Bůh mi dal díky svému nekonečnému Soucitu patřičný vhled, abych mohl vidět našeho nejmladšího bratra takovým způsobem, jakým se na něj má pohlížet. Měl jsem štěstí, protože jsem věděl, kým je. Velice jsem ho miloval. A on také miloval mě. Milovali jsme se navzájem hluboce, oduševněle, bezvýhradně a snad také nepodmíněně.
„Chit“ a „moy“ = „Chinmoy“. „Chit“ znamená vědomí, „moy“ znamená plný — plný vědomí, vše prostupujícího vědomí.
Jak jsem se již zmínil dříve, měl jsem před Chinmoyovým narozením řadu určitých snů. Když byly Chinmoyovi dva roky, měl jsem vizi. Ve snu se přede mnou objevila velice zářivá postava a řekla mi: „Nejmladší a nejdražší Madal z vaší rodiny je vrcholně významnou duší. Dávám ti odpovědnost za to, abys mu sloužil.“ Tento Povel v mé vizi mi způsobil radost za hranice mé představivosti. Druhý den ráno jsem popadl Madala, posadil si jej na ramena a šel za maminkou povědět jí o mém snu. Maminka se na mě potom sladce usmála a řekla: „Od svých deseti nebo dvanácti let, dávno předtím, než jste se narodili, jsem se modlila k Bohu, aby mi dal syny, jako byl Sri Krišna a dcery podobné kosmickým bohyním, abych je potom mohla milovat a sloužit jim celý svůj život.“ Taková byla naše maminka, Yogamaya, maminka náklonnosti, soucitu a se srdcem jednoty. Bůh vyslyšel maminčinu modlitbu a do naší rodiny přišel Chinmoy.
V roce 1933 náš nej starší bratr Hriday vstoupil do Sri Aurobindova Ášramu. Bylo mu tehdy dvacet jedna nebo dvacet dva let. Byl to vynikající student. Tatínka to velice rozčílilo. Na svého syna se před jeho odjezdem ani nepodíval. Potom moje maminka složila přísahu, že se bude postit až k smrti, pokud ji tatínek neodveze do Ášramu. Za dva dny maminka obměkčila tatínkovo srdce. Na konci druhého dne se tatínek podřídil mamince. Odvezl maminku a celou rodinu do Ášramu.
Moje maminka byla velice, velice šťastná, že vidí Božskou Matku a Sri Aurobinda. Její srdce bylo plné dojetí. Viděla v nich přímé vtělení Pána Sivý a jeho manželky Parvati. Po návratu do Chittagongu vyprávěla s nadšením dítěte všem svým přítelkyním o svých vznešených zážitcích.
Na druhou stranu, lidská část její bytosti chtěla hrát určitou tajnou roli. Chtěla, aby se její nejstarší syn vrátil s ní do Chittagongu. Mezi lidským připoutáním a božskou přitažlivostí probíhala hra na přetahovanou.
Před odjezdem z Ášramu chtěla požádat Božskou Matku, aby se její syn Hriday mohl vrátit do Chittagongu. Ale místo toho řekla něco jiného, což z bengálštiny přeložil tajemník Ášramu, Nolini Kanta Gupta: „Matko, jsem vám velice vděčná, že jste převzala odpovědnost za mého nejstaršího syna. Mám ještě šest dětí. Přeji si, aby vstoupily na vaši cestu.“
Božská Matka řekla: „Ano, ano, přebírám veškerou odpovědnost za všechny vaše děti.“
Naše maminka na to řekla: „Ještě jsou velmi mladé. Dovolte mi laskavě, abych je mohla mít u sebe několik let. Až za pár let vyrostou, pošlu je všechny za vámi.“
Božská Matka řekla: „Tak je to správné. Časem přijdou všechny za mnou.“ Tady vidíte, co říká srdce a co dělá mysl. Naše maminka byla pevně rozhodnutá požádat Božskou Matku o dovolení, aby mohla odvést Hridaye zpět do Chittagongu. Ale místo toho vyšla do popředí její duše a prosila Matku, aby převzala odpovědnost za zbývající sourozence.
Já jsem přijel do Ášramu, abych se stal stálým členem v roce 1942. Ostatní sourozenci se do Ášramu dostali v následujících letech. Chinmoy navštívil Ášram v roce 1933, kdy mu ještě nebyly ani dva roky — to byl Hriday již stálým členem. Potom přijel v letech 1936, 1939, 1941 a na konci března 1944 se stal stálým členem. Naše maminka opustila tělo na začátku roku 1944. O tři měsíce později přijel Chinmoy do Sri Aurobindova Ášramu a stal se stálým členem. Dne 13. dubna 1964 poslechl vnitřní Povel a odjel do Spojených států.
