Část II — Z bytu do bytu

Špinavá chudoba

Poté, co jsem získal místo na indickém konzulátě, jsem si najal malý pokoj v bytě na 108. ulici, poblíž Columbia University. Za nájem jsem myslím platil čtyřicet pět dolarů měsíčně. Tento byt se mnou sdíleli dva další zaměstnanci z konzulátu. Ti měli velké pokoje, ale já jsem měl tak malý pokoj, že kdybych byl o stopu vyšší, tak bych se ležíc na zemi dotkl protilehlých stěn! Byla tam dlouhá chodba a můj pokoj byl na jejím konci. Všude byli švábi. Bylo to tak špatné, tak špatné!

V noci jsem jedl dva koláčky a vodu. Ráno jsem potom snídával vločky bez mléka. Občas jsem v noci kolem jedenácté chodíval ven a sedával v malém parku, který byl blízko našeho domu. Jmenoval se Morningside Park. Mí přátelé mi říkali: „Nechoď tam. Je to nebezpečné. V noci se tam scházejí narkomani a pochybní lidé všeho druhu.“ Chodil jsem tam jen meditovat. Byl jsem ve svém vlastním světě.

Jednou v noci tam jedna stará paní dělala hrozný hluk. Nevěděl jsem, jestli se směje, nebo jestli pláče. Netroufal jsem si za ní jít.

V tom parku jsem napsal své slavné básně „Jsem zloděj“: „Jsem hlupák“ a „Jsem idiot“.

Harshad Acharya: Během těch čtyř měsíců, kdy jsem se Sri Chinmoyem sdílel byt, si nevzpomínám, že bych ho viděl v kuchyni. Ani nevím, z čeho žil. Myslím, že většinou z ovoce. Ve svém pokoji svítil dlouho do noci. Byl vzhůru a psal básně.

From:Sri Chinmoy,Moje konzulární léta, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcy