Napaden nepřátelskými silami

Během doby, kterou jsem strávil v Minneapolisu, jsem bydlel u Idy Pattersonové. Připravila pro mne pokoj v přízemí. Ona sama spala v horním patře. Ó Bože! Neřekla mi, že právě v tom pokoji před deseti či dvanácti dny její muž spáchal sebevraždu! Proč své pozvání nezrušila?

Jakmile jsem se pokusil usnout, přišel nespokojený duch jejího manžela a po něm mnoho nepřátelských sil. Napadly mě, protože když někdo spáchá sebevraždu, je to největší vítězství nepřátelských sil. Řekl jsem si: „Co to? Tento pokoj je čistý. Co se stalo?“ Potom jsem se musel těm nepřátelským silám postavit.

Ráno jsem řekl své hostitelce: „Co se stalo vašemu manželovi, Ido?“ Ten duch mi totiž řekl, že byl jejím manželem. Potom jsem jí řekl, co se v noci odehrálo a ona začala plakat. Nakonec se mi přiznala, že v tom pokoji její muž spáchal sebevraždu. Snad se příliš styděla, aby mi o tom řekla. Nedovedla si představit, že bych mohl být napaden nepřátelskými silami. Kdyby tam spal někdo jiný, tak by se možná nic nestalo. Ale občas tito nebožští duchové přijdou a napadnou duchovního člověka v naději, že od něj dostanou požehnání. Útočit jako potměšilé opice je v jejich pravé přirozenosti.

From:Sri Chinmoy,Moje konzulární léta, Madal Bal, 1998
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/mcy