V roce 1944 samotná Matka představila Chinmoye během daršanu Sri Aurobindovi těmito slovy: „Chinmoy, nejmladší bratr Hridaye...“ Takové věci Matka obvykle nedělávala. Třebaže někteří z nás přijeli do Ášramu dlouho před Chinmoyem, Matka o nás vždy mluvila jako o bratrech a sestrách Chinmoye. Mě Matka vždy představovala jako „Chinmoyův bratr“. Teď už jsme v Ášramu nejméně čtyřicet let. Ale když o nás někdo mluví, stále říká: „Chinmoyovi bratři a sestry“. Takovou náklonnost a lásku k němu chovali jak Matka, tak i členové Ášramu.
Když jsme v roce 1936 navštívili Sri Aurobindův Ášram, chtěl tajemník Ášramu, Nolini Kanta Gupta, vědět, jaké je skutečné Madalovo jméno, protože Madal je jenom přezdívka. To mě uvedlo do rozpaků. Jaké vhodné jméno bych měl dát svému bratrovi? Náš nejstarší bratr se jmenuje Hriday Ranjan. Já se jmenuji Chitta Ranjan. Můj mladší bratr se jmenuje Manoranjan. Do mé mysli přišlo jméno Prana Ranjan, jako jméno pro mého bratra, ale pro mé srdce to nebylo uspokojivé. Najednou jsem dostal vnitřní poselství. V mém srdci znělo ozvěnou: „Chinmoy, Chinmoy!“ Moji lidskou mysl ani nenapadlo, že toto jméno jednou přijme bezpočet hledajících pravdy a milovníků Boha, že jej budou milovat a uctívat.
Bohužel, spoustu příběhů z Madalova dětského života jsem už zapomněl. Jednou večer jsme měli s rodiči a všemi sourozenci společné povídání. Byl to takový rodinný večírek. Z čistajasna se naše sestra Meri (Ahana) zeptala Madala, koho z nás miluje nejvíce. Madal neodpověděl. Jenom přišel za mnou a posadil se mi na klín. Teď mluví moje upřímnost. Nebyl jsem mu schopen nijak pomoci, ale moje láska k němu navždy zůstane bezedná.
Madal měl už od dětství silnou touhu psát a tisknout knihy. Jsem Bohu velice vděčný, že naplnil touhu mého nejmladšího bratra. Když v roce 1955 vyšla Flame-Waves, Madalova první kniha v angličtině, jeho učitel bengálštiny, Prabhakar Mukherjee, který choval k Chinmoyovi velkou lásku a náklonnost, protože to byl jeho nejlepší žák, napsal do ní tato úvodní slova:
> „Tento básník (Chinmoy), převedl v roce 1946 Sri Aurobindův příběh Kshamar Adarsha, Ideál odpuštění, do bengálských veršů — bylo to nejméně dvě stě řádků. Básník Nirodbaran toto dílo odnesl našemu Mistrovi, který poznamenal: 'To je pěkný kousek poezie. Má talent. Řekni mu, ať pokračuje.'“ (Sri Aurobindova poznámka)
Tato báseň vyšla v březnu roku 1948 v časopise Partha Sarathi s uctivou poznámkou editora. Tu báseň napsal v době, kdy mu bylo čtrnáct let. Už v tak raném věku prokázal svůj velký talent. Není divu, že se z něj stal slavný básník! Od samého začátku jsme si uvědomovali, že na Chinmoye měl vliv Thákur, Vivékánanda a Sri Aurobindo. Když byl Chinmoy ve věku dospívajících dětí, viděli jsme v něm Thákura, s jeho všestranným talentem; Vivékánandu, coby nezdolného hrdinu; a Sri Aurobinda, zakladatele Integrální jógy.
Mezi Chinmoyovými božskými vlastnostmi, ze kterých jsme měli my a snad i celý svět největší radost, patří jeho dětská fontána srdce.
Jako dítě měl hlavu a břicho poměrně větší, než zbývající část těla. Jeho jméno podle horoskopu bylo Ganapati, takže naše babička říkávala, že bude určitě druhým Ganapatim — Siddhi Data — to znamená tím, kdo dává realizaci, a také písařem, který během jediného sezení sepsal podle vyprávění zřece Vyasy Mahábháratu. Ganapati má také velkou hlavu a břicho. Naše babička říkávala, že Madal bude velkým spisovatelem jako Ganapati. Toto předpověděla před mnoha a mnoha lety. A měla pravdu. Teď jsme se doslechli, že Chinmoy v Americe napsal během dvaceti čtyř hodinového sezení stovky básní.
Madal už od dětství dychtivě toužil všechno vědět. Byl vždycky zvědavý. Chtěl vědět více, více a více, a vždy měl pro moji maminku připravenou spoustu otázek. Maminka říkávala: „Až vyrosteš, budeš vědět všechno, budeš znát odpověď na každou otázku.“
Jednou se Madal zeptal našeho tatínka, jak se jmenoval náš dědeček. Tatínek řekl, že Ramachandra. Potom se Madal zeptal, jak se jmenoval Ramachandrův tatínek. Na to si náš tatínek vzpomněl jenom s velkými potížemi. Madal se zase zeptal, jak se jmenoval Ramachandrův dědeček — tedy náš prapradědeček. Tatínek řekl: „To nevím. Jak to mám všechno vědět?“
Můj malý bratr řekl: „Jak to, že si nepamatuješ jméno svého prapradědečka? To znamená, že tvůj tatínek neměl dědečka.“
Náš tatínek na to řekl: „Můj syna,janina, janina — nevím, nevím. Jak bych to všechno mohl vědět? Jak bych si to mohl zapamatovat?“
Madal řekl tatínkovi: „Tomu nemůžu uvěřit! Jak je možné, že to nevisí Až vyrostu, budu vědět všechno!“
Náš tatínek řekl: „Určitě budeš vědět všechno.“
Naše maminka si na Madala občas stěžovala. Říkala: „Všechno rozbíjí. Je čím dál divočejší.“ Náš tatínek však nikdy nebral její stížnosti vážně. Říkával: ,Je docela v pořádku.“
Madal měl jeden takový dětský koníček či spíše schopnost. Dokázal říci, kolik je hodin, aniž by se podíval na hodiny. To nám dokázal mnohokrát. Když byl ještě malý chlapec, neuměl určit, kolik hodiny ukazují. Ale když jsme se ho zeptali, kolik je hodin, řekl nám to, aniž by se podíval na hodiny. Hodiny byly v jiné místnosti, ale on se na nás podíval a řekl nám přesný čas. Nikdy se nezmýlil. Všechny to ohromně překvapovalo a blažilo.
Jednoho dne mi řekl, že bude létat po obloze. Já jsem řekl: ,Jak to chceš udělat?“ On řekl: „To nevím, ale budu létat, protože tam chci jít a hrát si s měsícem a hvězdami. A až se vrátím, natrhám pár hvězd a snesu je dolů.“ Všichni jsme měli z jeho oduševnělého a nevinného povídání radost.
S ničím nebyl spokojený. Nešlo však o nespokojenost v obvyklém smyslu. Toužil překonávat svoje dosažení. V atletice byl skvělým šampiónem. Celých šestnáct let byl ve sprintu vždy první. Přesto však nebyl spokojený, protože měl pocit, že během tréninku byl lepší. Skutečně chtěl dosáhnout lepšího výkonu, než se mu nakonec podařilo během závodu. Právě dychtivost překonat své schopnosti nám poskytuje ohromné uspokojení, nikoli touha porazit ostatní. Totéž radí svým žákům a následovníkům — jejich cílem nemá být úspěch, ale pokrok.
Jako malého chlapce ho zbožňovala nejenom celá rodina, ale také všichni příbuzní a sousedé. Byl sladký, milý, laskavý a zároveň to byl rošťák. Když se v kuchyni něco rozbilo, Madal začal na plné kolo křičet, že to nebyl on, ještě předtím, než se ho na to někdo zeptal. Naše maminka vždycky řekla: „Tak kdo to tedy rozbil?“ Madal odpověděl: ,Já jsem to nerozbil, já jsem to nerozbil. Rozbily to moje ruce.“ Na to se maminka zeptala: „A komu ty ruce patří?“ Madal řekl: „Možná jsou moje, ale já jsem to neupustil. Upustily to moje ruce.“ Potom se na maminku roztomile usmál a utekl.
Náš tatínek říkával: „Jsem velice šťastný, že mám takového syna — přinesl do naší rodiny život, vitalitu a nadšení. Ostatní moje děti jsou sami světci. Nevěří v životní energii. Ale můj nejmladší syn je samý život, vitalita a nadšení.“
Když Madal něco chtěl, bylo to pro celou rodinu něco jako laskavý rozkaz. Tatínek, maminka, bratři a sestry měli ohromnou radost, když vyhověli jeho žádosti. Všechny jeho prosby jsme brali jako láskyplné požadavky.
