Pán Gauranga: ztělesněná Láska

Přátelství se nic nevyrovná

Obsazení

Scéna I

RAGHUNATH: Vidím, že máš v ruce nějakou knihu, zvláštní knihu. Mohu vědět, co to je?

ČAITANJA: Ach, to nic není. Je to něco hloupého.

RAGHUNATH: Co je na tom hloupého? Ukaž mi to.

ČAITANJA: (váhá) Nebude se ti líbit. Jestli chceš, přečtu ti několik stran.

RAGHUNATH: Ne, ne. Prosím, dovol mi, ať si to přečtu sám.

(Čaitanja mu podá knihu. Raghunath si prohlédne několik stran a pak zavře oči.)

ČAITANJA: Raghunathe, co se děje? Proč jsi zavřel oči? Je ti něco? Raghunath začne plakat. Proč pláčeš? Proč pláčeš, můj příteli?

RAGHUNATH: Doopravdy, jsem tvůj přítel. Jsem tvůj přítel, běda.

ČAITANJA: Co se ti stalo? Prosím, řekni mi to. Co jsem ti udělal? Našel jsi v té knize nějaké chyby? Jsem ochotný opravit je. Pověz mi. Víš, že mi záleží na dokonalosti.

RAGHUNATH: Chyby? Žádné chyby, ale dokonalá Dokonalost. Běda, také jsem napsal knihu o logice a myslel jsem si, že mi přinese nesmrtelné jméno a slávu. A teď vidím tvou knihu. Až si lidé přečtou tvou knihu, má kniha se s ní nebude dát srovnat. Nikdo se jí ani nedotkne.

ČAITANJA: Tak to je důvod, proč pláčeš? Proto se cítíš mizerně, můj příteli? Tato má kniha ti působí tolik utrpení?

(Čaitanja vytrhne Raghunathovi knihu a hodí ji do Gangy.)

RAGHUNATH: Co jsi to udělal? Co jsi to udělal? Tak cennou a hodnotnou knihu jsi hodil do Gangy?

ČAITANJA: Přátelství je na prvním místě. Přátelství s tebou si vážím nekonečně více, než si vážím své knihy. Raghunathe, ty potřebuješ jméno a slávu. Bůh ti je dá. Já potřebuji jen jedinou věc: přítomnost Pána Krišny ve svém srdci. Potřebuji pouze jeho přítomnost, jeho nohy ve svém srdci.

(Čaitanja zpívá.)

```

Geye jai amar hriday dhware

Se je-gan geye jai gan

Bhuban amar raibe na ar moher karagare

```

zpívá u dveří mého srdce.

do Jeho Oceánu Lásky.

zpívá u dveří mého srdce.

ve vězeňské cele lpění a sebeklamu.

zpívá u dveří mého srdce.]

ČAITANJA: Pane Krišno! Pane Krišno! Můj život může zůstat na zemi bez všeho kromě Sri Krišny.

RAGHUNATH: Ale svět mě prokleje! Udělal jsi pro mě tak obrovskou oběť!

ČAITANJA: Žádná oběť. Je to má láska k tobě. Má láska k tobě sehrála svou úlohu. Jestliže bude Bůh cítit, že je to nezbytné, učiní mě známým. Jestliže bude chtít, abych byl Jeho nástrojem, učiní mě svým nástrojem, a tak mi dá příležitost Mu sloužit. Ty budeš sloužit, budeš osvěcovat lidstvo svou knihou. A já budu osvěcovat lidstvo svou láskou k Bohu.

Ó zříkající se světa, buď opatrný!

Obsazení

SKUPINA JEHO ŽÁKŮ

Scéna I

ČAITANJA: Haridaši, chápu, že jsi přinesl rýži od Madhavi?

HARIDAŠ: Ano, můj Pane.

ČAITANJA: Přinesl jsi mi rýži od ženy?

HARIDAŠ: Ano, můj Pane.

ČAITANJA: Od krásné ženy?

HARIDAŠ: Ano, můj Pane.

ČAITANJA: Napil ses její krásy?

HARIDAŠ (cítí se trapně): Ano, můj Pane.

ČAITANJA: Už tě nikdy nechci vidět! Nikdy! Zřekl jsi se světa, ale podíval ses na její tvář. Kolikrát jsem ti říkal, aby ses ženám nedíval do tváře, ale na jejich nohy? Řekl jsem ti, abys mi donesl jídlo. Ale nemusel jsi mi donést jídlo od krásné ženy. Podíval ses na její tvář a napil ses její krásy, co hrdlo ráčí. Haridaši, zradil jsi svůj duchovní život. Nemůžeš se mnou nadále zůstat.

(Haridaš se dotkne Mistrových nohou a hořce pláče.)

ČAITANJA: Dost, Haridaši! V tomto životě se už na tebe nikdy nepodívám. (Zvolá.) Góvindo, Góvindo! Odveď ho! Odveď Haridaše pryč.

(Vstoupí Góvinda.)

GÓVINDA (potichu k Haridašovi): Haridaši, Haridaši, netrap se. Pán Čaitanja ti jednou odpustí. Právě teď tě jen trestá, ale víš, že Jeho Láska je pro každého. Jeho láska je nekonečná a je pro každého.

(Haridaš a Góvinda odchází)

(Za několik minut se Haridaš vrací, pláče a dotýká se Čaitanjových nohou. Když si ho Čaitanja nevšímá, začne úpěnlivě zpívat.)

```

Samarpiba jaya malya charane tomar

Tumi sindhu ami bindhu mor parichai

```

je to naposledy, odpusť mi.

girlandu Vítězství.

Ty jsi Oceán, já jsem nejdrobnější kapka.

```

HARIDAŠ: Pane, několik měsíců počkám a uvidím. Pokud mě znovu nepřijmeš, spáchám sebevraždu. Odhodím toto tělo, tento život do Gangy.

ČAITANJA: Nevyhrožuj mi, Haridaši. Se svým životem si dělej, co chceš. Jestli chceš, zemři si dnes. Nepotřebuji tě. Poskvrnil jsi život odříkání. Hospodáři si mohou dělat, co chtějí. Svým žákům — hospodářům jsem dal pokyny, jak mohou vést spořádaný vitální život, jak svůj vitální život mohou ovládnout. Ty jsi přijal život odříkání. Jak potom můžeš vstoupit do světa mentálního a vitálního potěšení, Haridaši? Stydím se za tebe. Ten, kdo se zříká světa, se nechová jako ty. Odejdi z cesty sanjásina. Kdo tě žádal, abys zcela věnoval svůj život? Kdo tě žádal, aby ses přetvařoval? Kdo tě žádal, abys podváděl svět? Odejdi odtud nadobro.

HARIDAŠ: Pane, protože se se mnou už nikdy nesetkáš, můj život je zbytečný. Odejdu do jiného světa. Odtamtud ti budu sloužit. Život bez tebe je smrt, a tak objímám smrt, abych ti nabídl svou zasvěcenou službu z Nebe. Také v Nebi máš svou božskou existenci. Mnohokrát jsi oceňoval můj hlas, mé pěvecké schopnosti a opakování manter. Z Nebe budu prostřednictvím své duše zpívat a těšit tě tady, můj Pane.

ČAITANJA: Haridaši, opusť mě.

(Haridaš se naposledy dotkne nohou svého Mistra a odchází.)

Damodare, jsem vysoko nad morálkou

Obsazení

KRÁSNÝ MLADÝ CHLAPEC — ŽÁK ČAITANJI

Scéna I

DAMODAR: Už jsi zase tady? Kolikrát ti mám říkat, abys sem nechodil? Jestli sem ještě jednou přijdeš, potrestám tě. Nechci, aby ses setkal s naším Pánem.

CHLAPEC: Právě náš Pán mě žádá, abych sem každý den chodil. Miluje mě a já miluji jeho. A já sem budu chodit, i když si to nepřeješ.

DAMODAR: Jestli znova přijdeš, potrestám tě. Jaké máš právo sem chodit? Jsi malý chlapec. Nevíš, jak se modlit a meditovat. Toto místo je pro dospělé, jako jsem já, kteří umí meditovat a modlit se.

CHLAPEC: Ano, ale náš Pán mě učí, jak se modlit a meditovat. Má pro mě veškerou lásku a já mám veškerou lásku pro něj.

DAMODAR: Tohle je moje poslední varování. Jestli tě tu zítra uvidím, zbiji tě.

(Vstoupí Čaitanja. Chlapec se rozpláče.)

CHLAPEC (k Čaitanjovi): Tento muž mi nadává a uráží mě. Říká, že už sem nikdy nesmím přijít, nebo mě zbije.

ČAITANJA (k Damodarovi): Jaké máš právo říkat něco takového tomuto malému chlapci? Damodare, tohle je moje zahrada. Chci, aby sem chodil každý den. Je mi nesmírně oddaný. Chová ke mně veškerou lásku. Chci jej. Potřebuji jej. Nemáš právo mu bránit, aby sem chodil.

(k chlapci) Dnes tě chci naučit zvláštní píseň. Je to píseň, kterou jsem ve svém životě zpíval milionkrát. Ušel jsem stovky a stovky mil a při tom jsem zpíval tuto píseň. Chci, aby ses ji naučil.

Jagannatha swami nayana pathagami bhavatu me.

(Ó Pane Vesmíru, objev se před mým zrakem.)

(Chlapec zpívá. Čaitanja ho opravuje. Zpívá znovu. Společně nacvičují. Nakonec je Čaitanja velmi spokojen.)

ČAITANJA: Máš nádherný hlas. Jsem tak šťastný, jsem s tebou velmi spokojen. Přicházej sem každý den. Damodare, jdi a přines mu nějaké jídlo.

(Damodar odchází a vrací se s jídlem. Je nevrlý.)

ČAITANJA: Mé dítě, zazpívej tu píseň znova. Právě tato píseň mi dává největší radost.

(Chlapec zpívá píseň velmi oduševněle.)

Zítra přijď zase. Toto je tvůj domov. Přicházej každý den. A předej své matce mou božskou lásku a božská požehnání.

(Chlapec se Čaitanjovi pokloní s nejhlubší radostí a hrdostí.)

(Chlapec odchází.)

DAMODAR: Pane Čaitanjo, buď jsi darebák, nebo jsi hlupák!

ČAITANJA: Já jsem hlupák? Já jsem darebák? Damodare, proč mě tak nazýváš?

DAMODAR: Jsi darebák, protože neděláš to, co kážeš. Žádáš nás, abychom vedli duchovní život, život morálky, život celibátu. Ale co děláš ty?

ČAITANJA: Jaký nemorální život jsem vedl?

DAMODAR: Navenek se stýkáš s tímto chlapcem, ale vnitřně si vytváříš vitální spojení s jeho matkou. Projevuješ tomuto chlapci náklonnost jen kvůli zalíbení a lásce k jeho matce. Vím to!

ČAITANJA: Přestaň, Damodare! Už dost tvých nesmyslů! Víš velmi dobře, že nic takového nedělám. Proč říkáš, že jsem hlupák? Chci vědět, proč mě nazýváš hlupákem.

DAMODAR: Dokonce i když jsi upřímný, dokonce, i když jak říkáš, nemáš s jeho matkou nic společného, i tak jsi hlupák. Proč by ti měl svět věřit? Svět má naprosté právo tě podezřívat. Víš, že tento chlapec nemá otce. Víš, že jeho matka je mladá a velmi krásná. Lidé budou říkat, že mu prokazuješ veškerou náklonnost a lásku jen kvůli jeho matce. Řeknou, že ve skutečnosti tě nezajímá ten chlapec a všechnu pozornost mu věnuješ jen proto, abys v budoucnosti získal jeho matku.

Krišno, při tvé nepřítomnosti zemřu

Obsazení

ŠRIBAŠ, GADADHAR, BLÍZCÍ ČAITANJOVI ŽÁCI

Scéna I

ČAITANJA: Krišno, kde jsi? Kde jsi? Už to bez tebe nevydržím. Chci jen záblesk tvého úsměvu, ó můj milovaný Krišno, ó mé Vše. Ukaž se mi. Jestli se mi neukážeš, toto své tělo vydám smrti.

(Vstoupí Šribaš, Gadadhar a několik dalších blízkých Čaitanjových žáků, kteří se posadí k Mistrovým nohám.)

ČAITANJA: Jsem rád, že vás všechny vidím. Rád bych vám řekl něco docela důležitého. Brzy vás opustím. Všichni jste mi sloužili s nesrovnatelnou oddaností. Každému z vás nabízím neustálou vděčnost svého srdce. Ale musím jít. Musím jít a najít svého milovaného Krišnu. Jakmile jej najdu, vrátím se.

ŠRIBAŠ: Pane, tvé kruté oznámení na nás dopadlo jako úder blesku. Ostatní možná tvé odloučení přežijí, ale já nikdy.

GADADHAR: Ztratil jsem všechnu víru v Boha. Náš Pán chce vidět Krišnu, a proto nás všechny opouští. Opustí dokonce i svou starou matku. Boží cesty vůbec nejsou tajemné. Jsou prostě kruté, nesnesitelně a neomluvitelně kruté.

ČAITANJA: Gadadhare, proboha, nemiř svůj otrávený šíp do mého srdce. Můj Pán Krišna je veškerou Láskou, veškerým Soucitem, veškerou Dokonalostí. Opravdu, nejtěžší je pro mě opustit mou starou matku. Musím ten problém překonat. S Krišnou je můj život blažeností mého srdce. Bez Krišny je můj život mukami pekla. Můj život je bez něj bezvýznamný a neplodný. Potřebuji pouze Krišnu.

