V Humajunovi rostlo nad prvním ministrem čím dál větší zklamání a znechucení. Hlasitě ho oslovil: „Co to děláš? Ty přímo přede mnou spíš! To ke mně nechováš žádnou úctu? Chováš se hrozně!“
První ministr odpověděl: „Vaše veličenstvo, já nespím.“
„A co tedy děláš?“ zeptal se Humajun.
První ministr řekl: „Vaše veličenstvo, moudří lidé říkají, že když hovoří císař, je nutné mu naslouchat se sepjatýma rukama. Když mluví velký řečník, je nutné se mu dívat do očí. A když mluví tvůj milující a soucitný přítel, je nutné cítit jeho srdce. Když před tebou sedím, vidím v tobě tři osoby — císaře, velkého řečníka a soucitného přítele. Proto jsem zavřel oči a uvažoval o tom, co bych měl dělat — měl bych ti naslouchat jako císaři, jako velkému řečníkovi nebo jako svému hluboce soucitnému příteli?“
Humajun se usmál a řekl: „Ty jsi takový chytrák, obratný dareba a dokonalý lichotník! No dobře, vyhrál jsi. Nejenom, že ti odpouštím, ale také tě za tvoji pozoruhodnou obratnost při vlastní záchraně dobře odměním.“From:Sri Chinmoy,Mogulští císaři, (knižně nevydáno), 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/me