé dítě. Pokud nás náš věčný Otec požádá, abychom něco nabídli, pak nám On sám řekne, komu to nabídnout.

Lidské srdce nás někdy nechá cítit, že je tak velké, že je připraveno pomáhat všem. To je ale absurdní. Existuje něco, čemu se říká Boží Hodina. Boží Hodina nemusí a nemůže být stejná pro každého. Dnes je to moje Hodina, zítra to bude vaše, den poté bude čas pro někoho jiného. Není to tak, že někteří lidé jsou špatní, nebo že je Bůh nemá rád. Ne! Bůh miluje všechny stejně, ale pro některé Hodina ještě nepřišla.

Bůh činí pokrok v nás a prostřednictvím nás. Na jedné straně je transcendentální; je zcela Božský a absolutně Nejvyšší. Na druhou stranu činí pokrok v každém jednotlivém okamžiku a v každém jednotlivém životě během tohoto okamžiku. V konečném zpívá píseň Nekonečnosti, Jeho vlastní Nekonečnosti.

V procesu evoluce se pokouší zdokonalit všechny. Ale On zná svůj vlastní vývoj nejlíp; ví, kolik toho chce dosáhnout dnes ve vás a prostřednictvím vás, a kolik toho chce dnes dosáhnout ve mně a prostřednictvím mne. Nemůžeme očekávat stejný druh léčby nebo stejný druh světla pro každého jednotlivce, protože Bůh sám nevytvořil stejné schopnosti a vnímavost pro každého.

Bůh se pokouší potěšit sám Sebe božsky a vrcholně. Pokud se ale snažíme zvýšit něčí schopnost nebo vnímavost na základě své vlastní vůle, děláme špatnou věc. Staň se Boží Vůle; nechť Jeho Vůle proudí skrze nás. Pak On sám nám řekne, kdo je ten správný člověk, komu máme pomoci. Tímto způsobem půjdeme dnes ke správné osobě a zítra půjdete někomu jinému, kdo bude tou správnou osobou. Pokud přijdeme ke správné osobě ve správný okamžik, uvidíme, že nemůže existovat žádná překážka nebo rozdělení, protože správná osoba bude vždy připravená nás přijmout a uvítat nás. Ale jdeme-li k nesprávnému člověku, nepřijme nás a bude tam zmatek; a v tomto zmatku bude obrovské zklamání. Pokusme se tedy přijít ke správnému člověku v Boží vybrané Hodině, a pak uvidíme, že Bůh je naplněn, že my jsme naplněni a že svět aspirace je naplněn v nás a prostřednictvím nás.

Avšak někdy v sobě cítíme bariéru nebo zeď, protože v jednom okamžiku jsme sjednoceni s duší a v příštím okamžiku jsme sjednoceni s myslí a vitálnem. Je to takhle. Duše a srdce jsou jednou stranou, a mysl, vitálno a fyzické je druhou stranou. Mezi nimi je stále bariéra. V tuto chvíli nazýváme mysl jedinou skutečností, v příští chvíli nazýváme vitálno jedinou skutečností a v následujícím okamžiku považujeme srdce za jedinou skutečnost. To jsou všechno skutečnosti, ale jedinou skutečnou skutečností je Bůh a přímým představitelem Boží skutečnosti je duše.

Nyní, stejně jako je duše zástupcem Boha, je srdce zástupcem duše. Srdce a duše se snaží zdokonalit mysl, aby mohla reprezentovat psychickou bytost. Když se pak stane mysl osvícená, bude vitálno zástupcem mysli. Podobně bude tělo zástupcem vitálna, a když se tělo stane čistým a fyzické vědomí bude aspirovat, pak se tělo také stane dokonalým nástrojem.

Realita je nejsložitější pocit v běžném pozemském životě, ale na vyšších úrovních je velmi jednoduchá a mnohem více naplňující. Když vstoupíme na nižší úroveň nebo na fyzickou úroveň, je realita velmi nejistá. Tam je realitou to, co vidíme vlastníma očima. Řekněme, že vidíme květinu a že tato květina je pro nás realitou. Ale jakmile jdeme trochu hlouběji dovnitř nebo přejdeme na vyšší úroveň vědomí, nevidíme květinu jako takovou. Realita již není tato květina, ale její vůně nebo její krása. Zde na fyzické úrovni je květina skutečností, a vůni, která je vnitřní skutečností, nejsme schopni ocenit. A krásy, která je ještě výš, si nevšimneme vůbec. Takže věc, která je realitou na fyzické úrovni, nemusí a nemůže být stejnou realitou na vnitřní úrovni.

Také však existuje mnoho věcí, které vidíme na fyzické úrovni jako skutečné, které jsou naprosto neskutečné. Když přijde z mentálního světa myšlenka, je pro nás v našem každodenním životě zcela reálná a konkrétní. Ale když jdeme hluboko dovnitř, myšlenka okamžitě zmizí, rozpustí se jako kapka v oceánu vůle. Takže to, co je realitou na fyzické úrovni, jako je například myšlenka, vůbec není realitou na vnitřní úrovni. Na vnitřní úrovni je realitou Božskost, Nesmrtelnost a Dokonalost. To, co je pro nás na vnější úrovni skutečné, nemusí nebo nepotřebuje být věčné. Ale na vnitřní úrovni je skutečné pouze to, co je věčné a naplňující. Existuje tedy velký rozdíl mezi skutečností na fyzické úrovni a skutečností na vnitřní úrovni.

Vnější svět má velmi silnou zbraň, pochybnost; a vnitřní svět má nejmocnější zbraň, víru. Pokud zůstáváme ve vnějším světě víc než ve vnitřním světě, napadne nás zbraň pochybnost. Přestože naše vlastní existence a naše vlastní zbraň mocná víra jsou neoddělitelné, když žijeme ve vnějším světě, pochybnost bojuje s naší vírou a oslabuje nás.

Teď, když cítíme bariéru mezi jednou a druhou realitou, mezi svou realitou mysli a realitou srdce, nebo mezi tím, co musíme nabídnout a co se snažíme dát, se náš duchovní život stává vyprahlou pouští. Nejen hledající, ale téměř všichni duchovní mistři prošli touto vyprahlou pouští. Dokonce i duchovní Mistři velmi vysokého řádu, jako Vivékánanda a jiní, přiznali, že prošli obdobím, kdy vůbec nemohli meditovat. Vstoupili do světové arény a nabídli svůj mír, lásku, světlo a vše, co mohli. Ale pak pocítili určitou frustraci, protože jejich světlo nebylo přijato, a pokrok, který očekávali od lidstva, nebyl dosažen.

Tady jsme všichni hledající. Pokud se ocitneme ve vyprahlé poušti, jestliže zjistíme, že do nás vstupují rozmanité myšlenky nebo představy, které nám brání meditovat, můžeme udělat jednu věc. Můžeme nabídnout svou vděčnost Nejvyššímu, vnitřnímu Pilotovi. Můžeme nabídnout minutu oduševnělé vděčnosti, že nám Nejvyšší dal božskou aspiraci sloužit lidstvu, Nejvyššímu v lidstvu. Jestliže můžeme i jen po krátkou minutu nabídnout Nejvyššímu svou oduševnělou vděčnost, okamžitě zmizí bariéra, která v naší vnitřní bytosti existuje mezi myslí a srdcem. Protože síla naší vděčnosti nás okamžitě přivede k Boží skutečnosti. A ani na zemi ani v naší vnitřní existenci neexistuje žádná síla, která by někdy byla tak silná, jako naše oduševnělá vděčnost.

Když se podíváme na slovo "vděčnost" v mysli, je to něco suchého, hloupého a zbytečného. Když hledáme slovo "vděčnost" ve vitálnu, okamžitě vidíme, že takové slovo ani neexistuje. A ve fyzickém je vděčnost po celou dobu nečinná. Ale pokud žijeme v aspirujícím srdci a dokážeme se sjednotit s Nejvyšším silou své vděčnosti, pak nemůže existovat suché období; nemůže existovat žádná zeď, žádná bariéra, žádné nebožské síly, které zpomalují náš pokrok. Když máme vděčnost, jsme jako květina, které rozkvétají okvětní lístky v Srdci Nejvyššího. Tato květina je plná vůně a její vůně neustále osvěcuje, energizuje a naplňuje lidské v nás, božské v nás a Nejvyšší v nás.

Když naše květina vděčnosti kvete, nečinné, spící lidstvo také začíná kvést, protože naše vděčnost vstoupila do Boží vybrané Hodiny. Když se svou vděčností vstoupíme do Božího Srdce, Bůh urychlí svou vlastní Hodinu pro své děti, neboť cítí, že některé z Jeho dětí jsou více než připraveny sloužit a potěšit Ho v ostatních Jeho dětech, které ještě spí.

Každý nemůže být vybraným nástrojem. Všichni nemohou hrát roli krále, pravda. Ale každý může sloužit Bohu podle svých vlastních schopností. Když Bůh dal někomu schopnost osvítit jiné, sloužit Mu v hojné míře v ostatních, je povinností tohoto člověka vyčistit cestu, pokud tam existuje nějaká překážka, pokud je na cestě nějaké trní. Když vidíme, jak roste v našem srdci vděčnost, můžeme snadno z růže odstranit trny.

Nejvyšší vás udělal vybraným nástrojem, abyste osvítil a zvýšil aspiraci stovek a tisíců lidí. Pokud hrajete svou roli jako vědomý nástroj, ve své vědomé připravenosti se stáváte řekou, která teče se vším svým světlem, láskou a dynamickou energií do moře Osvícení. Když jste se vy a zbytek lidstva stali jedním, a když se božsky těšíte z této jednoty, nemůže existovat žádné rozdělení, žádná překážka, žádná poušť. Všechno je stále rostoucí Blaženost a stále se překonávající Svoboda.

Je možné nakonec cítit svou duši pomocí meditace, která se skládá z pomalého zpívání a chvalozpěvů?

Sri Chinmoy: Je docela možné vidět, cítit a vrůst do světla duše a do reality pomocí zpívání a chvalozpěvů. Vše závisí na tom, jak to děláte. Když se během zpívání a chvalozpěvů díváte kolem, abyste zjistili, zda ostatní oceňují váš mimořádný hlas, nikdy nebudete moci duši cítit. Pokud sledujete, jak váš hlas dává každému obrovskou radost v podobě vzrušení, musíte vědět, že toto vzrušení je ve vitálním světě diváků. Ale pokud zpíváte oduševněle a oddaně, a pokud máte v každém okamžiku pocit, že nabízíte květinu vděčnosti Nejvyššímu ve vás samotných, pak musíte cítit svou duši. Musíte cítit, že máte v sobě nekonečnou zásobu květin vděčnosti a že každou vteřinu pokládáte vděčnost k Nohám Nejvyššího, vašeho vnitřního Pilota. Pokud to můžete cítit, pak během zpívání a chvalozpěvů musíte vidět duši, cítit duši a vrůst do světla duše a do reality.

Co je podstatou svítivosti?

Sri Chinmoy: Podstatou svítivosti je, že chce šířit Světlo, vědomí Světla. Vezměte Světlo jako ptáka, který chce prolétat nejen délku a šířku světa, ale celý vesmír. Podstatou květiny svítivosti je to, že létá po obloze nekonečna. Zatímco šíří světlo po celém vesmíru, vidí, že světlo je jen jiný název pro život, univerzální život, transcendentální život. Při šíření Světla vidí, že to, co skutečně nabízí, je život. Let ptáka svítivosti je pozorován věčným Časem. Věčný Čas je jako otec, který má miliony dolarů, ale dává dítěti jen jeden dolar a říká: "Neztrať tento dolar. Kup si jen to, co potřebuješ, to ti pomůže." Věčný Čas říká ptákovi svítivosti: "I když mám k dispozici nekonečný čas, neztrácej ani vteřinu. Pokud neposlechneš, nedám ti věčný Čas." Takže Věčný čas doporučuje ptáku svítivosti: "Dám ti vše co mám, ale nejdřív musíš dokázat, že nebudeš ztrácet čas, že budeš neustále létat, létat, létat a šířit Světlo, což je život."

Je nějaký rozdíl mezi osvobozením a realizací, nebo je to absolutně stejné?

Sri Chinmoy: Mezi osvobozením a realizací existuje velký rozdíl. Osvobození je mnohem nižší než realizace. Někdo může dosáhnout osvobození v jedné inkarnaci a realizaci v některé pozdější inkarnaci. Nebo se může dosáhnout osvobození i realizace ve stejné inkarnaci. Ale není možné realizovat, aniž bychom nebyli osvobozeni. Někdy velký duchovní Mistr, pokud má štěstí, přinese s sebou několik skutečně osvobozených duší, aby mu pomohli v jeho projevení. Šrí Rámakrišna například přivedl Vivékánandu a Brahmanandu. Některé z těchto osvobozených duší, které vstupují na scénu s velkými mistry, se nestarají o realizaci. Přicházejí jen proto, aby jim pomohli. Jiné chtějí také realizaci.

Osvobozená duše je osvobozena od nevědomosti, od světských nebožských kvalit. Osvobozená duše bude inspirovat ostatní svou přítomností. Inspiruje je je, aby byli čistí, prostí, laskaví a milující. Bude z ní čišet ohromná čistota a klid, a ostatní se jí budou chtít dotknout, mluvit s ní a dívat se na její tvář. Můžete říci, že je mnohem víc než svatý. Je pravda, že světská temnota, nečistota a podobně do osvobozené duše nevstoupí nebo bude duše po celou dobu opatrná, takže jim nedovolí, aby do ní vstoupily. Ale realizovaná duše je mnohem výš. Je vědomou částí a součástí Boha.

Osvobozená duše ví, že existuje zvláštní místnost, kde přebývá a má svůj oltář. Ví, že tam je také kuchyň, která je špinavá a plná nečistot. Obyčejné lidské bytosti nemají žádnou zvláštní místnost ani oltář. Jsou stále zavřené v kuchyni a přirozeně nemohou vstoupit do místnosti, kde je živé božstvo. Osvobozená duše může žít v místnosti s oltářem, ale bojí se, že jestliže vstoupí do kuchyně, mohou na ni zaútočit nebožské síly a ona se stane znovu jejich obětí, jako byla před svým osvobozením.

Ale realizované duše jsou nesmírně mocné. Vědí, kdo jsou a odkud přišly. Silou svého univerzálního a transcendentálního vědomí mohou vstoupit do nevědomosti lidstva, do pozemského vědomí jako takového, a osvítit je světlem své pochodně. Dělají to jen ze svého nekonečného soucitu, ne proto, že v sobě stále mají nějaké pokušení nebo špatné síly. Ne! Vstupují dobrovolně do nevědomosti, aby mohlo být lidstvo radikálně přeměněno. Avšak jen realizované duše vysokého řádu přijmou tuto odvážnou výzvu.

Osvobozená duše je jako dítě, tak krásná a čistá. Ale jak dlouho můžete být s dítětem? S jeho kapacitou nemůžete dojít příliš daleko nebo dosáhnout Nejvyšší. Ale realizovaná duše je jako dospělá osoba, která vám může nabídnout obrovskou aspiraci, světlo a moudrost, živou realitu. Osvobozená duše vás inspiruje, abyste šli po cestě, ale realizovaná duše vás bude nejen inspirovat, ale také vás bude řídit a vést k vašemu Cíli.

Realizovaná duše je nejen průvodcem, nejen cestou, ale je samotným Cílem. Nejprve předstírá, že není dokonce ani průvodcem, ale jenom někdo, kdo vás může inspirovat. Pak přijde a řekne, že je průvodcem, ale ne cestou. Postupně však ukazuje, že ona sama je také i cesta. A nakonec nechá hledajícího pocítit svůj nekonečný soucit a ukáže mu, že není jen průvodcem a cestou, ale stejně tak Cílem, vlastním Cílem hledajícího.

Realizovaná duše se dotkne úpatí stromu realizace, vyšplhá na nejvyšší větev a přinese ovoce, aby se podělila s lidstvem, které čeká dole. To je realizace. Ale dokonce i ten, kdo se pouze dotýká stromu realizace a sedí na úpatí stromu, aniž by lezl nahoru nebo něco dolů přinesl, je daleko výš než osvobozená duše.

Ale znovu, osvobození není snadná záležitost. Je velmi, velmi obtížné se zbavit nevědomosti. Z milionů a miliard lidí na zemi může být deset, dvacet nebo možná sto osvobozených duší. Avšak jen Bůh ví, kolik realizovaných duší existuje. Realizovat Nejvyššího Absolutního jako svého zcela vlastního a neustále cítit, že tato realizace není něco, co jste skutečně dosáhli, ale něco, čím věčně jste — to se nazývá realizace.

Jak může hledající časně ráno přesvědčit své spící tělo o potřebě meditace?

Sri Chinmoy: Každý den musíte cítit jednu ze dvou věcí. Jakmile vstanete nebo se chystáte vstát, musíte cítit, že to nejdražší ve vás — buď vaše duše, nebo váš Mistr nebo Nejvyšší — na vás čeká, abyste ho obsloužili, protože je velmi hladový. Vaše duše, váš Mistr a Nejvyšší jsou věčně jedním, ale berte je jako samostatné jedince. A když nejdražší ve vás hladoví a vy máte možnost ho nakrmit, neuděláte to?

Také si můžete představit, že pokud budete brzy ráno meditovat, dosáhnete toho, čeho chcete dosáhnout. Pokud chcete něco získat, přirozeně pro to budete pracovat, ať už je to Světlo, Mír nebo Věčnost. Dokonce i když chcete sílu, abyste mohli ovládnout svět, nebo světlo, abyste mohli zasáhnout všechny ty, kteří o vás v mentálním světě pochybují, nebo energii, abyste mohli být zajedno s životem ve fyzickém světě, stále pro to musíte pracovat.

Proč ale chcete energii ve fyzickém světě nebo sílu ve vitálním světě nebo světlo v mentálním světě? Je to proto, že máte radost, když uvnitř sebe vidíte něco, co jiní nemají. Soutěživým způsobem se snažíte získat něco, co jiní nemají. Svou cestu začínáte v soutěživém duchu a ve většině případů vám říkám, že je tento soutěživý duch nezbytný. Ale v okamžiku, kdy cítíte energii, nebo v okamžiku, kdy se dotknete moci, světla a dalších božských vlastností, ztratíte svého soutěživého ducha. Pokud máte energii, sdílíte ji s ostatními. Pokud máte světlo, sdílíte ho s ostatními. Pokud máte sílu, sdílíte ji s ostatními. Proč? Když se přiblížíte k Božskému, automaticky to změní vaše vědomí, neboť Božské získává spokojenost pouze v šíření. Na začátku začínáte v soutěživém duchu, ale jakmile dosáhnete svého cíle, vaše vědomí se změní. Běžíte a běžíte, abyste získali květinu, abyste ji mohli utrhnout a otrhat její okvětní lístky jeden po druhém. Ale v okamžiku, kdy získáte květinu, okamžitě změníte názor. "Je tak krásná," říkáte, "raději ji dám na oltář, aby mohl každý přijít a užít si její krásu a vůni."

Pokud skutečně někoho považujete za svého nejdražšího, budete uspokojeni, jen když budete tuto osobu krmit. Když je dítě hladové, matka k němu běží, protože ví, kdo je jí nejdražší. Takže pokud máte pocit, že nejdražší je uvnitř vašeho srdce, co se stane potom, co jste ho nakrmili? Nejdražší vám dá uspokojení a v této spokojenosti se stanete věčným, nekonečným a nesmrtelným. Když matka dítě krmí, dítě se na ni usměje. Matka vidí uvnitř úsměvu celý svůj svět, celý vesmír, protože dítě je matčiným vesmírem. Takže když krmíš nejdražšího a on se usměje, v tu chvíli cítíš, že se usmívá celý svět.

Sri Chinmoyi, jak se můžeme stát v duchu dětskými?

Sri Chinmoy: Ve vnějším životě vidíme, že když dědeček mluví se svými vnoučaty, tak je-li moudrý, stane se vlastně dalším dítětem. Ví, že pouze tím, že se bude chovat jako dítě, bude schopen děti uspokojit a získat spokojenost. Musíme cítit, že sám Bůh je božské Dítě, které si s námi vždycky hraje. Dítě je připraveno hrát si dvacet čtyři hodiny denně. A my se musíme stát jako dítě, abychom mohli hrát s Bohem.

Pokud devatenáctiletý chlapec nemá schopnost čerpat něco ze světa nebo něco světu nabídnout, pokud zůstane stranou, pokud se o svět nestará a cítí, že od světa nic nepotřebuje, pak je v duchu starý devadesát devět let. Na druhé straně, pokud se někdo chce v devadesáti devíti letech naučit vnitřní jazyk, jazyk božské lásky, jazyk božského míru, jazyk vnitřní moudrosti, jazyk vnitřního Světla, pak je v duchu dítětem. Ale pokud chce ze světa získat jen informace, duchovně mu to vůbec nepomůže, neboť tento druh informací je dán myslí a přijat přes mysl. A pokud člověk žije v mysli, nikdy se nebude moci chovat jako dítě. Kdo se nemůže chovat jako dítě? Ten, kdo se stará víc o intelekt než o srdce. Ten, kdo se stará víc o vnější úspěchy než o vnitřní úspěchy. Ten, kdo se o stará víc o společnost kolem sebe než o Boha uvnitř sebe.

Pokud se opravdu chcete stát dítětem, pak musíte cítit, že existuje někdo, kdo na vás neustále myslí. Musíte cítit, že existuje někdo, kdo nejen na vás myslí a medituje na vás, ale kdo také za vás přebírá odpovědnost. Dítě vždycky cítí, že se o něj matka nebo jeho otec postará. Po celou dobu cítí, že je zde ochrana, je zde vedení, je zde pomoc. Takže přirozeně má ve svůj život důvěru. Dítě se může spoléhat na své rodiče kvůli svému dětskému srdci. Protože je vždy v srdci, cítí, že není žádná potřeba, kterou jeho rodiče nesplní. Kdyby žilo v mysli, okamžitě by přemýšlelo: "Ach, možná to můj otec nebude schopen udělat. Možná, že tam moje matka nebude, aby mi pomohla." Tak by se mohlo strachovat. Mohlo by se stát pochybovačné a úzkostlivé. Bez ohledu na to, jak jste starý, musíte v duchovním životě cítit, že existuje někdo s nekonečně větším světlem moudrosti, který na vás neustále myslí, miluje vás, řídí vás a chrání vás, a že tato osoba je Bůh. A na Boha se musíte spoléhat se srdcem dítěte. Mír, světlo, lásku a blaženost můžeme mít v nekonečné míře jen tehdy, když cítíme, že jsme děti. Když přijde student ke svému duchovnímu Mistrovi, musí cítit, že jeho Mistr má nekonečně víc moudrosti, než má on. Musí si udržet pocit pokory. Kdykoli jednáme s někým, kdo je nad námi a má ve vnitřním světě větší schopnosti, staneme se dítětem. Pokud si myslíme, že náš Mistr je buď na naší úrovni nebo na nižší úrovni, jak se můžeme chovat jako dítě? Jak v něho můžeme mít víru nebo důvěru? Naše nadřazenost ihned vystoupí do popředí. Naše mysl nám přinese pocit, že to víme lépe. A v okamžiku, kdy cítíme, že všechno víme a všechno dokážeme, ztrácíme své dětské kvality.

Student je v přítomnosti svého učitele vždy dítětem, bez ohledu na to, jak starý nebo světaznalý může být. Vždy musíme cítit, že se učíme. V duchovním životě se každý den, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu všechno učíme od našeho Otce, Boha. Pokud máme neustále pocit, že se ve vnitřních světech něco učíme, není konec našeho přijímání a dosahování Boží božskosti. Můžeme se stát jako děti, když víme, že je něco, co se můžeme naučit, a že je tam Bůh, aby nás učil.

Jak může být někdo neustále odevzdaný a jednat s nepřátelskými silami?

Sri Chinmoy: Pokud se opravdu odevzdáte Božskému v sobě, nepřátelské síly jsou automaticky přemoženy. To, že se musíte utkávat s těmito nepřátelskými silami, je právě proto, že se neodevzdáte Božské Vůli ve vás. Odevzdanost znamená zůstat ve Světle, a pokud jste ve Světle, jak tam může být tma? Máte dvě místnosti, pokoj temnoty a pokoj Světla. Když jste v místnosti plné osvětlení, nebožské nepřátelské síly k vám nemohou přijít. Pokud zůstanete v této místnosti, máte její schopnosti a vlastnosti; a je to stejné i s druhou místností, která je plná temnoty. Odevzdání a styk s nepřátelskými silami nejsou jako dvě věci, které musíte udělat současně. Ne! Pokud žijete v místnosti temnoty, přemůže vás temnota. Pokud žijete v místnosti Světla, jste nejen přemoženi Světlem, ale také si Světlo podmaníte a budete považovat Světlo za své vlastní.

Zatímco se snažíme o nepřipoutanost, jak se můžeme chránit před lhostejností?

Sri Chinmoy: Mezi nepřipoutaností a lhostejností je velký rozdíl. Když jste k něčemu nebo k někomu lhostejní, v té době jste téměř, téměř nepřátelští k jeho pokroku. Je tam určitá vnitřní zlomyslná naděje, že neprojde svou zkouškou, neudělá tu správnou věc, nebude nikým obdivován ani zbožňován. Můžete říci, že jste lhostejní k přesvědčení své vlastní mysli. Ale budete pozorovat, zda uspěje, a jestli ano, bude vás to soužit. A pokud selže, dostanete obrovskou škodolibou radost. Lhostejnost se projevuje takto. Tajně pozoruje a získává ohromnou radost, když zpozoruje selhání a trpí obrovskou žárlivostí, když sleduje úspěch. Říkáme, že jsme lhostejní, ale pokud se druhá osoba stane významná, naše žárlivost nás zničí, a pokud selže, tančíme s radostí.

Ale nepřipoutanost je duchovní kvalita. Když jsme nepřipoutaní, naše fyzické je nepřipoutané, naše mysl je nepřipoutaná, naše vitálno je nepřipoutané a tak dále. Něco ve mně, co vás chce připoutat a něco ve vás, co chce připoutat mne, se zevnitř navzájem varují: "Nejsem ten správný člověk, který by tě mohl připoutat a ty nejsi ten správný člověk, který by mohl připoutat mě. Existuje někdo jiný, Božský, Nejvyšší, který je jen jeden. Je to On, kdo má nekonečné Světlo, Mír a Blaženost, takže se obrať k Němu, tak jako se k Němu obracím já. Pomohu ti svými vnitřními schopnostmi, což je moje modlitba, meditace a koncentrace. Ale pokud si tě přivlastním a budu si na tebe činit nárok svou vitální, fyzickou a mentální touhou, není to vůbec žádná pomoc. Místo toho mi dovol, abych ti nabídl svou modlitbu, meditaci a koncentraci, a toto stejné nabídni ty mně. Tímto způsobem se navzájem posílíme."

V nepřipoutanosti spolu dvě osoby rostou prostřednictvím svého světla duše. Vlastnosti jejich duší vytvářejí most, po kterém mohou jít ke společnému cíli. Most není cílem, ale oba most používají. Říkají: "Pojďme spolu po cestě, která vede k našemu společnému cíli." Takže když jsme nepřipoutáni, po celou dobu cítíme, že to lidské v někom jiném nebo lidské v nás není cílem, ale že máme oba společný cíl, který musíme dosáhnout společně s aspirací našich srdcí a světlem našich duší. Nepřipoutání máme, když používáme své vnitřní světlo a vnitřní realitu, spíše než svou fyzickou realitu.

Jak můžeme být v našem běžném životě božsky praktičtí, ne lidsky chytře praktičtí podváděním ostatních?

Sri Chinmoy: Skutečná božská praktičnost nám ve všem, co děláme, dovoluje cítit božskou motivaci a sdílet s ostatními vnitřní bohatství, získané z každého činu. Pokud je to božská praktičnost, tak chci říct, abyste se předtím, než něco uděláte, snažili cítit, že vám tento čin nepatří. Když něco děláte, ciťte, že vy nejste tím, kdo činí, ale někdo jiný koná ve vás a vaším prostřednictvím. Když potom přijdou výsledky, musíte se o ně podělit s ostatními. Ciťte, že to nejste vy, kdo koná, ale spíše osoba, která vás inspiruje, která koná ve vás a vaším prostřednictvím. Tato osoba není nikdo jiný než váš vnitřní Pilot. Pokud to můžete cítit, budete v každém okamžiku svého života božsky praktičtí.

Jak můžeme dosáhnout nezištné lásky?

Sri Chinmoy: Nezištné lásky můžete dosáhnout tím, že správně ohodnotíte předmět svého obdivu a oddanosti. Máte-li cíl, a pokud někdo nebo něco ztělesňuje váš cíl, pak musíte cítit nezbytnost nabídnout patřičné ocenění dané osobě nebo věci. Když oceňujete vybranou božskou bytost, svého vnitřního Pilota nebo svého Mistra, pak automaticky rozvíjíte a zvětšujete nezištnou lásku. Pokud oceňujete člověka nebo věc oduševněle, oddaně, bezpodmínečně a neustále, tehdy se rozšiřuje váš vlastní život aspirace, a zatímco se rozšiřuje, cítíte zrození a růst vaší nezištné lásky.

Jak se můžeme posílit proti opakujícím se pokušením?

Sri Chinmoy: Existuje mnoho způsobů. Jeden ze způsobů je představit si srdce svého Mistra. Může být obtížné představit si srdce Nejvyššího, ale můžete si snadno představit srdce svého Mistra. Jsem váš Mistr. Představte si, že mé srdce je zlatá tabulka. Když vás napadne pokušení, musíte cítit, že tato zlatá tabulka je okamžitě zašpiněná inkoustem. Těsně před tím, než vás napadlo pokušení, jste viděli, že srdce Mistra je jako měsíc, absolutně čistý, zlatý list. Ale teď, když jste podlehli pokušení, vidíte výsledek: zlato zmizelo a vše je temnota a špína. Poté, když vystřízlivíte, budete se proklínat. Budete si myslet: "Kdo je mou cestou, mým cílem, koho miluji celým svým srdcem a duší — co jsem mu udělal? Dříve bylo všechno zlaté, božské, nesmrtelné, ale teď, když jsem podlehl pokušení, celá jeho existence je pryč. Kdyby se to stalo mně, odpustil bych si, ale jak si mohu odpustit, když se to stalo mému Mistrovi? " Ale mezi Mistrem a vámi není žádný rozdíl, a když jste polapeni nevědomostí, Mistr trpí také.

Takže pokud se přiblížíte k lidskému aspektu Mistra, pokušení vás nepřemůže. Pokud se však přiblížíte k Božskému aspektu Mistra, můžete říci: "Realizoval Boha. Pokud se odevzdám nevědomosti a pokušení, zůstane v moři Světla, Míru a Božství neovlivněn." To váš problém nevyřeší. Je pravda, že bez ohledu na to, co děláte, zůstane nedotčen. Ale pokud budete mít tento postoj, vaše pokušení se zvětší a budete pokračovat děláním špatné věci. Někdy také v božském přístupu pracuje lstivá mysl. Lidská mysl je tak chytrá. Řekne: "Proč mě můj Mistr vystavuje pokušení, jestliže je božský? I kdybych podlehl, jeho soucit mě zachrání. Proč bych tedy měl bojovat s pokušením?" Proto je lidský přístup nekonečně lepší. Když přichází pokušení, říkáte si: "Kvůli mému pokušení spolkl všechen můj jed. Dal jsem mu vypít jed." Přiblížíte-li se k Božskému s úctou a upřímností, a zároveň budete vidět Mistra s lidskou láskou, budete dělat to nejlepší.

Existuje i jiný přístup, který je stejně účinný. Musíte vědět, že pokušení není něco, co zažíváte poprvé. Je to něco, čím jste prošli stokrát a tisíckrát. Kristus a jiní velcí duchovní Mistři, i když byli na pokraji realizace, čelili pokušení.

Musíte vědět, že to, co skutečně chcete, je uspokojení, a to lze nalézt na dvou úrovních: na reálné a nereálné úrovni. Tyto dvě úrovně si neustále spolu hrají. Pokud jste po celou dobu spokojeni se spánkem a chrápáním, pokud jste spokojeni, jak nad vámi vítězí letargie, nebo když podléháte pokušení, musíte vědět, že toto uspokojení neprodukuje nic božského ani plodného. Tehdy žijete na nereálné úrovni.

Spokojenost na úrovni reality přichází, když cítíte, že děláte neustálý pokrok, jdoucí výše a hlouběji. Při dělání pokroku získáváte nesmírný pocit uspokojení. Cítíte, že cíl se přiblížil a chystá se vás uchopit. Na úrovni reality s námi Bůh hraje stále se překonávající hru. Cíl vás okamžitě vezme dvacet kroků vpřed a pak jde o dvacet kroků dál. Pak, když uděláte dvacátý první krok, vrátí se zpět a přenese vás na čtyřicátý krok a ještě jednou zmizí.

Nejprve máte pocit, že postupujete k něčemu neznámému, pak máte pocit, že postupujete k něčemu známému. Nakonec si uvědomíte nejen to, že Cíl byl vždy vaším, ale také to, že je to to, co jste vždy měli, čím jste věčně byli.

Guru, ukázal jsi své vědomí při vystoupení tvé hry a ukázal jsi své vědomí prostřednictvím čisté meditace. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Sri Chinmoy: Je tam velký rozdíl. Ve své meditaci obvykle nejprve vstoupím do svého nejvyššího vědomí a pak dolů snáším a sdílím to, co jsem dosáhl nebo získal na nejvyšší úrovni. Včera jsme měli v Manhattan Centru absolutně vznešenou meditaci. Kdybyste mě včera v Manhattanském středisku viděli, mohli jste vidět mou nejvyšší výšku. Tak těžce jsem se snažil sejít dolů, chodil jsem jako naprosto šílený člověk; nemohl jsem udržet nohy pořádně na zemi. Když jsem přišel ke dveřím, stále jsem zápasil s tím, abych se vrátil k normálnímu vědomí. Dokonce i v autě jsem nemohl deset minut sejít dolů.

Když jsem hrál svou hru, byl jsem ve velmi vysokém vědomí, ale nebyl jsem v absolutním nejvyšším vědomí. Můžete říci, že to bylo ovoce mého nejvyššího vědomí, které jsem nabízel. Nevstoupil jsem do svého nejvyššího, ale výsledek nejvyššího jsem si udržel, abych se s vámi podělil. A když jsem hrál, Nejvyšší mi sdělil mnoho věcí, ale všechno, co chci říct, je to, že to byl jedinečný zážitek pro mě a pro mého vnitřního Pilota.

V okamžiku, kdy otevíráme ústa a používáme své fyzické orgány k tomu, abychom mluvili, nikdy nemůžeme zůstat v naprosto nejvyšším vědomí. Bude to vždy o jeden centimetr pod nejvyšším. Moje nejvyšší ve své nejčistší podobě udržuji jen v tichu. To je bohužel zkušenost všech duchovních Mistrů. Když sestupujeme na fyzickou úroveň a používáme pozemské prostředky k tomu, abychom něco předali, nejvyšší vize nemůže zůstat stejná; stane se o trošku méně božská, než to bylo v tichosti. 1


LED-19-cs Sri Chinmoy hrál postavu Boha i Krista v představení prvního aktu své vlastní hry "Syn". Představení se konalo 27. srpna 1974, během oslav narozenin Sri Chinmoye.

Guru, jak můžeme být dynamičtější?

Sri Chinmoy: Dynamika, kterou chcete, přichází přímo ze světla duše. Skutečná dynamika není agrese; skutečná dynamika je světlo duše a naše neochvějná vůle. Není to tak, že se dynamika nachází ve světle duše nebo v naší neochvějné vůli. Ne! Světlo duše a naše neochvějná vůle jsou neoddělitelně jedním s božskou dynamikou. Ale pozorujeme je na třech různých místech. Dynamiku vidíme ve světě vitálna — ne v nečistém nebo emocionálním vitálnu, ale ve vyšším vitálním světě. Tady je všechno jako jedna velká vlna za druhou. Nejsou to vlny ničení, ale vlny nekonečného Světla, Míru a Blaženosti.

Vzhledem k tomu, že dynamika je životním dechem vyššího vitálního světa, světlo, světlo duše je životním dechem psychického světa, světa srdce. Aspirující srdce se vždycky chce sjednotit s něčím rozsáhlým a světlo duše je dechem nesmírnosti.

Vůle se nachází na zvláštním místě. Toto místo je ve třetím oku. A vůle je životní dech vize, konečné nebo univerzální vize budoucnosti. Abyste měli nepřetržitý dynamismus, je třeba, abyste si byli neustále vědomi svého Cíle a cítili, že je velmi blízko. Není vzdálen milióny kilometrů; je kolem vás, před vámi, před vaším nosem. Jenom jej musíte vědomě hledat, uchopit a dosáhnout. Vždy musíte cítit, že váš Cíl je přímo před vámi, ale nejste schopni jej vidět. Pokud budete stále cítit, že je Cíl snadno na dosah, jenom nevíte kde, pak po něm budete zoufale plakat a přirozeně se jej pokusíte dosáhnout. Když se o dosažení Cíle pokoušíte, vaše vnitřní bytost je automaticky zaplavena dynamismem. Jestliže cítíte, že váš Cíl je daleko, polevíte a budete si myslet, že na to máte celou Věčnost. Pak váš vnitřní dynamismus nevyjde do popředí. Pokud však cítíte, že to, do čeho chcete vrůst, je hned za rohem, a abyste to uchopili a dosáhli, musíte jen použít svou vědomou vnímavost, pak získáte dynamismus. Tehdy budete ustavičně, vědomě či nevědomě, vdechovat dech nebo duši svého Cíle a dynamismus bude váš.

Dynamismus znamená smrt vašeho letargického života, smrt vašeho života nevědomosti. Ve chvíli, kdy dynamismus vyjde do popředí, okamžitě uvidíte smrt letargie, nevědomosti a všeho ostatního, co vám brání vašeho Cíle dosáhnout, do vašeho Cíle vrůst a vaším Cílem se stát.

Guru, jak mohu získat vnitřní sílu?

Sri Chinmoy: Ve tvém konkrétním případě můžeš získat vnitřní sílu, když vstřebáš více čistoty ve fyzickém a více světla v mysli. Musíš věnovat větší pozornost fyzické čistotě a mentálnímu světlu. Dělej džapu, která ti musí zvýšit tvou fyzickou čistotu a mentální světlo. Při procházce po ulici nebo v metru, nebo pokud nemáš během své práce nic důležitějšího, opakuj jméno Supreme. V tichosti opakuj jméno Supreme ve svém srdci a pokaždé, když to budeš opakovat, snaž se s otevřenými očima vidět, že písmena S-U-P-R-E-M-E jsou napsána zlatým písmem na tabulce tvého srdce. Pak se objeví světlo v mysli a čistota ve fyzickém, a automaticky se zvýší tvá vnitřní síla.

Jak si mohu vyvinout trpělivost?

Sri Chinmoy: Trpělivost můžete rozvíjet jen tím, že budete cítit, že je někdo nad vámi, větší než vy, hezčí než vy, a že ten někdo je Nejvyšší. Můžete cítit, že všechny ostatní lidské bytosti jsou vaše děti a že jsou níže, než vy. Pak si pomyslete, že ten, který je nad vámi, vás celou dobu toleruje. Bůh vás přijal a prohlásil vás za svého vlastního, přestože děláte miliony chyb. Jen proto, že vás velmi miluje, Jeho Zájem o vás je bez hranic, Jeho Soucit je bez hranic, vše je bez hranic.

Musíte vědět, že pokud od někoho něco dostanete, měl byste to dát někomu jinému. Jedná se o hru a ve hře by měl být neustálý pohyb. Pokud vám někdo něco dá a vy si to necháváte, hra se zastaví; není tam žádná radost. Nejvyšší vám něco dal, řekněme aspiraci. Začal hru tím, že vám nabídl aspiraci a jeho aspirace ztělesňuje trpělivost. Teď je na vás dát stejnou věc vašemu synovi a dceři nebo někomu jinému. Máte-li děti, jste za ně odpovědní. Přijali jste je za své vlastní. Když považujete ostatní za své vlastní, musíte jim dát to, co máte a co jste, protože chcete vidět své dobré vlastnosti, své schopnosti, své úspěchy a svou výšku ve svých blízkých. Nejvyšší chce vidět svou Výšku ve vás a vy musíte vidět svou výšku ve vašich dětech a v lidstvu.

Tímto způsobem přirozeně získáváte trpělivost, protože si uvědomujete, že člověk nemůže vylézt na Himálaje jen tak. Chcete-li vidět svou výšku u ostatních, musíte použít svůj soucit, své světlo, svůj pocit jednoty. Musíte si říci: "Kdybych byl na jeho místě, udělal bych to samé." Takto si vyvinete trpělivost.

Připadá mi, že je snadné mít dětský pocit, pokud má člověk duchovního mistra, žije v duchovním společenství a má zajištěny všechny své potřeby. Ale co někdo, kdo žije ve světě jako samostatný člověk?

