Když v duchovním životě meditujeme, co ve skutečnosti děláme? Krmíme duši, svou vnitřní bytost. Dokonce i když duši nemůžeme nakrmit každý den nejblaženěji, nesmíme se vzdát. Lepší je nakrmit duši čímkoli než ji nechat hladovět. Proto se nikdy nevzdávejte; vždy se pokuste meditovat.
Cesta je dlouhá. Zatímco kráčíte po cestě, někdy vidíte překrásné stromy s listovím, květy a ovocem. Jindy vidíte, že je zde jen cesta, bez krásné krajiny. Někdy můžete cítit, že jste na cestě vyprahlou pouští. Cíl je neskutečně daleko. Tak co můžete dělat? Protože míříte k tomuto cíli, musíte jít, jít a jít.
Musíme cítit, že jsme všichni božští rolníci. Hledající nekonečné Pravdy musí cítit, že je rolník. Rolník oře pole a zušlechťuje půdu. Pak musí počkat na déšť. Po určité době semínko vyklíčí a začne růst do rostlinky. Stejně tak je v duchovním životě potřebné naše osobní úsilí. A tak musíme cvičit meditaci. Pak musíme cítit potřebu Boží Milosti jako deště. Když Boží Milost sestupuje a naše lidské úsilí stoupá, budeme schopni dobře meditovat tak, jak by se nám to líbilo. Pokročilí duchovní hledající mohou meditovat v kteroukoliv chvíli, v kterémkoliv čase, na kterémkoliv místě.
Abychom se vrátili k vaší otázce, zpočátku zkoušejte meditovat se svým osobním úsilím a s Boží Milostí. Útočí-li na vás nepřátelské síly, nebožské síly a nemůžete-li meditovat, pak nabídněte prostě své současné dosažení oduševněle a oddaně k Nohám Nejvyššího: „To je to, co nyní mám. Stal jsem se obětí těchto sil. Toto je teď mé vlastnictví — nechtěné vlastnictví — a já Ti ho nabízím. Pokládám ho k Tvým Nohám.“ Dokážete-li nabídnout Nejvyššímu své bytí tímto způsobem, uvidíte, že se vaše denní meditace stane nejplodnější.From:Sri Chinmoy,Meditace: volba člověka a hlas Boha, část 1, (knižně nevydáno), 1974
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcv_1