Jeho život je plný hluku, jeho život je plný shonu,
jeho život je plný spěchu.Je obrazem neupřímnosti, je obrazem nevděčnosti,
je obrazem selhání.Nedaří se mu ztišit bouři jeho těla,
nedaří se mu vyjít z propasti jeho pochybností,nedaří se mu pohřbít rakev jeho strachu.
Přesto bude zachráněn,bude osvobozen,
bude naplněn,neboť uslyšel kroky svého Mistra.
```Ať už má žák k Mistrovi navenek blízko, či ne, dveře Mistrova srdce jsou pro něj otevřeny dvacet čtyři hodin denně. Zaklepe-li žák na dveře svého Mistra, Mistr je otevře. Když ale klepe, musí klepat se svou upřímnou aspirací, a ne se svým požadujícím vitálnem. Pokud přichází se svým požadujícím vitálnem, Mistrovy dveře se nikdy neotevřou. Přichází-li však s aspirací, potěší Mistra daleko více, než si představoval, a dveře se pro něj otevřou dokořán na jeho sotva patrné zaklepání.
Žák může Mistra těšit Mistrovým vlastním způsobem nebo svým vlastním způsobem. Jestliže chce být Mistr potěšen svým vlastním způsobem, neznamená to, že je autokrat. Správněji řečeno to znamená, že Mistr ví, jak chce být potěšen Nejvyšší. Vůle pravého Mistra je vždy sjednocena s Vůlí Nejvyššího.
Žák může svého Mistra potěšit nejvíce, když od něj nebude nic očekávat. Bude jen dávat a dávat; zcela a bezvýhradně nabídne sám sebe. Když žák něco dá, bohužel často hned očekává něco na oplátku. Je to proto, že žije ve světě dávání a braní. Duchovní život ale není tržiště. Mistr ví, co je pro žáka nejlepší a kdy je ta nejlepší chvíle, aby mu to dal. Kdyby dal něco předčasně, může namísto osvícení temného žákova vědomí jen rozbít jeho vnitřní nádobu.
Jestliže má žák schopnost přijímat, Mistrova síla ho musí osvítit. Nedokáže-li žák přijímat, Mistrova síla bude zbytečná. Naopak bude škodlivá. Pokud ale žák Mistrovi dovolí, aby pracoval jeho vlastním způsobem, což je způsob, který přikazuje Božské, tehdy Nejvyšší v Mistrovi dokáže žáka utvářet v souladu s božskou Vůlí.
Jsou čtyři hlavní způsoby, jakými se žáci snaží potěšit Nejvyššího ve svém Mistrovi. Nejprve jsou zde ti, kteří chtějí potěšit Nejvyššího v Mistrovi způsobem, jakým chce být Nejvyšší potěšen. Jak to dokážou? Silou své aspirace a meditace do Mistra vstoupí a dostanou poselství, které chce nabídnout, podle kterého se potom snaží jednat. Nebo nechají Mistra, aby on vstoupil do nich, a snaží se získat jeho poselství. Mistr komunikuje s dušemi svých žáků každý den a sytí je Světlem, Mírem a Blažeností. Každý den říká Mistr duším, jak mohou potěšit Nejvyššího, a duše přinášejí toto poselství do vědomé mysli žáků. Potom ho žáci buď přijmou, nebo odmítnou.
Protože žáci většinou bohužel nemají schopnost neustále vstupovat do Mistra nebo nejsou natolik vnímaví, aby mohli přijímat Mistrovo poselství, snaží se Mistra potěšit se vší svou upřímností, oddaností a láskou takovým způsobem, který považují za nejlepší. Mohou cítit, že pokud pro Mistra udělají toto, Mistr bude nanejvýš potěšen. Bezpochyby je to dobrý postoj, protože se podle své schopnosti nebo intenzity své aspirace co nejupřímněji snaží potěšit Nejvyššího v Mistrovi. Nepokoušejí se Mistra podvádět ani mu dělat problémy. Snaží se jen sloužit Nejvyššímu v něm tak, jak cítí, že je to nejlepší. První způsob je mnohem lepší, nekonečně lepší, ale druhý přístup je také dobrý.