Sri Chinmoy: Proč lidé vstupují do duchovního společenství? Protože je to jednodušší. A proč se lidé stýkají s jinými duchovními lidmi? Protože je to jednodušší. Vždy existují příležitosti a způsoby, které nám představují menší potíže, méně problémů. To, co říkáte, je naprosto pravdivé. Šrí Rámakrišna říkal, že jsme všichni děti. Než realizujeme Boha, hrajeme si s nevědomostí. Po realizaci Boha si hrajeme s Moudrostí. Pokud budeme moudří, půjdeme tam, kde se věci, které chceme, dají snadněji dosáhnout. Nezáleží na tom, kolik bohatství dostáváme, jak moc jsme oceňováni, jak moc jsme obdivováni ve vnějším životě; takto nezískáme velké uspokojení. Ale pokud dostaneme trošku lásky, míru, světla, blaženosti a zájmu z vnitřního života, získáme všechno. Troška vnitřní pravdy je nekonečně silnější, přesvědčivější a více naplňující než nekonečné bohatství vnějšího života. Pokud si to hledající uvědomí, přirozeně bude hledat duchovního Mistra a spojí se s duchovními lidmi. V duchovní komunitě je mnohem jednodušší být dětský. Tam budete mít Mistra, jehož zájem můžete neustále cítit. Pak to bude jednodušší, nekonečně jednodušší.

Ale i člověk, který žije ve světě, může mít dětský postoj vůči Bohu. Být dětský neznamená být dětinský. Ve svém jednání s kultivovaným světem můžeme být prostí, upřímní a spontánní, aniž bychom byli hloupí nebo pošetilí. Můžeme mít přirozenou víru v Boží ochranu a vedení, i když žijeme a pracujeme v běžném světě. Proto musíme cítit, že bez ohledu na to, co děláme, je to Bůh, který nám ze svého nekonečného Soucitu dal tuto práci, je to On, který nám dává potřebnou schopnost uspokojivě pracovat a práci si udržet, a je to On, který nám umožní najít jinou práci, pokud ztratíme tu, kterou máme. Tento druh dětské víry není bláznovstvím. Zdaleka ne. Je to spontánní důvěra dítěte ve svého otce nebo matku. Tento druh pocitu nikdy nebude stát jako překážka v našem životě ve vnějším světě.

Pokud člověk nezaujme dětský postoj, jeho rychlost se sníží. Je to dítě, které může být neustále tvarováno. Dítě je jako kus božské hlíny. Může být snadno tvarováno do něčeho božsky krásného. Ale pokud se člověk řídí duchovním životem a zároveň se snaží udržet si svou nezávislost, nedosáhne velkého pokroku. Je pouze Jeden, kdo je skutečně nezávislý, a to je Bůh. Čím více na Něm můžeme být závislí, tím rychlejší bude náš pokrok. Neexistuje žádná lidská individualita; existuje pouze božská individualita. To, co nazýváme lidská individualita, nepřetrvá. Bez ohledu na to, jak tvrdě se o to snažíme, musíme to nakonec vzdát, pokud se upřímně chceme stát blízcí Bohu, jedním s Bohem. Pokud se pokusíme rozšiřovat svou lidskou osobnost, velmi brzy praskne jako balón. Ale Božská individualita, která je nejvyšší, nejvyšší Osobnost, je již nekonečně rozsáhlá. Může zahrnovat všechny naše lidské individuality. Když odevzdáváme svou lidskou individualitu, neznamená to, že se stáváme otrokem. Jen sami sobě dovolíme, abychom se utvářeli tak, jak nás chce Nejvyšší. Osobnost Mistra nevstupuje do studenta. Mistr již dlouho předtím věnoval svou individualitu Nejvyššímu Supreme. Nyní je to vůle Nejvyššího, kterou vykonává, když vede a formuje své žáky.

Jaký je nejefektivnější způsob, jak vidět božské v druhých?

Sri Chinmoy: Božskost v druhých vidíme jednou za uherský rok a božské v sobě vidíme trošku častěji. Když začne pochybnost, nevidíme božské ani v sobě ani v ostatních. Nejúčinnějším způsobem, jak vidět božské v druhých, je vidět v každé vteřině božské v sobě samých, v každé buňce svého těla, v každém nádechu, který vědomě uděláme. Důvodem, proč jsme v jednom okamžiku božští a v příštím okamžiku nebožští, je to, že oddělujeme jednu vteřinu od následující. To bychom však neměli dělat. Jestliže v této chvíli cítíme, že my sami nebo někdo druhý je božský, neměli bychom čekat na to, až příští okamžik přinese jiný zážitek. Měli bychom se pokusit tento zážitek prodloužit, namísto abychom čekali na jiný. Musíme na svůj zážitek myslet jako na vlak a nechat ho, ať bez zastavení projede z jedné stanice do druhé. Náš zážitek by měl bez přerušení přejít z jedné vteřiny do další.

Například máme mnohokrát během vysoké meditace dobrý pocit ze svých duchovních bratrů a sester, ale tuto meditaci si neuchováme nebo ji neuděláme dynamickou. Máme dobrou meditaci, ale potom na ni zapomeneme. Ale místo toho bychom měli zkoušet začít svou další meditaci se stejnou zkušeností. Může jít dál, hlouběji, výš. Když jednou tato cesta začne, když uvidíme božskost v ostatních, měla by být tato zkušenost jako vlak, vlak, který nezastavuje, a měli bychom uvnitř druhých zkoušet vidět více božskosti

Je také jiný způsob, jak vidět v druhých božskost, a tím je neustále myslet na Zdroj. Uvnitř vás je něco, co si přeje, abyste v druhých viděli božskost. Pokusíte-li se toto něco vystopovat, uvidíte, že to není ani fyzické, ani vitálno, ani mysl. To fyzické ve vás volá jen po tom, abyste spali ještě pár hodin. Vitálno ve vás chce jen ovládat svět a vnucovat svou vůli druhým. Mysl chce na celém zbytku světa nacházet chyby. Ale něco uvnitř fyzického, vitálna a mysli vás inspiruje k tomu, abyste v druhých viděli božskost. Budete-li hledat to, co vás inspiruje, zjistíte, že je to vnitřní pláč přicházející z duše. Tento vnitřní pláč chce neustále uspokojení a uspokojení přichází jen z oddanosti, jen z jednoty, jen z toho, že budete v sobě i v druhých vidět to božské a oddaně a bezvýhradně se s tím sjednotíte.

Chtěl bych být schopen přijmout úplně všechno, co mi chceš dát. Jak to nejlépe dosáhnout?

Sri Chinmoy: Abys mohl plně, bezvýhradně, oddaně a bezpodmínečně přijmout, co ti chci nabídnout, musíš udělat dvě věci. Nejprve mě musíš prohlásit za svého zcela vlastního a musíš cítit, že můžeš na Zemi něco dělat bez čehokoliv a kohokoliv, ale ne beze mě. Beze mě myslím Nejvyššího ve mně, který je tvůj Guru, můj Guru, Guru každého. Musíš cítit, že ve tvém životě jsem jen já nezbytný a nepostradatelný, a proto mě můžeš považovat za svého vlastního. Někteří lidé mě nepovažují za svého vlastního. Cítí, že jsem příliš velký nebo lhostejný, nebo mají miliony dalších důvodů. Přestože jsou mými žáky, považují mě za třetí osobu; akceptují pouze skutečnost, že jsem jejich duchovní Mistr.

Když mě teď prohlašuješ za svého, nesmíš to dělat majetným způsobem, ale osvíceným způsobem. Není to fyzické prohlášení, ale duchovní prohlášení. Protože jsem realizoval Boha a stal se jedním s Univerzálním Vědomím, to, co mám a jsem je také tvoje. Pouhé přijetí, jako to dělají ostatní, není odpovědí. Tvé trvalé přijetí a tvé trvalé připomínání si tohoto musí jít společně. Přijal jsi mě a musíš prohlásit fakt, že jsi mě přijal ve svém životě jako živou realitu.

Ale pak musíš cítit, že samotné prohlášení, že jsi mě přijal za svého vlastního, nestačí. Musíš také prohlásit celému světu, co jsi viděl, cítil, do čeho jsi vrostl a čím ses nakonec stal. Pokud sdílíš se světem svou zkušenost jednoty se mnou, dostaneš vše. Někteří lidé vidí a cítí světlo, ale nechtějí jej sdílet s ostatními. Bůh je velmi chytrý. Říká: "Nechceš-li Mne odhalit nebo Mne sdílet s ostatními, tak proč bych ti měl dát možnost Mne dosáhnout, a bezvýhradně a bezpodmínečně Mne vlastnit?"

Pokud chceme tuto schopnost, Bůh od nás potřebuje dvě věci. Nejprve Jej musíme prohlásit za svého vlastního, a pak Jej musíme sdílet s ostatními v okamžiku, kdy cítíme, že jsme Jej dostali Jeho vlastním způsobem. Nejprve musíte získat mango a při jeho získávání musíte Majitele potěšit Jeho vlastním způsobem; pak se musíte o mango podělit a opět potěšit Majitele Jeho vlastním způsobem. Takto získáte automaticky schopnost dosáhnout a cítit to, co vám chce dát, a získáte od Něj bezvýhradně a v neomezené míře to, co jste chtěli.

Jak se mohu zbavit lidského připoutání a být více zasvěcený Nejvyššímu v sobě?

Sri Chinmoy: Když myslíte na lidské připoutání, ciťte, že stále a dobrovolně pijete jed. Potom si prostě řekněte: „Až umřu, budou se lidé, ke kterým jsem teď připoután, cítit špatně? Budou si chtít lehnout do rakve se mnou? Chovají ke mně stejnou lásku, jako já k nim?“ Okamžitá odpověď bude: „Ne, ne!“ Možná ani nepřijdou na můj pohřeb. Proč bych jim měl věnovat pozornost?

