Zpočátku se zdálo nemožné, aby se císařovi splnilo jeho přání. Mirabaja byla vdaná za prince Bhodža Rádže z Čitoru. Tato rodina a mogulští císaři byli vždy nejhoršími nepřáteli! Kdyby Akbar navštívil Mirabaju, riskoval by svůj život a ve velkém nebezpečí by se octl také její život. Akbar se však rozhodl, že půjde. Řekl: „Nepůjdu jako císař se svou armádou. Půjdu v přestrojení.“
On a jeho dvorní hudebník, Tansen, si oblékli okrově žlutá roucha potulných sanjásinů. V tomto přestrojení dorazili do chrámu, kde Mirabaja uctívala Pána Krišnu. V chrámu zpívali a tančili oddaní Pána Krišny. Přímo uprostřed nich velmi zbožně zpívala Mirabaja.
Akbar i Tansen byli hluboce dojati Mirabajiným nádherným hlasem a jejími zbožnými modlitbami k Bohu. Akbar jako projev své vděčnosti umístil k nohám Mirabajiny malé sošky Pána Krišny diamantový náhrdelník. Přítomní užasli nad gestem žebravého mnicha. Dohadovali se, jestli to nepřišel nějaký bohatý člověk přestrojený za mnicha. Poté, co Akbar nabídl svůj dar, tiše spolu s Tansenem vyklouzli ven.
Za pár dnů vešlo ve známost, že příchozím byl sám císař. Mirabajin manžel se rozzuřil a řekl své manželce: „Spáchala jsi ten nejhorší možný hřích. Jsi indická princezna a dovolila jsi muslimovi, aby ti pohlédl do tváře. Už se na tebe nepodívám. Musíš jít k řece a utopit se!“
Ubohá Mirabaja! Velice se trápila z nešťastného vývoje událostí. Nebyla odpovědná za to, co se stalo. Přesto však byla připravena ponořit se do řeky a spáchat sebevraždu. Šla k řece, spolu s několika svými přívrženci a oddanými. Právě když se chystala vstoupit do řeky, zjevil se Pán Krišna a zadržel ji. Řekl své nejdražší ctitelce: „Ne, já nechci, abys spáchala sebevraždu. Neudělala jsi nic špatného. Opusť prosím toto místo a běž do Brindabanu. Tam Mě uvidíš.“
Mirabaja tedy opustila svého manžela a s několik stoupenci odešla do Brindabanu.From:Sri Chinmoy,Mogulští císaři, (knižně nevydáno), 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/me