Měl by se člověk stáhnout do ústraní a odmítnout lidstvo, aby meditoval?

Sri Chinmoy: Ten kdo medituje, musí jednat jako božský hrdina uprostřed lidstva. Lidstvo je neoddělitelnou součástí Boha. Jak bychom mohli dosáhnout božskosti odmítáním lidskosti? Musíme přijmout svět takový, jaký je nyní. Nepřijmeme-li něco, jak to můžeme změnit? Kdyby se hrnčíř nedotkl hroudy hlíny, jak by z ní mohl vytvarovat hrnek? Svět kolem nás není dokonalý, ale ani my nejsme dokonalí. Dokonalá dokonalost ještě nenastala. Musíme vědět, že lidstvo má v současnosti k dokonalosti daleko, velmi daleko. Ale i my jsme součástí tohoto lidstva. Jak se můžeme přestat starat o své vlastní bratry a sestry, kteří jsou jako údy našeho vlastního těla? Nemohu se zbavit své ruky. To je nemožné. Stejně tak, když oduševněle a oddaně meditujeme, musíme přijmout lidstvo za své. Musíme ho vzít s sebou. Pokud jsme v pozici, kdy můžeme inspirovat ostatní, pokud jsme o krok napřed, pak máme příležitost sloužit božskosti v těch, kteří nás následují. Nesmíme tedy odejít do himálajských jeskyní. Musíme se tváří v tvář postavit světu tady a teď. Tvář světa musíme přeměnit silou svého zasvěcení božskosti v lidstvu. Meditace není únik. Meditace je přijetí života jako celku se záměrem přeměnit jej pro nejvyšší projevení božské Pravdy tady na zemi.

From:Sri Chinmoy,Meditace: volba člověka a hlas Boha, část 2, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcv_2