Ale nepřipoutanost je duchovní kvalita. Když jsme nepřipoutaní, naše fyzické je nepřipoutané, naše mysl je nepřipoutaná, naše vitálno je nepřipoutané a tak dále. Něco ve mně, co vás chce připoutat a něco ve vás, co chce připoutat mne, se zevnitř navzájem varují: "Nejsem ten správný člověk, který by tě mohl připoutat a ty nejsi ten správný člověk, který by mohl připoutat mě. Existuje někdo jiný, Božský, Nejvyšší, který je jen jeden. Je to On, kdo má nekonečné Světlo, Mír a Blaženost, takže se obrať k Němu, tak jako se k Němu obracím já. Pomohu ti svými vnitřními schopnostmi, což je moje modlitba, meditace a koncentrace. Ale pokud si tě přivlastním a budu si na tebe činit nárok svou vitální, fyzickou a mentální touhou, není to vůbec žádná pomoc. Místo toho mi dovol, abych ti nabídl svou modlitbu, meditaci a koncentraci, a toto stejné nabídni ty mně. Tímto způsobem se navzájem posílíme."
V nepřipoutanosti spolu dvě osoby rostou prostřednictvím svého světla duše. Vlastnosti jejich duší vytvářejí most, po kterém mohou jít ke společnému cíli. Most není cílem, ale oba most používají. Říkají: "Pojďme spolu po cestě, která vede k našemu společnému cíli." Takže když jsme nepřipoutáni, po celou dobu cítíme, že to lidské v někom jiném nebo lidské v nás není cílem, ale že máme oba společný cíl, který musíme dosáhnout společně s aspirací našich srdcí a světlem našich duší. Nepřipoutání máme, když používáme své vnitřní světlo a vnitřní realitu, spíše než svou fyzickou realitu.From:Sri Chinmoy,Zkoumání života a objevování sám sebe, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/led