Zmatek mysli a osvícení srdce, část 2

Jaký je rozdíl mezi myšlením a meditací, nebo je to totéž?

Při meditaci někdy má mysl přestane pracovat a vypadá to, že přichází velmi málo informací.

Jakou techniku byste doporučil pro utišení mysli proto, aby člověk byl schopen se koncentrovat?

Jak meditujete?

Jsem v meditaci začátečník a zjistil jsem, že mě neustále obtěžují myšlenky. Jak může být má meditace úspěšná?

Když medituji, musím se tak tvrdě koncentrovat na udržení své mysli v tichosti, že se nedokážu spojit se svým vnitřním já.

Někdy, když medituji, nedokážu ovládnout svou mysl. Co mohu v tomto případě udělat?

Není nezbytné nejprve ovládnout svou mysl, aby člověk přijal božské Světlo?

Četl jsem o různých způsobech očištění mysli od vnějších myšlenek, ale vypadá to, že čím víc se snažím, tím se to stává obtížnější. Jestli tomu rozumím, když meditujete správně, přijde z vnějších zdrojů světlo nebo poznání, pokud je vaše mysl naprosto čistá. Je to pravda?

Pokouším se zabránit mysli, aby se během meditace toulala, ale jsem velmi málo úspěšný.

Před několika měsíci, když jsem jel autobusem do Washingtonu, a třikrát jsem se na tebe soustředil, spatřil jsem tvé srdce plně otevřené. Přijímal jsi všechna požehnání Nejvyššího — Světlo, Mír, Blaženost. Ale brzy poté ses začal snažit aspirovat myslí, a ve chvíli kdy jsi začal, jsi zmizel, úplně ses ztratil z mého vědomí. Od nynějška, prosím, snaž se cítit, že vůbec nemáš mysl. Když cítíš, že nemáš mysl, neznamená to, že jsi zvíře nebo živočich. Ne! Mysl není nezbytná, protože máš lepší zbraň zvanou srdce. Jsi-li schopen zůstat ve svém srdci třeba jen pět minut, dokonce i kdy ž se nemodlíš nebo nemedituješ, bude tvé vědomí pozvednuto. Srdce je tvým příbytkem, ne mysl. Jestliže zůstaneš v srdci, budeš cítit mír, světlo a vše co potřebuješ. Srdce je jako fontána míru, radosti a lásky. Můžeš sedět u pramene fontány a jen se těšit. Není zde potřeba modlit se k Nejvyššímu, aby vám dal toto, tamto, nebo něco jiného, protože z této fontány získáte všechny věci, které chcete a nekonečně více. Ale získáte je způsobem, jakým je Nejvyšší chce dát. Dokážete-li potěšit Nejvyššího tím, že budete zůstávat vždy v přítomnosti této fontány, uvidíte, že vaše žádosti jsou naplněny nanejvýš zářivě. Mohou být stejnými žádostmi, jaké jste vždy měli, ale na velmi vysoké úrovni budou dotčeny září. Ještě předtím, než budou naplněny, Nejvyšší přemění Svým Světlem každou touhu v aspiraci.

Když Bůh přemění vaše žádosti v aspiraci, uvidíte, že jste se stali aspirací samotnou. Takovou aspiraci můžete mít jen v srdci a v duši, a ne v mysli. Jestliže jdete za mysl, můžete mít také stejnou aspiraci. Ale nikdy ji nebudete mít, jestliže zůstanete v mysli. Mysl je skutečně pro většinu z nás hustou džunglí. Pouze v srdci nalezneme moře Míru a Blaženosti, a odsud vyzařuje Světlo. Doufám, že všichni z vás doma meditují. Dokonce i když nezískáte okamžité výsledky, nebuďte prosím sklíčeni a odrazeni. Abychom ve škole udělali své zkoušky, musíme léta studovat. A meditace je zkouškou těla, vitálna, mysli, srdce a duše. Když uděláme tyto zkoušky, naučili jsme se již vše, zatímco u zkoušek ve škole máme velmi omezené poznání. Pro toto rozsáhlé vnitřní poznání musíme studovat. Naším studiem je upřímná modlitba a meditace. Upřímnost hraje velkou úlohu.

