Když matka přijde k dítěti, tehdy dítě — kterým je mysl — musí cítit, že matka — srdce — přišla s dobrými úmysly: utišit mysl, osvobodit ji, naplnit ji božským způsobem. Pokud pochybující a neklidná mysl cítí, že srdce ji přišlo obtěžovat a že její neklid je něčím velmi dobrým, co si musí uchovat, potom je ztracená. Je-li dítě neklidné, plné pochyb, podezíravé, a když má v lásce všechny tyto nebožské vlastnosti a cítí, že jsou jeho nejlepšími vlastnostmi, co potom může ubohá matka dělat? Srdce bude mít dobrý úmysl přeměnit pochyby mysli ve víru a ostatní jeho nebožské vlastnosti v božské vlastnosti. Ale mysl musí být připravena, musí cítit, že srdce přišlo s myšlenkou změnit ji k lepšímu.
Druhý způsob; poté, co dítě prošlo vším negativním a ničivým — strachem, pochybami, podezíravostí, žárlivostí, nečistotou — dojde do bodu, kdy cítí, že je nejvyšší čas, aby šlo za někým, kdo mu může dát něco lepšího. Kdo je ten někdo? Matka, srdce. Matka je víc než dychtivá osvítit své vlastní dítě. Jestliže mysl aspiruje, okamžitě bude cítit, že srdce je matka, skutečná matka. A srdce bude vždy cítit, že mysl je dítě, které potřebuje poučit.
Oba způsoby jsou účinné. Je-li mysl připravena učit se od srdce, srdce je vždy dychtivé učit ji. Matka je připravená pomáhat dítěti, sloužit dítěti dvacet čtyři hodin denně. Je to dítě, které se občas stává rozzlobeným, neposlušným, nebo umíněným, které cítí, že všechno zná a od nikoho druhého se nemá co naučit. Dokonce i matka, srdce, získává moudrost od někoho jiného — od duše, která je vším světlem. Nazvěme duši babičkou. Matka se učí od babičky, a dítě se učí od matky. Duše učí srdce a srdce učí mysl. Pokud dokážeme vidět vztah mezi srdcem a myslí jako vztah mezi matkou a jejím dítětem, je to ten nejlepší způsob, jak tyto dva integrovat.From:Sri Chinmoy,Zmatek mysli a osvícení srdce, část 2, Sri Chinmoy Centrum, 1997
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mch_2