Fyzická mysl stále pláče pro vlastnictví, a ne pro osvobození. Ale srdce má vždy cítění jednoty. V srdci máme ty a já stejné postavení. Já nejsem žádným způsobem nadřazený tobě, ty nejsi žádným způsobem nadřazený mně. Ale když žijeme ve fyzické mysli, jsme okamžitě odděleni. Buď jsem nadřazený nebo jsem podřadný; nemůžeme si být rovni. Fyzická mysl, která je plná nedokonalostí, omezení a otroctví, se nás vždy bude snažit oddělit od naší skutečnosti. Naší skutečností je duše, a duše je uvnitř srdce. Fyzickou mysl musíme chytit a hlídat jako zloděje. Chytit musíme mysl svou intenzivní aspirací a hlídat ji musíme silou své vůle. A nakonec ji musíme osvítit světlem své duše.
Vděčnost srdce můžeme odhalit ve chvíli, když se nám povede přivést do popředí svou duši, která je plná božského světla. A k tomu, abychom přivedli do popředí duši, musíme cítit, že celá naše existence je v samotném srdci. Musíme cítit, že celá naše koncentrace je v srdci, ne na vrcholu hlavy nebo včele nebo kdekoliv jinde. Když zaměříme svou pozornost na srdce, musíme cítit, že je zde božská jiskra, nejkrásnější a nejjasnější dítě pokoušející se dostat dopředu. Tak jako slunce na obloze je mnohokrát zakryto mraky. Ale když nakonec slunce vyjde vpřed, temnota úplně odplyne. Dokážeme-li zaměřit svou pozornost na srdce, pomalu a jistě uvidíme, jak vnitřní slunce, které je nekonečně zářivější, mocnější, jasnější než fyzické slunce, vychází dopředu a osvětluje naše vnější vědomí. Tehdy bude fyzická mysl uvnitř nás přeměněna nekonečným Světlem. Potom namísto toho, aby nám stála v cestě, se samotná mysl stane vědomým nástrojem srdce a duše.From:Sri Chinmoy,Zmatek mysli a osvícení srdce, část 2, Sri Chinmoy Centrum, 1997
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mch_2