Následujícího dne jsem dal vyvolat film, ale nic na něm nebylo. Byl jsem tak znechucen. Řekl jsem si: „Fotoaparát není míněn pro mne. V Indii jsem to věděl. Tyto věci jsou nepřátelské síly!“
Vyšel jsem z budovy. Vzpomínám si, že zrovna sněžilo. Vzal jsem aparát a mocně jím udeřil o zem. Poté jsem si řekl: „Musím být hodný.“ A tak jsem posbíral všechny úlomky. Rozbil jsem aparát na kousky, tak jsem je musel posbírat.
To byla v té době moje první a poslední zkušenost s fotoaparátem. O několik let později mi Sudha, prezidentka našeho Centra v Portoriku, věnovala fotoaparát a ten naštěstí fungoval.From:Sri Chinmoy,Moje konzulární léta, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcy