Někdy při svých meditacích přemýšlím o Věčnosti. Tento pocit, místo aby mi působil radost, mi naopak způsobuje velkou úzkost. Mám pocit, že jsem úplně sám, mám pocit, že jsem silou své mysli zničil svět a jsem úplně sám. Prosím, řekněte mi, jestli se nevydávám po špatné cestě.

Sri Chinmoy: Když při meditaci cítíte, že jste sami, není to ve skutečnosti osamělost lidské bytosti, kterou vnímáte. V té chvíli jste nahlédli do Duše, která prostupuje vším. To, co cítíte, je pocit vaší nevědomé jednoty s Absolutní Jednotou. Vidíte Skutečnost; jste Jediný, který prostupuje vším. Když však fyzické, vitálno a mysl nejsou do značné míry transformovány, bojí se této osamělosti. Ve skutečnosti se ve vaší meditaci stává to, že vaše aspirace ustane dříve, než dosáhne svého Cíle nebo najde svůj příbytek v Cíli. Stoupající plamen vašeho srdce stoupá vzhůru, ale dochází k několika zastavením a přerušením. Kdyby šlo o nepřerušovaný a nepřetržitý vzestup, pak byste nepociťoval osamělost na nižších úrovních svého vědomí. Snažte se, aby se vaše aspirace nepřerušovala. Vnitřní běžec musí dokončit svůj božský závod.

From:Sri Chinmoy,Meditace: volba člověka a hlas Boha, část 1, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcv_1