(Vstoupí Šači, Čaitanjova matka.)

ŠAČI: Nimaji, právě jsem se dozvěděla, že mě opouštíš. Můj synu, to se nikdy nesmí stát. To je nemožné! Tvůj starší bratr se stal sanjasínem. Zřekl se světa. Nedovolím ti, abys jej následoval. Mnohokrát jsi mi sliboval, že mě neopustíš jako tvůj bratr. Řekni mi upřímně, jsi odhodlaný mě opustit, můj synu? Nevíš, že bez tebe nevydržím ani na prchavou vteřinu?

ČAITANJA: Ó matko mého srdce a mé duše, Krišna mě volá. Matko, prosím, prosím, dovol mi odejít. Chci jít na posvátné místo. Cítím, že se pak budu moci setkat se svým Krišnou. Matko, bez tvého úplného svolení neodejdu. Ale jestliže mi dovolíš odejít a nalézt mého Krišnu, slibuji ti, Matko, že se vrátím.

ŠAČI: (žehná Čaitanju) Hrdosti mého srdce, jediná radosti mého života, máš mé svolení. Jdi a hledej svého milovaného Krišnu. Až Jej nalezneš, určitě se vrať. Budu ustavičně čekat, dokud se v pořádku nevrátíš.

(Se zavřenýma očima a sepjatýma rukama se modlí:)

Ó Pane Krišno, ukaž se mému Nimajovi. Jsi mu Vším. A on je Vším mně.

(Čaitanja se dotkne nohou své matky a odchází. Šači otevře oči.)

ŠAČI: Nimaji, Nimaji!

Šribaš

Obsazení

ŠRIBAŠ, BLÍZKÝ ŽÁK ČAITANJI

DALŠÍ NÁSLEDOVNÍCI ČAITANJI

PŘÍBUZNÍ ŠRIBAŠE

Scéna I

(Čaitanja zpívá „Hari Bol, Hari Bol“ a v extázi tančí se svými následovníky kolem dvorku Šribaše, svého drahého žáka. Najednou se z domu ozve naříkání a křik. Šribaš opustí společnost a vběhne do domu. Jeho manželka pláče. Ostatní příbuzní také pláčou.)

MANŽELKA: Náš jediný syn! Náš jediný syn je navždy ztracen! Co mám dělat? Co mám dělat?

ŠRIBAŠ: Proč pláčeš? Proč roníš slzy? Proč bys měla plakat? Přišel jeho čas. Proto odešel na onen svět. Pán dnes tančí na našem dvorku. Dokonce i ten nejhorší hříšník půjde přímo do Nebe, jestliže tady zemře. Protože náš syn opustil svět právě tady, bude bezpochyby šťastný. Jestli skutečně miluješ svého syna, buď šťastná, buď potěšena. Přidej se k nám ve zpěvu a tanci, protože dnes je tady s námi Pán.

MANŽELKA: Teď není vhodná doba poslouchat tvou filozofii. Ztratili jsme svého jediného syna. Miluji našeho Mistra, Sri Čaitanju. Ale když někomu zemře jediný syn, je nemožné si k Mistrovi zachovat stejnou lásku a stejnou víru.

ŠRIBAŠ: Pláčeš a pláčou i naši příbuzní. Ale náš Pán tančí v extázi. Je v božském vědomí. Pokud vás uslyší plakat a naříkat a kvůli tomu sestoupí do svého normálního vědomí, skočím do Gangy. Jestli ukončíš jeho extatický tanec, ukončím svůj život!

(Manželka se uklidní. Ostatní příbuzní stále pláčou.)

ŠRIBAŠ (k ostatním): Ztratili jsme našeho nejdražšího, ztratili jsme našeho jediného syna. Ale má manželka ani já nepláčeme. Pokud musíte plakat, pak opusťte náš dům. To my jsme utrpěli ztrátu. Ale pro nás to žádná ztráta není — je to skutečný zisk, opravdová odměna, protože dnes do našeho domu přišel můj Pán. Teď není mou povinností myslet na mého syna. Mou jedinou povinností je myslet na mého Mistra. Můj Mistr se o mého syna postará. A tak jestli chcete plakat a vzlykat, pak všichni opusťte tento dům. Není to místo pro vás.

(Šribaš se vrátí do zahrady a začne s ostatními tančit a zpívat. Najednou Sri Čaitanja přestane tančit a zpívat.)