Existuje někdo, kdo vás bude následovat po celou Věčnost věrně jako pes, a to je Nejvyšší. Věnujte pozornost jen Nejvyššímu. Půjde kamkoli, kam půjdete vy, ať je to Nebe, či peklo. V tomto okamžiku vám říká: „Jsem přímo před vámi, jen Mě následujte. Nemějte strach. Budu s vámi, kamkoli půjdete.“ V příštím okamžiku řekne: „Jděte kupředu, jsem hned za vámi. Budu následovat toho, kdo je připraven následovat Mě.“ Nejvyšší vás bude vždy následovat, bez ohledu na to, kam půjdete. To žádná lidská bytost neudělá. Žádná lidská bytost vás nebude provázet do konce vašeho života, nemluvě o tom, aby vás provázela po Věčnost. A Nejvyšší vás rád a radostně nechá, abyste následovali Jeho. Jaký má tedy smysl následovat jiné lidské bytosti nebo je nechávat, aby šly za vámi? Máte-li k Nejvyššímu takový postoj, pokud jste oddáni jen Jemu, vaše lidské lpění odejde. A jakmile lidské lpění odejde, oddanost Nejvyššímu se zrodí, roste, rozvíjí se a dosahuje dokonalosti.

Nejvyšší vás potřebuje; vy potřebujete Jeho. Potřebujete Jej pro svou nejvyšší realizaci; On potřebuje vás pro své dokonalé projevení. Pokud cítíte toto, snadno se zbavíte lidského připoutání a stanete se zasvěcenějšími Nejvyššímu.

Jak se mohu zbavit pocitu vnitřní prázdnoty?

Sri Chinmoy: Vnitřní prázdnota je velmi dobrá. Když se cítíte uvnitř prázdní, je čas, aby vás Bůh naplnil svým Světlem a Radostí. Používáte nesprávný výraz. To, co myslíte, je vyschlost — vyschlost ve svém mentálním, vitálním nebo fyzickém životě. Mezi vnitřní prázdnotou a vyschlostí je velký rozdíl. Pokud se cítíte vyschlý ve svém fyzickém, ve vitálnu nebo ve fyzické mysli, je to skutečný problém. Této vyschlosti se musíte zbavit. Musíte plakat jako dítě a hluboko v sobě se prokopávat, prokopávat a prokopávat k Božímu Soucitu. Vyschlosti se můžete zbavit pouze stálým vnitřním pláčem. Potřebujete vyšší život, lepší život, něco, co vás opravdu uspokojí. Tato potřeba není touha; je to snaha být něčím dobrým, stát se něčím božským a těšit Boha Jeho vlastním způsobem. Pokud během kopání pláčete a pláčete, musíte ucítit Boží Soucit shora.

Pokud však máte pocit prázdnoty ve svém srdci, není to vyschlost. Skutečnost, že jste se vyprázdnili, je božským dosažením. S největší obtíží nebo s Boží milostí jste se vyprázdnili, a to je nejvíce žádoucí. Pokud jste opravdu prázdní, znamená to, že něco musí přijít a naplnit vás. Když jste uvnitř prázdní, Nejvyšší vás naplní Mírem, Světlem, Blažeností a dalšími božskými vlastnostmi.

Čím intenzivnější bude váš vnitřní pláč po Světle, Míru a Blaženosti, tím větší bude vaše nádoba. Mír, Světlo a Blaženost se uvnitř vás dokonale zabydlí, protože máte velkou nádobu svého srdce. Ale když pláčete, nádoba se zvětší a vy máte pocit, že kvality, které máte, vám nestačí. Tehdy se vaše vnímavost zvyšuje a musíte cítit, že Bůh přináší do vašeho systému více Míru, Světla a Blaženosti.

Jak můžeme nejefektivněji duchovně ovlivňovat děti?

Sri Chinmoy: Rodiče mohou svým dětem nabízet nejúčinnější duchovní pomoc jen tím, že sami povedou božský život — to znamená skutky, nikoliv kázáním. Ať chcete po dítěti, aby dělalo cokoli, musíte to dělat sami, každý den. Rodiče často žádají své děti, aby udělaly něco, co sami nedělají. Nebo něco dělají, a pak dětem řeknou, aby to nedělaly. Říkají: "Já to dělat můžu, ale vy ne." Můžete říct svým dětem: "Vstaňte v sedm hodin a modlete se a meditujte," ale příští ráno budete spát. Stejně tak můžete říkat svým dětem, aby nelhaly, ale sami říkáte lži. Všechno, co děláte, ospravedlňujete slovy: "Ach, prošel jsem tvým stádiem; tyhle věci mě neovlivňují."

Chcete-li po svých dětech, aby vstaly a meditovaly a vy sami děláte to samé, automaticky dostanou sílu navíc. Ale pokud neděláte totéž, polovina jejich síly zmizí. Jejich pozornost je okamžitě rozptýlena. Myslí si: "Pokud je to opravdu dobré, proč to maminka nedělá?" nebo "Pokud je to opravdu špatné, jak to, že to dělá?"

Musíte cítit, že jelikož jsou vaše děti velmi malé, jste za ně zodpovědní. Pokud cítíte, že mléko je pro vaše děti opravdu dobré, pak jim budete dávat mléko proto, že jste za ně zodpovědní. Nečekejte, až jim bude jedenáct nebo třináct let, aby samy zjistily, že mléko je dobré. Dokud vás Nejvyšší nechává cítit, že je mléko nejzdravější, musíte toto uvědomění sdílet se svými dětmi. Až bude jejich mysl rozvinutá, nechte je udělat vlastní rozhodnutí. Stejné je to i s duchovním životem. Nechte své děti, aby považovaly za nejlepší to, co považujete za nejlepší i vy. Později, když bude jejich mysl rozvinutá, pokud je jejich mysl bude chtít vést jinam, nechte je bojovat s myslí a rozhodnout se, zda máte pravdu nebo ne.

Vždy se snažte být svým dětem příkladem. Pokud se zeptáte svých dětí, aby něco nakreslily a vy začnete vařit, děláte chybu. V té době byste neměla vařit; musíte jít a s dětmi si kreslit. Dokonce i když si děti hrají, je lepší být vždy s nimi. Pokud si děti hrají s míčem, ačkoli můžete cítit, že máte dělat něco důležitého, nejdůležitější věcí, kterou musíte udělat, je být v jejich společnosti. Ve vašem životě nemůže být nic důležitějšího. Pokud opravdu chcete vidět jejich pokrok, chcete-li, aby vstoupily do duchovního života, udělejte jim radost — nikoliv tím, že k nim budete shovívaví, nikoliv tím, že jim dáte naráz dvacet hraček, ale že pro ně něco uděláte. Když jste s nimi, nechte, aby cítily, že jsou dobré a božské. Řekněte jim: "Bůh tě miluje nejvíc, jsi Jeho vyvolené dítě. Celý svět na tebe čeká."

To je to, co mám na mysli tím, že je máte udělat šťastnými. Chcete-li jim dát skutečné štěstí, nechte je cítit, že je Bůh chce. To není neupřímné lichocení. Když rodiče obdivují a zbožňují dítě, i když kvality, které obdivují, nejsou v popředí, vyjdou do popředí. V Indii, když se narodí slepé dítě, rodiče mu dávají jméno "Lotosové oči". Porovnávají dítě s kosmickými bohy. Nyní mohou lidé říci, že je to hloupé, ale tito rodiče dělají správnou věc, když říkají, že jejich děti mají zvláštní milost kosmických bohů. Vyvolávají přítomnost kosmických bohů. Takže když oceňujete, obdivujete a zbožňujete své děti, snažte se cítit, že jim pomáháte rozvíjet vlastnosti, které by v nich měly vyjít do popředí; vynášíte do popředí jejich spící vnitřní božskost.

Taky jim povídejte o Bohu, ale nemluvte o něm jako o starém člověku. Vždy je nechte cítit, že je to někdo v jejich věku. Pokud mají děti tři roky, pak je pro ně Bůh starý také tři roky. Řekněte jim, že je to jejich dobrý přítel, jejich věčný přítel. Řekněte jim, aby se na Něj připravily. Přichází k nim jako jejich nejbližší Přítel, takže se musejí chovat dobře.

Jak mohu dělat to, co chci?

Sri Chinmoy: Pokud chcete vědět, jak můžete dělat to, co chcete na fyzické úrovni, děláte strašnou chybu. Většinu času, ne-li celou dobu, to, co chcete udělat na fyzické úrovni, je projevení nevědomosti. Na fyzické úrovni se většinu času pokoušíte něco rozbíjet, rozbíjet, rozbíjet. A i kdybyste chtěli dělat něco božského, chcete to dělat svým vlastním způsobem. V okamžiku, kdy použijete slovo "já", se ego dostane do popředí. Vaše otázka by měla být, jak můžete po celou dobu dělat to, co Nejvyšší chce, abyste dělali. Pokud si položíte otázku takto, okamžitě ego odejde jako poslušné dítě. Jak můžete potěšit Nejvyššího způsobem, jak On chce, abyste Jej potěšili? Okamžitě musíte cítit, že se Jej snažíte potěšit Jeho vlastním způsobem, protože má více světla než vy. Bez Nejvyššího nemůžete existovat. Zapomeňte dokonce i na Nejvyššího; bez toho nejlepšího v sobě nemůžete skutečně existovat. Právě teď je duše to nejlepší ve vás. Pokud duše opustí tělo, umřete. Zapomeňte na duši; pokud se vaše srdce zastaví, umřete. Ale víte, že je něco nekonečně lepší než duše a srdce, a to je Nejvyšší. Když duše odejde, když se srdce zastaví, zemřete; ale je něco nekonečně důležitější než život, a to je Nejvyšší. Pokud toto cítíte, automaticky se Jej budete snažit potěšit Jeho vlastním způsobem. Pokud váš dech odejde, přirozeně se pokusíte potěšit Toho, kdo je vlastníkem dechu a kdo je dechem.

Jak můžeme trvale zvládnout očekávání a vyžadování?

Sri Chinmoy: Nejprve vezmeme vyžadování. Vyžadování je vždy nebožské, ať už na fyzické, vitální nebo na jakékoliv jiné úrovni. Na psychické rovině nebo v duši není žádné vyžadování.

U očekávání jsou dva typy. Jeden je lidský typ: něco pro vás udělám a očekávám, že na oplátku uděláte něco pro mě. Moje akce a mé očekávání jsou reciproční síly. Pak existuje druhý typ očekávání, spontánní očekávání dítěte. Dítě nedělá pro své rodiče nic, ale stále od nich něco očekává. Pokud je dítě hladové, jen pláče. Pokud mám hlad, jdu do kuchyně si vzít něco k jídlu. Ale malé dítě to nemůže dělat, takže jen pláče, a ať je kdekoliv, jeho matka mu přinese jídlo. V tomto druhu očekávání cítíme, že existuje někdo, kdo přijde naplnit naše potřeby.