Jestliže meditujeme s intenzívní upřímností dvě minuty, je to lepší, než sedět v tak zvané meditaci dvě hodiny a myslet na své děti, své přátele, své nepřátele, své zaměstnání a cokoliv dalšího.

V Indii existují venkovské ženy, které říkají: „Meditujeme šest nebo sedm hodin každý den. Ale Bůh je tak nelaskavý. Nikdy nevyslyší naše modlitby.“ Co ale ve skutečnosti dělají? Začnou meditovat a potom začnou myslet na svou krávu. Kráva se pase, a oni myslí na to, zda nevstoupila na pozemek někoho druhého a někdo jí nenatloukl. Jejich mysl se toulá ve světě představivosti a potom řeknou: „Meditovala jsem po tolik hodin.“ Ale kolikrát třeba pomyslely na Boha, nemluvě o tom, že by pocítily Boží Přítomnost ve svém srdci? Po celou dobu opakovaly Boží Jméno, ale myslely na svou krávu nebo jinou bezvýznamnou věc. Jaký výsledek může člověk očekávat od takového druhu meditace?

Co se stane, když do mysli vstoupí během meditace špatné myšlenky?

Když medituji, jsem veškerým mírem, ale protože stále nemám úplnou kontrolu nad svými myšlenkami, někdy přijde negativní myšlenka. Obávám se, že špatné myšlenky mohou využít sílu mé meditace, aby provedly něco špatného.

Ve chvíli, kdy dokážeme přestat věnovat pozornost špatným myšlenkám, nemají špatné myšlenky žádnou sílu. Ale děje se to, je to, že se jich strašlivě obáváme. Zaobíráme se jimi a myslíme, že nás zahubí. Jen tím, že na ně myslíme, jen tím, že se jich obáváme, jim dáváme sílu. A proto se neobávej. Ty jsi pánem svého domu. Ty medituješ uvnitř tvého vlastního vědomí a někdo klepe na tvé dveře. Jestliže mu nebudeš věnovat žádnou pozornost, jak se odváží vstoupit? Když medituješ, jednoduše nesmíš otevírat dveře těmto špatným myšlenkám. A co uděláš v případě, když vstoupily, než sis jich byl vědom? Opět, nebudeš jim věnovat žádnou pozornost. Špatné myšlenky strašně žárlí na božské myšlenky, božské pocity, božskou sílu; v mnoha případech špatné myšlenky prostě odejdou. „Není zde pro nás místo. Nemá o nás zájem,“ myslí si. Špatné myšlenky mají také svou hrdost. Nezajímají se o vás, když vy se nezajímáte o ně.

Když medituji, cítím v čele tlak. Můžeš mi říci, co to způsobuje?

Často mi ráno trvá pěknou chvíli, než začnu meditovat. Jak vyprázdnit své srdce od negativních sil, aby člověk začal meditovat?

Záleží na tom, jestli se koncentruji a medituji na srdeční centrum nebo na třetí oko?

Proč bych se měl koncentrovat a meditovat v srdci namísto v mysli?

Když už jste úplně nespokojeni s omezenými schopnostmi mysli, bude pro vás možné koncentrovat se na srdce. Tak dlouho, dokud máte nesmírnou víru ve svou mysl, v mysl, která vše komplikuje a mate, budete ve své meditaci odsouzeni ke zklamání. Běžní lidé si myslí, že komplikovanost je moudrostí. Ale duchovní lidé vědí, že komplikovanost je nebezpečná. Bůh je velmi prostý. Světlo je velmi prosté. Je to naše prostota a upřímnost, ne složitost, v níž přebývá skutečná Pravda. Složitost nám nemůže dát nic. Sama složitost je zkázou.