ČAITANJA: Nevím co, ale něco se se mnou děje. Stalo se něco ve Šribašově domě?

(ke Šribašovi) Stalo se ve tvém domě nějaké neštěstí?

ŠRIBAŠ: Pane, jak by se zde mohlo stát nějaké neštěstí v den, kdy jsi požehnal můj dům svou božskou přítomností?

JINÝ NÁSLEDOVNÍK: Pane, něco se ve skutečnosti stalo.

ČAITANJA: Co se stalo?

NÁSLEDOVNÍK: Stalo se něco vážného.

ČAITANJA: Co vážného?

NÁSLEDOVNÍK: Zemřel Šribašův syn.

ČAITANJA: Kdy? Kdy?

NÁSLEDOVNÍK: Před hodinou.

ČAITANJA: Proč jste mi to neřekli?

NÁSLEDOVNÍK: Důvěrně jsi rozmlouval s Pánem Krišnou, můj Pane. Nechtěli jsme ukončit tvůj extatický tanec. Neodvážili jsme si. A proč bychom to měli dělat? Tvůj tanec je pro nás nekonečně důležitější než tato smrt.

ŠRIBAŠ: Pro mě je tvůj extatický tanec tím jediným, co je důležité. Smrt mého syna není v porovnání s tím důležitá.

ČAITANJA (začne plakat): Jak mohu zapomenout na oběť toho, kdo v mé přítomnosti dokáže zapomenout na ztrátu svého jediného syna? Jak mohu dostatečně ocenit jeho srdce? Jak mohu dostatečně obdivovat jeho srdce? Šribaši, jsi skutečně člověkem božské oběti. Nikdy jsem neviděl člověka jako ty. Čí oběť se té tvé může vyrovnat?

ŠRIBAŠ: Pane, z mé strany to není žádná oběť. Pro mě existuješ pouze ty. Přišel jsi do mého domu. Dnes je nejšťastnější den mého života, největší den mého života.

ČAITANJA: Šribaši, prosím přines to dítě. Chci ho vidět.

(Šribaš odejde. Vrátí se se svým synem v náručí, jeho manželka jej následuje. Položí dítě před Mistra. Čaitanja se na dítě podívá a koncentruje se na něj.)

DÍTĚ: Pane, bylo Tvým přáním, abych zemřelo. Kdo může porušit Tvůj zákon?

(Všichni jsou udiveni, že slyší mrtvé dítě mluvit.)

DÍTĚ: Pane, přivedl jsi mě do tohoto Tvého světa, a jsi to Ty, kdo mě posílá na onen svět, který je také Tvůj. Kdo je můj otec, kdo je má matka, ne-li Ty? Jsi věčným Otcem; jsi věčnou Matkou. Klaním se ti, ó Pane. Odcházím do Tvého druhého domova.

ČAITANJA: Šribaši, nyní duše tvého dítěte opustila tělo. Odešel do mého druhého světa. Mám pro něj připravené místo v Nebi. Budu se tam o něj starat stejně tak, jako se tady starám o tebe, o tvou manželku a o všechny tvé duchovní sestry a bratry. Šribaši, měl jsi pouze jednoho syna. Teď máš dva syny. Já jsem tvůj syn a můj nejdražší žák, Nitjananda, je tvůj syn. Jeden syn odešel na onen svět. Dva synové jej tady zastoupí.

(Šribaš se dotkne Čaitanjových nohou a pak tančí radostí.)

MANŽELKA (dotkne se Čaitanjových nohou): Pane, v Tobě vidím své dítě. V Tobě vidím Nebesa. V Tobě vidím celý vesmír. Dnes nevidím pouze Tvou fyzickou přítomnost, ale také Tvou univerzální Skutečnost.

ČAITANJA: Dnes jsi dokázala, že jsi skutečnou druhou polovinou Šribaše. Jeho aspirace a tvá aspirace se dnes naprosto sjednotily. Oba vás ponesu hluboko ve svém srdci a povedu vás do příbytku Hari.

Matka se dotýká synových nohou

Obsazení

ŠRIBAŠ, ODDANÝ ŽÁK ČAITANJI

Scéna I

ČAITANJA: Šribaši! Šribaši! Kde je má flétna? Kde je má flétna? Dej mi mou flétnu.

ŠRIBAŠ: Můj Pane, Gópie tvou flétnu ukradly.

ČAITANJA: Gópie? Kde jsou? Kde jsou mé Gópie? Kde je má Radha? Kde je? Kde je?

(Vstoupí Šači, matka Čaitanji. Jakmile vidí jeho božské vědomí, ihned se pokloní a dotkne se jeho nohou.)

ŠAČI: Ó můj synu, ó Nimaji, již nejsi Nimaj. Už nejsi můj syn, Nimaj. Jsi Pán Krišna, samotný Pán Krišna.

(Šači zpívá.)

```

Oi ase mor priyatama

Praner jata asha

Ranga oi sri charane

```

[Podívej, dnešního sladkého rána,

ke břehu řeky mého života,

Veškerou naději svého života, veškerou lásku svého života

a Tobě se klaním a klaním.]

ČAITANJA: Matko, jsem na tebe tak hrdý. To je poprvé, kdy jsi se dotkla mých nohou sama od sebe. Dříve jsem tě prosíval, abys ses dotkla mých nohou, když jsem byl ve Vědomí Krišny. Avšak dnes jsi se dotkla mých nohou spontánně. Matko, jsem na tebe tak hrdý. Viděla jsi mě v mém nejvyšším vědomí a víš, kdo jsem.

ŠAČI: Můj synu, vím, vím, kdo jsi. Jsi Bůh. Ale přesto ani na prchavý okamžik nezapomenu, že jsi také můj syn, můj miláček. Tím, že jsi přišel do mé rodiny, jsi mě požehnal, a tím, že jsi můj syn, jsi mě učinil nesmrtelnou. Vím, že mě jednou opustíš. Zřekneš se světa. Staneš se sanjásinem. Půjdeš cestou odříkání. Říkám ti, můj synu, že lidskému ve mně budeš chybět a bude trpět, ale božské ve mně bude na tebe hrdé, protože ví, že osvobozuješ lidstvo od nevědomosti a člověku dáváš nový život. Ukončuješ jejich život utrpení a dáváš jim život Blaženosti.

ČAITANJA: Matko, lidskému v tobě také nebudu chybět, protože lidské v tobě přeměním na božské. Tvé fyzické vědomí bude cítit mou přítomnost, ať budu kdekoliv. Věčně zůstanu uvnitř tebe a kolem tebe. Také budeš cítit mou fyzickou přítomnost, Matko. Ujišťuji tě, že má jemná fyzická přítomnost bude neustále ve tvé blízkosti.

Ó Čaitanjo, potřebuji tvou lásku

Obsazení

Scéna I

CÍSAŘOVNA: Akbare, smím vědět, čím jsi tak hluboce zaujat?

AKBAR: Jsem pohroužen v myšlenkách na Čaitanju.

CÍSAŘOVNA: Velmi často vidím, jak na něj myslíš a medituješ. Zapomněl jsi, že je hinduista? Co si o tobě lidé pomyslí? Co si tví poddaní o tobě pomyslí, až se dozví, že tak často, a tak hluboce medituješ na hinduistu?

AKBAR: Ať si o mně myslí, co chtějí, ale nemohu žít bez lásky k Čaitanjovi. Jeho božská láska zdolala mé srdce. Jeho božský mystický tanec osvítil mé srdce. On je Pánem mého aspirujícího srdce. Nikdy nedokážu vyjádřit hloubku jeho lásky. Prosím jej, aby mi dal jenom kapku z moře své nektarové lásky. Svou nezměrnou láskou už dokázal, o co se tak zoufale snažím. V jeho srdci se hinduisté a muslimové sjednotili. Realizoval Alláha. Realizoval nejvyšší Pravdu.

CÍSAŘOVNA: Jsi velký. Každý tě obdivuje. Nemyslím si, že bys musel obdivovat Čaintanju.

AKBAR: Obdivují mě, ale jejich obdiv ke mně není tak upřímný jako můj obdiv k Čaintanjovi. Obdivují mou vnější moc. Já obdivuji Čaintanjovu vnitřní sílu. Moje síla vše ničí. Čaintanjova síla vše miluje, miluje každého, naplňuje každého. Takový je rozdíl mezi mou silou a silou Čaintanji. Má síla chce svět zničit. Má síla chce svět ovládat. Má síla chce jméno a slávu. Jeho síla chce svět milovat, stát se světem a naplnit svět. Ó císařovno, řeknu ti, co cítím ve Sri Čaintanjovi. Není obyčejným smrtelníkem jako my. Je synem Pravdy. Je samotnou Pravdou. A tato Pravda je Láska. Tato Pravda je jednota s Alláhem a Jeho Stvořením. Mé srdce tuto Lásku neustále potřebuje. Pouze prach Čaintanjových nohou může můj život přeměnit na Království Nebeské.

Akbar zpívá.