V duchovním životě pozorujeme očekávání druhého typu. Cítím, že existuje Někdo s nekonečnou Láskou, Soucitem a Zájmem, který pro mě udělá všechno, i když pro Něho neudělám nic. Ale toto očekávání musí být moudré. Je pravda, že mi dá všechno, dokonce i za mou představivost, ale Jeho vlastním Způsobem, v Jeho vlastní vybrané Hodině. Jsem dítě Nejvyššího Císaře. Jen proto, že jsem duchovní, musím se odevzdat Jeho Vůli a počkat na Něj, aby mi dal to, co mi chce dát, Jeho vlastním Způsobem.

Když si toto uvědomíme, podmaníme si očekávání. Když očekáváme na fyzické rovině, jednáme se jako žebrák. Žebrák zaklepe na dveře a cítí, že právě proto, že zaklepal na dveře, jeho role skončila. Pak očekává almužnu nebo jídlo od obyvatel domu. Ale když očekáváme na duchovní úrovni, nebudeme se chovat jako žebrák; jen považujeme Nejvyššího za svého zcela vlastního.

Naše lidská kapacita je ve srovnání s kapacitou Nejvyššího velmi omezená. Když myslíme na duši a když myslíme na tělo, vidíme, že mezi tím obrovský rozdíl. Vitálno má větší kapacitu než tělo, ale jeho kapacita je omezená. Mysl má větší kapacitu než vitálno, ale i mysl je omezená. Srdce má větší kapacitu než mysl, ale ve srovnání s duší je také velmi omezená. Když se podíváme na schopnost duše, je obrovská, a když se podíváme na schopnost těla, je velmi omezená. Ale pokud cítíme, že existuje Někdo, kterému se říká Nejvyšší, nejvyšší transcendentální Absolutní, víme, že bude přirozeně Jeho schopnost větší než schopnost naší duše, protože kapacita naší duše je také omezená, zatímco Jeho kapacita je neomezená. Pokud něco očekáváme, musíme si okamžitě uvědomit, že to očekává fyzické, vitálno, mysl, srdce nebo duše. Jelikož všechny části našeho bytí jsou omezené, pokud jsou jejich očekávání splněna, výsledky budou přirozeně omezené.

Svým očekáváním pláčeme a pláčeme, abychom získali radost. Ale ať hledáme cokoli, výsledek bude vždy omezený. Musíme vědět, že existuje Někdo s nekonečnými schopnostmi, kdo je dychtivý a horlivý se s námi o ně podělit. Buďme moudří. Dejme Mu šanci. Ať se v nás naplní Jeho očekávání. Ať Jeho očekávání rostou v nás a naším prostřednictvím. Ať je naše lidské očekávání překonáno božským očekáváním Nejvyššího, Věčného Pilota. Své lidské očekávání odevzdejme očekávání Nejvyššího. Když se odevzdáme neomezenému Světlu, stáváme se skutečně neomezenými. Zaujmeme-li tento postoj, jednáme jako božské děti, děti Světla, děti Moudrosti. V tu chvíli je naše očekávání překonáno Jeho očekáváním, které je neomezené. Jen tímto způsobem, pomocí odevzdání, můžeme své lidské očekávání přemoci.

Jak mohu být pohlcen hořící aspirací?

Sri Chinmoy: Jen na chvíli myslete na svou minulost, co jste byli před pěti lety. Jen se ohlédněte a podívejte se na všechny nebožské věci, které jste ze své nevědomosti udělali. To, co změnilo v posledních pěti letech váš život, byla vaše aspirace. Vzdali jste se mnoha nebožských věcí jen proto, že jste měli malou aspiraci. Pokud byste neměli žádnou aspiraci, nemuseli byste se vzdát života nevědomosti.

Jak můžete tuto aspiraci zvýšit? Zkusili jste si to svým vlastním osobním úsilím, ale vůbec se nezvýšila. Můžete ji zvýšit pouze tím, že neustále cítíte, že není vaše, že patří někomu jinému. Je uvnitř vás, pravda, ale dal vám ji někdo jiný a to byl Nejvyšší. To, po čem pláčete, to, co chcete, má Nejvyšší v nekonečné míře. Takže pokud chcete, aby vám to dal, přirozeně se Ho pokusíte potěšit.

Existuje několik způsobů, jak můžete potěšit Nejvyššího, ale existuje jeden nejdůležitější, který vám dá výsledek dříve než cokoli jiného. Když otec dá svému dítěti desetník a dítě mu nabídne okamžitý úsměv vděčnosti, okamžitě mu otec dá korunu nebo dokonce dvacetikorunu. Ve vašem případě, pokud chcete být pohlceni hořící aspirací, snažte se cítit, že máte aspiraci, aspiraci jedné dvacetikoruny, kterou jste, řekněme, dostali od svého Věčného Otce, Nejvyššího. A za tuto aspiraci Mu ukážete svou největší vděčnost. V té chvíli vám dá sto, dvě stě, tisíc korun. Nejste po celou dobu pohlceni svou hořící aspirací, ale jen proto, že máte aspiraci, projevíte Nejvyššímu vděčnost. Na zemi jsou miliony a miliardy lidí, kteří nemají aspiraci, kterou vy máte. Užívají si potěšení v nevědomosti. Pokud vám Nejvyšší dal dvacetikorunovou aspiraci, může vám také dát miliony korun. Takže pokud nabídnete vděčnost za to, co již máte, vaše aspirace se zvýší a stane se stálou.

Můžete mi přesně říct, co je to psychická bytost? A také, pokud je to pro aspirujícího užitečné, jak si s touto bytostí vytvořit vztah, jak to může udělat?

Sri Chinmoy: Stejně jako duše je pro nás zástupcem Boha, psychická bytost je do jisté míry zástupcem duše. Všechno na zemi, ať už živé nebo neživé, má duši. Vy jako člověk máte duši; tento skleněný pohár má duši; zvířata mají duši; květiny mají duši. Ale psychická bytost se nachází pouze v těch lidských bytostech, které začaly vědomě aspirovat.

Zvířata nemají psychické bytosti. Ani všichni lidé nemají psychické bytosti, protože na zemi existuje mnoho lidí, kteří nemají aspiraci. Když jdete po ulici, můžete snadno vidět, že někteří lidé mají jen několik lidských inkarnací. Někteří právě přišli ze zvířecí říše a jsou ve své první inkarnaci. Jsou napůl zvířata. Tito lidé teď ještě nemají psychickou bytost. Psychickou bytost mají pouze duchovní lidé, kteří upřímně a oddaně aspirují. Duše se nenarodila na zemi; duše se narodila v oblasti duše. Ale i když existuje svět, který nazýváme psychickým světem, psychická bytost se na Zemi rodí pouze tehdy, když hledající začíná aspirovat. Psychická bytost, toto nejkrásnější dítě, se narodí na zemi a také se zde na zemi vyvíjí. Psychická bytost roste jako semeno. Klíčí do malé rostliny, která roste do obrovského banyánového stromu.

Psychická bytost je velmi krásná. Když člověk rozvíjí psychickou bytost, uvnitř jeho srdce se rodí čistota a božskost. Když se poprvé formuje psychická bytost, může se cítit velmi sladký, jemný pocit v páteři. Psychická bytost je jako nejmladší dítě v rodině, je jako dítě. Ve fyzickém světě rodiče cítí, že těšit své malé děti je jejich stálá, daná povinnost. Dítě pláče a rodiče dají dětem to, co chtějí. Psychická bytost žádá neustále Věčného Otce, Nejvyššího nebo nejstaršího bratra, duši, aby udělalo celé tělo, celou bytost, božskou a dokonalou.

Když má psychická bytost šest nebo sedm let z hlediska lidského věku, pak si bere jen malou odpovědnost. Ale když se musí udělat něco velmi naléhavého, velmi důležitého, nebo když je potřeba síla, psychická bytost pláče a duše uvnitř nás přebere odpovědnost.

V duchovním životě existuje několik způsobů, jak lze poznat, zda přichází nebezpečí nebo úspěch dokonce i v případě, že si člověk nevyvinul okultní vizi nebo duchovní sílu. Pokud je psychická bytost vyvinuta, okamžitě přinese zprávu, že se má stát něco vážného — něco nebezpečného nebo nějaká katastrofa. Psychika bude jako poslíček. Také, pokud se blíží něco velmi povzbuzujícího a inspirujícího, tuto zprávu přinese psychická bytost. Psychická bytost ví a vidí všechno, ale nemá potřebnou sílu, aby změnila, co se má stát; může nás jen informovat. Pouze s pomocí duše nebo s vedením a požehnáním Nejvyššího může psychická bytost něco změnit. Má však sílu změnit naši lidskou přirozenost pomocí čistoty. Ale psychická bytost nemá stejné množství síly, jakou má duše. A duše nemá a nemůže mít stejnou sílu jako Bůh.

Na naší cestě vidíme nutnost neustále vědomě cítit přítomnost Boha. Psychická bytost nám pomáhá cítit přítomnost Boha po celou dobu. Existuje mnoho božských darů, které dostáváme od Boha přes aspiraci psychické bytosti. Například neustálou radost, neustálý pocit bezpečí a neustálý pocit vlastního pokroku z psychické bytosti. Právě teď děláme pokrok, ale nejsme si tím jistí. Ale pokud psychická bytost vyjde do popředí a zůstane tam, pak je náš pokrok všem patrný.

Pokud věnujete psychické bytosti pozornost, můžete ji bez problémů vynést do popředí. Když si vyvinete skutečnou odevzdanost Nejvyššímu, věnujete celý svůj život cestě lásky, oddanosti a odevzdání se Boží Vůli, automaticky se objeví psychická bytost. Chcete-li, aby byla vaše odevzdanost krásná, oduševnělá a bezpodmínečná, musíte každý den meditovat. Když se úplně odevzdáte, psychická bytost se okamžitě objeví. Předtím, pokud jste měli lásku k Bohu, mohla se psychická bytost dostat do popředí. Pokud máte oddanost k Bohu nebo provádíte oddanou službu, může psychická bytost přijít, ale není to pravidlem.

Pokud můžeme cítit přítomnost psychické bytosti a pokud se psychická bytost modlí a vzývá v naší vnější bytosti Boží přítomnost, děláme rychlý pokrok. Pokud však tuto metodu nechceme přijmout, to nejdůležitější, co můžeme udělat, a jediná věc, která je nezbytná, je nabídnout svou vědomou vděčnost Nejvyššímu. V okamžiku, kdy nabízíme svou vděčnost Nejvyššímu, se náš pokrok stává nejrychlejším.

