Jak se člověk může spojit se svými blízkými na onom světě?

Sri Chinmoy: Existuje několik způsobů, jak kontaktovat své blízké, kteří nejsou na tomto světě. Nejjednodušší způsob, o kterém se stále mluví, je jít k nějakému médiu. Médium vám bude vyprávět mnoho příběhů o vašich příbuzných, kteří jsou v nebi. Bohužel velmi často tyto příběhy nemají nic společného se skutečností. Pouze zřídka média přinášejí od duše skutečné vnitřní poselství. Musíte vědět, že když člověk opustil tělo teprve před několika dny, měsíci, před rokem nebo dvěma, pak je možné, že je duše stále ve vitálním světě. Tehdy je pro médium snazší sdělovat pravdivé zprávy. Ale když duše vstoupí do mentálního světa, intuitivního světa, psychického světa nebo vlastního světa duše, který je nekonečně výš než svět vitální, tehdy budou zprávy od média zcela nepravdivé.

Dalším způsobem je jít ke skutečnému duchovnímu Mistrovi. Pokud půjdu za majitelem obchodu, velkého obchodu, a požádám ho o něco, pak jestliže je se mnou spokojen, okamžitě mi vyhoví. Ale pokud půjdu jen k poslíčkovi nebo k obyčejnému úředníkovi, zjistím, že jeho schopnosti jsou velmi, velmi omezené. Když někdo v duchovním světě přijde ke skutečnému Mistrovi, zjistí, že jeho schopnosti jsou neomezené. Je jako majitel obchodu. Ví, co má, ví, kde to má, a komukoli může dát, co chce. Ale médium je jako úředník nebo poslíček. Má velmi malou moc, aby vám dalo to, co chcete. Když duchovní Mistr přijímá nebo přináší poselství, vstoupí do duše toho, kdo ho o tuto laskavost žádá, protože duše této osoby bude vědět, kde se právě nachází duše jeho příbuzného. Jeho mysl to neví, jeho srdce to neví, jeho vitálno to neví a ani jeho tělo neví, kam duše jeho drahého odešla. Ale duše to ví. Obvykle však duchovní Mistři tento druh poselství přináší neradi, protože cítí, že je to všechno jen zvědavost.

Pokud má člověk upřímný pláč, nikoli jen zvědavost, a chce poslat zprávu zesnulému příteli nebo příbuznému, nemusí za nikým chodit. Jeho upřímná modlitba je nekonečně bezpečnější a jistější než přijetí někoho jako jeho posla. Pokud nabízí své poselství Bohu srdcem modlitby a srdcem meditace, může snadno přenášet své poselství osobě, pro kterou je určeno. Srdce, které se chce modlit, se okamžitě spojí s Božím Soucitem. Srdce, které chce meditovat, se okamžitě spojí s Božím Světlem. Pokud se spojíme s Božím Světlem a Božím Soucitem, pak se naše modlitba, naše meditace bezpochyby dostane ke správné osobě.

Jak zjistíme, zda daná osoba naši zprávu obdržela, nebo ne? Musíme mít víru. Jdeme k médiu, protože mu věříme. K duchovnímu učiteli jdeme, protože v něj věříme. Proč bychom neměli mít víru také ve svou vlastní modlitbu? Pokud nemáme víru v médium, i když je poselství správné, nebudeme mu věřit. Pokud nemáme víru v Mistra, i když vše udělá před námi, řekneme, že je to všechno halucinace. Máme-li víru ve vlastní modlitbu, má naše modlitba schopnost stát se čistým dítětem, které se s láskou rozběhne ke svému Otci, aby něco získalo. V okamžiku, kdy Otec vidí, že k němu jeho dítě přiběhlo s takovou láskou a vírou, Otec mu okamžitě všechno dá.

Pokud se neumíme modlit nebo meditovat, pokud nestojíme o duchovního Mistra a máme velmi malou nebo žádnou víru v médium, pak existuje ještě jeden praktický způsob, jak posílat zprávy našim zemřelým. Měli bychom si zapsat sedm událostí z našeho života, které mají s danou osobou něco společného. Události by měly být co nejoduševnělejší a nejdůvěrnější, cokoli, co stále žije v našem srdci. Až budeme mít sedm událostí, které jsou nejdůvěrnější a nejoduševnělejší, musíme jednu po druhé dát před sebe. Pak musíme vzít každou událost a vstoupit do ní svým současným životem a současným zájmem. Každá událost je jako malá tečka. Když do ní vstoupíme svým přítomným životním dechem, vidíme, že se z tečky stává velký kulatý kruh. Intenzita a schopnosti našeho životního dechu ji okamžitě zvětší. Životní dech této skutečnosti vstoupí do univerzální Skutečnosti a sjednotí se s ní. Když jasně vidíme, že se jedná o univerzální Skutečnost, určitě se objeví tvář osoby v jemné fyzické podobě. Jsme-li obyčejní lidé, nebudeme schopni se této jemné fyzické podoby dotknout; jsme-li duchovní lidé, bude jemná fyzická podoba hmatatelná, pevná. Zde musíme být velmi praktičtí. Musíme mít důvěru ve svět, který je přímo před námi. Když se podíváme do univerzální Skutečnosti a uvidíme tvář člověka, budeme mu schopni nabídnout své poselství. Musíme však cítit, že tyto důvěrné chvíle jsou jedinými okamžiky, které existovaly mezi námi a naší milovanou osobou. Pokud do našeho citu k této osobě vstoupí jakýkoli rušivý element nebo čin, který se nám nelíbil, okamžitě se všechno zničí. Musíme mít pocit, že bychom byli ochotni za tuto osobu položit život a že by i ona byla ochotna položit život za nás. Když cítíme, že každý z nás je ochoten položit svůj život za druhého, můžeme v té chvíli vědomě splynout s životem tohoto člověka a můžeme mu snadno předat nebo přijmout poselství.

From:Sri Chinmoy,Meditace: volba člověka a hlas Boha, část 1, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcv_1