Jakmile jsem sestoupil po schodech dolů, spatřil jsem dva muže, zuřivě mířící svými revolvery na náčelníka stanice, který jim byl nucen odevzdat všechny peníze, lístky i tokeny. Na jejich hrozivý povel jim všechno musel nasypat do plátěného pytle. Potom oba násilníci opustili scénu. Celá ta událost trvala jen pár sekund. Byl jsem naprosto omráčen a otřesen. Připadlo mi, že od chvíle, kdy jsem spatřil ty revolvery, vyšlo samo od sebe z mých úst nejméně tisíckrát Boží jméno.
Jedinými očitými svědky byla jedna paní ve věku kolem sedmdesáti let, jeden Afroameričan a já. Žena propukla v pláč s šílenými vzlyky, ale muž měl nervy z ocele. Náčelník stanice, potupený a pln zuřivosti, volal ihned policii a žádal nás, abychom svědčili jako očití svědkové. Řekl jsem mu, že jsem plně připraven tak učinit.
Afroameričan řekl náčelníkovi stanice: „Proč nás chcete dostat do obtíží? Nechceme se potýkat s takovými problémy v takovou dobu!“
„Jděte si tedy po svých,“ odsekl náčelník.
Potom se mě ten Afroameričan zeptal, jestli jsem Ind, a když jsem přisvědčil, jednoduše mne prostrčil dveřmi, které vedly dolů na nástupiště. Turniket jsme nemohli použít, protože všechny tokeny byly ukradeny při přepadení. Stará žena nás přes své sympatie k náčelníkovi následovala. Starý muž mě vstrčil do vlaku a začal mě kárat: „Vy Indové jste tak naivní. Pomoci tomu náčelníkovi v tuto hodinu by znamenalo říkat si o problémy. Policie vás bude obtěžovat a odveze na policejní stanici. Tak to chodí, protože policie nemá svá stanoviště ve stanicích. Buďte moudrý a nebuďte naivní. Moudrost je důležitější než pouhá upřímnost.“
Ačkoli jsem s jeho filozofií tak docela nesouhlasil, byl jsem hluboce pohnut jeho upřímným zájmem o moji bezpečnost.From:Sri Chinmoy,Moje konzulární léta, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcy