„Můj Pane, Ty víš, že jsem obětí neustálých pochyb.
Řekni mi, prosím, zda máš Ty někdy příležitost pochybovat o Sobě.“„Mé nejsladší dítě, jen jedinkrát jsem měl v průběhu Svého nekonečného Života příležitost o Sobě pochybovat.“
„Jen jedinkrát, Můj Pane!
Kdy?“„Mé dítě, bylo to tehdy, když jsem stvořil Své stvoření a uviděl, že se ke Mně stalo zcela připoutaným.
Já jsem Stvořitel, věčný, volný a ne-připoutaný.Jak mohlo být Mé stvoření připoutané, naprosto připoutané a svázané?
Věř Mi, Mé dítě, nedokázal jsem si to vysvětlit.Musel jsem pochybovat o Svých vlastních schopnostech.“
„Můj Pane, odpusť mi, nemůžu s Tebou souhlasit.
Tys mne vytvořil.Já jsem Tvé stvoření.
Jak mohu žít, aniž bych byl k Tobě připoutaný?“„Mé dítě, nechci, abys byl ke Mně připoutaný, chci, abys Mi byl oddaný.“
„Můj Pane, jaký je v tom rozdíl?“
„Mé dítě, rozdíl je tento: připoutání je zklamání, zklamání je zničení.
Oddanost je Světlo Moudrosti a Světlo Moudrosti je Výška Uskutečnění.“ ```From:Sri Chinmoy,Tajemství mého Pána odhalena, Madal Bal, 2003
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/lsr