Potom je tu třetí způsob. Zde žáci cítí, že pokud Mistr řekne, aby něco dělali, budou to dělat, a pokud Mistr řekne, aby něco nedělali, nebudou to dělat. Jestliže se potom něco nepovede, ubohý Mistr na sebe musí vzít všechnu vinu. Když se ale věci daří, jejich ego vyjde okamžitě do popředí a řekne: „To naše aspirace způsobila tento úspěch.“
Těmto žákům duchovní Mistr říká: „Když řeknu: ,Udělej tohle,‘ protože to je to, co vaše duše chce, abyste udělali; je dobré, že to uděláte. Pokud byste to však udělali ze svého vlastního vnitřního popudu, měli byste nekonečně větší radost, protože byste cítili, že jste pravdu objevili vy sami.“ Mistr za ně pravdu už objevil. Teď je ale na žácích, aby v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce objevili, že to, co chtějí oni, a to, co chce jejich Mistr, je totéž.
Mistr může žákům říci: „Udělej tohle! Udělej tamto!“ Může to ale říci jen těm duchovním dětem, které mu zcela nabídly své tělo, vitálno, mysl, srdce a duši, a ne těm lidem, kteří se jen přišli podívat, zda je duchovní a zda dokáže vyřešit jejich problémy. Pro ty, kteří ho opravdu přijali, musí Mistr udělat vše. Žáci ale musí vědět, že Mistr je připraven sloužit jim podle toho, jak hluboko do něj vstoupili a nakolik opravdu milují Nejvyššího v něm.
Pro upřímného žáka kteréhokoli Mistra je vždy největší radostí, když poslouchá Mistrovy příkazy, a ne svou fyzickou mysl. Nesobečtí, oddaní a soustředění žáci kráčejí po Mistrově cestě každý den, každou hodinu, každou vteřinu. Hledající, který má ke svému duchovnímu Mistrovi takovýto oddaný vztah, může ve vnitřním životě učinit ten nejrychlejší pokrok.
A nakonec je zde čtvrtý přístup. Takzvaní aspiranti často přijmou Mistra na den nebo na dva, jen aby vyřešil jejich problémy. Pak, když jsou jejich problémy vyřešeny, odejdou. Nebo říkají, že k Mistrovi přicházejí pro osvobození a realizaci, ale když vidí, že je to dlouhý a namáhavý proces, opustí ho. Říkají, že přišli pro nejvyšší realizaci, ale když zjistí, že Mistrova cesta není způsob, jakým chtějí realizovat Boha, dostanou pocit, že pro ně Mistr není určen, a proto odejdou.
Někteří lidé se duchovního Mistra ptají, co mají dělat, a když jim to řekne, udělají pravý opak. Jestliže víte, že svého Mistra nedokážete poslechnout, raději se ho neptejte, co máte dělat. Jinak až do vašeho srdce vstoupí upřímnost a vaše aspirace zesílí jako stoupající plamen, budete velice nešťastní, že jste ho neposlechli. Kdybyste se ho bývali neptali, nebyli byste nešťastní, protože byste od začátku až do konce měli dokonalou svobodu dělat svá vlastní rozhodnutí a také je sami uskutečňovat. Když Mistr radí, vyjadřuje Vůli Nejvyššího. Záleží na žákovi, zda ji přijme, či odmítne. Mistr nebude nikdy nespokojen, jestliže ji žák odmítne. Skutečný Mistr je daleko nad žákovým přijetím nebo odmítnutím. Pokud však bude Mistr chtít, může tomuto žákovi říci: „Brzdíš svůj vlastní pokrok. Bůh je ale v tobě a bude stále pochodovat. Pomalu a jistě tě jednoho dne dovede k Cíli.“ Nic víc nemusí Mistr říkat.
Když Mistr žákovi něco říká, říká to pro jeho vlastní dobro. Žák si bohužel velice často myslí, že pokud Mistr něco říká, má k tomu nějaký motiv. Dokonce i když žák nemá takový pocit, často přijímá Mistrovy názory jen s největší vnitřní neochotou. Co může ubohý Mistr dělat? Když mlčí, žák si myslí, že je k němu lhostejný. Říká si: „Mistr se o mě nezajímá; zajímá se jen o druhé. Mně nic neříká.“ Dokonce i když ve vnitřním světě plakal měsíce a léta pro Mistrovu radu, řekne-li mu Mistr, aby udělal to nebo ono, okamžitě něco namítá. Říká celému světu: „Mistr mě požádal, abych to udělal — to je důvod, proč to dělám. Sám pro sebe to nechci ani nepotřebuji; dělám to, jen abych Mistra potěšil.“ Ve vnitřním světě budou žáci pro něco plakat a ve vnějším světě budou Mistra obviňovat za to, že jim to dal.
Duchovní Mistr se snaží své žáky potěšit na všech úrovních. Někdy se mu to daří, jindy ne. Někdy od nich dostane sto bodů ze sta, jindy dostane nula bodů ze sta. Co nejoddaněji se je snaží potěšit ve fyzickém světě, vitálním světě, mentálním světě, intuitivním světě a ve světě duše. Většina jeho žáků si těchto vnitřních světů nemusí být vědoma, uvědomují si však vnější svět, ve kterém žijí.
Pro Mistra není vždy možné těšit jeho žáky. Někdy žák cítí, že pokud mu Mistr nedává to, co chce, je nelaskavý nebo se o něj nestará. Jestliže mu ale dá, co chce, jeho duše bude velmi nešťastná a bude Mistra proklínat. A Nejvyšší bude dávat vinu Mistrovi. Řekne, že Mistr vědomě brzdí pokrok tohoto hledajícího. Chce-li dítě sníst jed, matka mu ho nedá, i když by ho tím potěšila.
Každý duchovní Mistr má tři druhy žáků: pravé žáky, falešné žáky a fanatické žáky. Fanatičtí žáci ve skutečnosti nevěří tomu, co jejich Mistr říká. Nemají v něj bezvýhradnou víru, ale chtějí, aby si to svět myslel. Vyžadují, aby celý svět věřil, že cokoliv jejich Mistr říká, je tím nejvyšším evangeliem. Nemají však ani špetku opravdové víry ve svého Mistra. Fanatičtí žáci chtějí pouze ukázat světu, kolik víry mají a jak jsou svému Mistrovi blízcí.
Falešní žáci cítí, že kdykoliv pro Mistra něco udělají, prokazují mu tím velkou laskavost. Mají pocit, že se Mistr topil a oni ho bezpečně vynesli na břeh. Přestože tito lidé mohou mít svým vlastním způsobem pravou upřímnost a aspiraci, nejsou pravými žáky.
Falešnými žáky jsou také ti, pro které je obtížné přijmout Mistrův názor. Mají pocit, že pravda musí být zdůvodněna a mentálně pochopena. Když jim Mistr něco řekne, okamžitě se ptají: „Proč? Proč? Proč?“ Budou vždy požadovat zdůvodnění. Dokud nebude jejich mysl přesvědčena, že to, co Mistr řekl, je pravda nebo to přichází od Nejvyššího, neudělají nic z toho, oč je žádá. Jestliže má Mistr opakovat své poselství jen proto, aby přesvědčil mysl některých žáků, jestliže musí celý život ospravedlňovat své chování, pak nikdy nemůže pro tyto žáky nic udělat. Oni plýtvají svým drahocenným časem a Mistr plýtvá svým drahocenným časem. Mysl dokážeme přesvědčit jen na prchavou vteřinu. Mistrovi může trvat celé hodiny, než mysl přesvědčí, ale tatáž mysl začne po chvíli Mistra znovu zpochybňovat.
Takovíto žáci velmi často nechtějí skutečné zdůvodnění. Chtějí jen ukázat svou ,obrovskou moudrost‘. Nebo cítí, že otázky, které pokládají, nikdo dosud nepoložil, a že samy tyto otázky zůstanou nesmrtelné. Přeji si však říci, že v tomto světě byly už všechny otázky položeny a všechny byly také zodpovězeny. Když žák položí otázku, změní jen několik slov ve dříve položené otázce. A když Mistr na otázku odpoví, také změní jen několik slov. Zde na zemi není nic nové. Všechny otázky byly miliónkrát položeny milióny hledajícími a všechny byly také zodpovězeny skutečnými duchovními Mistry. Není to nic nového. Používáme jen jiné výrazy, jiná slova, jiná spojení.
Pokud Mistr říká něco, čemu mentálně nerozumíte, pak na to meditujte. Pochopíte vnitřní význam Mistrova tvrzení. Budete-li mít námitky nebo budete požadovat náležité mentální odpovědi, uspokojíte tím jen svou mentální zvědavost. Zároveň tím doslova znečistíte čistá srdce těch, kteří si s Mistrem vytvořili nebo chtějí vytvořit svou jednotu. Z nejvyššího duchovního pohledu jestliže Mistr řekne, že je něco černé, jeho žáci budou cítit, že je to černé, i když to bude bílé. Vy teď namítnete, že černá je černá a bílá je bílá. Ale z nejvyššího duchovního pohledu jestliže realizovaný Mistr vidí něco jako černé a vy dokážete vstoupit do jeho vědomí a také to vidět jako černé, v tu chvíli si s ním vytváříte svou vnitřní jednotu. A to je začátek realizace Boha.
Říkám svým žákům: „Pokud cítíte, že váš způsob vidění pravdy je mocnější nebo skutečnější, tak s vámi mohu souhlasit, abych se vyhnul komplikacím. Řeknu-li: ,Udělej tohle,‘ a vy řeknete: ,Ne, ne, to je špatně,‘ okamžitě s vámi budu souhlasit. Vím, že se nemýlím, ale nechci se hádat. Počkám, až vaše duše vyjde do popředí a nechá vás pocítit, že jsem měl pravdu.“ Někdy mají žáci pocit: „Co o tom Guru ví?“ Nebo: „Co on ví o vnějším životě?“ Dobrá, potom budu zticha. Jednoho dne však jejich duše vyjde do popředí a řekne jim, že jsem měl pravdu, naprostou pravdu.
V duchovním životě neustále směřujeme k cíli. Když fotbalista míří na branku, někdy to vypadá, že kopne pravou nohou. Pokud však cítí, že u pravé nohy má velmi silného protivníka, okamžitě si míč přehodí na levou nohu a tou dá gól. Protože to vypadalo, že do míče kopne pravou nohou, někdo si teď může říci: „Podívej, nedokázal dát gól pravou nohou, jeho pravá noha nic neumí. Proto použil levou.“ Co je však nakonec důležité, je to, že dal gól. Zda k tomu použil pravou či levou nohu, důležité není.
Důležité je dosažení Cíle a pomoc při jeho dosahování. Pravý Mistr vás určitě dovede k Cíli. Pokud se však při určitém přístupu setká s větším odporem, pak svůj přístup změní. Můžete mít dojem, že udělal chybu nebo že snad neviděl pravdu. Vidí pravdu, vy však musíte vědět, že se zabývá možností a někdy je nucen svůj postoj změnit.
Praví žáci jsou ti, kteří neustále vidí pravdu Mistrovýma očima a cítí pravdu Mistrovým srdcem. Mezi pravým žákem a skutečným Mistrem neexistuje pocit oddělení. Praví žáci si s Mistrem buď vytvořili svou jednotu na každé úrovni vědomí — od nejvyšší po nejnižší — nebo pláčou a snaží se o její vytvoření. Nepoužívají mysl, aby posuzovali, zda má Mistr pravdu, nebo zda se mýlí. Používají srdce, aby se stali jedním s Mistrovou moudrostí. Jestliže někdo cítí pravost a skutečnost Mistrových slov, dozajista získá jeho vědomí. Pravým žákům se nemusí říkat důvod, proč Mistr říká to nebo ono. Cítí, že Mistr dělá vždy správnou věc a že ji dělá pro ně. A nejen to, pravý žák je neustále připraven bojovat proti nevědomosti spolu s Mistrem. Cítí, že Mistr nebojuje s nevědomostí pro své vlastní spasení, ale pro jeho spasení.
Realizace Boha, to není jako sníst banán nebo vypít šálek čaje. Je to skutečně obtížné! Ale v den, kdy realizujete Boha, Nejvyššího, uvidíte, že cena, kterou jste zaplatili, byla příliš nízká. Cena za realizaci Boha není nikdy správná. Teď je určitě příliš vysoká — není jediného žáka, který by řekl, že není vysoká. Když ale Boha realizujete, uvidíte, že váš Guru vám pomáhal natolik, že cena byla velmi, velmi nízká.
Každý aspirant musí vědomě, oduševněle, oddaně a bezvýhradně nabídnout svou vůli Vůli Nejvyššího. Když ho touha žádá, aby udělal jednu věc, a aspirace ho žádá, aby udělal něco jiného, musí požadující vitálno a pochybující mysl odevzdat vůli aspirujícího srdce a osvěcující duše. Někdy se chce celá bytost najednou odevzdat a skočit do moře božské Skutečnosti, ale pochybující mysl řekne: „Buď opatrný! Místo perly můžeš najít nějaké nebezpečné vodní zvíře.“ Tehdy si nesmí mysli všímat. Jestliže žák jen trochu zaváhá, je skutečně ztracen.
Mnohdy víme, co je božskou Vůlí, ale kvůli letargii nebo nedostatku intenzivní aspirace jsme svou vlastní vůli neodevzdali. Máme pocit, že pokud se neodevzdáme tento rok, nevadí; do konce svého života budeme mít ještě mnoho dalších příležitostí. Když však uchováváme takovou myšlenku, neodevzdáme se nikdy. Co se týká žárlivosti, nejistoty nebo pochybnosti, někteří žáci cítí, že budou-li dnes tyto síly opatrovat, když se jim zítra zachce, dokážou je porazit. Takový zítřek však v jejich životě nikdy nepřijde. Nezačnete-li okamžitě, pak nezačnete nikdy a k přeměně vaší přirozenosti nikdy nedojde.
Můžete říci: „Dříve jsem měl víc žárlivosti nebo víc nejistoty než teď, takže se postupně vyvíjím.“ Nesmíte se ale srovnávat se svou temnou minulostí, ale se svou zlatou budoucností. Ciťte, že jste božskými bojovníky a že musíte bojovat až do konce. Můžete říci, že jste už porazili devadesát procent své žárlivosti a jen deset procent jí ještě zbývá. Přeji si ale říci, že dokud jste ji neporazili celou, vítězství není jisté. Dnes můžete cítit, že jste některé tyto síly porazili. Za deset dní uvidíte, že všechny tyto síly jako vlna znovu vstoupily do vašeho vědomí a vy jste opět tam, kde jste začínali. Kdykoliv si v sobě uvědomíte nějaký špatný sklon, prosím, začněte proti němu bojovat jako božští hrdinové.
Někteří aspiranti mají zase pohodlný pocit, že už urazili veliký kus cesty a teď si mohou trochu odpočinout. To je však velmi nebezpečné. I když vám k dosažení nejvyššího Cíle zbývá jen jeden krok, nesmíte odpočívat. Mnoho duchovních hledajících upadlo dokonce až na pokraji realizace. Byli smeteni pokušením nebo pochybností a teprve po mnoha, mnoha letech byli schopni ve svém duchovním životě pokračovat. A tak musíte být vždy ve střehu, musíte se neustále pohybovat vpřed.
Nesmíte dovolit, aby ve vás zůstávala žárlivost, pochybnost, strach. Jestliže si uchováváte nebožské kvality, kopete si svůj vlastní hrob. Nedovedete si představit, co může způsobit deprese, co může způsobit pochybnost, co může způsobit žárlivost! Mohou vás dovést zpět ke zvířecímu životu, přestože jste v lidském těle. Dělají to a budou to dělat dál, dokud je vědomě nevyhodíte ze svého života. Jestliže skutečně milujete Nejvyššího, pak se zbavte pochybnosti, žárlivosti a všech dalších nebožských sil — úplně a natrvalo.
Každý aspirant musí složit vnitřní slib, že bude poslouchat Vůli Nejvyššího alespoň po celý tento život. Musí si říci: „Koneckonců, je to jen jeden život. Teď je mi dvacet nebo třicet nebo čtyřicet. Zůstanu na zemi možná do osmdesáti. Copak jsem tak neužitečný člověk, že nedokážu dodržet slib, nedokážu žít několik prchavých let jedním způsobem života?“ Nebudete-li chtít ve své příští inkarnaci zůstat na duchovní cestě, budete-li chtít vést jiný život, můžete. Pokud ale chcete dát duchovnímu životu šanci, aby vás mohl potěšit a naplnit, musíte ho žít náležitým způsobem. Zapomeňte na Věčnost a Nekonečnost. Zajímejte se jen o jeden krátký život ze stovek všech životů, které jste na zemi žili a budete žít. Dokážete-li svou vůli skutečně odevzdat Vůli Nejvyššího jen na jediný život, ve vašem životě zasvitne naprosté uspokojení. Teď bojujete a bojujete, abyste svou vůli odevzdali Nejvyššímu. Chci ale říci, že pokaždé, když se takto odevzdáte, získáte sílu. Nakonec se dostanete do bodu, v němž i kdybyste chtěli mít vůli, která by byla oddělená od božské Vůle, nepůjde to, neboť splynete s Vůlí jedinou. V tomto bodě bude Nejvyšší Vítězství vaše.From:Sri Chinmoy,Mistr a žák, Madal Bal, 1993
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/md