Oba jsme žili v představě, že ten druhý je hluchý. Jak my jsme na sebe z plných plic křičeli! Nehádali jsme se, ale cítili jsme, že pokud nebudeme křičet, tak se neuslyšíme. Vždy jsme diskutovali o politice. Já jsem argumentoval ve prospěch Ameriky. On zase ve prospěch Číny. Byl to Žid, ale měl rád Čínu. Jak nádherné měl argumenty! Nicméně jsme se oba měli velmi rádi. Byli jsme tak dobří přátelé. Vždy byl ke mně velmi, velmi milý.
Prakticky po šestnácti letech přišel na jeden z mých koncertů na Manhattanu. Po koncertu přišel ke mně. Díval jsem se na něj, on se díval na mne. Nakonec říkám: „Jste vy pan Custer?“
On řekl: „Jste pan Ghose? Jste Chinmoy? Jak ti mám teď říkat? Mám ti říkat Ghose, nebo Chinmoy?
Já jsem řekl: „Ne, mé jméno je nyní Sri Chinmoy. Zapomněl jsi?“
Potom mi začal vyprávět, jak věděl, že se jednoho dne stanu velkým.From:Sri Chinmoy,Moje konzulární léta, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcy