Včera mě tam zavezl Databir a já jsem něco nakupoval. Prodavač řekl: „60 dolarů.“
Já jsem řekl: „40 dolarů.“
Poté ten muž odvětil: „Pojďte sem.“ Byl velmi hrubý.
Říkal jsem si: „Vím, že fyzicky spolu bojovat nebudeme, tak čeho bych se měl obávat?“ Přistoupil jsem k němu tedy velmi dynamicky.
Řekl: „Já jsem řekl 60 dolarů a vy jste řekl 40 dolarů?“
Odvětil jsem: „Nemusíte mi to prodávat.“
On na to: „Nemůžete dát víc?“
Řekl jsem: „Nedám.“
Odpověděl: „Zrovna včera jsem tohle prodal za 55 dolarů.“
Na to jsem řekl: „Ne, nedám víc“ a odešel jsem pryč. Později, když jsem kolem něho znovu procházel, řekl: „Hej! Proč se musíte chovat takto?“ Potom dodal něco urážlivého. Tentokrát jsem k němu nešel.
Poté řekl: „55 dolarů.“
Já na to: „Nedám vám víc než 50 dolarů.“
Řekl: „Dobrá, vezměte si to. Jen proto, že je poslední, dám vám to za 50 dolarů.“
Někdy s vámi lidé zachází tak nemilosrdně, ale já se tím bavím. Když jdu nakupovat, stávám se nedílnou součástí světa nakupování a všechny mé bolesti zmizí. Je to velká legrace! To je jediný způsob, jak se mohu stýkat s lidmi na jejich vlastní úrovni.
28. května 1988From:Sri Chinmoy,Miluji nakupování, část 5, Madal Bal, 2008
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ls_5