Scéna I

(Čaitanja a skupina žáků. Vstoupí mladší Haridaš.)

ČAITANJA: Haridaši, chápu, že jsi přinesl rýži od Madhavi?

HARIDAŠ: Ano, můj Pane.

ČAITANJA: Přinesl jsi mi rýži od ženy?

HARIDAŠ: Ano, můj Pane.

ČAITANJA: Od krásné ženy?

HARIDAŠ: Ano, můj Pane.

ČAITANJA: Napil ses její krásy?

HARIDAŠ (cítí se trapně): Ano, můj Pane.

ČAITANJA: Už tě nikdy nechci vidět! Nikdy! Zřekl jsi se světa, ale podíval ses na její tvář. Kolikrát jsem ti říkal, aby ses ženám nedíval do tváře, ale na jejich nohy? Řekl jsem ti, abys mi donesl jídlo. Ale nemusel jsi mi donést jídlo od krásné ženy. Podíval ses na její tvář a napil ses její krásy, co hrdlo ráčí. Haridaši, zradil jsi svůj duchovní život. Nemůžeš se mnou nadále zůstat.

(Haridaš se dotkne Mistrových nohou a hořce pláče.)

ČAITANJA: Dost, Haridaši! V tomto životě se už na tebe nikdy nepodívám. (Zvolá.) Góvindo, Góvindo! Odveď ho! Odveď Haridaše pryč.

(Vstoupí Góvinda.)

GÓVINDA (potichu k Haridašovi): Haridaši, Haridaši, netrap se. Pán Čaitanja ti jednou odpustí. Právě teď tě jen trestá, ale víš, že Jeho Láska je pro každého. Jeho láska je nekonečná a je pro každého.

(Haridaš a Góvinda odchází)

(Za několik minut se Haridaš vrací, pláče a dotýká se Čaitanjových nohou. Když si ho Čaitanja nevšímá, začne úpěnlivě zpívat.)

```

Khama karo khama karo ei sheshbar

Samarpiba jaya malya charane tomar

Ami taba asimer mauna barabhay

Tumi sindhu ami bindhu mor parichai

```

```

[Odpusť mi, odpusť mi,

je to naposledy, odpusť mi.

K Nohám Ti nabídnu

girlandu Vítězství.

Jsem tichým soucitem Tvé Nekonečnosti.

Ty jsi Oceán, já jsem nejdrobnější kapka.

To je mé jediné ztotožnění.]

```

ČAITANJA: Ne, Haridaši, už ne. Nepodívám se na tvou tvář. Zasloužíš si tohle potrestání. Měl bys vědět, že se nemáš dívat dokonce ani na dřevěnou sochu ženy. Dokonce i mudrci jsou ženami pokoušeni. Tvé odříkání nebylo žádným odříkáním. Bylo to divadlo — fraška! Zasloužíš si svůj trest. V tomto životě se už s tebou nikdy nesetkám. Dělej si se svým životem, co chceš.

HARIDAŠ: Pane, několik měsíců počkám a uvidím. Pokud mě znovu nepřijmeš, spáchám sebevraždu. Odhodím toto tělo, tento život do Gangy.

ČAITANJA: Nevyhrožuj mi, Haridaši. Se svým životem si dělej, co chceš. Jestli chceš, zemři si dnes. Nepotřebuji tě. Poskvrnil jsi život odříkání. Hospodáři si mohou dělat, co chtějí. Svým žákům — hospodářům jsem dal pokyny, jak mohou vést spořádaný vitální život, jak svůj vitální život mohou ovládnout. Ty jsi přijal život odříkání. Jak potom můžeš vstoupit do světa mentálního a vitálního potěšení, Haridaši? Stydím se za tebe. Ten, kdo se zříká světa, se nechová jako ty. Odejdi z cesty sanjásina. Kdo tě žádal, abys zcela věnoval svůj život? Kdo tě žádal, aby ses přetvařoval? Kdo tě žádal, abys podváděl svět? Odejdi odtud nadobro.

HARIDAŠ: Pane, protože se se mnou už nikdy nesetkáš, můj život je zbytečný. Odejdu do jiného světa. Odtamtud ti budu sloužit. Život bez tebe je smrt, a tak objímám smrt, abych ti nabídl svou zasvěcenou službu z Nebe. Také v Nebi máš svou božskou existenci. Mnohokrát jsi oceňoval můj hlas, mé pěvecké schopnosti a opakování manter. Z Nebe budu prostřednictvím své duše zpívat a těšit tě tady, můj Pane.

ČAITANJA: Haridaši, opusť mě.

(Haridaš se naposledy dotkne nohou svého Mistra a odchází.)

ČAITANJA (k ostatním): Vím, že si vezme život. Musím však světu ukázat, že život odříkání není legrace. Ten, kdo přijme život odříkání, se nesmí stýkat se ženami, nesmí ho zajímat bohatství ani světské vlastnictví. Tato cesta je svízelná. Tento život je nesmírně náročný. Jeho cílem je Cíl všech Cílů. Říkám vám, spáchat sebevraždu je ten nejhorší možný hřích. Ale jestliže někdo získá od svého duchovního Mistra vnitřní ujištění, že s tím Mistr souhlasí, tehdy ho Mistr soucitně může tohoto hříchu zprostit. Pak tím trpět nebude. Haridaš získává mé vnitřní ujištění. Dovolím mu, aby spáchal sebevraždu, a z tohoto hříchu ho osvobodím. Bude mi moci sloužit v Nebi. Z Nebe mi bude moci vnitřně zpívat a těšit mě svým božským hlasem. Ale chci vás všechny varovat — pouze ve velmi ojedinělých případech duchovní Mistři tolerují sebevraždu. V jeho případě ji budu tolerovat a odpustím mu. Avšak je to výjimka. Nemyslete si, že když spácháte sebevraždu, budete moci znovu sestoupit do světa a dělat lepší pokrok. Naopak, když spácháte sebevraždu, vydáte se špatným směrem a vrátíte se zpátky. Nejenže ztratíte své schopnosti a zničíte všechny své možnosti, ale svou duchovní cestu začnete znova úplně od začátku. Jste ztraceni, naprosto ztraceni. Svůj pokrok nesmírně oddálíte. A tak, mé děti, nikdy nespáchejte sebevraždu. Buďte stateční. Bojujte se světem. Postavte se svým vnitřním slabostem tváří v tvář a porazte je. Posilněte svůj vnitřní život, posilněte svůj vnější život. Jednejte jako hrdinové. Buďte svými pány. Bůh musí být potěšen v tomto světě. Pokušení musí být poraženo; na zemi musí dojít k osvícení, ve vás, v každém jedinci na celém světě.

From:Sri Chinmoy,Pán Gauranga: ztělesněná Láska, Madal Bal, 2008
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/lg