Přítel pozvání rád přijal, a tak ti dva vyrazili. Po cestě asi dvacet metrů před nimi kráčel nějaký člověk. Král řekl svému příteli: „Ty víš všechno. Mám v tebe plnou důvěru. Dokážeš mi říct, jaké má ten muž zaměstnání?"
Přítel odpověděl: „Ano, to je snadné. Je to dřevorubec."
„Jak víš, že je dřevorubec?" zeptal se král zvědavě.
Přítel odpověděl: „Vidím, jak se dívá hned na tenhle strom, hned na jiný. Prohlíží si všechny stromy, které rostou kolem cesty. Musí to být dřevorubec."
Král se podivil: „Musí to být dřevorubec? Když tedy víš všechno, dokážeš mi říct, jak se jmenuje?"
„To je jednoduché," usmál se jeho přítel.
Král byl překvapený. „Jak se tedy jmenuje?"
Přítel odpověděl: „Jmenuje se Salim."
„Jak to víš?" zeptal se král.
„Velmi jednoduše," řekl přítel. „Já sám se jmenuji Salim. Když jsi na mě zavolal, okamžitě se otočil. Myslel si, že voláš na něj."
„Jseš si jistý?" změřil si ho král. Říkal si, že si z něj jeho přítel možná utahuje. Zeptal se tedy znovu: „Dokážeš mi říct, co jedl před půl hodinou?"
Přítel řekl: „Ano, na to ti mohu snadno odpovědět .“
Král řekl: „Jak tohle víš? Copak jsi ho už někdy viděl?“
„Nikdy! “ bránil se jeho přítel.
Král pokračoval: „Nikdy jsi ho neviděl, nikdy jsi s ním nemluvil? Jak tedy tohle všechno můžeš vědět s takovou jistotou?"
Přítel řekl králi: „Je to zřejmé. Poslední, co jedl, byl med."
„Med?" zapochyboval král. „Můj příteli, neděláš si ze mě náhodou legraci? Proč bych měl věřit, že jedl med? To je příliš nepravděpodobné!“
„Vím, že je to pravda," řekl jeho přítel, „protože jsem viděl, jak kolem jeho úst létají včely. Určitě jedl med. Proto se snažil ty včely rukou odehnat."
Král řekl: „Dobrá. Pojďme se přesvědčit, co je na tom pravdy." Požádal svého přítele Salima, aby muže dohonil a zastavil ho. Salim muže dostihl a řekl: „Počkej prosím. Chce s tebou mluvit pan král."
Když ten ubohý muž uslyšel samotné slovo „král", začal se třást strachy. Myslel si, že snad udělal něco špatného. Král na něj však promluvil velmi laskavě a soucitně. Řekl mu: „Mám na tebe pár jednoduchých otázek."
Muž jenom přikývl. Byl to velice pokorný člověk. Král řekl: „Nejdříve mi řekni, jak se jmenuješ?"
Muž odpověděl: „Jmenuji se Salim."
„Co děláš?" zeptal se král.
Muž odpověděl: „Jsem jen pokorný a chudý dřevorubec."
Pak mu král položil poslední otázku: „A co jsi naposledy jedl?“ „Snědl jsem jen trochu medu. Med mám moc rád," odpověděl dřevorubec.
Všechno, co králův přítel řekl, byla pravda. Král dal dřevorubci spoustu peněz a pověděl mu: „Neboj se. Neudělal jsi nic špatného. Právě naopak, jsem s tebou velmi spokojen.'*
Potom se král otočil ke svému příteli: „Dnes jsi mi skutečně dokázal, jak bystrý může člověk být! Musíš se mnou pracovat. Chci nahradit svého vrchního rádce. Mým vrchním rádcem bys měl být ty. Musíš vyslyšet mou prosbu. Ode dneška budeš mým vrchním rádcem."From:Sri Chinmoy,Tekoucí slzy a létající úsměvy života, část 12, (knižně nevydáno), 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/lts_12