```

Kemane tomar charane bandhibo kemane

Kemane basibo tomar tarite kemane

Kemane tomare debo ei hiya kemane

Kemane gahibo dibase nishithe kemane

```

Jak mohu spoutat Tvé Nohy?

Jak se mohu plavit ve Tvém Člunu?

Jak Ti mohu nabídnout své srdce?

dnem i nocí zpívat píseň Světla?]

Mým posledním přáním je položit tvé nohy na mé srdce

Obsazení

GOVINDA, SLUŽEBNÍK ČAITANJI

Scéna I

GOVINDA: Přinesl jsem ti jídlo. Zde máš prašád. (Haridaš se na něj vděčně usměje.) Netrap se, budeš v pořádku. Sněz prašád.

HARIDAŠ: Ještě prašád sníst nemohu.

GOVINDA: Proč ne?

HARIDAŠ: Protože jsem ještě nedokončil svou džapu [opakování posvátného jména]. Dnes je to poprv0, co jsem kdy dělal džapu vleže. Dnes nejsem schopný vstát z postele, a tak svou džapu dělám vleže a vůbec není intenzivní.

GOVINDA: Jsi nemocný. Haridaši, jak můžeš očekávat, že tvá džapa bude intenzivní? Nejprve se musíš uzdravit. Jakmile zesílíš, tvá intenzita se vrátí.

HARIDAŠ: Ne, nemohu to jídlo sníst. Ach, ale musím sníst prašád od svého Pána Čaintanji, jinak bych jej urazil. Pokud ale prašád sním dříve, než dokončím džapu, také to pro něj bude urážka. V tom případě sním trochu, jen velmi málo z jeho prašádu a pak budu pokračovat ve své džapě. Tímto způsobem neurazím svého Pána odmítnutím jeho posvěceného jídla a zároveň ho neurazím tím, že bych snědl jeho jídlo dříve, než si ho zasloužím prováděním duchovní disciplíny.

(Haridaš si vezme malé sousto prašádu.)

(Vstoupí Čaitanja.)

ČAITANJA: Jak ti dnes je, Haridaši?

HARIDAŠ: Pane, fyzicky je mi hůř, ale duchovně je mi lépe. Duchovně k tobě cítím více lásky a mám v tebe větší víru. Ale odpusť mi, můj Pane, dnes jsem poprvé ve svém životě nebyl schopen dokončit svou džapu. Nejsem schopen vstát z postele.

ČAITANJA: Netrap se, Haridaši. Džapu jsi dělal nesčetněkrát. Pán Krišna je s tebou velmi spokojen, a i já jsem s tebou velmi spokojen. Ve svém duchovním životě už jsi dosáhl dokonalosti. Teď už džapu vůbec dělat nemusíš. Nepotřebuješ meditaci. Teď máš odpočívat a čekat na volání ze Světa Za, z onoho světa.

HARIDAŠ: Můj Pane, na tvé volání z onoho světa jsem připraven. Ale musíš mi splnit jedno přání. Nevyplníš snad mé poslední přání? Vždy jsi mě těšil, vždy jsi o mně mluvil vysoce, ačkoliv si tvou chválu vůbec nezasloužím. Pocházím z velmi nízké rodiny Byl jsem nedotknutelný. Každý mě nenáviděl. Ale ty jsi mě pozvedl. Dal jsi mi postavení. Dal jsi mi jméno a slávu. Díky tobě jsme si velmi blízcí. Můj Pane, tento můj život je pouze životem vděčnosti tobě. Ty jsi ze mě udělal toho, kým jsem. Kým jsem byl, je nemyslitelné. Jen díky tvému soucitu jsem se stal tím, kým jsem.

ČAITANJA: Tvá vnímavost hluboce potěšila mé srdce lásky a soucitu. Teď mi pověz, prosím. Chci vědět tvé poslední přání.

HARIDAŠ: Mé poslední přání je, abys předtím, než zemřu, položil své nohy na mé srdce. Jsi celým mým světem. Když položíš své nohy na mé srdce, získám nekonečnou Radost, Mír a Blaženost. Během několika posledních měsíců jsi nám říkal, že brzy opustíš svět. Avšak mým jediným přáním je, abys položil své nohy na mé srdce a dovolil mi zemřít dříve než ty, můj Pane. To je mé poslední přání.

(Čaitanja obejme Haridaše.)

ČAITANJA: Govindo, jdi a doveď pár mých žáků. Zpívejme Hari Bol. Zazpívejme náš kirtan (zbožná píseň uctívající Sri Krišnu).

