Jednou v pátek večer, když se tatínek vrátil z města, jsem se vytahoval, že už umím vyšplhat na mangový strom, který jsme měli na zahradě. Tatínek tomu nevěřil a já jsem mu chtěl dokázat, že to zvládnu. Vzal jsem velkou mačetu a běžel do zahrady. Chtěl jsem vyšplhat na strom, uříznout nahoře jednu malou větev a donést ji tatínkovi.
Jenomže jak jsem vyšplhal na vrchol stromu, hned jsem si přeřízl velkou šlachu na zápěstí. Začal jsem plakat a sluha, který šel se mnou do zahrady, vyšplhal za mnou nahoru, a snesl mě dolů. Můj tatínek byl vždy klidný a mírný; hlavním rysem jeho duše byl mír. Ale tentokrát se tak rozčílil, že mi dal pohlavek. Potom řekl Chittovi, Mantuovi, sluhům a kuchařovi, aby běželi a přivedli doktora. U nás na vesnici byli tři nebo čtyři doktoři, a proto řekl: „Kdokoli první najde některého z doktorů, přiveďte ho sem!“ Jakmile doktor přišel, řekl, že to není vážné. Ale můj tatínek byl rozčilený, protože mi to dost krvácelo.
Tatínek se na mě nikdy, nikdy nezlobil. Od maminky slýchával neustále stížnosti na moje chování, ale byl ke mně velice shovívavý a vždycky se postavil na moji stranu. Kromě tohoto případu mě nikdy, nikdy neuhodil.From:Sri Chinmoy,Můj bratr Chitta, Michal Petříček, 2018
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mbc