Chinmoy dal 13. ledna 1963 Nolini-da, tajemníkovi Sri Aurobindova Ášramu, knihu s básní, kterou napsal k jeho narozeninám — ta báseň byla přeložená do dvanácti jazyků. Jenom o něco později téhož dne přišel k Nolinimu pogratulovat k narozeninám Norman Dowsett. Nolini-da mu řekl: „Tak se podívej, co pro mě udělal Chinmoy.“ Norman řekl: „Ano, vidím. Je to velice krásné.“ Nolini-da pokračoval: „V dávných dobách lidé vzdávali poctu králům v tolika jazycích, v kolika bylo jen možné. Takže jsem králem!“ Na to se na sebe blaženě usmáli a odešli.
V Ášramu Chinmoye zahrnovala láskou spousta lidí! Během dvou dní dokázal přeložit tu báseň do tolika jazyků. Pravděpodobně to však bylo tím, že Nolini-da měl v Ášramu vysoké postavení.
Na jeho první báseň nikdy nezapomenu. Jednou večer, když jsme šli po ulici podél Bengálského zálivu, napadl ho jeden verš. Nechtěl si ho zapsat. Požádal mě, abych ho napsal. Naučil jsem ho základy bengálského rýmu, tedy jak psát verše.
Thákura obdivovali starší básnící, ještě když byl mladý. Právě tak Chinmoye už v mládí obdivoval náš velký básník v Ášramu, Dilip Roy, což byl jeden z nejdůležitějších žáků Sri Aurobinda. Chinmoy mu poslal dvě stě básní, on je na několika místech opravil a řekl o nich mnoho pěkných věcí.
Chinmoy odešel ze školy. To byl pro celou naši rodinu nešťastný zážitek. Když zanechal školy, naše nejstarší sestra z toho byla velice smutná. Prolila mnoho slz, protože se bála, že její nejmladší bratr bude nevzdělaný. Hrozně kvůli tomu trpěla. Ale Chinmoy studoval sám po celé hodiny a hodiny v knihovně a měl také mentory, jakými byl Prabhakar (jeho učitel bengálštiny), K D. Sethna a konečně také náš tajemník Ášramu, Nolini-da, kteří v něm kultivovali literární schopnosti v angličtině.
Jednoho dne Chinmoy zrovna vycházel z hlavní budovy Ášramu, když ho potkal jistý mladý muž, který se jmenoval Romen, a ten mu řekl: „Musíš psát básně v angličtině.“ Chinmoy mu na to odpověděl, že to nejde, protože neumí anglické rýmy. Romen mu řekl: ,Já tě to naučím.“ Potom přemluvil Chinmoye, aby ho vzal k nám domů na dvě nebo tři hodiny. Naučil ho anglické rýmování a Chinmoy potom mohl napsat svoji první báseň v angličtině „The Golden Tlute“.
Chinmoy poslal tuto báseň do časopisu Mother India k otištění a redaktora to velice, velice potěšilo. Poslal Chinmoyovi honorář dvacet pět rupií a Chinmoy jej nabídl Matce. Poté, kdy Chinmoy poslal stejnému redaktorovi svoji třetí báseň, právě tento redaktor shodou okolností navštívil Ášram. Když zjistil, kdo je Chinmoy, že právě on napsal „The Absolute“, upustil na zem svoji hůlku a objal ho. „To jsi napsal ty? To jsi napsal ty?“ ptal se. „Ano, to jsem byl já,“ odpověděl Chinmoy. Ten redaktor nemohl uvěřit, že „The Absolute“ byla teprve třetí Chinmoyova báseň v angličtině.
Chinmoyova první kniha se jmenovala Flame-Waves. Matce se velice líbila. Jeho druhá kniha se jmenovala The Infinite: Sri Aurobindo, a jeho třetí kniha byla The Mother of the Golden All. Když si tuto knihu přečetla Matka, řekla mu: „Ty jsi zveršoval můj denní program. To je vynikající.“ Čtvrtá Chinmoyova kniha se jmenovala Chandelier.
Měl jsem veliké štěstí, mohl jsem masírovat Chinmoyovi hlavu a nohy. Kdykoli se necítil dobře, chtěl po mně, abych ho masíroval. Masíroval jsem mu hlavu a nohy, a jemu se ulevilo. Jsem velice hrdý na to, že jsem to mohl dělat.
Na začátku byl Madal v našich rukách. Nyní je v Rukách Nejvyššího. Ale ti, kteří mu pomáhají, si zaslouží naše zvláštní požehnání a vděčnost. Modlíme se za jeho vítězství a za vítězství jeho duchovních dětí.From:Sri Chinmoy,Můj bratr Chitta, Michal Petříček, 2018
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mbc