Jestliže meditujete v mysli, budete schopni meditovat snad pět minut, a z těchto pěti minut budete meditovat velmi mocně možná jednu minutu. Potom ucítíte, že celá vaše hlava začíná být napjatá. Nejprve získáte radost a uspokojení, ale kdy ž chcete jít za ně, ucítíte nejspíš neúrodnou poušť. Pět minut budete něco přijímat, ale když budete chtít jít za to, nejspíš nepocítíte nic. Když meditujete v srdci, přijde den, kdy začnete získávat uspokojení. Pokud meditujete v srdci, meditujete tam, kde je duše. Pravda, světlo, vědomí duše prostupuje celým tělem, ale existuje určité místo, kde duše sídlí většinu času, a tím je srdce. Chcete-li osvícení, je-li vaším konečným cílem osvícení, získáte toto osvícení z duše, která je uvnitř srdce. Když víte, co chcete, a víte, kde to nalézt, je rozumné jít na toto místo. Jinak to bude jako jít do železářství koupit si potraviny. Jestliže se koncentrujete na mysl, budete zklamáni a ztratíte odvahu. Nezískáte, co jste chtěli, protože jste šli na špatné místo. Je to jako má situace nyní. Jsem zde v OSN. Když se někdo zeptá: „Kde je Chinmoy,“ můžete říci, že jsem v OSN, nebo můžete říci, že jsem v konferenční místnosti č.10. Má přítomnost duchovně prostupuje celou Organizaci Spojených Národů, ale mé živé vědomí je právě zde v této místnosti. Když přijdete sem, budu schopen pro vás učinit více než pro ostatní, kteří jsou jinde v budově. Podobně, zaměříte-li svou pozornost do srdce, získáte mnohem více vnitřního uspokojení, než když meditujete v mysli, protože srdce je sídlem duše. Musíte vědět, že Zdroj a Skutečnost jsou v srdci. Skutečnost je všude, ale pravé projevení Skutečnosti musí být v určitém místě. Uvnitř srdce je duše, a když meditujete na srdce, výsledek je nekonečně více naplňující. Ale pro některé lidi je obtížné meditovat v srdci, protože na to nejsou zvyklí. Musíte být moudří. Existuje ohromný rozdíl mezi tím, co můžete získat z mysli a co můžete získat ze srdce. Mysl je omezená, srdce je neomezené. Hluboko uvnitř nás je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Získat omezené množství je jednoduchý úkol. Meditace v mysli vám je může dát. Ale můžete získat více, pokud budete meditovat v srdci. Předpokládejme, že máte příležitost pracovat na dvou místech. Na jednom místě si vyděláte dvě stě dolarů a na druhém místě si vyděláte pět set dolarů. Jste-li moudří, nebudete ztrácet čas na prvním místě.

Jak se člověk naučí koncentrovat se na srdce?

Nemáte-li v hojné míře čistotu, nejlepší věcí je vzývat nejprve čistotu, potom se koncentrovat na srdce. Pokud je srdce nečisté, pokud srdce vlastní nesčetné pozemské žádosti, pak, nehledě na to, jak upřímně se koncentrujete na srdce, ve svém vnitřním životě nebudete úspěšní. Čistota hraje v duchovním životě nanejvýš důležitou roli. Čistota neznamená mít čisté tělo. Čistota je vědomím vlastnictví živého oltáře hluboko v nejvnitřnějším skrytu srdce. Když cítíte božskou přítomnost vnitřního oltáře, samovolně se očistíte. Tehdy bude koncentrace na srdce nanejvýš účinná, a když se dokážete účinně koncentrovat, musíte se stát vědomými duchovního srdce uvnitř sebe.

Jak by měl začátečník meditovat v srdci?

Mysl je ve stálých zmatcích a konfliktech. Existuje vůbec někdy nějaký konflikt v srdci?

Proč říkáte lidem, aby zůstávali v srdci, a ne v mysli?

Proč říkám lidem, aby věnovali více pozornosti srdci a méně mysli? Protože srdce rozšiřuje. Duše představuje naše osvícení, a je to uvnitř srdce, kde přebývá duše. V duchovním životě je duše naším pokladem. Pouze s pomocí duše dokážeme ve vnitřním životě učinit nejrychlejší pokrok a pouze meditací na své srdce se dokážeme spojit s duší. Všechny cesty vedou k Cíli, ale existuje určitá cesta, která nás tam vede rychleji než ostatní cesty. Touto cestou je srdce. Je rychlejší, bezpečnější a jistější než kterákoliv jiná cesta.

Protože cítíte, že duchovní aspirující by měl věnovat více pozornosti srdci než mysli, předpokládám, že vaše cesta je především cestou srdce. Mohl byste mi prosím říci, jakými způsoby se vaše cesta snaží směrovat pozornost aspirujícího na srdce?

V lidské lásce vidíme významnou věc. Když někoho milujeme, snažíme se strávit svůj drahocenný čas s tou určitou osobou, nebo myšlením na ni. Oddáme se té osobě. V duchovním životě také, pokud skutečně milujeme Boha, nebo nějakého duchovního Mistra, potom přirozeně budeme mít vnitřní nutkání nabídnout mu svou čistou lásku a oddat se mu skrze svou aspiraci a sebezasvěcení. Jinak to, co máme, není pravá láska. Dokonce i lidská láska nabízí svobodně svou službu, aby potěšila milovaného. V duchovním životě musí být toto sebenabízení mnohem intenzivnější. Musíme být připraveni dát vše, co máme a čím jsme Bohu, našemu duchovnímu Mistru, cestě, kterou následujeme. Toto naprosté sebenabízení je oddaností.

Ale úplné osvobození přichází pouze s odevzdáním se Vůli Nekonečného. Odevzdáním své konečné existence Nekonečnému se stáváme vědomě jedním s Nekonečným. Nevcházíme do neznámé osoby nebo do cizince, Nekonečno je naší vlastní nerealizovanou silou.

Konečné bylo vždy nenaplněnou, neprojevenou částí Nekonečna. Jako běžné lidské bytosti jsme koneční, ale jako vědomé božské nástroje nemůžeme být nikdy koneční, protože uvnitř nás vystoupila do popředí zářící Božskost Nejvyššího.

Je cesta srdce snazší než cesta mysli?

Jak můžeme integrovat mysl a srdce?

Když matka přijde k dítěti, tehdy dítě — kterým je mysl — musí cítit, že matka — srdce — přišla s dobrými úmysly: utišit mysl, osvobodit ji, naplnit ji božským způsobem. Pokud pochybující a neklidná mysl cítí, že srdce ji přišlo obtěžovat a že její neklid je něčím velmi dobrým, co si musí uchovat, potom je ztracená. Je-li dítě neklidné, plné pochyb, podezíravé, a když má v lásce všechny tyto nebožské vlastnosti a cítí, že jsou jeho nejlepšími vlastnostmi, co potom může ubohá matka dělat? Srdce bude mít dobrý úmysl přeměnit pochyby mysli ve víru a ostatní jeho nebožské vlastnosti v božské vlastnosti. Ale mysl musí být připravena, musí cítit, že srdce přišlo s myšlenkou změnit ji k lepšímu.

Druhý způsob; poté, co dítě prošlo vším negativním a ničivým — strachem, pochybami, podezíravostí, žárlivostí, nečistotou — dojde do bodu, kdy cítí, že je nejvyšší čas, aby šlo za někým, kdo mu může dát něco lepšího. Kdo je ten někdo? Matka, srdce. Matka je víc než dychtivá osvítit své vlastní dítě. Jestliže mysl aspiruje, okamžitě bude cítit, že srdce je matka, skutečná matka. A srdce bude vždy cítit, že mysl je dítě, které potřebuje poučit.

Dokážeš říci, zda něco pochází z mysli či ze srdce, nebo věci vždy přichází ze srdce do mysli?

Ve chvíli, kdy vybízíš k otázkám, se má mysl chce zeptat na mnoho otázek, ale mé srdce se nechce ptát na nic. Proč to?

Často uvnitř sebe cítím mnoho důležitých otázek, ale nejsem schopen je vyjádřit. Jak si jich můžeme být uvnitř sebe více vědomi, abychom poznali, jaké otázky máme?

Když mluvíte o srdci jako o centru lásky a místu, kde přebývá duše, myslíte tím fyzické srdce, nebo „srdce“ je jen výrazem, který používáte?

Od té doby, co jsem zde začal meditovat, cítím, že mé vědomí je na jiném místě, a jenom bych rád věděl, jestli to můžete vysvětlit.

Je duchovní sucho nevyhnutelné?

Ti, kteří vědí, jak plakat pro Samotného Boha, a nejen pro Boží dary, z hlubin svého srdce ucítí, že neexistuje žádné sucho. Ale ti, kdo chtějí přistupovat k Bohu s vědomostmi a s rozumem, budou vždy trpět suchem. Mnoho aspirujících, a dokonce velkých duchovních učitelů prošlo duchovním suchem. Na základě svých vlastních zkušeností potom říkají, že neexistuje nikdo, kdo nezažil duchovní sucho. Ale naštěstí si s nimi v tomto nerozumím. Přistupoval jsem k Nejvyššímu s láskou, oddaností a odevzdáním a přeji si říci, že jsem nikdy, nikdy nezakusil duchovní sucho. Neustále jsem se slunil ve spršce Jeho nekonečné Milosti.

