Co tedy v té chvíli uděláte? Snažte cítit, že v srdci je něco, co je nekonečně silnější než mysl. Je to duše, která má nesmírnou sílu. Vnímejte duši a vyneste ji ze srdce dopředu. Ciťte, že uvnitř duše je intenzivní síla. Možná duši neuvidíte, ale vyneste do popředí svou vnitřní sílu a potom uchopte svou mysl. Řekněte mysli: „Dovolila jsi mi zůstat tichým na několik minut a já jsem ti vděčný. Ale stále se ještě modlím a medituji, stále pláču pro Mír, Světlo a Blaženost, a ty mi teď nedovoluješ, abych pokračoval.“ Pak prostě uchopte mysl a vtáhněte ji do záplavy srdce. Dokud vám mysl dovolí meditovat, nemusíte si dělat starosti. Jakmile vás však začne obtěžovat a působit vám bolest, znamená to, že vám nechce dovolit přijímat více Míru, Světla a Blaženosti shůry.
Prostě uchopte mysl a jednejte s ní jako s neposlušným dítětem. Předtím spalo, a tak matka mohla zůstat v tichosti a modlit se k Bohu. Teď se ale dítě probudilo a chce tropit neplechu. Už nechce matce dovolit, aby aspirovala a aby dosáhla více Míru, Světla a Blaženosti. Co tedy matka udělá? Pohrozí dítěti a řekne: „Stále se ještě modlím, stále ještě medituji. Ty mě nesmíš vyrušovat, nebo tě potrestám.“
Matka dá dítěti pohlavek a řekne, „Teď si mi sedni na klín a nech mě dělat to, co potřebuji.“ Potom, co dostane pohlavek, dítě usne na matčině klíně a matka se může modlit a meditovat.From:Sri Chinmoy,Meditace: volba člověka a hlas Boha, část 1, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcv_1