(Govinda odchází a vrací se s deseti žáky. Začnou zpívat Hari Bol, Hari Bol. Čaitanja položí svou nohu na Haridašovo srdce.)

HARIDAŠ: Můj Pane, ty jsi mým světem. Jsi mým světlem. Jsi dechem mého srdce. Jsi blažeností mé duše.

(Haridaš umírá. Čaitanja zvedne Haridašovo tělo a začne tančit a zpívat Hari Bol, Hari Bol.)

Pán Gauranga: ztělesněná Láska

Obsazení

NITJANANDA, JEHO MILOVANÝ DRUH

Scéna I

NITJANANDA: Ó Pane Gaurango, tvůj vzestup na obloze Bengálska v této době, v době, kdy je náš kraj zahalen závojem pověr, nevědomosti a pesimismu, je nejvyšším požehnáním Prozřetelnosti. Vrcholné Světlo, které vrháš na naši dřímající a sešlapanou zemi, povzbuzuje její děti k novému životu. Tvá práce a tvé zázraky se nedějí, aby upoutaly pozornost lidí, ale aby poskytovaly tvou lásku, tvůj soucit chudému trpícímu lidstvu. Pro tebe hříšník není předmětem opovržení či pohrdání, ale předmětem soucitu a lásky.

ČAITANJA: V mé filozofii, Nitjanando, není třeba umlčet smysly. Měli bychom smysly uchovávat neporušené. Ale také bychom neměli nikdy zapomenout, že je musíme mít pod kontrolou.

NITJANANDA: Ach! Přicházejí ti dva démoni v lidské podobě, bratři Džagai a Madhai.

(Madhai, mladší a prudší z nich, drží hliněnou nádobu. Najedou nádobu mrští na Nitjanandu, uhodí ho a zraní na čele.)

NITJANANDA: Uhodil jsi mě. Mám od toho džbánu zraněné čelo a teče mi krev. Avšak i přes to jsem radostí bez sebe, protože konečně vy dva, nejhorší možní hříšníci, upoutáte pozornost Pána Gaurangy a jeho spásná Milost se na vás konečně snese. Jeho pouhý dotek nebo pohled dělá zázraky všech zázraků.

ČAITANJA (vzplanul hněvem, na Madhaje): Jak si dovoluješ uhodit mého Nitjanandu? Budu vzývat svou čakru, abych tě potrestal, Madhaji, protože nebudu snášet utrpení svého pravého žáka, který je mi dražší než můj vlastní život!

NITJANANDA: Můj Pane, teď nechci, abys zachraňoval mě. Nejprve zachraň ty největší hříšníky světa a pak se můžeš věnovat mně.

ČAITANJA: Nitjanando, jsi vskutku ztělesněním odpuštění. Ale můj hněv není utišen. Chci Madhaje potrestat.

(Čaitanja se obrátí k Madhajovi. Madhai se na něj dlouho upřeně dívá jak okouzlený. Mezi všemi se rozhostí ticho.)

MADHAI (stranou): Pod pouhým Čaitanjovým pohledem cítím, jak ve mě nastává velká změna. Mé nitro je drásáno jako zem drásaná kočkou. Jeho tichý vliv mění můj život.

(k Čaitanjovi) Ó Čaitanjo, můj Pane, nežádám tě o odpuštění, ani se nebojím potrestání. Nechť přijde, uvítám jej. Jen mi řekni — existuje způsob, nějaké pokání, kterým můžu někdy v budoucnu dosáhnout tvých lotosových nohou? Pouze mi řekni ten způsob, jestli nějaký existuje a pak mě zavrhni.

ČAITANJA: Madhaji, tvá modlitba je zároveň překvapující i významná. (Žehná Madhajovi a Džagajovi) Oba dva, ty i tvůj bratr Džagai, budete přeměněni v nejsvatější ze svatých duší. Nemůže být ani stín pochyb o tom, že tento zázrak, který vidím, se brzy stane nejzřejmější Pravdou.

MADHAI: Ó Pane Čaitanjo, tvůj je život plný zázraků a náš je život naplněný vděčností k tobě, ó ztělesněná Lásko.

(Madhai zpívá.)

```

aji diktha

aji shikkha

Nachbo shudhu hriday pure

Dekhbo amai pran mukure

```

[Ty z nejvyšších výšek, zasvěť mě.

Dnes se od Tebe naučím nesmrtelné poselství přeměny.

Budu jen tančit ve městě svého srdce.

A uvidím se v zrcadle svého posvěceného srdce.

Ó Ty z nejvyšších výšek, zasvěť mě dnes.]