Můžete vysvětlit, jak může aspirující dosáhnout svého duchovního srdce?

Jak se mohu stát svým srdcem a zůstat ve svém srdci každou vteřinu?

Druhý způsob, jak se stát srdcem, je cítit, že uvnitř tebe je božské Dítě, a tím je duše. Můžeš stále myslet na to, že uvnitř tvého srdce je Dítě, které je nejjasnější, nekonečně krásnější než jakákoliv lidská bytost. Věčné Dítě potřebuje příbytek, dům, pokoj. Kde je jeho pokoj? Je uvnitř tvého srdce. Nejprve mysli na Dítě a potom na jeho potřeby. Potřebuje místo, kde by mohlo žít, a tvé srdce je tím nejdokonalejším příbytkem.

Jak se můžeme naučit milovat Boha celým svým srdcem?

Jak mohu mít srdce tak rozlehlé, jako Ježíš Kristus?

Jeden den uvnitř sebe cítíte rozlehlé srdce a chcete se stát jedním se světem a ukázat světu účast. Ale jestliže nemáte druhý den stejný pocit, nebo stejnou schopnost cítit jednotu, neciťte se smutní. Pokud se tak budete cítit, bude to chyba. Z tohoto takzvaného smutku velmi brzo vyjde dopředu žárlivost. Když se stanete žárlivými, začínáte se proklínat a pochybovat o sobě. Říkáte: „Co jsem učinil špatně, že již nemám to, co jsem měl před několika dny?“ Potom začnete myslet, že Bůh je zaujatý. Myslíte: „Nedal mi tuto schopnost stále. Nyní dal tuto schopnost někomu jinému.“

Jak můžeme více rozšířit své srdce, abychom tě mohli obejmout a mohli tě mít stále s sebou?

Jak mohu zůstat v dobrém vědomí, zatímco jsi fyzicky pryč?

Jak můžeme rozšířit svá srdce a mít více jejich božských vlastností ve svých každodenních činnostech a vztazích s lidmi?

Musíme si uvědomit, že vitálno, které nás klame a využívá nás, musí být odloženo. Velmi často síly z nečistého vitálna, zpod pupku, vstupují do našeho srdce a způsobují, že trpíme. Očištění vitálna je naprosto nezbytné, pokud chce vitálno konat božsky společně se srdcem. Jinak srdce bude muset hrát svou úlohu samo. Ale prosím, buďte opatrní, když jednáte s lidstvem, abyste nenabízeli falešné světlo požadujícího a přivlastňujícího vitálna. Jménem zájmu často nabízíme starosti, úzkosti, nečistoty a podobně.

Jak dokáže člověk porazit připoutanost, když má široké srdce a chce pomáhat lidem?

Jak můžeš být odpoutaný, máš-li velké srdce? Pokud je Boží Vůlí, že bys měl pomáhat, a pokud ti dal trochu schopností, trochu osvícení, trochu vnitřní moudrosti a světla, potom budeš lehce odpoutaný. Ale jestliže tvá touha sloužit není Boží Vůlí, pokud přichází nevědomě z tvého vitálna, potom musíš být připoutaný. Pokud tvá touha pomáhat druhým přichází vědomě z vitálna, potom budeš vědět, že si přeješ pomáhat lidem jen pro ocenění, obdiv a slávu.

Velmi často lidé nepoznají rozdíl mezi srdcem a vitálnem, protože vitálno je blízko srdce. Duchovní srdce je ve středu hrudi a vitálno je u pupku a pod ním. Z pupku proudí vědomí vzhůru a mnoho lidí myslí, že je to vědomí srdce. Emocionálně a fyzicky nečisté vitální vědomí proudí ven a lidé si myslí, že to je vědomí srdce pročišťující a osvětlující celý svět. Vitální emoce vždy vytváří připoutanost, ale lidé jsou přesvědčeni, že je to zájem jejich srdce. Připoutanost je zabíjí, ale oni nechápou, co to je. Myslí, že trpí kvůli svému zájmu o druhé.

