Tekoucí slzy a létající úsměvy života, část 11

O tajném dopisu vrchního rádce králi

Král řekl: „To nerad slyším. Nevím, co si bez tebe počnu. Zůstaneš mi i přesto nablízku?"

Vrchní rádce řekl: „Ano, když budete potřebovat radu, budu tady. Ale nejsem schopný vykonávat ostatní své povinnosti. Prosím, vyberte si někoho jiného."

Král řekl: „Tvou žádost přijímám jen velice nerad. Budeš mě ale muset pravidelně navštěvovat a radit mi.“

Vrchní rádce se králi poklonil. Pak král dodal: „Prosím tě, aby sis vybral svého nástupce ty.“

Vrchní rádce řekl: „Jak si přejete. Vymyslím nějakou zkoušku, abych zúžil výběr uchazečů. Pak si snadno budete moci vybrat nejvhodnějšího z nich."

Vrchní rádce tedy začal hledat svého nástupce a našel dva velmi vhodné mladé muže. Řekl jim: „Podívejte, vás dva jsem vybral z mnoha těch, kteří mě chtěli nahradit. Ale nemohu vám říct, kdo z vás místo poradce dostane. Mezi vámi dvěma se král rozhodne sám. Oba dva před něj předstoupíte. Já vám dám dopis. Chci, abyste ho králi doručili. Každý z vás ho ponese polovinu cesty. Až dorazíte na dvůr, laskavě mu ho předejte. Dopis ale neotvírejte, protože je v něm něco velmi soukromého a osobního."

První z uchazečů se vydal na cestu. Byl sám, protože druhý mladík šel napřed na místo, kde se měli setkat. Než ušel polovinu cesty, byl zvědavý, co je v dopise napsáno. Otevřel jej tedy a přečetl si: „Vaše Veličenstvo, kdokoli vám předá tento dopis, musí být popraven."

„Protože jdu první polovinu cesty," pomyslel si první uchazeč, „nebudu ten, kdo králi dopis předá, a popraví tedy toho druhého. Jakmile ujdu svou vzdálenost, dopis mu předám. Ať ho dá králi on. Aspoň mě nepopraví. Starý vrchní rádce je takový darebák. Nepotřebuji tuhle práci. Nechci s ním mít nic do činění. Bůh ví, co se mi stane, když se do těchto věcí zapletu." A tak znovu zalepil dopis, a když urazil polovinu vzdálenosti, beze slova ho předal druhému uchazeči.

Druhý uchazeč byl velmi upřímný, věrný a oddaný. Neotevřel dopis, protože mu vrchní rádce řekl, aby jej nečetl. Když dorazil na dvůr, čekal na něj dvorní šašek. „Nečekáš náhodou na mě?“ zeptal se šaška mladík.

„Přesně tak," odpověděl dvorní šašek. „Vrchní rádce poslal králi zprávu, že přijde mladý muž a dá mu dopis. Jestli chceš, můžu dát dopis králi já, anebo mu ho můžeš dát ty sám."

Mladý muž se na okamžik zamyslel a pak řekl: „Vrchní rádce nás požádal, abychom ho králi předali osobně. Nevím, kde je druhý uchazeč, ale myslím si, že bych ho měl králi předat osobně. Musím poslechnout vrchního rádce."

Dvorní šašek protáhl obličej: „Dobře. Jdi a dej si ho králi sám, když jsi tak poslušný. Snadno jsem ho ale králi mohl předat já."

Šašek tedy zavedl uchazeče před krále a mladík mu předal dopis. Král dopis otevřel a řekl: „Vrchní rádce píše, že tě musím pověsit!"

Mladý muž se zhrozil: „Vrchní rádce nám řekl, abychom vám dopis přinesli a po cestě ho neotvírali. Jsem takový hlupák. Teď budu viset!"

Nato se král začal smát a smál se a smál. Nakonec řekl: „Můj vrchní rádce je tak moudrý. Ty jsi ten správný člověk, který jej nahradí. Jsi velmi poslušný. Druhý uchazeč vzal do zaječích. Jsem si jistý, že si potají dopis přečetl. Tebe jmenuji svým novým vrchním rádcem."

Rozesmál se i dvorní šašek. „Jsem zachráněn!" radoval se. „Kdybys mi ten dopis býval dal, donesl bych ho králi, a ten by mě popravil. Mám to ale štěstí!"