Před několika měsíci, když jsem jel autobusem do Washingtonu, a třikrát jsem se na tebe soustředil, spatřil jsem tvé srdce plně otevřené. Přijímal jsi všechna požehnání Nejvyššího — Světlo, Mír, Blaženost. Ale brzy poté ses začal snažit aspirovat myslí, a ve chvíli kdy jsi začal, jsi zmizel, úplně ses ztratil z mého vědomí. Od nynějška, prosím, snaž se cítit, že vůbec nemáš mysl. Když cítíš, že nemáš mysl, neznamená to, že jsi zvíře nebo živočich. Ne! Mysl není nezbytná, protože máš lepší zbraň zvanou srdce. Jsi-li schopen zůstat ve svém srdci třeba jen pět minut, dokonce i kdy ž se nemodlíš nebo nemedituješ, bude tvé vědomí pozvednuto. Srdce je tvým příbytkem, ne mysl. Jestliže zůstaneš v srdci, budeš cítit mír, světlo a vše co potřebuješ. Srdce je jako fontána míru, radosti a lásky. Můžeš sedět u pramene fontány a jen se těšit. Není zde potřeba modlit se k Nejvyššímu, aby vám dal toto, tamto, nebo něco jiného, protože z této fontány získáte všechny věci, které chcete a nekonečně více. Ale získáte je způsobem, jakým je Nejvyšší chce dát. Dokážete-li potěšit Nejvyššího tím, že budete zůstávat vždy v přítomnosti této fontány, uvidíte, že vaše žádosti jsou naplněny nanejvýš zářivě. Mohou být stejnými žádostmi, jaké jste vždy měli, ale na velmi vysoké úrovni budou dotčeny září. Ještě předtím, než budou naplněny, Nejvyšší přemění Svým Světlem každou touhu v aspiraci.
Když Bůh přemění vaše žádosti v aspiraci, uvidíte, že jste se stali aspirací samotnou. Takovou aspiraci můžete mít jen v srdci a v duši, a ne v mysli. Jestliže jdete za mysl, můžete mít také stejnou aspiraci. Ale nikdy ji nebudete mít, jestliže zůstanete v mysli. Mysl je skutečně pro většinu z nás hustou džunglí. Pouze v srdci nalezneme moře Míru a Blaženosti, a odsud vyzařuje Světlo. Doufám, že všichni z vás doma meditují. Dokonce i když nezískáte okamžité výsledky, nebuďte prosím sklíčeni a odrazeni. Abychom ve škole udělali své zkoušky, musíme léta studovat. A meditace je zkouškou těla, vitálna, mysli, srdce a duše. Když uděláme tyto zkoušky, naučili jsme se již vše, zatímco u zkoušek ve škole máme velmi omezené poznání. Pro toto rozsáhlé vnitřní poznání musíme studovat. Naším studiem je upřímná modlitba a meditace. Upřímnost hraje velkou úlohu.
Jestliže meditujeme s intenzívní upřímností dvě minuty, je to lepší, než sedět v tak zvané meditaci dvě hodiny a myslet na své děti, své přátele, své nepřátele, své zaměstnání a cokoliv dalšího.
V Indii existují venkovské ženy, které říkají: „Meditujeme šest nebo sedm hodin každý den. Ale Bůh je tak nelaskavý. Nikdy nevyslyší naše modlitby.“ Co ale ve skutečnosti dělají? Začnou meditovat a potom začnou myslet na svou krávu. Kráva se pase, a oni myslí na to, zda nevstoupila na pozemek někoho druhého a někdo jí nenatloukl. Jejich mysl se toulá ve světě představivosti a potom řeknou: „Meditovala jsem po tolik hodin.“ Ale kolikrát třeba pomyslely na Boha, nemluvě o tom, že by pocítily Boží Přítomnost ve svém srdci? Po celou dobu opakovaly Boží Jméno, ale myslely na svou krávu nebo jinou bezvýznamnou věc. Jaký výsledek může člověk očekávat od takového druhu meditace?
Jestliže dokážeme zůstat pět minut bez jakékoliv myšlenky ve své mysli, božské či nebožské, dobré či špatné, potom okamžitě získáme obraz své duše. Duše představuje naši božskou dokonalost v našem vnějším i v našem vnitřním životě. Skrze čistou meditaci bez myšlenek se stáváme schopnými odrážet svou vnitřní Božskost.From:Sri Chinmoy,Zmatek mysli a osvícení srdce, část 2, Sri Chinmoy Centrum, 1997
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mch_2