Nesobeckost

Člověk je nekonečný, člověk je věčný, člověk je nesmrtelný. Jak ale můžeme skutečně pocítit svou nekonečnost, věčnost, nesmrtelnost? Jedině silou nesobeckosti a obětování se Nejvyššímu v sobě a v lidstvu.

Nesobeckost musíme správně chápat. Pokud člověk cítí, že díky oběti dojde k úplné jednotě se zbytkem světa, potom to není nesobeckost. Aby byl člověk opravdu nesobecký, musí již cítit a uvědomovat si svou jednotu s celým stvořením. Jinak bude mít stále dojem, že dělá něco velkého a vznešeného, když druhým nabízí sám sebe a svou službu. Jakmile však již jednoty dosáhl, pocítil ji a učinil skutečností, tehdy nesobeckost skutečně nabývá svého významu. Hledající ví, že je jedním s vesmírem, a touto jednotou sehrává teď svou úlohu. V tu chvíli nemůžeme nesobeckost nazývat něčím, co nabízíme. Ne, je to něco, v co vrůstáme. Každý nesobecký čin nás vede k něčemu většímu, a to něco většího je také naše.

Skutečnou nesobeckost můžeme spatřit jen v Bohu. Bůh se nechce oddělit od svého stvoření. Stvořitel a stvoření šli společně, jdou společně a navždy půjdou společně. A tak to, co vidíme v Božím stvoření, je Jeho nejvyšší nesobeckost. Můžeme-li mít tuto nesobeckost, tuto skutečnost a vizi ve svém lidském životě, pak to bude skutečné plné projevení nesobeckosti. Zkusme si uvědomit svou jednotu se zbytkem světa a s Božím stvořením. Potom se náš Cíl objeví přímo před námi.

From:Sri Chinmoy,Listy stromu života, (knižně nevydáno), 2016
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/ltl