Pak existují duchovní Mistři, kteří cítí, že aspirace a zasvěcená služba patří k sobě. Vidí, že pták má dvě křídla. Také letadlo má dvě křídla. S jedním křídlem nemůže letadlo letět. I pták potřebuje k letu dvě křídla. A my máme naprosto stejný pocit. Když máme křídla aspirace i křídla zasvěcené služby, je náš duchovní život normální, přirozený a nejúčinnější. Léta znovu a znovu opakuji, že musíme současně aspirovat a sloužit.
I nyní, k mému velkému zármutku, jsou někteří žáci připraveni pouze aspirovat, modlit se a meditovat. Jsou plně spokojeni se svou aspirací. Jakékoliv zasvěcené službě nevěnují pozornost. Ale pokud jste v mé lodi, cítím, že je nezbytné, abyste poslouchali na naší cestě Mistra. Realizoval jsem Boha před dlouhou, dlouhou dobou. V tu dobu neexistovalo nic takového jako manifestace (projevení). Můj život se celý odehrával v himálajských jeskyních. Co tam můžete dělat? Žijete v jeskyni a vycházíte pro ovoce a mléko a další věci. Ale to bylo už dávno, dávno.
Nyní, ve 21. století, žijeme ve světě novoty, jednoty a úplnosti. V novotě aspirujeme. Zatímco aspirujeme, musíme mít pocit jednoty. Napříč celým světem si musíme vytvořit jednotu s našimi bližními, se všemi lidskými bytostmi. Jsou to všechno spoluobčané světa. Začínáme s něčím novým. V něčem novém musíme cítit jednotu. A pak, jakmile cítíme jednotu, zaznamenáme úplnost, naprostou úplnost aspirace po Bohu, realizace Boha a projevení Boha. Je mnoho, mnoho žáků po celém světě, kteří mohou cítit, že nemají schopnost sloužit lidstvu, ale přitom dokážou dělat mnoho, mnoho věcí, aby sloužili Nejvyššímu ve mně. Jejich zasvěcená služba vede k projevení, projevení Boha.
Navenek může vaše mysl tvrdit, že mé vzpírání je pošetilé, pošetilejší, nejpošetilejší. Navenek s vaším názorem souhlasím. Ale vnitřně vím, božsky vím, duchovně vím, že to není pošetilé, vůbec ne. Je to zvláštní služba, kterou nabízím lidstvu. Nic není důležitějšího než inspirace. Svou cestu začínáme inspirací, pak následují aspirace a realizace. Nejvyšší ve mně se snaží inspirovat lidské bytosti. Staří lidé se v podstatě mohou vzdát naděje. Mohou jen čekat na den, kdy je Bůh povolá. Nemají vnitřní radost, radost, která nám dává pokrok. Oni nevěří v pokrok. Jen si vybírají peníze z banky života, a když nastane den, kdy je všechno vybráno, zmizí z pozemské scény.
Je mi sedmdesát čtyři let. To je zralý starý věk, zvláště pro Inda. A je mnoho, mnoho zemí, kde lidé nežijí déle než čtyřicet pět nebo padesát let. Amerika má štěstí. Ale co na druhou stranu Američané dělají ve stáří? Modlí se? Meditují? Slouží lidem? Kdybyste chtěli zjistit podíl v procentech, bude to šokující zkušenost, šokující zkušenost. Inspirace je pryč. Aspirace už nežije. Zasvěcená služba je starý zapomenutý příběh. Všechny jejich úspěchy jsou pohřbeny v zapomnění.
Dokud nevydechneme naposled, aspirujme a inspirujme ostatní. Nemusí vzpírat, vůbec ne! Mají svůj vlastní způsob cvičení. Když budou tyto věci dělat pilně, pravidelně a se sebedáváním, budou fyzicky zdatní. Uvnitř těla je duše. Tělo je chrám, duše je oltář. Navzájem se potřebují. Když existuje jen chrám bez oltáře uvnitř, nikdo do něj nepřijde. Na druhou stranu, chce-li někdo vidět oltář, nemůže být ponechán jen tak na ulici. Kočky, psi a další zvířata by jej zničili. Chrám a oltář mají oba zvláštní způsob, jak inspirovat lidstvo.
Prosím, prosím, nemyslete si, že jste nadřazeni ostatním, když aspirujete. Ne, oni mohou být nadřazeni vám! Pokud aspirují a zároveň slouží, bezpochyby jsou vám nadřazeni, protože dělají obě věci. Lidé, kteří se věnují projevení Božího Světla zde na zemi, jsou nekonečně nadřazeni těm, kteří si myslí, že aspirace je jediná cesta.
Máte dvě křídla. Měli byste aspirovat a měli byste sloužit. Projevení pochází ze služby. A když sloužíte oduševněle, se sebedáváním, je to to správné projevení Božího Světla na zemi. Nedávno jsem řekl, že pracovat na projevení je velkou výsadou, která je dána jen několika málo lidem:
```
„Dověděl jsem seněco velmi nového:
Výsady projevenídává Bůh jen několika lidem.“21
```Projevení je skutečnost, která vykvétá ze zasvěcené služby. Na druhou stranu jsou žáci, kteří navenek velmi tvrdě pracují. Vrhají se do manifestačních projektů. Ale potom jdou domů a dívají se na televizi nebo osm až deset hodin spí. V jejich případě bude realizace Boha čekat neurčitě dlouho.
Pokud již věnujete stejnou pozornost aspiraci a zasvěcené službě, jsem velmi, velmi šťastný a velmi pyšný. Ale pokud obojí nepovažujete za jednu věc tak vážně, jak to jen lze, děláte chybu velkou jako Himálaj, chybu velkou jako Himálaj. Mými skutečnými žáky jsou ti, kteří dokážou obojí — vnitřní práci společně s vnější prací.
LEN 16. Sri Chinmoy měl tuto promluvu na Aspiration-Ground na Jamaice v New Yorku 15. listopadu 2005
↩My God-Hunger-Cry, báseň pro 24.únor 2006. New York: Agni Press, 2009↩
From:Sri Chinmoy,Žijte ve Věčném Nyní, Madal Bal, 2013
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/len