Sri Chinmoyi, jak se můžeme stát v duchu dětskými?

Sri Chinmoy: Ve vnějším životě vidíme, že když dědeček mluví se svými vnoučaty, tak je-li moudrý, stane se vlastně dalším dítětem. Ví, že pouze tím, že se bude chovat jako dítě, bude schopen děti uspokojit a získat spokojenost. Musíme cítit, že sám Bůh je božské Dítě, které si s námi vždycky hraje. Dítě je připraveno hrát si dvacet čtyři hodiny denně. A my se musíme stát jako dítě, abychom mohli hrát s Bohem.

Pokud devatenáctiletý chlapec nemá schopnost čerpat něco ze světa nebo něco světu nabídnout, pokud zůstane stranou, pokud se o svět nestará a cítí, že od světa nic nepotřebuje, pak je v duchu starý devadesát devět let. Na druhé straně, pokud se někdo chce v devadesáti devíti letech naučit vnitřní jazyk, jazyk božské lásky, jazyk božského míru, jazyk vnitřní moudrosti, jazyk vnitřního Světla, pak je v duchu dítětem. Ale pokud chce ze světa získat jen informace, duchovně mu to vůbec nepomůže, neboť tento druh informací je dán myslí a přijat přes mysl. A pokud člověk žije v mysli, nikdy se nebude moci chovat jako dítě. Kdo se nemůže chovat jako dítě? Ten, kdo se stará víc o intelekt než o srdce. Ten, kdo se stará víc o vnější úspěchy než o vnitřní úspěchy. Ten, kdo se o stará víc o společnost kolem sebe než o Boha uvnitř sebe.

Pokud se opravdu chcete stát dítětem, pak musíte cítit, že existuje někdo, kdo na vás neustále myslí. Musíte cítit, že existuje někdo, kdo nejen na vás myslí a medituje na vás, ale kdo také za vás přebírá odpovědnost. Dítě vždycky cítí, že se o něj matka nebo jeho otec postará. Po celou dobu cítí, že je zde ochrana, je zde vedení, je zde pomoc. Takže přirozeně má ve svůj život důvěru. Dítě se může spoléhat na své rodiče kvůli svému dětskému srdci. Protože je vždy v srdci, cítí, že není žádná potřeba, kterou jeho rodiče nesplní. Kdyby žilo v mysli, okamžitě by přemýšlelo: "Ach, možná to můj otec nebude schopen udělat. Možná, že tam moje matka nebude, aby mi pomohla." Tak by se mohlo strachovat. Mohlo by se stát pochybovačné a úzkostlivé. Bez ohledu na to, jak jste starý, musíte v duchovním životě cítit, že existuje někdo s nekonečně větším světlem moudrosti, který na vás neustále myslí, miluje vás, řídí vás a chrání vás, a že tato osoba je Bůh. A na Boha se musíte spoléhat se srdcem dítěte. Mír, světlo, lásku a blaženost můžeme mít v nekonečné míře jen tehdy, když cítíme, že jsme děti. Když přijde student ke svému duchovnímu Mistrovi, musí cítit, že jeho Mistr má nekonečně víc moudrosti, než má on. Musí si udržet pocit pokory. Kdykoli jednáme s někým, kdo je nad námi a má ve vnitřním světě větší schopnosti, staneme se dítětem. Pokud si myslíme, že náš Mistr je buď na naší úrovni nebo na nižší úrovni, jak se můžeme chovat jako dítě? Jak v něho můžeme mít víru nebo důvěru? Naše nadřazenost ihned vystoupí do popředí. Naše mysl nám přinese pocit, že to víme lépe. A v okamžiku, kdy cítíme, že všechno víme a všechno dokážeme, ztrácíme své dětské kvality.

Student je v přítomnosti svého učitele vždy dítětem, bez ohledu na to, jak starý nebo světaznalý může být. Vždy musíme cítit, že se učíme. V duchovním životě se každý den, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu všechno učíme od našeho Otce, Boha. Pokud máme neustále pocit, že se ve vnitřních světech něco učíme, není konec našeho přijímání a dosahování Boží božskosti. Můžeme se stát jako děti, když víme, že je něco, co se můžeme naučit, a že je tam Bůh, aby nás učil.

From:Sri Chinmoy,Zkoumání života a objevování sám sebe, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/led