Duchovní Mistr má srdce opravdové matky. Jestliže matka ví, že její dítě udělalo něco špatného a bude potrestáno, řekne: „Ó Bože, nechť trpím místo mého dítěte. Ochraňuj ho." Takové je matčino srdce. A je-li dítě božské, milující a upřímné, a uvidí, jak jeho matka trpí, řekne: „Zasloužil jsem si tohle utrpení, ale má matka trpí místo mě. Naprosto mě miluje. Už jí více utrpení způsobovat nebudu. Už to víckrát neudělám.“ Když syn vidí a cítí, že matka trpí kvůli jeho špatným činům, má-li opravdu matku rád, nebude to chtít dělat znovu. Jeho matka prokázala skutečnou lásku tím, že přijala jeho utrpení za své vlastní. A syn také může ukázat svou skutečnou lásku tím, že se od té chvíle bude chovat správně. V případě duchovních dětí a Mistra se uplatňuje stejné pravidlo. Duchovní děti nechtějí, aby jejich duchovní Mistr kvůli nim znovu a znovu trpěl.
Můžete říci, že pokud člověk sám netrpí, nic se nenaučí. To platí ve většině případů. Ale pokud je člověk upřímný, jestliže aspiruje, má-li lásku ke svému Guruovi, bude cítit určitou vnitřní povinnost nedělat totéž znovu. A co je důležitější, pokud opravdu miluje svého Gurua, bude se cítit špatně, když ho jeho upřímnost nechá pocítit, že je to kvůli němu, že jeho Guru trpí. Guru přebírá fyzické utrpení svých drahých žáků, a když to udělá, utrpení je mnohem mírnější a kratší, než by to bylo u samotných žáků, protože Guru má schopnost odhodit toto utrpení do Univerzálního Vědomí. Ale když žák vidí utrpení svého milovaného Mistra, jeho božské srdce jednoty se prostě zlomí. Tímto způsobem trpí a učí se svou lekci, i když přímý karmický výsledek jeho činností jde k Mistrovi, a ne k němu.
Existují dva způsoby, jak dosáhnout pokroku. Jeden způsob je sklidit výsledky toho, co jste zaseli. Druhý způsob je nechat působit Guruovu milost. Mistr vidí, že někteří z jeho žáků mají dobré srdce, že upřímně přijali duchovní život a jsou odhodláni dosáhnout cíle. Vidí, že nejsou obyčejní lidé. Modlí se a meditují, ale někdy ve svém duchovním životě vstoupí do světa pokušení a jsou zajati. Pak přirozeně trpí. Ale ve stejnou chvíli soucit Mistra řekne, „Protože sloužíš Bohu nebo se různými způsoby snažíš těšit Boha svými každodenními modlitbami a meditací, pomohu ti, abys nemusel trpět.“ To je čistý božský soucit. Mistr doufá, že když uvidí jeho utrpení, nakonec si uvědomí, že to jsou oni, kdo měli trpět.
Ale předtím, než někomu odebere špatnou karmu, nebo předtím, než začne někoho léčit, skutečný duchovní Mistr se vždy zeptá Boha, zda je to Jeho Vůle. Musím se zeptat Boha, jestli bych měl někomu pomoci dokonce i vyléčit bolest hlavy. Můžete říct, že si může vzít aspirin a jeho bolest hlavy zmizí, ale já o tom musím s Bolem promluvit. Bůh pak může říci ano nebo ne. Pokud řekne ano, znamená to, že chce dovolit, aby uvnitř tohoto konkrétního žáka rostl pocit vděčnosti. Chce, aby ten žák cítil, že existuje někdo, kdo ho miluje a kdo vzal jeho utrpení na sebe. Pokud Bůh říká ne, znamená to, že chce, aby tento člověk prošel běžným procesem utrpení a naučil se lekci sám.
Bůh jedná dvěma způsoby, buď prostřednictvím Soucitu nebo prostřednictvím Spravedlnosti. V jednom okamžiku může ukázat veškerý svůj Soucit a v příštím okamžiku může ukázat veškerou svou Spravedlnost. Pokud chce ukázat svůj Soucit, což často dělá, pak řekne Mistrovi, který je Jeho nástrojem, aby převzal všechno žákovo utrpení. Pokud chce ukázat svou Spravedlnost, pak řekne Mistrovi, aby ho nechal setkat se s důsledky jeho špatného jednání.From:Sri Chinmoy,Zkoumání života a objevování sám sebe, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/led