Dokud člověk neaspiruje, je velmi těžké poznat rozdíl mezi vitálním lpěním či vitální láskou a pravou psychickou láskou nebo božskou láskou srdce. Schopnost rozlišovat přichází skrze postupný duchovní pokrok. Duchovní Mistři dokážou poznat tento rozdíl a také upřímní hledající, kteří učinili značný duchovní pokrok, to dokážou. Ale ostatní budou chybovat. Při řídkých příležitostech poznají své vitální emoce, ale po většinu času budou cítit, že jejich čisté srdce jim způsobuje utrpení.

Je možné, aby se fyzická mysl pokusila zastřít vděčnost srdce?

Fyzická mysl stále pláče pro vlastnictví, a ne pro osvobození. Ale srdce má vždy cítění jednoty. V srdci máme ty a já stejné postavení. Já nejsem žádným způsobem nadřazený tobě, ty nejsi žádným způsobem nadřazený mně. Ale když žijeme ve fyzické mysli, jsme okamžitě odděleni. Buď jsem nadřazený nebo jsem podřadný; nemůžeme si být rovni. Fyzická mysl, která je plná nedokonalostí, omezení a otroctví, se nás vždy bude snažit oddělit od naší skutečnosti. Naší skutečností je duše, a duše je uvnitř srdce. Fyzickou mysl musíme chytit a hlídat jako zloděje. Chytit musíme mysl svou intenzivní aspirací a hlídat ji musíme silou své vůle. A nakonec ji musíme osvítit světlem své duše.

Někdy se říká, že Amerika má velké srdce. Zjišťujete například, že Američané žijí více v srdci než Evropané?

Srdce je ve středu hrudi a vitálno je hned pod ním. Vzdálenost mezi nimi je docela malá. Ale mysl je nahoře v hlavě, a vzdálenost k ní je tedy velká. Přirozeně je jednodušší, aby světlo srdce vstoupilo do vitálna, než aby vstoupilo do mysli. Potom opět, jsou dva druhy vitálna: dynamické vitálno a agresivní vitálno. Americké vitálno je obvykle dynamické, a ne agresivní, a to je velmi šťastné. Dynamické vitálno je v duchovním životě důležité a nápomocné, zatímco agresivní vitálno je ničivé a zhoubné. V různých částech světa vyšlo do popředí agresivní vitálno, ale v Americe vidím po většinu času dynamické vitálno. Ale i v tomto ohledu jsou Američané stále nedokonalí. Ve vitálnu se dynamismus a agresivita velmi často mísí. Vitálno je jako nůž. Nožem můžeme rozříznout ovoce a rozdělit se s ostatními a stejným nožem můžeme někoho probodnout. Musíme být tedy velmi opatrní, aby se dynamické vitálno nestalo agresivním vitálnem.

V Americe a na jiných místech, kde jsem spatřil dynamismus, je naděje. Existují místa, kde není žádný dynamismus a v této chvíli zde není příliš velká naděje pro duchovní pokrok. Jsme-li dynamičtí, činíme pokrok, běžíme. Pokud nevíme, kde je náš cíl, pak můžeme běžet z této strany k té straně, ale je to lepší, než zůstat statičtí. Jinak neučiníme vůbec žádný pokrok. Existuje mnoho částí světa, kde se většina lidí oddává potěšení lenosti, zahálky, apatie. To je bohužel velký problém Indie. Ale Američané běží. Nejsou si jisti cílem, ale stále jsou v pohybu. Jdou jedním směrem a narazí do zdi a zraní se. Ale potom zjistí, že jejich cíl zde není, jdou tedy jinou cestou. Pokud to není také správný směr, dostanou další úder. Ale pokračují. A tak pomocí pokusu a omylu činí pokrok.

Věc, kterou v Americe hluboce oceňuji a obdivuji je, že Amerika neví, jak váhat, nebo nehybně stát. To je v duchovním životě výborná vlastnost. Náš Cíl není tam, kde jsme nyní my, náš Cíl je kdesi před námi, proč bychom tedy měli zůstávat na jednom místě? Když známe svůj Cíl, přesto musíme stále běžet. Díky naší dynamické aspiraci vysvitne Boží Soucit a povede nás k našemu Cíli.