Špatný muž řekl: „Alespoň přijď jednou do mého klubu a uvidíš, jak vypadá. Naučíš se dost věcí, které jsou v lidském životě nezbytné.“ Dobrý muž souhlasil, a tak šli společně do klubu. Nahlas předčítali z náboženských a duchovních knih a diskutovali o všech možných věcech. Po rozhovoru začali pít. Měli tak úžasnou kulturní, náboženské, duchovní a filozofickou debatu, a pak začali pít!
Když přišel dobrý muž domů, jeho manželka nemohla uvěřit svým očím. Nemohla svého manžela poznat. Vykřikla: „Co jsi to udělal? Co jsi to udělal? Nepoznávám tě!“
Odpověděl: „Pil jsem víno.“
Jeho manželka se rozzuřila. „Jak jsi to mohl udělat?“ křičela.
Manžel řekl: „Můj přítel mi řekl, že je dobré. Pán Indra pil nektar. Jeho nektar a naše víno jsou to samé.“
Manželka se velmi hněvala. „Ne, ne, nemůžeš pít! Nesmíš pít!“
Muž řekl: „Dobrá, slibuji, že už pít nebudu.“
Běda, jakmile se jednou napijete vína, jste polapeni. Když ho soused opět pozval do klubu, řekl: „Moje manželka se rozzuří. Co mám dělat?“
Přítel se zeptal: „Pověz mi upřímně, líbilo se ti to?“
„Ano, líbilo se mi to, ale teď budu mít doma boj. Budu mít vojnu!“
Soused řekl: „Ne, ne, kdepak, tentokrát se nic nestane. Jen pojď se mnou. Ujišťuji tě, že se nic nestane.“
Dobrý muž šel znovu do klubu. Užíval si filozofických, duchovních a všech ostatních debat. Když se spolu svým přítelem vrátil domů silně opilý, jeho manželka čekala. Řekla: „Slíbil jsi, že to neuděláš!“ Pak mu oznámila, že ho chce opustit.
Dobrý muž řekl: „Ne, tentokrát bude můj slib určitě upřímný. Už tam nikdy víckrát nepůjdu!“
Manželka řekla: „Proč jsi mi lhal? Už minule jsi tvrdil, že tam už nepůjdeš!“ Odpověděl: „Ale dokonce i sám Pán Indra mnohokrát lhal.“ Jeho manželka řekla: „Jsi snad další Indra, že můžeš lhát, jak se ti zlíbí?“
Manžel řekl: „Indra vyslovil velmi mnoho lží, a dokonce i ukradl krávu. Já jsem nikdy nic neukradl, tak je Indra ještě o krok přede mnou. Indra byl zloděj, kdežto já jsem jenom lhář. Indra nás naučil, jak lhát. Když může lhát Indra, kosmický bůh, proč by nemohly lhát lidské bytosti?“
Následujícího dne měl manžel dovolenou, a proto nešel do práce. Jeho manželka mu byla opravdu oddaná. Každé ráno mu připravila snídani a později mu vařila oběd a večeři. Obvykle snídani připravila kolem osmé hodiny ráno. V tento konkrétní den však už bylo jedenáct hodin a pak dvanáct a manželka ještě stále snídani nepřichystala. Co dělala? Šila si šaty. Nakonec manžel požádal jejich syna, aby své matce řekl, že už je dost hodin a on má velký hlad.
Matka svému synovi řekla: „Prosím, prosím, můj synu, můj miláčku, nepleť se do naší hádky, jen ji sleduj a bav se tím, co se děje.“
Její syn řekl: „Nechci být vtažen do vašeho sporu, matko. Prosím, vypořádej se s tím ty.“
Brzy byla jedna hodina, pak dvě. Manželka stále nedávala svému manželovi žádné jídlo. Rozčilovalo ho to a nakonec řekl: „Co jsi to za manželku?“
Manželka řekla: „Protože jsi se stal dalším Indrou, jsem zajisté Sachi, Indrova manželka. Kdo může říct, že Sachi někdy vařila? Měla velmi mnoho sluhů a služebných, kteří za ni vařili. Jsem teď Sachi, tak už vařit nemusím. Jelikož ses stal dalším Indrou, můžeš mít několik kuchařů, kteří ti budou vařit, a několik služebných, aby tě obsluhovaly. Ať ti vaří a slouží, protože od teď si budu dělat, co chci; jsem královna. Koneckonců, Indra byl král a králové mají mnoho kuchařů a služebníků. Jsem královna, tak si budu dělat, co chci. Už ti vařit nebudu.“
Muž byl ze slov manželky velmi smutný a rozrušený. Řekl: „Už nikdy více do toho klubu se svým přítelem nepůjdu. Zůstanu ti věrný a oddaný. To ti naprosto vážně slibuji.“
Jejich syn měl obrovskou radost, že se jeho rodiče usmířili. Od toho dne manželka vařila a pro svého manžela dělala vše jako obvykle a její manžel dodržel svůj slib. Už do klubu nikdy nešel. Tímto způsobem dala manželka svému manželovi ponaučení.Pradlák měl velkou rodinu a král mu dával náležitou mzdu. Ale v noci, poté, co dopral, si tento troufalec oblékal královy šaty a procházel se po ulicích, aby se ukázal. Lidé si mysleli, že patří ke královské rodině. Klaněli se mu a on se nadýmal obrovskou pýchou a radostí. Pak králův oděv zase vypral a pěkně vyžehlil a příštího dne ho zanesl králi.
Jednoho dne si král řekl: „Půjdu se podívat, jestli jsou lidé v mém království opravdu šťastní. Podívám se, jak žijí — jestli jsou to zloději, povaleči a rváči, anebo dobří, prostí lidé “ A tak vyšel z paláce v převlečení za žebráka. Najednou spatřil svého vlastního pradláka, jak si vykračuje po ulici v nádherném oděvu. Začal předstírat, že toho člověka neviděl, a odcházel pryč.
Pradlák však zvolal: „Hej, ty tam! Každý mi prokazuje úctu. A co ty? Copak nevidíš, že pocházím z královské rodiny? “
Král převlečený za žebráka opáčil: „Koho to zajímá?“
Pradlák zvolal: „Koho to zajímá? Potrestám tě! Copak nevidíš, že jsem člen královské rodiny? “
A král se smál a smál a smál. Co jiného mohl s tím člověkem dělat? Jakmile pradlák přišel k žebrákovi blíž, uviděl, že je to sám král. Rázem si uvědomil, co řekl. Zoufale se vrhnul ke královým nohám a začal bědovat: „Odpusťte mi, odpusťte mi, odpusťte mi! Tohle jsem dělal každou noc. Pak jsem vaše oblečení zase vypral a vyžehlil a zanesl vám je.“Král se chtěl podívat, zda je nádrž v dobrém stavu a naplněná vodou. Všichni ostatní se šli podívat s ním. Král byl vnitřně velmi, velmi spokojen, ale navenek řekl: „Byla odvedena velmi špatná práce. Ta nádrž není vůbec dobrá.“ Projevoval velkou nespokojenost. Řekl: „Voda odtud jednoho dne vyteče.“ Našel na nádrži tolik nedostatků!
Potom se král rozzlobil na svého ministra. Řekl: „Teď mi, ministře, řekni, co se stalo. Dal jsem ti úkol a ty jsi ho nesplnil k mé spokojenosti.“
Ministr ukázal na svého asistenta a ten ukázal zase na svého asistenta a ten odpověděl: „Požádal jsem ho, aby to udělal on, protože jsem měl moc práce. Mám tolik práce.“
Takhle to pokračovalo dál a dál. Každý zase obvinil svého podřízeného. Nakonec se král dozvěděl, kdo nádrž skutečně vykopal. Tento ubohý vesnický dělník se postavil před krále a celý se třásl. Král se ho příkře zeptal: „Vykopal jsi tuhle nádrž?“
Ubohý muž odpověděl: „Ano, můj pán mi řekl, abych to udělal. Dal mi k tomu přesné pokyny. Udělal jsem to a on byl spokojený.“
Král řekl: „Já ale spokojený nejsem. Já jsem král. To, zda je tvůj pán spokojený, nebo ne, je vedlejší. Já jsem ten, koho musíš uspokojit.“
Muž odpověděl: „Vaše Výsosti, pokud nejste s mou prací plně spokojen, pak mě potrestejte, jak chcete.“
Král se začal smát. Po chvilce vytáhl měšec, ve kterém bylo tisíc rupií, a podal ho muži. Muž byl překvapen. Řekl: „Zlobil jste se na mě. Teď mi dáváte peníze. Vůbec tomu nerozumím.“
Král řekl: „Ne, jsem s tebou velmi, velmi spokojen. Jsi vynikající pracovník. Chtěl jsem ale zjistit, kdo je skutečně zodpovědný za vykopání té nádrže. Kritizoval jsem a huboval, a proto všichni ostatní řekli, že za to nejsou zodpovědní. Každý vždy přesunul zodpovědnost na někoho jiného. Tys byl, nebožáku, v řadě poslední, takže si mysleli, že budeš potrestán. Naopak, jsem natolik spokojený, že ti dávám tisíc rupií.“
Potom král uložil pokutu každému z dělníkových nadřízených. Každý musel zaplatit tisíc rupií, ministrem počínaje, protože každý řekl, že má moc práce a má to udělat někdo jiný. Ministr, jeho asistent, asistent jeho asistenta, každý musel zaplatit pokutu. Když král vysbíral všechny pokuty, předal celou sumu ubohému dělníkovi.
Král mu řekl: „Kdybych řekl, že jsem s nádrží velice spokojený, ministr by byl první, kdo by řekl: ,Já jsem to udělal. Já.‘ Přisvojil by si všechny zásluhy. Můj ministr je ale takový darebák. Zašel za někým a tento člověk zašel za někým dalším a tak dále. Chtěl jsem se dozvědět, kdo nádrž skutečně vykopal, abych toho člověka mohl odměnit. Jsem velmi rád, že mám takového výborného dělníka, jako jsi ty.“
Duchovní hledající může být upřímný ke svým přátelům, příbuzným, sousedům a k celému světu, ale nemusí být upřímný sám k sobě. Být upřímní k druhým je mnohem snazší než být upřímní sami k sobě. Ve svém každodenním životě ve vnějším světě aspirant téměř vždy mluví pravdu, bohužel ale neustále lže sám sobě. Horlivě si slíbil, že nebude pochybovat sám o sobě, nebude se ničeho bát, nebude obětí nečistoty a úzkosti. Každý den skládá vnitřní slib své duši, Bohu, že bude božský, bude vybraným nástrojem Boha, bude poslouchat jen příkazy své vnitřní bytosti. Ale ve chvíli, kdy vyjde ze svého pokoje a vstoupí do širého světa, jsou během jediného dne všechny jeho sliby porušeny. Své vnější sliby velice často dodrží, avšak svůj vnitřní slib sám sobě dodržet nedokáže. Nicméně tento slib musí být splněn v první řadě.From:Sri Chinmoy,Tekoucí slzy a létající úsměvy života, část 3, (knižně nevydáno), 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/lts_3