„Vaše výsosti,“ odpověděl ministr: „Jedině chytří lidé jdou po smrti do Nebe. Hlupáci jdou do pekla.“
„Proč to tak je?“ zeptal se Akbar. „Proč jdou chytří lidé do Nebe? A jak získali svůj důvtip?“
„Svůj důvtip získali tím, že věděli, že existuje jen jedna věc, kterou stojí za to mít, a tou je láska. Když dávají lásku světu a na oplátku ji od něj přijímají, nic neschází. Jenom ti, kteří dávají lásku světu a dostávají ji nazpět, jsou chytří, a ti jdou do Nebe. Ti, kteří nemilují svět a nedostávají od něj lásku, jdou do pekla.“
Císař zůstal zticha.
Komentář
Birbalova odpověď je téměř dokonalá. Jeho jediná chyba spočívá v tom, že mluví o chytrosti, ale ve skutečnosti má na mysli moudrost. Také musíme vědět, jestli milujeme svět kvůli němu samému, nebo jestli milujeme Boha uvnitř světa. Jestliže cítíme, že Stvořitel a stvoření jsou totéž, potom z lásky ke Stvořiteli můžeme milovat i Jeho stvoření. V opačném případě budeme milovat svět a očekávat od světa lásku na oplátku. A pokud bychom lásku od světa nedostávali, byli bychom smutní a sklíčení.
Podle duchovní filozofie jdou do Nebe ti, kteří milují Boha v lidstvu a nic nečekají na oplátku. Jenom ti, kteří stále a beze všech podmínek nabízejí lásku Bohu v člověku, jdou po smrti do příbytku míru, světla a blaženosti. Ti, kteří tak nečiní, půjdou přirozeně do nižšího světa, kde se tyto božské kvality nacházejí v míře menší než dostatečné.
Na druhou stranu, kde je Nebe? Nebe není jen nějaké místo, kam se odebereme po smrti. Do Nebe a pekla vcházíme každý den. Nebe a peklo jsou stavy vědomí. Nebe setrvává v dokonalosti mysli, v míru mysli. Peklo žije ve frustraci a v depresi mysli. Každý den zakoušíme ve svých životech Nebe i peklo. Frustrace, deprese, nejistota, obavy, pochyby, strach a žárlivost nás nutí žít v pekle. Jistota, krása, radost, mír, světlo a láska nám dovolují neustále přebývat v nebi.From:Sri Chinmoy,Mogulští císaři, (knižně nevydáno), 2001
Zdroj z https://cs.srichinmoylibrary.com/me