Děláte chybu, pokud berete Mistra jen jako člověka, jako lidské tělo. Musíte cítit, že skutečný Mistr je uvnitř fyzického. Proč ke mně moji žáci přišli? Je to proto, že se ve mně nachází jejich skutečný Mistr –- Nejvyšší. Nejvyšší je i v nich, ale tam stále ještě spí, zatímco ve mně je plně probuzený. Mistr a žák jsou jako dva přátelé, kteří mají stejné schopnosti, ale jeden z nich spí a potřebuje pomoci vstát, než dokáže svou schopnost projevit. Guru je někdo, kdo přijde a dotkne se nohou svého bratra, pohladí ho po hlavě a řekne: „Prosím, vstaň. Je čas, abychom pracovali pro našeho Otce.“
Přijme-li Mistr někoho za žáka, přijímá ho jako část sebe samého. Když je žák nedokonalý, zůstává nedokonalým i Mistr. Mistrova dokonalost spočívá v dokonalosti žáka. Vždy říkám, že nemám žádnou individualitu, žádnou osobnost. Jsou to dosažení mých žáků, která mě vynesou buď do Nebe, nebo do pekla. Mám schopnost zůstávat neustále v Nebi, oni mě však snadno mohou stáhnout do pekla, neboť jsem je přijal za své vlastní.
Pravý duchovní Mistr se snaží vynést z hlubin žákova srdce vnitřní Božskost. Klepe na dveře žákova srdce a probouzí v něm božské dítě, jemuž říkáme duše. Říká duši: „Budeš se starat o ostatní členy rodiny — o tělo, mysl a vitálno –- a budeš na ně dohlížet. Neustále dělají chyby. Dej jim nový život, nový význam, nový smysl.“
Je úkolem duchovního Mistra, aby své žáky nechal pocítit, že bez lásky, pravdy a světla je život bezvýznamný a neplodný. To nejdůležitější, co duchovní Mistr pro své duchovní děti dělá, je to, že jim pomáhá uvědomit si v jejich nitru cosi rozlehlého a nekonečného, což není nic jiného než Sám Bůh.
Nejvyšší transcendentální Pravda je v našem srdci, ale bohužel jsme ji ještě neobjevili. A tak žádám své žáky, aby šli hluboko dovnitř a meditovali na srdce, kde sídlí duše. Nakonec se naučí, jak se s duší spojit, a začnou poslouchat její příkazy. V tu chvíli začnou dělat skutečný pokrok v objevování svého nejvyššího a nejhlubšího Já.
Je-li člověk již pokročilý — to znamená, že vedl duchovní život již v dřívějších inkarnacích, a dokáže naslouchat příkazům své vnitřní bytosti, není pro něj zcela nezbytné mít duchovního Mistra. V takovém případě musí jít jen hluboko dovnitř a nanejvýš upřímně žít duchovním životem. Protože nechce Mistrovu pomoc, musí zcela záviset sám na sobě a na bezmezné Milosti Boha. Musíme ale vědět, že duchovní cesta je velmi obtížná. Bez pomoci duchovního Mistra realizovali lidé Boha jen v ojedinělých případech. I většina duchovních Mistrů přijala od někoho pomoc — na den, na měsíc nebo na rok či na deset let — než sami realizovali Boha.
Stejně jako potřebujeme učitele na vnější vědomosti k osvícení naší vnější bytosti, potřebujeme také duchovního Mistra, aby nám pomáhal a vedl nás v našem vnitřním životě, obzvlášť na začátku. Jinak bude náš pokrok velmi pomalý a nejistý a můžeme být nesmírně zmateni. Získáme vysoké, povznášející zážitky, ale nedáme jim přiměřený význam. Naši mysl může zatemnit pochybnost a my si řekneme: „Jsem jen obyčejný člověk. Jak bych mohl mít takovýto zážitek? Možná si něco namlouvám.“ Nebo to povíme svým přátelům a oni řeknou: „To celé je mentální halucinace. Zapomeň na duchovní život.“ Avšak je-li zde někdo, kdo ví, co je Skutečnost, řekne: „Nebuď hloupý. Zážitky, které jsi měl, jsou naprosto skutečné.“ Mistr hledajícího povzbudí a inspiruje a jeho zážitky mu správně vysvětlí. A bude-li hledající dělat ve své meditaci něco špatně, Mistr ho dokáže opravit.
