Můj životní traumatický zážitek

V naší vesnici hrají děti zvláštní hru, která se jmenuje danguli. Každý má dvě tyčky, jednu dlouhou a jednu krátkou. S tou dlouhou tyčkou musíte udeřit tu malou takovým způsobem, aby vyletěla vysoko do vzduchu. Potom zase tou dlouhou tyčkou podruhé udeříte tu krátkou, aby letěla směrem k týmu protihráčů. Pokud někdo z nich tyčku zachytí, ztrácíte body.

Jednou jsme Mantu a já hráli tuto hru s několika dalšími mladými chlapci. Každý jsme byli na opačné straně. Někdo z mého týmu udeřil krátkou tyčku takovým způsobem, že zešikma zasáhla Mantuovo levé oko a to začalo hrozně krvácet. Všichni jsme byli v šoku, hrozně nás to vyděsilo. Báli jsme se, že na to oko oslepne.

Když jsme dovedli Mantua k mamince, dostala hysterický záchvat. Viděla, jak z jeho oka teče spousta krve a myslela si, že o ně přišel. Potom k nám dorazil vesnický lékař. Zjistil, že oko samotné nebylo zasaženo, třebaže jinak byla oblast kolem oka ošklivě poraněná. Mantuův zrak byl zachráněn.

Protože mám svého bratra velmi rád a on má velmi rád mě, prožíval jsem tento zážitek celé hodiny a hodiny. Byl to velice traumatický zážitek.

From:Sri Chinmoy,Můj bratr Chitta, Michal Petříček, 2018
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mbc