Můj skotský otec, můj indický syn

Během téhož dne mne trápila představa o mé zpáteční cestě a moje obavy se spolehlivě vyplnily. Zpáteční cesta byla bolestivým opakováním ranní noční můry. Večer, ve stanici na 59.ulici na Lexington Avenue, byla moje pozornost upoutána ke křehkému osmdesátiletému starci. Přitahoval veškerou moji sympatii svým kouzelným, soucit budícím pohledem. Naprosto ztratil směr své cesty a v tom davu byl zcela bezmocný. Co se týče povědomí o směru další cesty, jsem nebyl o mnoho šťastnější než on, ale moje sympatie směle překonala mou rozvahu. Když jsem se dozvěděl, kam jede, vzal jsem jej za ruku a vedl k vlaku, který jsem považoval za správný. Zvládli jsme to jen s vypětím všech sil. Tlačením a pomocí loktů jsem se svým bývalým atletickým srdcem dokázal opatřit místo k sezení pro toho starého muže. Jen si sedl, zeptal se ho jiný starý muž, dívaje se na mne: „Kdo je to?“ okamžitě odpověděl: „Můj syn, můj indický syn.“ Užasl jsem nad jeho laskavými slovy a blažilo mě, že uhodl moji národnost. Jeho vděčnost nemohla zůstat nečinná. Tiše a kousek po kousku protlačoval vedle sebe místo. Mladá dívka, která seděla vedle něj, nemohla pochopit jeho podivné chování. Takto se snažil asi dvacet minut, dokud neuvolnil dost místa, abych si mohl sednout vedle něj. Vskutku velký byl jeho triumf, když mě se skotským přízvukem vyzval, abych si sedl. „Opravdový otec,“ promluvilo nahlas mé vděčné srdce. „Můj skotský otec!“

From:Sri Chinmoy,Moje konzulární léta, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcy