Zcela náhle jeden mladý dělník prolezl staveništěm a skočil dolů na koleje před vlak, připraven odevzdat svůj život sebevraždou. Ale řidič odmítl přijmout jeho nabídku. Razantně uvedl v činnost brzdy. Následný náraz byl nepopsatelný.
Všichni lidé ve voze byli znenadání vrženi jeden na druhého. Fyzický šok byl skoro stejně krutý jako sama smrt. Někteří lidé byli zle poraněni, zejména ti, kteří seděli. Já jsem spadl na hromadu asi třiceti pasažérů, kteří už leželi na zemi. Nemilosrdně jsme byli střemhlav vrženi na konec vozu jako kamení v pytli. Snad za nás dýchala nějaká neviditelná síla, zatímco se mnoho těl stalo jediným.
Jméno „Kálí“ vyšlo z mých úst a vstoupilo do mého srdce. Vyvázl jsem bez zranění, ale byl jsem zahanben svým ubohým palcem, který trochu krvácel. Když vlak pokračoval v cestě a dorazil do další stanice, ukázalo se, že kromě lidí s těžkými zraněními mnoho dalších omdlelo. Všichni byli převezeni do nemocnice. Někteří mladí chlapci začali z divokého nervního vzrušení dělat kotrmelce a jeden druhého objímali.
Mnoha bolestivými zraněními muselo být zaplaceno za záchranu jednoho života. Moje Kálí odmítla nevyžádané odevzdání.From:Sri Chinmoy,Moje konzulární léta, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcy