Humajun se na chvíli skryl na bezpečné místo, aby mohl přijmout posla. Posel se císaři poklonil a řekl: „Ó veliký císaři Humajune, právě jsem dorazil z Umarkotu. Císařovna Hamida Begum porodila syna.“
Humajuna zaplavila blaženost a vzrušení. Vykřikl na celé bitevní pole: „Alláh buď pochválen! Narodil se můj syn a dědic. Dáme mu jméno Akbar.“
Potom řekl poslovi: „Běda, to je můj osud! Narodil se můj syn a já stále bojuji proti nepříteli a vítězství není v dohledu. Nemám nic cenného, co bych ti dal, ó posle, za to, že jsi mi donesl tu nejšťastnější zprávu. Všechno, co mám, je trocha parfému v této malé schránce. To je jediná věc, kterou ti mohu nabídnout. Ale říkám ti, jednoho dne sláva mého syna pokryje celý svět, stejně jako vůně tohoto parfému naplňuje vzduch. Sláva mého syna se jednoho dne jako parfém rozšíří po celém světě.“
Bylo dvacátého třetího listopadu roku 1542. Humajun a jeho vojáci postoupili a dobyli město Džun. Několik týdnu poté přijela Hamida s Akbarem a Humajun spatřil poprvé svého syna. Řekl: „Můj otec mi dal jméno Humajun, což znamená „přinášející štěstí“. Měl pravdu. Mám skutečně štěstí, protože v tobě, mé dítě, vidím veškeré štěstí světa. Jasně vidím, že ty budeš největším ze všech mogulských císařů. Vidím to a cítím to.“
Potom řekl své ženě, Hamidě Begum: „Ještě jednou odjíždím do bitvy. Jsem válečník. Bojuji s vnějším nepřítelem, kdežto žebraví mniši, duchovní lidé, bojují s vnitřními nepříteli — se zlobou, pýchou, a tak podobně. Pro mě jsou vnější nepřátele více než dost. Ale náš syn, Akbar, bude bojovat také proti vnitřním nepřátelům. Uvnitř i navenek bude božsky veliký a vrcholně dobrý.From:Sri Chinmoy,Mogulští císaři, (knižně nevydáno), 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/me