Potom jsem jednou uviděl kolo v obchodě poblíž naší banky. Byl jsem velice šťastný. Vstoupil jsem dovnitř a zeptal se na cenu. Neměl jsem peníze, ale velice jsem ho chtěl koupit. Majitel obchodu mi řekl: „Ano, je na prodej. Můžeš ho mít za patnáct nebo dvacet rupií.“ To mě nadchlo. Běžel jsem zpátky do banky a řekl o tom Chittovi. Chitta řekl: „Ne, ne, ne, oni to kolo nechtějí prodat.“
Řekl jsem: „Určitě to kolo chtějí prodat. Řekli mi to.“ Začal jsem kvůli tomu kolu plakat. Chitta potom řekl: „Až skončím svoji práci, můžeme se tam podívat a zeptat se jich.“
Můj bratr byl ovšem velice chytrý. Poslal mezitím jednoho pomocníka z banky, aby šel do toho obchodu a dal majiteli dvě nebo tři rupie, aby řekl, že to kolo není na prodej. Jakmile Chitta skončil svoji práci, dotáhl jsem ho do toho obchodu. Od té doby, kdy jsem tam byl, uplynulo jenom několik hodin, ale majitel obchodu řekl: „Je mi to líto, ale to kolo není na prodej.“ Můj bratr se tvářil naprosto nevinně.
Co můžete dělat? Když jste v takové situaci, nemůžete si vybírat. Můj bratr nechtěl, abych měl opravdové kolo, protože měl pocit, že jsem ještě příliš malý, než abych mohl sám jezdit. Bál se, že bych mohl mít nehodu. Musel jsem se spokojit s tím, že jsem mohl sedávat na zadním sedátku kola našeho bankovního poslíčka.
Takto mne tedy můj bratr napálil. Dozvěděl jsem se to až mnohem později, ve Sri Aurobindově Ášramu. Tehdy mi řekl pravdu. Byl jsem velice nešťastný, protože můj bratr se naučil jezdit na kole už v Chittagongu, takže mu v Ášramu svěřili kolo. Jenomže já jsem jezdit na kole neuměl a také jsem byl mnohem menší, takže když jsem přišel do Ášramu, kolo mi nesvěřili. Takto mi tedy můj bratr Chitta dvakrát zabránil v tom, abych měl opravdové kolo.From:Sri Chinmoy,Můj bratr Chitta, Michal Petříček, 2018
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mbc