Psychická bytost je jako poslíček nebo krásné dítě. Ve skutečnosti poslíčka nebo krásné malé dítě nepotřebujeme. V rodině nepotřebujeme nutně tohoto mladšího bratra, aby za nás naším jménem plakal a mluvil s Otcem. Potřebujeme jenom Boha. Takže pokud nechcete mít žádné spojení s psychickou bytostí, nebo pokud máte pocit, že psychická bytost není nutná, můžete to udělat bez její pomoci.

Někteří z vás někdy vidí svou psychickou bytost, ale pokud vám to Mistr neřekne, pak možná nevíte, co to je. Možná máte pocit, že jste snili, že jste viděli to nejkrásnější dítě. Nebo možná máte pocit, že jste měli vizi. Ve vašem případě jste ji také jednou viděli, ale nevěděl jste, že to byla vaše psychická bytost. Ve vzácných případech může hledající psychickou bytost vidět. Pouze člověk, který realizoval nebo je velmi pokročilý, může vidět duševní bytost kdykoliv.

Někdo také může vidět psychickou bytost druhého. Jako dítě jsem viděl psychickou bytost mé sestry Ahany před tím, než jsem viděl svou vlastní. Tehdy jsem nepoznal, že to byla její psychická bytost. Ale o rok později, ve čtrnácti letech, když jsem začal znovu získávat všechny duchovní a okultní vize ze svých předchozích inkarnací jsem věděl, že to, co jsem viděl, byla její psychická bytost.

Psychická bytost nemůže vystoupit do popředí a mocně růst, když mysl stále bloudí ve světských informacích, světských myšlenkách a světských představách. Psychická bytost vychází do popředí, jen když máme sladký, čistý, nevinný pocit naší jednoty se zbytkem světa, dokonce i s těmi, které nyní považujeme za své nepřátele. Psychická bytost nemá žádné nepřátele.

Pro psychickou bytost je velmi obtížné vypořádat se s rozvinutou myslí. Rozvinutou myslí myslím sofistikovanou mysl, suchou a intelektuální mysl, kde není sladkost, ale jen neplodná poušť. Psychická bytost je dítě. Dítě si chce hrát ve věčné zahradě Boha, věčného Dítěte. Takže mysl, kterou někteří lidé považují za největší nebo nejrozvinutější část naší existence, není a nemůže být skutečným přítelem psychické bytosti. Srdce a psychická bytost jsou vždy spolu. Srdce, psychická bytost a duše chodí vždycky spolu.

Muž vidí svou psychickou bytost jako krásného chlapce a žena ji vidí jako krásnou dívku. Muž má mužskou psychickou bytost a žena má ženskou bytost. Duše však není mužská ani ženská, ale když se inkarnuje, přebírá mužské nebo ženské tělo. Pokud si v první lidské inkarnaci vezme mužskou podobu, pak pokračuje v této podobě ve všech budoucích inkarnacích, a to samé, pokud si vezme ženskou podobu. Během celého stvoření si duše změnila formu pouze třikrát z mužské na ženskou, od chvíle, kdy se začala inkarnovat v lidském těle. Někteří duchovní Mistři říkají lidem, že v minulých inkarnacích byli muži, zatímco v této inkarnaci jsou ženy, ale to není pravda. Musím říci, že ve vnitřním světě vím, že to takto duše změnila jen třikrát.

Psychická bytost nestárne jako lidská bytost. Po čtyřiceti až padesáti letech začíná lidské tělo uvadat a my ztrácíme svou sílu, kapacitu a energii. Jak člověk duchovně dospěje, psychická bytost přicházejí do psychického věku mezi osmnácti a dvaceti dvěma lety. Poté získává sílu a kapacitu, ale nestárne. Nejenže si tehdy zachovává svou krásu, sílu, moc, světlo a božskost, ale ve skutečnosti je stále zvětšuje. Může se jednat z pohledu lidského věku o dvě stě let, ale moje psychická bytost vypadá jako dvacetiletá. Moje psychická bytost je nyní jako nejsilnější voják nebo bojovník.

Když hledající zemře, fyzické tělo se rozloží do pěti hlavních prvků. Vitálno vstupuje do vitálního světa a psychická bytost si jde odpočinout do psychického světa. Duše si však bude pamatovat, kterou psychickou bytost měla. Pak, než půjde duše na svět pro svou další inkarnaci, půjde ke své psychické bytosti a řekne: "Teď jdu dolů, přijdeš také." Nejprve jde duše k Nejvyššímu pro Jeho požehnání a slíbí, kolik toho pro Nejvyššího dosáhne ve své příští inkarnaci. Pak jde duše dolů. Při cestě dolů požádá psychickou bytost, aby se k němu připojila. Tehdy je psychická bytost je velmi ráda, že se vrátí. Po psychické bytosti si duše vezme duchovní srdce ze světa srdcí. Dále, pokud je mysl rozvinutá, si duše jde do mentální úrovně pro jemnou inteligenci. Pak jde do vitální úrovně pro dynamické vitálno a konečně do hrubého fyzického.

Je správné, aby duchovní mistři přebírali utrpení svých žáků? Pokud žáci udělají něco špatného a netrpí důsledky, jak se mohou naučit lekci?

Sri Chinmoy: Často je pravda, že pokud člověk nezíská zkušenost z první ruky, pak tomu neporozumí ani se to správně nenaučí. Člověk neporozumí závažnosti svého jednání, pokud netrpí jeho důsledky. Vidím-li, že někdo vložil prst do ohně a spálil se, vím, že cítí bolest, ale já nebudou trpět tolik, jako on. Ale pokud mi Bůh dal srdce, budu cítit utrpení, kterým prochází. Není to tak, že to tito lidé udělali poprvé, a není to tak, že nikdy neviděli, jak ostatní tuto chybu udělali. Viděli, že jiní dělají tyto chyby a viděli, kolik utrpení jim to přineslo. Ale z pokušení nebo proto, že dovolili nějakým nepřátelským silám, aby do nich vstoupily, dělají stejné chyby a jsou za to potrestáni.

Duchovní Mistr má srdce opravdové matky. Jestliže matka ví, že její dítě udělalo něco špatného a bude potrestáno, řekne: „Ó Bože, nechť trpím místo mého dítěte. Ochraňuj ho." Takové je matčino srdce. A je-li dítě božské, milující a upřímné, a uvidí, jak jeho matka trpí, řekne: „Zasloužil jsem si tohle utrpení, ale má matka trpí místo mě. Naprosto mě miluje. Už jí více utrpení způsobovat nebudu. Už to víckrát neudělám.“ Když syn vidí a cítí, že matka trpí kvůli jeho špatným činům, má-li opravdu matku rád, nebude to chtít dělat znovu. Jeho matka prokázala skutečnou lásku tím, že přijala jeho utrpení za své vlastní. A syn také může ukázat svou skutečnou lásku tím, že se od té chvíle bude chovat správně. V případě duchovních dětí a Mistra se uplatňuje stejné pravidlo. Duchovní děti nechtějí, aby jejich duchovní Mistr kvůli nim znovu a znovu trpěl.

Můžete říci, že pokud člověk sám netrpí, nic se nenaučí. To platí ve většině případů. Ale pokud je člověk upřímný, jestliže aspiruje, má-li lásku ke svému Guruovi, bude cítit určitou vnitřní povinnost nedělat totéž znovu. A co je důležitější, pokud opravdu miluje svého Gurua, bude se cítit špatně, když ho jeho upřímnost nechá pocítit, že je to kvůli němu, že jeho Guru trpí. Guru přebírá fyzické utrpení svých drahých žáků, a když to udělá, utrpení je mnohem mírnější a kratší, než by to bylo u samotných žáků, protože Guru má schopnost odhodit toto utrpení do Univerzálního Vědomí. Ale když žák vidí utrpení svého milovaného Mistra, jeho božské srdce jednoty se prostě zlomí. Tímto způsobem trpí a učí se svou lekci, i když přímý karmický výsledek jeho činností jde k Mistrovi, a ne k němu.

Existují dva způsoby, jak dosáhnout pokroku. Jeden způsob je sklidit výsledky toho, co jste zaseli. Druhý způsob je nechat působit Guruovu milost. Mistr vidí, že někteří z jeho žáků mají dobré srdce, že upřímně přijali duchovní život a jsou odhodláni dosáhnout cíle. Vidí, že nejsou obyčejní lidé. Modlí se a meditují, ale někdy ve svém duchovním životě vstoupí do světa pokušení a jsou zajati. Pak přirozeně trpí. Ale ve stejnou chvíli soucit Mistra řekne, „Protože sloužíš Bohu nebo se různými způsoby snažíš těšit Boha svými každodenními modlitbami a meditací, pomohu ti, abys nemusel trpět.“ To je čistý božský soucit. Mistr doufá, že když uvidí jeho utrpení, nakonec si uvědomí, že to jsou oni, kdo měli trpět.

Ale předtím, než někomu odebere špatnou karmu, nebo předtím, než začne někoho léčit, skutečný duchovní Mistr se vždy zeptá Boha, zda je to Jeho Vůle. Musím se zeptat Boha, jestli bych měl někomu pomoci dokonce i vyléčit bolest hlavy. Můžete říct, že si může vzít aspirin a jeho bolest hlavy zmizí, ale já o tom musím s Bolem promluvit. Bůh pak může říci ano nebo ne. Pokud řekne ano, znamená to, že chce dovolit, aby uvnitř tohoto konkrétního žáka rostl pocit vděčnosti. Chce, aby ten žák cítil, že existuje někdo, kdo ho miluje a kdo vzal jeho utrpení na sebe. Pokud Bůh říká ne, znamená to, že chce, aby tento člověk prošel běžným procesem utrpení a naučil se lekci sám.

Bůh jedná dvěma způsoby, buď prostřednictvím Soucitu nebo prostřednictvím Spravedlnosti. V jednom okamžiku může ukázat veškerý svůj Soucit a v příštím okamžiku může ukázat veškerou svou Spravedlnost. Pokud chce ukázat svůj Soucit, což často dělá, pak řekne Mistrovi, který je Jeho nástrojem, aby převzal všechno žákovo utrpení. Pokud chce ukázat svou Spravedlnost, pak řekne Mistrovi, aby ho nechal setkat se s důsledky jeho špatného jednání.

From:Sri Chinmoy,Zkoumání života a objevování sám sebe, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/led