Proč chodí člověk na univerzitu, když může studovat doma? Protože cítí, že se mu dostane odborného výkladu od těch, kteří předmět dobře znají. Víte, že bylo několik –- velmi, velmi málo –- opravdu moudrých lidí, kteří na žádné univerzitě nestudovali. Ano, existují výjimky. Každé pravidlo připouští výjimky. Bůh je v každém a cítí-li hledající, že nepotřebuje lidskou pomoc, je nanejvýš vítán vyzkoušet si svou schopnost sám. Když je ale někdo moudrý a chce k cíli běžet, místo aby jen klopýtal či kráčel, tehdy může být pomoc Gurua jistě značná.
Řekněme, že jsem teď v Londýně. Vím, že existuje New York a že se tam musím vrátit. Co k tomu potřebuji? Letadlo a pilota. I když vím, že New York existuje, nemohu se tam dostat sám. Podobně vy víte, že Bůh existuje. Chcete Boha dosáhnout, ale někdo vás k Němu musí dovést. Tak jako mě letadlo zanese do New Yorku, musí vás někdo přivést k Vědomí Boha, které je hluboko uvnitř vás. Někdo vám musí ukázat, jak vstoupit do vaší vlastní Božskosti, kterou je Bůh.
Duchovní Mistr k vám přichází s lodí. Říká: „Pojďte! Chcete-li se dostat ke Zlatému břehu, zavezu vás tam. A co víc –- jakmile budete v mé lodi, můžete zpívat, můžete tančit, můžete dokonce i spát, já vás však bezpečně dovezu k Cíli.“
Po tisíciletí jsme plavali v moři nevědomosti. Když se probudíme, chceme moře nevědomosti přeplavat a dostat se do oceánu Světla a Blaženosti. Jestliže víme, že existuje lodivod a existuje loď, která nás může k cíli bezpečně dovézt, potom se samozřejmě pokusíme získat pomoc. Pravý duchovní Mistr zná cestu a musí nám pomoci dosáhnout cíle. Jako lodivod nás odveze ke druhému břehu.
Když vám někdo pomáhá ve vnějším světě — například právník nebo lékař — bude vám za to něco účtovat. Avšak když vás Guru zaveze k vašemu cíli, nic si nevezme. Guruovi nemusíte dávat nic ze svého bohatství, protože on má své vlastní nekonečné bohatství. Nakonec zjistíte, že vaše bohatství je stejné. Jeho cíl, váš cíl, cíl každého člověka je stejný: nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Duchovní Mistr říká: „Jsi hladový. Já mám nekonečnou zásobu božského jídla, které chceš, takže si nemusím brát nic z tvého.“
Když v běžném životě lidé vidí, že si někdo nechal pomoci, mohou říci: „Och, nedokázal to udělat sám.“ Ale člověk, který je skutečně hladový po Bohu, řekne: „Nezáleží na tom, kdo jídlo nabízí. Já mám hlad a chci jíst hned. To je jídlo, po kterém jsem plakal celý svůj život, a on mi ho dává. Dokud mě bude sytit pravou Božskostí, budu jíst.“
Máte-li pocit, že se přijetím Mistra vyhýbáte svým vlastním zodpovědnostem, děláte chybu. V tu chvíli se totiž od svého Mistra oddělujete. Mí velmi oddaní žáci necítí, že jsou cizí. Cítí se mnou jednotu. Cítí, že mám větší schopnost než oni, a tak svou malou schopnost ztotožňují s mou větší schopností. Když vstupují do mé schopnosti, cítí, že vstupují do své vlastní schopnosti, neboť ve mně vidí veškerou lásku a zájem.
Skutečný pokrok můžete udělat jen tehdy, cítíte-li jednotu se svým Mistrem. Jestliže máte pocit, že jste v Mistrově srdci cizincem či vetřelcem, nebo dokonce i tehdy, když si myslíte, že jste jen hostem, potom ve svém duchovním životě nikdy neuspějete. Jak dlouho můžete pobývat u svého přítele jako host? Několik dní nebo měsíc a pak budete muset odejít. Dokonce i když cítíte, že přicházíte jako přítel, přesto budete muset odejít. Cítíte-li však, že jeho dům je i vaším domem, tehdy jste v bezpečí, navěky v bezpečí.
Nachází-li se žák bezpečně v Mistrově srdci a Mistr v žákově srdci, hodina zasvěcení se rychle přibližuje. Když Mistr někoho zasvětí, dává mu část svého životního dechu. V době zasvěcení skládá Guru slavnostní slib hledajícímu i Nejvyššímu, že pro hledajícího v jeho duchovním životě udělá to nejlepší, že nabídne své srdce a duši, aby žáka přivedl do nejvyšších oblastí světa Za. Mistr říká Nejvyššímu: „Dokud k Tobě nepřivedu toto dítě, neopustím jej; má hra nebude skončena.“ A žákovi říká: „Od této chvíle se na mě můžeš spolehnout; můžeš mě považovat za svého vlastního.“
V době zasvěcení Mistr ve skutečnosti přebírá četné nedokonalosti žáka z této inkarnace i z inkarnací minulých. Samozřejmě existují praví a upřímní duchovní Mistři stejně jako falešní Mistři. Zde mluvím o pravých Mistrech. Někteří velmi upřímní Mistři zasvětí za měsíc jen jednoho žáka. Poté, co žáka zasvětí, onemocní a nesmírně trpí, protože na sebe opravdu vzali žákovy nedokonalosti. Na druhou stranu jsou duchovní Mistři, kteří dokáží zasvětit mnoho žáků, aniž by trpěli, protože mají schopnost vhodit nedokonalosti, které na sebe berou, do Univerzálního Vědomí. Naproti tomu existují falešní Mistři, kteří najednou zasvětí padesát, šedesát nebo sto žáků nebo kteří zasvěcují v zastoupení. Tento druh hromadného zasvěcení je však nesmyslným podvodem.
Guru může žáka zasvětit rozličnými způsoby. Může provést zasvěcení tradičním indickým způsobem, během žákovy meditace. Může ho také zasvětit, když žák spí nebo je ve svém normálním vědomí, ale klidný a tichý. Může žáka zasvětit pouhýma očima. Podívá se na žáka a ten bude okamžitě zasvěcen — nikdo to ale nebude vědět. Mistr může provést také fyzické zasvěcení, které spočívá v tom, že stiskne hlavu nebo srdce nebo jinou část žákova těla. V tu chvíli se snaží, aby fyzické vědomí pocítilo, že došlo k zasvěcení. Zároveň s fyzickým aktem však Guru žáka zasvěcuje i psychickým způsobem. Guru v tu chvíli vidí a cítí duši žáka a jedná podle ní. Zasvěcení může být provedeno také okultně nebo ve snu. Pokud v tu dobu není dosažitelný žádný duchovní Mistr, Bůh si na sebe ve vašem snu nebo během vaší meditace může vzít velmi zářivou lidskou podobu a zasvětit vás Sám. Ale to je velmi vzácné. Zasvěcení provádí většinou Mistr.
Moji žáci mě nemusí žádat, abych je navenek zasvětil, protože vím, co je pro ně nejlepší. To znamená, že vím, zda vnější zasvěcení urychlí jejich vnitřní pokrok, či ne. Velmi často zasvěcuji své žáky svým třetím okem. Cítím, že je to ten nanejvýš přesvědčivý a účinný způsob. Mnozí z vás si všimli mých očí, když jsem ve svém nejvyšším vědomí. V tu chvíli se mé obyčejné oči, mé lidské oči, naprosto sjednotí s mým třetím okem. Tyto dvě obyčejné oči získávají ze třetího oka nekonečné Světlo a toto Světlo vstupuje z mých božsky vyzařujících očí do očí aspiranta. Světlo okamžitě vstupuje do celého aspirantova těla a proniká jím od hlavy až k patě. Potom vidím toto Světlo, své vlastní Světlo, Světlo Nejvyššího, zářit v žákově nevědomosti, a tato nevědomost nabízí svou vděčnost. Říká: „Teď, když jsem se stala tvou, teď, když jsi mě učinil tvou, budu tvou navždy.“ V tu chvíli se stávám zodpovědným za osvícení žákovy nevědomosti a žák se stává zodpovědným za to, že mi pomůže projevit Nejvyššího na zemi.
To, že jsem vás zasvětil, neznamená, že teď můžete jít a dávat zasvěcení někomu dalšímu. Není to totéž, jako kdybych vám řekl Pravdu, kterou teď můžete říci někomu jinému. Velice často slýchávám, že jistý Mistr někoho zasvětil a že ten žák teď pokračuje v zasvěcování někoho dalšího a ten člověk zase pokračuje dál — jako potomci v rodině. Tento druh zasvěcení ale nemá žádnou hodnotu. Pravé zasvěcení musí dát Mistr, který uskutečnil Boha. Nemůže být provedeno v zastoupení. Má-li Mistr duchovní sílu zasvětit žáka přímo na okultní úrovni, je to v pořádku. Avšak říká-li, že může zasvěcovat prostřednictvím nějakého žáka, který je stále ještě začátečníkem, je takové zasvěcení absurdní. Když se setkáte s lidmi, kteří říkají, že byli požádáni svým duchovním Mistrem v Indii, aby zasvěcovali druhé, pak si buďte jisti, že o žádné zasvěcení nejde. Je to jen podvod. Zasvěcení musí provést přímo duchovní Mistr — buď na fyzické úrovni, nebo na vnitřních úrovních.
Když Guru žáka zasvětí, přijímá ho bezvýhradně a nepodmíněně. Dokonce i když žák po zasvěcení od Gurua odejde a bude ho kritizovat, Guru bude jeho prostřednictvím působit navždy. Žák může dokonce odejít k jinému Guruovi, avšak Guru, který ho zasvětil, mu bude ve vnitřním světě vždy pomáhat. A je-li nový Guru dostatečně charakterní, potom původnímu Guruovi dovolí, aby jednal prostřednictvím tohoto žáka. Ačkoliv je fyzické spojení s původním Guruem přetrženo a Guru žáka fyzicky nevidí, musí mu duchovně pomáhat, protože dal Nejvyššímu slib.
Dokonce i když žák nepůjde k žádnému jinému Guruovi, ale prostě sejde z cesty Pravdy, musí jeho původní Guru svůj slib dodržet. Žák může duchovní cestu opustit na jednu inkarnaci, na dvě inkarnace, nebo dokonce na mnoho inkarnací, ale jeho Guru — ať už v těle, nebo ve vyšších oblastech — bude na žáka neustále dohlížet a čekat na příležitost aktivně mu pomáhat, až se opět vrátí na duchovní cestu. Guru je opravdu nestranný, ale protože dal žákovi a Nejvyššímu v žákovi slib, bude čekat nekonečně dlouho na příležitost dovést žáka k Cíli.
Někteří mí žáci, kteří kdysi následovali mou cestu nanejvýš upřímně, mě také nanejvýš upřímně opustili. Jsou-li ale mými žáky ve vnitřním světě, pokud jsem je již přijal a byli mými skutečnými žáky, potom si přeji říci, že jsem na ně nezapomněl. Může jim trvat jednu, dvě, pět nebo šest inkarnací, než se vrátí k životu aspirace, ale bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá, budu jim v jejich pochodu k realizaci Boha pomáhat.
Protože jsem dal duši žáka i Bohu slib, jsem za každého žáka odpovědnější, než je on sám. Ale kdo mi umožňuje mít tuto odpovědnost? Žák! Jsem svým žákům vydán napospas. Právě teď je pro ně Bůh jakousi mlhavou představou, a tak mě mohou dnes přijmout a zítra opustit. Žák mě může na vnější úrovni opustit, ale dokud Nejvyšší chce, abych se na něj koncentroval a posílal mu Jeho Světlo, musím to dělat. Poté, co opustí naši cestu, nemusí následovat žádnou cestu nebo může jít nějakou jinou cestou. Avšak jakmile jednou někoho přijmu, jsem za něj odpovědný, dokud a pokud mi Nejvyšší neřekne, že už je v jiných rukách.
Říkám svým studentům: „Jsem připraven vzít na sebe všechny vaše problémy, jste-li připraveni cítit, že jste pro mě a jen pro mě. Je-li vaše věrnost rozptýlena tu a tam, v této skupině a v tamté skupině, a chodíte-li do našeho Centra meditovat jednou za uherský rok, potom — dokonce i když říkáte, že jsem váš Mistr — jste mě učinili bezmocným cokoliv pro vás udělat. Mohu pro vás něco udělat jen tehdy, když mi skutečně dáte celou svou existenci, vnitřní i vnější. Vaše problémy na sebe mohu vzít na základě své naprosté jednoty s vámi a díky tomu, že mě úplně přijmete.“
Když vám Mistr velmi vysokého řádu řekne, že s ním máte věčný vztah, říká to na základě své naprosté jednoty s Nejvyšším a s vaší duší. Ví, že budete vždy pod jeho vnitřním vedením. A až realizujete to Nejvyšší, uvidíte, že nejvyšší Vědomí, které jste realizovali, je stejné jako Vědomí, které na zemi představoval Mistr. Pravý duchovní Mistr ztělesňuje nekonečné Vědomí Nejvyššího a představuje toto Vědomí na zemi.
Když Mistr mluví o věčném vztahu, tento vztah je vztahem vzájemného přijetí. Mistr neříká: „Ať už si to uvědomuješ, nebo ne, budu s tebou mít věčné spojení a budeme věčně jedním.“ Ne, pokud má Mistr skutečně schopnost vytvořit si s žákem tento věčný vztah, potom má také schopnost nechat žáka pocítit, že to udělal. Mistr nabízí toto poselství duši hledajícího a hledající cítí, že jeho vnitřní spojení s Mistrem bude trvat navěky. Potom Mistr žáka přijímá z celého srdce a natrvalo, se svou největší něžností, zájmem, soucitem, vděčností a pýchou. A žák cítí totéž ke svému Mistrovi. Cítí, že Mistr není nic odděleného, ale něco jeho zcela vlastního. Cítí, že to nejvyšší, co nazývá Mistrem, je jeho vlastní nejosvícenější částí. Má-li tento pocit, tento druh uskutečnění, tehdy může mezi Mistrem a žákem zasvitnout věčný vztah.
Věčný vztah mezi Mistrem a žákem je důležitý, jen když jde o realizovaného Mistra. Není-li Mistr plně realizovaný, potom žáka jen podvádí. Existuje mnoho Mistrů, kteří Boha nerealizovali, ale prostě říkají: „Ó, máme věčné spojení. Budu se o tebe starat i poté, co opustím tělo.“ Když takový Mistr opustí tělo, žák může ke svému Mistrovi plakat bez ustání, žádné odpovědi se mu ale nedostane. Takovýto Mistr je k ničemu, dokonce i když je na fyzické úrovni. Jen dává falešné sliby.
Hlavním smyslem zasvěcení je vynést do popředí duši. Není-li zde zasvěcení, nikdy nemůže dojít k úplnému pročištění těla, vitálna, mysli a srdce. Neexistuje-li zasvěcení, potom nemůže být nejvyšší Cíl nikdy uskutečněn. Ti, kteří jsou mi blízko, pocítili skutečné rozkvétání svého zasvěcení v okamžiku, kdy z celého srdce zasvětili celý svůj život — tělo, vitálno, mysl, srdce a duši — Nejvyššímu ve mně. Toto rozkvétání zasvěcení je vskutku víc než zasvěcení. Je to odhalení vnitřní Božskosti žáků. V tu chvíli cítí, že oni a jejich Guru se stali naprosto jedním. Cítí, že jejich Guru bez nich neexistuje a že oni neexistují bez svého Gurua. Žák a Guru se vzájemně naplňují a cítí, že toto naplnění přichází přímo od Nejvyššího. A největší tajemství, které se žák od Gurua učí, je toto: jen tím, že nejdříve naplní Nejvyššího, může naplnit zbytek světa.
Jak může Guru naplnit Nejvyššího? Guru sehrává svou úlohu tím, že bere žákovu nevědomost, nedokonalost, temnotu, nečistotu a neochotu a věrně a oddaně je nese k Nejvyššímu. Žák naplňuje Nejvyššího tím, že neustále zůstává v Guruově lodi a v nejvnitřnějších zákoutích Guruova srdce a cítí, že existuje jen pro naplnění svého Mistra. Jeho naplnit, jeho projevit: to je jediný význam, jediný cíl, jediný smysl žákova života.From:Sri Chinmoy,Mistr a žák, Madal Bal, 1993
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/md